19 CO 971/2022-118 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem určil soud prvního stupně, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele ze dne 21.1.2022 doručené žalobci dne 21.1.2022 je neplatné (výrok v odstavci I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 2 571,60 Kč (výrok v odstavci III.), dále rozhodl o odměně žalobci ustanoveného zástupce [titul] [jméno] [příjmení] tak, že ta se určuje částkou ve výši 21 344,40 Kč (výrok v odstavci III.), o nákladech státu rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Strakonicích na náhradě nákladů řízení 21 344,40 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok v odstavci IV.) a žalovanému uložil i povinnost zaplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Strakonicích, soudní poplatek ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok v odstavci V.). Soud prvního stupně zjistil, že žalobce pracoval u žalovaného na pozici dělník ve výrobě, resp. svářeč od 22.4.2014 do 20.1.2022. Dne 20.1.2022 doručil žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru, které učinil z důvodu, že nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení jeho zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil výkon pro něho vhodné práce. Tomuto právnímu jednání žalobce se žalovaný nebránil (žalobu na určení neplatnosti u soudu nepodal). Soud uzavřel, že na základě tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance byl pracovní poměr žalobce u žalovaného k 20.1.2022 ukončen. Následující den, dne 21.1.2022, naopak žalovaný doručil žalobci okamžité zrušení pracovního poměru s odůvodněním, že porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Soud prvního stupně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15.2.2017, sp. zn. 21 Cdo 3197/2016 uzavřel, že vzhledem k tomu, že platnost rozvázání pracovního poměru může soud zkoumat pouze v případě, že k okamžiku rozvázání pracovního poměru, pracovní poměr dosud trval, nezabýval se otázkou platnosti či neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru učiněným žalovaným dne 21.1.2022, neboť vzhledem k tomu, že pracovní poměr účastníků skončil na základě shora uvedeného dřívějšího právního jednání, má to za následek, že pozdější právní jednání o rozvázání pracovního poměru se jako právní důvod zániku pracovního poměru neuplatní. Vzhledem k tomu, že nebyla určena neplatnost dřívějšího rozvázání pracovního poměru a okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalobcem dne 20.1.2022 je tedy platné, pracovní poměr žalobce u žalovaného zanikl na základě jeho úkonu k 20.1.2022 a každé další rozvázání téhož pracovního poměru by bylo neplatné. K námitce žalovaného spočívající v tom, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, uzavřel, že žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podaná ve smyslu § 72 zákoníku práce, není žalobou na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru proto není třeba v řízení před soudem tvrdit a prokazovat. K námitce žalovaného, že žalobce se měl žalobou domáhat opravy zápočtového listu, uzavřel, že obrana zaměstnance proti obsahu potvrzení nebo posudku ve smyslu § 315 zákoníku práce a žaloba na neplatnost rozvázání pracovního poměru podle § 72 zákoníku práce, jsou dva různé instituty, které nelze pro jejich různý účel směšovat či nahrazovat, neboť do zaměstnancovy sféry mají jiné dopady. V případě žaloby podané podle § 315 zákoníku práce zaměstnanec nerozporuje rozvázání pracovního poměru jako takové, nýbrž jen nesouhlasí s obsahem pracovního posudku, resp. namítá, že potvrzení o zaměstnání neobsahuje zákonem předepsané informace a údaje, případně je obsahuje nepřesné, nebo obsahuje-li pracovní posudek, nepřesné hodnocení práce zaměstnance, jeho kvalifikace, schopnostní a dalších skutečností, které mají vztah k výkonu práce, případně obsahuje údaje a informace, které obsahovat nemá. Oba instituty obstojí samostatně, neboť platí, že případný spor o určení neplatnosti skončení pracovního poměru a jeho výsledek pro řízení o úpravu potvrzení o zaměstnání nebo pracovního posudku není podstatný, neboť jednání je třeba považovat za platné do doby, než je soudem prohlášeno za neplatné. 2. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal s tím, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem dne 21.1.2022 bylo zaměstnavatelem vyhotoveno a doručeno žalobci až poté, kdy jeho pracovní poměr u žalovaného skončil. S ohledem na to, že žalobce dne 20.1.2022 doručil žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance a účinky tohoto rozvázání pracovního poměru nastaly dnem doručení zaměstnavateli dne 20.1.2022, žalovaný neuplatnil u soudu neplatnost okamžitého zrušení ze strany zaměstnance ze dne 20.1.2022, bylo podání žaloby a pokračování v řízení nedůvodné. Právní vztah ani právo žalobce nebylo ohroženo a jeho postavení nebylo nejisté, žalobce neměl na určení neplatnosti irelevantního právního jednání žalovaného naléhavý právní zájem. Žalobce se mohl žalobou domáhat změny zápočtového listu. 3. Žalobce nepovažoval odvolání žalovaného za důvodné. Žalovaný sice účelově tvrdí, že si je vědom toho, že pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil na základě okamžitého zrušení ze strany žalobce ze dne 20.1.2022, jedná a jednal však zcela v rozporu s tímto tvrzením a ignoruje své povinnosti vyplývající z tohoto ukončení pracovního poměru. Žalobci dosud nevyplatil odstupné, přestože je k tomu povinen v nejbližším výplatním termínu. Nesdělil úřadu práce skutečný důvod ukončení pracovního poměru, v zápočtovém listu, který žalobci zaslal sice neuvádí žádný důvod ukončení pracovního poměru, ale jako datum skončení pracovního poměru uvádí 21.1.2022, což by odpovídalo okamžitému zrušení ze strany zaměstnavatele. Nelze přehlédnout ani to, že žalovaný zaslal žalobci okamžité zrušení pracovního poměru poté, kdy obdržel okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance, což je další důkaz toho, že žalobcovo právní jednání ignoruje a nepřihlíží k němu. Soud prvního stupně správně konstatoval, že žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podaná ve smyslu § 72 zákoníku práce není žalobou na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není ve smyslu § 80 občanského soudního řádu, a proto není třeba tzv. naléhavý právní zájem na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru tvrdit a prokazovat. Žalobce je však přesvědčen, že v projednávané věci je dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Okamžité zrušení pracovního poměru ať již ze strany žalobce či ze strany žalovaného, má závažné důsledky zejména v oblasti příjmů žalobce po skončení pracovního poměru, např. ohledně nároku na odstupné či pokud jde o zásadní rozdíly ve výši podpory v nezaměstnanosti. Bez požadovaného určení neplatnosti okamžitého zrušení ze strany zaměstnavatele je ohroženo právní postavení žalobce, protože žalovaný jedná tak, jako by okamžité zrušení pracovního poměru z jeho strany bylo platné. Například v potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti, které je určeno pro úřad práce, uvedl jako důvod ukončení pracovního poměru, že zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Tato skutečnost má nepochybně zásadní význam pro posouzení nároku žalobce na podporu v nezaměstnanosti a úřad práce podle této informace postupuje a nepochybně má význam i při uzavírání nového pracovního poměru. Úřad práce není oprávněn posuzovat a také neposuzuje platnost či neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. V případě úspěchu žaloby o určení neplatnosti pracovního poměru ze strany zaměstnavatele by se vytvořil pevný právní základ pro právní postavení žalobce ať již před úřadem práce či před dalším zaměstnavatelem. 4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalovaného má náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o.s.ř. Jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal odvolací soud po doplnění dokazování rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. a shledal, že odvolání je nedůvodné. 5. Odvolací soud provedl důkaz, který byl navržen před soudem prvního stupně, ale soudem prvního stupně nebyl proveden, a to rozhodnutím úřadu práce ze dne 17.5.2022, [číslo], ze kterého zjistil, že Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Českých Budějovicích přerušil správní řízení ve věci podpory v nezaměstnanosti zahájené podáním žádosti žalobce a důvodem přerušení správního ří