5 CO 928/2021-138 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil oběma žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku 547 884,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky, a to do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (odstavec I. výroku). V odstavci II. výroku zamítl žalobu pro částku 215 902,50 Kč rovněž z 10% úrokem z prodlení ročně z této částky od 22. 2. 2020 do zaplacení. V odstavci III. výroku pak uložil oběma žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 138 706,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného. V odstavcích IV. a V. výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (znalečné), a to tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích částku 1 097 Kč a oba žalovaní částku 2 779,85 Kč, všichni do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že na straně žalovaných plněním jednoho z nich zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného. V odstavci VI. pak uložil žalovaným povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích na soudním poplatku částku 5 479 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného. 2. Vyšel ze zjištění, že žalovaný svým jednáním způsobil dne 21. 2. 2017 dopravní nehodu, když porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem (nerespektoval nejvyšší povolenou rychlost mimo obec 90 km/h) a rychlostí 128 km/h projížděl pravotočivou nepřehlednou zatáčku, nepřizpůsobil rychlost trasování komunikace a adhezním poměrům, porušil povinnost o jízdě vpravo případně při pravém okraji vozovky, dostal se do smyku a pravou přední částí osobního automobilu, který řídil, vrazil do přední části [značka automobilu], v němž cestovala jako spolujezdkyně na zadním sedadle žalobkyně. Ta utrpěla vícečetnou zlomeninu předloketních kostí s dislokací levé horní končetiny (též popisováno jako víceetážová zlomenina dlouhé části levé kosti loketní s posunem a tříštivou zlomeninou střední třetiny dlouhé části levé vřetení kosti s posunem). Ke zranění došlo tupým předmětem, který silou velké intenzity působil na levé předloktí žalobkyně. Čelní náraz osobního automobilu do protijedoucího osobního automobilu toto dobře vysvětluje. Žalobkyně nebyla při jízdě připoutána bezpečnostním pásem. Tento závěr byl učiněn na základě znaleckého posudku z oboru doprava – technická analýza dopravních nehod znalce [titul] [jméno] [příjmení] a tato zjištění korespondují i se zjištěním znalce [titul] [jméno] [příjmení], [titul], který podával znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a to společně s [titul] [jméno] [příjmení]. V důsledku nepřipoutání tak byla při střetu poškozená žalobkyně vržena směrem vpřed, levým předloktím narazila nejspíše do opěráku sedadla vpředu, přičemž tento opěrák byl směrem dopředu poškozen. Při správném připoutání by bylo možno očekávat vznik zranění v podobě zhmoždění hrudní a břišní stěny, které by bylo možno považovat za zranění lehké s obvyklou dobou léčení pracovní neschopnosti kolem 10 dnů. Ke zranění, která žalobkyně utrpěla, by nedošlo. Tento skutkový děj byl zjištěn v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 7 T 31/2017 a v nyní projednávaném řízení nebyly k němu ze strany účastníků vzneseny jakékoliv námitky. Žalobkyně svou žalobou požaduje náhradu nemajetkové újmy ve formě ztížení společenského uplatnění, neboť jí poškozením zdraví vznikla překážka lepší budoucnosti. S vědomím toho, že nebyla v okamžiku dopravní nehody připoutána bezpečnostním pásem, požadovala náhradu újmy se zohledněním 30% spoluzavinění. Soud prvního stupně však její zavinění hodnotil ve výši 50 %. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 91/2010 Okresní soud pak dále cituje i z dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž uvádí, že z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu plyne, že míra spoluzpůsobení si škody poškozeným spolujezdcem, může dosáhnout až jedné poloviny, jestliže vědomě podstoupí jízdu s řidičem, o němž ví, že je pod vlivem alkoholu. Rozhodující příčinou vzniku škody ovšem stále zůstává nezodpovědné počínání řidiče vozidla. 3. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že základní příčinou vzniku újmy žalobkyně bylo porušení důležitých zákonných povinností ze strany žalovaného, který řídil osobní automobil do nepřehledné zatáčky, kam vjel rychlostí 128 km/h, když dle znalců rychlost, která by byla technicky přiměřená jak poloměru zatáčky, tak zhoršeným adhezním poměrům, by činila maximálně 65 km/h. Rozhodující příčinnou vzniku újmy tak bylo nezodpovědné počínání žalovaného jako řidiče vozu a bez jeho hrubého porušení právních povinností by ke škodnému následku nedošlo. Nelze však přehlédnou jednoznačný závěr znalců o tom, že k těžkému zranění žalobkyně, a to zlomeniny diafýz obou kostí loketní i vřetení s dislokací by nedošlo, pokud by žalobkyně byla řádně připoutána bezpečnostními pásy. Taková povinnost je zákonem uložena v § 9 odst. 1 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb. Toto porušení povinnosti nelze přičítat žalovanému, coby řidiči protijedoucího vozidla. Míru spoluzavinění soud prvního stupně hodnotil ve výši 50 %, přičemž porušení povinnosti být připoután bezpečnostními pásy je v zásadě shodné s porušením dalších povinností stanovené citovaných zákonem. 4. Soud prvního stupně pak v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně popisuje obtíže, které z poškození zdraví při předmětné dopravní nehodě žalobkyni plynou. Její aktuální stav ustálený po skončené léčbě porovnává s aktivitami a stylem života před poškozením zdraví. Před dopravní nehodou se žalobkyně věnovala rodině, částečně byla v domácnosti a částečně pomáhala svému manželovi v rodinném podniku. Po dopravní nehodě je s ohledem na bolesti levé ruky, omezení její hybnosti, úchopu, vyloučena prakticky ze všech náročnějších domácích prací, nemůže plně obstarat vaření, potíže jí působí krájení masa, porcování kuřete. Je například vyloučeno, aby zvedla hrnec s vroucí vodou, nemůže vykonávat práce jako je žehlení, převlékání postelí, praní většího prádla, jeho věšení. Nemůže sama obstarat nákupy, které výlučně zajišťuje manžel. Zranění ji též omezuje při oblékání, přičemž má bolesti, pakliže má zvednout ruku. Tomu musí přizpůsobovat své oblečení. Je vyloučeno nošení těžších břemen a též musela omezit pohybové aktivity, když dříve absolvovala dlouhé procházky. Dříve byla aktivní řidičkou, nyní po dopravní nehodě se bojí řídit. Následky zranění se odrážejí i v jejím intimním životě s manželem. Její rodina vlastní obchod s textilem a tento musí zcela obstarávat manžel, neboť je vyloučeno, aby mu pomáhala jako dříve. Aby například vyndávala zboží, skládala nebo něco věšela. Uvedla, že pociťuje bolest, kdykoliv vezme něco do ruky. V levé ruce tak může nést věci do 2 kg. Znalec po jejím vyšetření dospěl k závěru, že má žalobkyně výrazně omezenou hybnost levé ruky, a to především v ramenním kloubu. Levá ruka je ve srovnání s pravou červená, třese se a je v ní slabá síla. Oproti pravé ruce stisk asi na jednu čtvrtinu. Rotace předloktí vpravo je menší o 30 stupňů. Žalobkyně si nedosáhne levou rukou na pravé rameno ani na temeno hlavy. Znalcem zjištěné omezení koresponduje s tím, jak potíže popisuje žalobkyně. Okresní soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně je omezena v běžných každodenních aktivitách, mimo jiné i v jízdě automobilem. Dcera žalobkyně v současné době studuje, dojíždí z [obec] přes [obec] do [obec]. Dojíždění je komplikované s přestupováním. I dojíždění tak musí obstarávat manžel žalobkyně, neboť žalobkyně jednak pro bolest ruky a jednak protože se bojí jízdy, ji vozit nemůže. S následky zranění se tak potýká v podstatě každý den, ať už jde o oblast základních potřeb jako je mytí, hygiena, oblékání, příprava jídla, obstarání rodiny. To bylo hlavní a důležitou rolí v životě žalobkyně. Nemůže se také nadále zapojovat do chodů rodinného podniku. Dospěl tak k závěru, že žalobkyni vznikla poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti. Výši ztížení společenského uplatnění stanovil znalecký posudek znalce [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [číslo] ze dne 31. 1. 2019, a to ve výši 1 079 511 Kč. S ohledem na okresním soudem stanovené spoluzavinění 50 % jde pak o částku 539 755,50 Kč. Za vypracování znaleckého posudku pak žalobkyně uhradila částku 8 129 Kč Celkem tak žalobkyni přiznal součet těchto částek 547 884,50 Kč. S ohledem na žalovanou částku 763 787 Kč tak byla žaloba pro částku 215 902,50 Kč zamítnuta. 5. Ohledně náhrady nákladů řízení mezi účastníky rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když účastníci měli ve věci úspěch jen částečně. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 71,7 %, neúspěšná byla z 28,3 % a rozdíl mezi jejím úspěchem a neúspěchem představuje 43,4 %. Z jí účtované částky náhrady nákladů říze