7 CO 1026/2022-835 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích řízení v části, v níž se žalobkyně domáhaly nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [územní celek] u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], zastavil (výrok I.). Výrokem II. nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o převodu pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] oběma zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [územní celek] u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště] s tím, že dosud vypořádaná část nároku každé z žalobkyň činí 653 082,89 Kč. O nákladech řízení okresní soud rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním náklady řízení ve výši 215 033,94 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce (výrok III.). Výrok I. okresní soud odůvodnil částečným zpětvzetím žaloby ohledně parc. [číslo] v k. ú. [obec], když k vydání tohoto pozemku došlo nedávno v jiném řízení, vedeném u téhož soudu. Považoval za prokázané, že žalobkyně jsou právními nástupkyněmi původní oprávněné osoby [jméno] [příjmení] s restitučními nároky vyplývajícími z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR (jak jsou specifikovány ve výroku II.) vydanými v období od září 2014 do března 2016. Nároky byly původně evidovány žalovanou v částce 164 936,82 Kč pro každou z žalobkyň. Právní předchůdkyně žalobkyň s oceněním nesouhlasila, vyzvala žalovanou k přecenění nároků dopisem z 19. 12. 2016, přecenění žalovaná odmítla dopisem z 16. 1. 2017. Žalobkyně se veřejných nabídek pozemků nezúčastnily. V lednu 2019 žalovaná přecenila restituční nároky žalobkyň na celkovou částku 6 507 312,53 Kč, když ke dni rozhodování soudu činí zůstatek u každé z žalobkyň 653 082,89 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyň uplatnila nárok na zemědělský majetek již v roce 1992 Okresní soud dospěl k závěru o důvodnosti žaloby, když za liknavé a svévolné jednání považoval pochybení žalované při ocenění nároku oprávněné osoby. Je irelevantní, že se žalobkyně ani jednou nepřihlásily do veřejné nabídky, když chybně vyčíslený restituční nárok objektivně znemožňuje jeho řádné uplatnění a vymožení v rámci veřejné nabídky. Pokud žalobkyně žalobu podaly a do veřejné nabídky se nepřihlásily ani po přecenění nároku, okresní soud odkázal na rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 3959/2019. Nezjistil žádné překážky bránící vydání požadovaných náhradních pozemků. Ohledně pozemku [číslo] v k. ú. [část obce] ze sdělení [právnická osoba] [obec] zjistil, že tato ke své činnosti pozemek nepotřebuje, nemá na něm žádné technické zařízení. Připomněl princip předvídatelnosti rozhodnutí, když žalobám žalobkyň je opakovaně vyhovováno. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., při stanovení výše nákladů advokáta vyšel z hodnoty vydávaných pozemků. 2. Proti tomuto rozhodnutí, a to výrokům v odstavci II. a III. podala žalovaná odvolání. Zejména nesouhlasí se splněním podmínek domáhat se převodu konkrétně vybraných pozemků mimo zákonem předvídaný postup. Odmítá závěr soudu prvního stupně o její liknavosti a svévoli, když k přecenění nároku žalobkyň došlo již před více než třemi lety. Žalobkyně neprokázaly, že by se svých nároků nemohly domoci ve veřejných nabídkách, když žalovaná předložila důkazy prokazující kvalitativní i kvantitativní dostatečnost veřejných nabídek, odkázala mj. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4078/2015, 28 Cdo 2772/2015, 28 Cdo 4926/2017, 28 Cdo 822/2021. Naproti tomu nepovažovala za přiléhavý odkaz na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 10 Co 247/2018 a NS 28 Cdo 5249/2016. Konkrétně žalovaná nesouhlasila s převoditelností náhradního pozemku [číslo] v k. ú. [část obce], jak zdůvodněno v bodě V. odvolání. Nesouhlasila rovněž s rozhodnutím o nákladech řízení, kdy poukázala na judikaturu soudů vyšších stupňů, nejnověji nález Ústavního soudu z 19. 7. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3063/21. Proto navrhla zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení. 3. Žalobkyně vzaly následně žalobu částečně zpět ohledně parcely [číslo] v k. ú. [část obce], neboť v mezidobí v řízení o Obvodního soudu pro Prahu 10 byl dne 9. 6. 2022 pod sp. zn. 46 C 501/2018 vyhlášen rozsudek, v němž byl restituční nárok žalobkyň uspokojen celkem co do částky 726 558 Kč. U každé z žalobkyň tak činí aktuální výše restitučního nároku 289 803,89 Kč. Proto navrhly ohledně tohoto pozemku částečné zrušení rozsudku a zastavení řízení. 4. S částečným zpětvzetím žaloby ohledně parcely [číslo] v k. ú. [část obce] žalovaná vyslovila souhlas podáním z 10. 10. 2022. 5. K odvolání žalované se žalobkyně vyjádřily, kdy zejména poukázaly na 14 vyhovujících rozhodnutí soudů, mimo jiné na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1666/2020 týkající se příbuzných žalobkyň, jimž náleží totožný restituční nárok jako žalobkyním, a dále na rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 28 Cdo 1191/2020. Žalobkyně zdůraznily aktivní snahu o vypořádání restitučního nároku v bodě IV. vyjádření s tím, že aktivně dohledávaly doklady prokazující určení pozemků, přičemž byly nuceny se obrátit na nespočet institucí a vynaložit nemalé finanční prostředky. K přecenění restitučního nároku žalovaná přistoupila právě na základě žalobci obstaraných podkladů, na základě jimi podaných žalob, až v roce 2019. Poukázaly rovněž na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3039/2020, dle nějž nelze právnímu nástupci upřít aktivitu jeho předchůdce. Ohledně nákladů řízení okresní soud vycházel z ceny převáděných náhradních pozemků v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Navrhly částečné zastavení řízení v části zpětvzaté žaloby a potvrzení napadeného rozsudku. 6. Odvolací soud prvotně vyhodnotil, že odvolání žalované bylo podáno přípustně, včas a oprávněnou osobou (§ 201, § 202 a § 204 o. s. ř.). Odvoláním nebyl dotčen výrok I, který nabyl samostatně právní moci v režimu § 206 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby týkající se parcely [číslo] v k. ú. [část obce] a písemný souhlas žalované s tímto zpětvzetím, odvolací soud postupem podle § 222a odst. 1 o. s. ř. řízení v této části zastavil a rozsudek okresního soudu v části II. zrušil. Předmětem řízení pak zůstalo nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o převodu pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Ohledně převodu tohoto pozemku žalovaná nevznesla žádnou odvolací námitku, setrvala však na námitkách týkajících se nároku jako takového, kdy nesouhlasila s tím, že její postup vůči žalobkyním byl liknavý a svévolný ani se závěrem o marné snaze oprávněných osob o uspokojení nároku zákonným způsobem. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v této části podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání. 7. Podle § 11a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. 8. Podle § 13 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. 9. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně jsou právními nástupci původní oprávněné osoby [jméno] [příjmení], která se svých restitučních nároků domáhala od roku 1992. Nárok na vydání náhradních pozemků dle § 11a zákona o půdě vyplývá z rozhodnutí pozemkových úřadů vydaných v letech 2014 až 2016, specifikovaných ve výroku II., odstavci II. napadeného rozsudku. Po částečném zpětvzetí žaloby během odvolacího řízení ohledně parcely [číslo] v k. ú. [část obce] je mezi účastníky nesporné, že dosud nevypořádaná část nároku činí u každé z žalobkyň částku 289 803,89 Kč, přičemž hodnota pozemku [číslo] v k. ú. [část obce] činí dle posudku [titul] [jméno] [příjmení] 163 200 Kč. 10. Pokud jde o samotný nárok, odvolací soud neshledal důvod odchýlit se od jeho posouzení soudy různých stupňů ve věcech téhož nároku týchž účastníků řízení (kdy podle žalobkyň jde aktuálně o 14 rozhodnutí, kterými byl shledán jejich nárok oprávněným). Z obsahu spisu odvolací soud příkladmo připomíná rozsudek Krajského soudu v Praze ze 14. 5. 2019, č. j. 22 Co 57/2019-404, který přezkoumával rozsudek Okresního soudu v Kladně z 24. 1. 2019, č. j. 8 C 25/2018-365, dále rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou z 9. 9. 2020, č. j. 15 C 31/2018-792, Okresního soudu ve [obec] z 30. 9. 2020, č. j. 4 C 126/2018-725, Okresního soudu v Šumperku z 6. 4. 2021, č. j. 9 C 159/2017-591, Okresního soudu v Českém Krumlově z 8. 2. 2021, č. j. 7 C 280/