8 CO 409/2022-111 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Jindřichově Hradci (soud prvního stupně) uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni 8 264 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 264 Kč od 19.1.2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení další částky 43 879,94 Kč, zákonných úroků z prodlení v částce vyšší než byly přiznány ve výroku I. tohoto rozsudku, a smluvních úroků ve výši 102,31 % p. a. z 33 963,93 Kč od 19.1.2021 do 10.2.2021 ve výši 2 104,04 Kč a úroku ve výši 8,25 % p. a. z 33 963,93 Kč od 11.2.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 19.1.2021 dosáhne částky 114 249 Kč (výrok II.) a vyslovil, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. V odůvodnění soud uvedl, že žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 45 134 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení z této částky od 19.1.2021 do zaplacení, pohledávky z titulu smluvní pokuty ve výši 7 009 Kč a smluvních úroků ve výši 102,31 % p. a. z 33 963,93 Kč od 19.1.2021 do 10.2.2021 a to ve výši 2 104,04 Kč a úroku ve výši 8,25 % p. a. z uvedené částky od 11.2.2021 do zaplacení maximálně však do doby, kdy tento úrok dosáhne částky 114 249 Kč. Nárok uplatňovala na základě tvrzení, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 40 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 166,92 % p. a. a splácet jej ve 24 měsíčních splátkách po 3 967 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně prověřena. Žalovaný podle smlouvy neplnil, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut, zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením a automaticky došlo k zesplatnění úvěru, přičemž ke dni zesplatnění úvěru se celá nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny. Tuto novou jistinu ve výši 43 536,40 Kč byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit ke dni zesplatnění. 3. Soud prvního stupně po provedení dokazování, které pojal do reprodukční části napadeného rozsudku (bod 3. – 12.) uzavřel, že 10.10.2019 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouva o úvěru, na základě které mu poskytnula 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky domluvené pevnou zápůjční sazbou 166,92 % p. a. Celkově se zavázal zaplatit 95 208 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 3 967 Kč Smluvní strany dohodly, že na úrocích které přirostou po zesplatnění úvěru je žalobkyně oprávněna požadovat maximálně částku ve výši 114 249,60 Kč. Byla sjednána povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů a náhradu nákladů 200 Kč vynaložených na každou splátku v prodlení o délce 15 dnů a pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů dochází automaticky k zesplatnění úvěru. V případě prodlení s hrazením nové jistiny je žalobkyně oprávněna požadovat úrok z prodlení v zákonné výši, a pokud žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytovaly banky v době uzavření smlouvy, činily průměrně 11 %, nejvyšší sazba korunových úvěru poskytovaných bankami činila 24,08 %. Žalovaný žalobkyni celkem uhradil 31 736 Kč. 4. Soud prvního stupně vycházel z § 3028 odst. 1 o.z. a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (zákon o spotřebitelském úvěru), podle nichž je žalobkyně oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr jako nebankovní poskytovatel, žalovaný je v pozici spotřebitele a danou smlouvu je třeba posoudit jako smlouvu spotřebitelskou podléhající režimu § 1810 a násl. o.z. Tím žalovanému náleží zvýšená ochrana a soud veškerá ujednání mezi žalovaným a žalobkyní jako podnikatelkou podrobil při aplikaci označené směrnice posouzení, zda nemá zneužívající charakter a zda projde testem proporcionality (s výjimkou dohody o předmětu plnění a ceně, jež byla sjednána jasně a srozumitelně). Soud zdůraznil, že žalovaný se zavázal zaplatit úrok 102 % ročně resp. 166,92 % ročně efektivně, což téměř čtyřnásobně přesahuje roční procentní sazbu nákladů na úročené úvěry z kreditních karet (na bankovním trhu nejdražších) a pokud právní jednání vykazuje znaky obsažené v § 588 o.z., jedná se o absolutně neplatné právní jednání. K absolutní neplatnosti soud přihlíží. Zde dovodil, že smluvní ujednání zavazující k platbě úroků v uvedeném rozsahu odporuje s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaný je informačně slabší stranou, dobrým mravům a soud proto toto ujednání vyhodnocuje jako absolutně neplatné. Pokud by se jednalo pouze o toto ujednání, bylo by možné je oddělit od smlouvy při zachování její platnosti (§ 576 o.z.), avšak ve smlouvě následují ujednání další o tom, že nezaplacené úroky přirostou k jistině úvěru splatné v náhradní lhůtě při zesplatnění úvěru, a dále že se žalovaný zavazuje hradit úroky z prodlení z úroků a zároveň je splacení nové jistiny vedle úročení původní jistiny smluvním úrokem a úročením nové jistiny zákonným úrokem z prodlení zatíženo rovněž smluvní pokutou (§ 2048 o.z.) ve výši 0,1 % denně z nové jistiny. Oproti tomu pro případ porušení smluvních povinností žalobkyní smluvní pokuta stanovena není. Soud uzavřel, že nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatních ujednání úvěrové smlouvy, neboť nerovnováha vzájemných práv a povinností v neprospěch spotřebitele je tak významná, že činí smlouvu jako celek nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy a zároveň soud není oprávněn uvedené ujednání nahradit, neboť použití ustanovení § 557 o.z. vylučuje článek 6 odst. 1 Směrnice 93/13 EHS. Na věc nedopadá ani ustanovení § 1802 o.z., neboť na obvyklý úrok uvedený ve druhé větě tohoto ustanovení se použije pouze v případě, že si strany sjednají placení úroku, ale neujednají si jeho výši. 5. Soud dospěl k závěru o nepřiměřené rovnováze práv a povinností smluvních stran, neboť je smlouva pro žalovaného jako spotřebitele nevýhodná a je zatížena takovou nerovnováhou v právech a povinnostech smluvních stran, že není možné smlouvu ji hodnotit než jako zjevně nemravnou a dále uvedl, že smluvní ujednání zavazující k platbě úroků, jejichž výše podstatně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jejich sjednání, je také absolutně neplatným ujednáním, jež soud není oprávněn nahradit a smlouva tak neobsahuje podstatnou náležitost, totiž ujednání o úrocích. Soud učinil závěr o absolutní neplatnosti celé smlouvy, což znamená neplatnost právního jednání od samého počátku. Účastníkům tohoto právního jednání nevznikají žádná práva a povinnosti. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru soud posoudil nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznal jí pouze rozdíl mezi poskytnutou částkou, o kterou se žalovaný obohatil) a částkou, kterou žalovaný splatil (40 000 Kč – 31 736 Kč = 8 264 Kč). Ve zbytku žalobu zamítl. Povinnost žalovaného k úhradě úroků z prodlení plyne z § 1968 a § 1970 o.z. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. 6. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným a přípustným odvoláním žalobkyně, která je výslovně směřovala pouze proti výroku II. s tím, že podávané je v rozsahu, v němž soud nepřiznal částku 124 Kč (přirostlý úrok k jistině ke dni zesplatnění přepočítaný na 8,45 % p. a.) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 19.1.2021 do zaplacení a úrok ve výši 8,45 % ročně z 9 780 Kč od 19.1.2021 do 10.2.2021 a ve výši 8,25 % ročně z 9 780 Kč od 11.2.2021 do zaplacení maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne 50 000 Kč s tím, že odvolání nesměřuje proti úroku v rozsahu převyšujícím sjednaný úrok 8,45 % p. a. a dále je podáváno ohledně částky odpovídající rozdílu mezi požadovanou původní dlužnou jistinou úvěru vyčíslenou ke dni zesplatnění se sazbou 8,45 % ročně ve výši 9 780 Kč a částkou odpovídající přiznanému bezdůvodnému obohacení, tedy ohledně částky 1 516 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 19.1.2021 do zaplacení. Odvolání dále směřuje proti nepřiznané smluvní pokutě ve výši 998 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 19.1.2021 do zaplacení a proti nepřiznaným nákladům vzniklým v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 19.1.2021 do zaplacení a je podáváno i ve vztahu ke smluvní pokutě ve výši 1 594,54 Kč. 7. Podle odvolatelky byl úrok sjednán v zákonných limitech a nebyl důvod ho ani částečně nepřiznat. Žalobkyně jako nebankovní poskytovatel úvěrů je v situaci, kdy je běžné a spravedlivé, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů, což zohledňuje vyšší riziko při poskytování úvěrů. Pokud se strany dohodly na poskytnutí úvěru za určitých podmínek, je nezbytné vycházet z toho, že tak učinily po pečlivém zvážení všech důsledků. Jedním z pojmových znaků smlouvy o úvěru je zaplacení úroků úvěrovaným,