5 CO 1124/2022-281 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně určil, že v něm popsané nemovitosti v k. ú. [obec], [obec] a [část obce] (zde spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny) tvoří součást dosud nevypořádaného společného jmění manželů žalovaného a žalobkyně. Dále rozhodl o povinnosti žalovaných k náhradě nákladů řízení žalobkyni a o povinnosti k úhradě soudního poplatku. 2. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že dne 28. 8. 2017 žalovaní uzavřeli darovací smlouvu, na základě které byly na žalovanou převedeny nemovitosti shora uvedené (a další nemovitosti v k. ú. [obec]), které byly nabyty žalovaným za trvání manželství s žalobkyní, čímž se staly společným majetkem žalobkyně a žalovaného. Toto manželství bylo rozsudkem soudu ze dne 28. 11. 2017 rozvedeno. Předmětné pozemky byly žalobkyní uplatněny k vypořádání společného jmění manželů, kdy řízení o jeho vypořádání prozatím nebylo pravomocně skončeno. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že proto je dán naléhavý právní zájem na určení, že sporné nemovitosti jsou součástí společného jmění manželů. Dále dovodil, že s odkazem na § 714 o. z. bylo zapotřebí souhlasu žalobkyně s předmětným darováním, neboť převod nemovitostí není běžnou záležitostí týkající se společného jmění manželů, kdy postačuje souhlas v ústní formě. Dle tvrzení žalovaných mělo k udělení souhlasu ze strany žalobkyně dojít v polovině srpna 2017. Důvodem darování bylo dle žalovaných jejich vzájemné vyrovnání, neboť žalovanému byly matkou žalovaných darovány v roce 2012 nemovitosti ve [obec]. Žalobkyně udělení souhlasu popřela a vznesla námitku relativní neplatnosti předmětné smlouvy právě s ohledem na absenci jejího souhlasu. Soud prvého stupně po doplnění dokazování o výslech svědkyně [příjmení] znovu zhodnotil provedené důkazy a s odůvodněním, na něž odvolací soud odkazuje, neuvěřil tvrzení žalovaných, že v srpnu 2017 došlo ke schůzce, na níž měl být dán uvedený souhlas žalobkyně s darováním. Soud prvého stupně dále uvedl, že i kdyby uvěřil tomu, že žalobkyně s převodem souhlasila, nebylo by možné dospět k závěru, že byl souhlas dán žalobkyní při jejím vědomí toho, že dojde k darování nemovitostí, tedy bez jakéhokoliv protiplnění. V tom případě by nebyl dán souhlas ke konkrétnímu právnímu jednání. Soud prvého stupně uzavřel, že jelikož došlo k darování předmětných nemovitostí bez souhlasu žalobkyně, je darovací smlouva neplatná. Předmětné nemovitosti tak tvoří předmět SJM žalobkyně a žalovaného a žalobě bylo proto vyhověno. 3. Současně soud prvého stupně přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., a to přesto, že nejprve došlo k zamítnutí žaloby v části, v níž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti uvedené darovací smlouvy. Podstatou sporu bylo posoudit právě tuto platnost a dospěl-li soud v konečném rozhodnutí k závěru, že je neplatná a určovací žalobě o určení vlastnictví vyhověl, byla dle soudu prvého stupně žalobkyně úspěšná zcela. S odkazem na § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích konečně žalovaným uložil zaplatit státu soudní poplatek ve výši 7 000 Kč dle položky 4 bodu 1 písm. a) a písm. c) Sazebního soudních poplatků, neboť žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků a ve věci byla úspěšná. 4. Proti tomuto rozsudku se včas odvolali oba žalovaní. Namítli, že soud prvého stupně rozhodl překvapivě naprosto odlišně od svého rozhodnutí v první nalézacím řízení, a to přestože doplnil dokazování jen o výslech svědkyně [příjmení], která potvrdila, že ke schůzce účastníků, na níž žalobkyně udělila souhlas s darováním, skutečně došlo. To vyplývá i z účastnických výslechů žalovaných i svědka [jméno] [příjmení]. Soud prvého stupně tyto důkazy opominul a nesprávně je hodnotil. Změnu svého názoru řádně neodůvodnil, pouze v závěru rozhodnutí zmínil časové souvislosti, ovšem ke schůzce mohlo dojít již 12. 8. 2012 či po 16. 8. 2017. Printscreen skypové komunikace ze dne 15. 8. 2017 nikterak nevylučuje fakt, že ke schůzce došlo ještě před začátkem skype komunikace nebo v jejím průběhu, přičemž tato listina není žádným jiným důkazem verifikována a objektivizována. Odvolatelé nesouhlasili s hodnocením výpovědí svědků. U svědkyně [příjmení] ji soud prvého stupně označil za nevěrohodnou, což mimochodem činil již před konáním samotného výslechu a v části vyznívající ve prospěch tvrzení žalovaných výpověď odmítl zohlednit. Z toho, že si svědkyně Žilavá nevybavila všechny okolnosti, nelze činit závěr o její nevěrohodnosti, neboť se vyjadřovala k událostem starým několik let. Že životní partneři probírají předmět své svědecké výpovědi je logické, v důsledku toho si vybavují některé okolnosti, na něž by si jinak nevzpomněli. Co se týče svědka [příjmení], nelze konstatovat, že jeho výpovědi by byly vzájemně rozporuplné, předchozí výpovědi pouze nezacházely do větších podrobností, tak jako tomu bylo před nalézacím soudem. Že si svědek v jiném řízení na nějakou skutečnost nevzpomněl nebo ji zkrátka jen neuvedl či se k ní podrobněji nevyjádřil, nezakládá jeho nevěrohodnost. V rámci řízení měl být proveden jeho opětovný výslech, při němž mělo dojít k vyjasnění si údajných„ rozporů“ ve výpovědích a jeho výpověď tak měla být upřesněna. Předmět výslechů v této věci a v předchozích řízeních nebyl totožný a dotazy pokládané svědkovi byly odlišné. Soud prvého stupně měl svědecké výpovědi řádně posoudit ve vztahu k dalším důkazům, což neučinil. Dále soud prvého stupně opominul vyjádření žalobkyně ze dne 8. 9. 2020, že rozporuje skutková tvrzení žalovaných, že motivací k uzavření darovací smlouvy mělo být vypořádání majetkových vztahů obou sourozenců, tedy žalovaných. Vysloveně v daném přípisu konstatuje, že tato tvrzení žalovaných nejsou pravdivá. Soud prvého stupně dále opominul další důkaz ve věci provedený, a to protokol o jednání před Okresním soudem v Českém Krumlově ze dne 20. 9. 2019, sp. zn. 7 C 25/2019, v němž je zachycena svědecká výpověď [jméno] [příjmení], matky žalovaných, která v dané výpovědi hovoří o tom, že jí žalobkyně měla sdělit„ jo, [jméno], mně jsou vaše peníze u prdele, jde mi o rodinu“. Z této výpovědi je zřejmé, že žalobkyně si byla velmi dobře vědoma toho, že žádné finanční protiplnění za darované nemovitosti do SJM nepůjde, neboť rodiče žalovaných v minulosti darovali svému synovi mnohem více než dceři, která měla důvodné obavy o svůj díl na majetku rodičů. Právě v rozdílu tohoto majetku existovalo ono protiplnění, jež nalézací soud postrádá ve vědomí žalobkyně. Odvolatelé nesouhlasili ani s posouzením rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně lze posuzovat pouze za částečný (50%), neboť neuspěla v části, v níž se domáhala neplatnosti darovací smlouvy (o plném úspěchu žalobkyně lze uvažovat až v případě druhého nalézacího řízení, jehož předmětem bylo již pouze určení vlastnictví). Totožná argumentace platí i pro povinnost zaplatit soudní poplatek, neboť i ten je jedním z druhů nákladů řízení a měl by jej hradit neúspěšný účastník sporu. Žalovaní navrhli napadený rozsudek zrušit a věc vrátit zpět soudu prvého stupně k dalšímu řízení, popřípadě napadené rozhodnutí změnit, a to tak, že žaloba bude zamítnuta a žalovaným přiznána náhrada nákladů řízení. 5. Žalobkyně naopak navrhla rozsudek soudu prvého stupně jako věcně správný potvrdit. 6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. 7. Odvolání žalovaných ve věci samé není důvodné. Oprávněné je jen v části týkající se výroku o náhradě nákladů řízení, přičemž za ne zcela správný považuje odvolací soud i výrok o přechodu soudního poplatku. 8. Odvolací soud, poté co soud prvého stupně doplnil dokazování a nově hodnotil důkazy (což mu odvolací soud uložil z důvodů uvedených ve zrušujícím usnesení, a proto závěry soudu prvého stupně nelze považovat za překvapivé), považuje rozhodnutí soudu prvého stupně za věcně správné a souhlasí se závěrem, že nedošlo ke schůzce, na níž by žalobkyně udělila souhlas s darováním nemovitostí. Za této situace je nadbytečné zabývat se dalším eventuálním závěrem okresního soudu, že i kdyby byl souhlas dán, nevztahoval by se k darování. 9. Soud prvého stupně, jak vyplývá z jeho obsahu rozhodnutí, řádně toto rozhodnutí odůvodnil včetně zhodnocení dokazování (§ 157 odst. 2 a § 132 o. s. ř.). S tímto hodnocením se odvolací soud ztotožňuje a odkazuje na ně. 10. Za základ úvah soudu prvého stupně, jež nutně ovlivnily hodnocení důkazů, bylo nutno vzít závěry v bodě 58. odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně (navazující na bod 16. zrušujícího usnesení odvolacího soudu). Lze jen zrekapitulovat, že žalovaný nejprve v e-mailu ze dne 11. 8. 2017 vyžadoval po žalobkyni zpřipomínkování návrhu písemné smlouvy o manželském majetkovém režimu společného jmění manželů. Obsahem tohoto návrhu, který žalovaný zaslal žalobkyni k podpisu (viz protokol o jednání v opatrovnickém řízení ze dne 25. 7. 2019), bylo jejich prohlášení o výlučném vlastnictví předmětných nemovitostí ze strany žalovaného. Zde odvolací soud podotýká, že takto byl návrh smlouvy koncipován, přestože žalovaný vědě