5 CO 8/2022-2820 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s žalobci smlouvu o převodu vyjmenovaných pozemků k uspokojení jejich nároku na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě plynoucí ze čtyř rozhodnutí Státního pozemkového úřadu z roku 2015 a 2016, kdy žalobci jakožto nabyvatelé tyto pozemky přijímají do svého spoluvlastnictví, a to žalobkyně a) v rozsahu ideální [číslo] [číslo], žalobce b) rozsahu [číslo] [číslo] a žalobkyně c) v rozsahu id. [číslo], k celku pozemků. 2. Soud prvého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí dovodil, že žalovaný při ocenění nevydaných pozemků PK [číslo] a [číslo] v k.ú. [územní celek] nepostupoval správně. Nárok za ně měl být vypočten způsobem, jaký vyplývá ze znaleckých posudků [titul] [příjmení], který tyto pozemky ocenil jako pozemky stavební. V důsledku nesprávného ocenění žalovaný žalobcům fakticky částečně znemožnil uplatnit své nároky ve veřejných nabídkách a tyto nároky nemohly být plně uspokojeny. Až v rámci řízení před soudem prvého stupně po podání žaloby žalovaný částečně uznal nárok žalobců a připustil, že v části nároku nebylo rozhodnuto správně. Žalovaný přistoupil k uznání části výše hodnoty nároku žalobců až po aktivitě jich samotných, žalobci vyhledali archivní materiál a ponechali si znalci vypracovat znalecké posudky. Dle okresního soudu nelze přehlédnout, že s restituční výzvou uplatněnou v roce 1992 se žalovaný plně vypořádal až v roce 2016, tedy po více jak dvaceti letech od jejího uplatnění, kdy navíc žalovaný rozhodl pouze o nároku, nikoliv o vypořádání. Žalovaný postupoval svévolně a liknavě. O tom svědčí i skutečnost, že žalobci nežijí na území České republiky, nebylo pro ně tudíž jednoduché dohledávat archivní materiály, stanoviska, zajistit znalecké posudky a nakonec ani zúčastnit se veřejných nabídek. Žalovaný dlouhou dobu brojil proti závěrům znaleckého posudku znalce [příjmení] a v podstatě stále i brojí. Soud prvého stupně nepřehlédl ani aktivní rozšiřování důvodů tzv. nevhodnosti převodu pozemků ze strany žalovaného. Postup žalovaného lze kvalifikovat popřípadě jako diskriminační, neboť oprávněné osoby se i přes své aktivní přičinění dlouhodobě nemohli domoci plného uspokojení restitučního nároku. Za této situace se ve smyslu judikatury mohli žalobci jako oprávněné osoby domáhat u soudu vydání konkrétního vhodného pozemku podle § 11a odst. 1 zákona o půdě. Soud prvého stupně poukázal i na nedostatečnost veřejných nabídek ze strany žalovaného. Celkový restituční nárok žalobců za nevydané pozemky činil dle posudků jmenovaného znalce 1 140 647, 353 Kč, dosud neuspokojeným nárokem zůstal nárok celkem 518 267,52 Kč, a to v případě prvé žalobkyně 44 834,18 Kč, v případě druhého žalobce 236 076,76 Kč a v případě třetího žalobce 237 356,58 Kč (v ostatním byl nárok žalobců uspokojen v rámci veřejných nabídek a v rámci řízení vedeného před [státní instituce], když tímto způsobem bylo celkem vykryto 622 379,83 Kč – 587 900,43 Kč + 34 479,40 Kč). Uplatněný nárok na převod náhradních pozemků ve svém souhrnu jejich hodnoty (517 587,95 Kč) nepřesahuje dosud nevypořádaný nárok žalobců. V případě těchto náhradních pozemků soud prvého stupně nezjistil žádné skutečnosti, které by bránily jejich vydání, přičemž vůči oprávněným osobám je třeba přistupovat co nejvstřícněji, přičemž případné legislativní nedůslednosti nemohou jít k tíži restituentů. Interpretace překážek bránících vydání náhradních pozemků má být prováděna nikoliv extenzivně, ale spíše restriktivně. Soud prvého stupně se přitom podrobně vypořádal s námitkami žalovaného, jež vznášel proti převodu sporných pozemků. Žalobě tedy v plném rozsahu vyhověl a rozhodl i o náhradě nákladů řízení. 3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný. Setrval na své obraně, kterou vznesl před soudem prvého stupně. Především zpochybnil závěry o svévolném a liknavém postupu. Upozornil na souběžně vedené řízení mezi týmiž účastníky u [státní instituce], v němž dovolací soud uzavřel, že svévoli a liknavost na straně žalované nelze dovozovat jen z doby délky správního řízení a z doby, po kterou nebyl restituční nárok žalobců dosud uspokojen, neboť je nutné posoudit konkrétní aktivitu žalobců ve vztahu k jejich restitučnímu nároku, což soud prvého stupně v projednávané věci rovněž řádně neučinil. Žalobci hodnotu svého restitučního nároku několik let nesporovali, důvodné pochybnosti nabyli až na základě znaleckého posudku zpracovaného dne [datum], k podání žaloby přistoupili méně jako tři roky po vydání posledního restitučního rozhodnutí, což nelze považovat za vyžadovanou dlouhodobou snahu o uspokojení restitučního nároku. Nesprávné ocenění restitučního nároku zakládá liknavost a svévoli na straně žalovaného jen tehdy, eviduje-li již zcela zanedbatelnou výši restitučního nároku a další účast ve veřejných nabídkách pak pro takové osoby ztrácí elementární smysl, což není případ žalobců. Před přeceněním nároku se žalobci veřejných nabídek úspěšně účastnili a následně po přecenění na účast ve veřejných nabídkách rezignovali, když se vyjádřili tak, že je pro ně výhodnější získávat pozemky prostřednictvím soudního řízení. Veřejných nabídek se žalobci účastnili pouze poměrně v krátkém časovém období zhruba 1,5 roku, přesto svůj restituční nárok dokázali z podstatné části uspokojit. Tím spíše na nich lze spravedlivě požadovat, aby se veřejných nabídek účastnili i nyní po přecenění jejich restitučního nároku, kterým v nezanedbatelné nesporné výši disponují. Žalovaný poukázal na spornost zbývající části výše neuspokojeného nároku. Žalovaný v průběhu řízení revidoval ocenění nevydaných pozemků a následně předložil znalecký posudek, který ocenil nevydané pozemky v částech, které bylo nutno ocenit jako pozemky stavební. Žalovaný měl za účelné, aby zpracování revizního znaleckého posudku bylo zadáno přímo soudem, k tomu však nedošlo. Žalovaný upozornil na skutečnost, že žalobci nabývají pozemky čistě proto, aby je mohli obratem převést na třetí osoby, což učinili v dosud jediném pravomocně skončeném soudním řízení shora citovaném. Sporují-li žalobci ocenění svého nároku tak, jak je eviduje žalovaná, disponují žalobci efektivním nástrojem v podobě určovací žaloby, prostřednictvím níž mohou dosáhnout případného přecenění restitučního nároku a následně se bez omezení zúčastnit veřejných nabídek náhradních pozemků. Žalobce poukázal na to, že vypisuje veřejné nabídky v dostatečné kvantitě a kvalitě pro uspokojení nároků ze strany restituentů. Těchto se mohou účastnit i žalobci se svým neuspokojeným restitučním nárokem v nesporné výši. Nelze argumentovat ani délkou trvání správních řízení, přičemž v řízení nevyšlo najevo, že by žalobci požadovali přijetí nápravných opatření za účelem odstranění jejich zdlouhavosti. Žalovaný vznesl výhrady i k převodu čtyřech náhradních pozemků. Pozemek p. [číslo] v k.ú. [územní celek] je relativně malým prostorem mezi příjezdovou komunikací k domu na pozemku p.č. st. 7 a tímto domem samotným, z povahy se jedná o prostor obslužný k tomuto domu, který je zemědělsky neobhospodařovatelný, převodem pozemku se dostává do nejistoty samotný vlastník, který jej využívá. Pozemek p. [číslo] v k.ú. [územní celek] – [územní celek] též není zemědělsky obhospodařován, je využíván jako zahrada k rodinnému domu stojícímu na pozemku p.č. st. [číslo], s nímž tvoří nejméně v části funkční spojení, což dokládá žádost vlastníka pozemku p.č. st. [číslo] o jeho převod a též pachtovní smlouva. Tento pozemek, stejně jako pozemek p. [číslo] v témže k.ú. jsou dle územního plánu [územní celek] určeny k zastavení rodinnými domy, nejsou tak do budoucna zamýšleny k zemědělskému využití dle ÚPD a využitelné nejsou ani nyní, jelikož jejich rozměry jsou k zemědělské činnosti naprosto nevhodné. Nachází se v bezprostřední blízkosti rodinných domů a jejich případné využití má smysl právě pro tyto vlastníky. [územní celek] ve svém vyjádření uvedla, že pozemky mají dále sloužit k budoucímu rozvoji obce. Pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] je zatížen předběžným opatřením a tuto překážku převodu posuzoval okresní soud dle neaktuální judikatury. Žalovaný navrhl rozsudek soudu prvého stupně změnit a žalobu zamítnout, eventuálně rozsudek zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. 4. Žalobci naopak navrhli rozsudek soudu prvého stupně ve svém vyjádření k odvolání potvrdit. Setrvali na liknavosti a svévoli žalovaného při uspokojování jejich restitučního nároku, neboť tento restituční nárok nesprávně ocenil a evidoval jej tedy v nesprávné výši, kdy až na základě aktivního jednání žalobců došlo ze strany žalovaného k částečnému uznání pochybení a přecenění jejich restitučního nároku, a to až po podání žaloby. Žalovaný nadále restituční nárok žalobců v rozsahu 370 718, 043 Kč odmítá bez relevantního důvodu přecenit, čímž je žalobcům fakticky znemožněno zcela uspokojit jejich restituční nárok formou veřejných nabídek, přičemž je to vylučuje i ze soutěže o nejkvalitnější pozemky. Žalobci poukázali na to, že od uplatněn