8 CO 428/2022-141 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) zcela zamítl žalobu (výrok I.) a zavázal žalobkyni, aby zaplatila žalovanému na náhradě nákladů řízení 113 280 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného (výrok II.). 2. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se domáhala zaplacení 205 630 Kč z titulu náhrady škody vzniklé na půdních blocích [číslo] [číslo] [číslo] v k.ú. [obec], jež jsou součástí honitby užívané žalovaným, a to z důvodu masivního poškození úrody uvedených pozemků černou zvěří. Došlo k výraznému snížení sklizně kukuřice, kterou žalobkyně provedla [datum]. Nárok na náhradu škody žalobkyně uplatnila podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (zákon o myslivosti), u žalovaného dopisem z [datum] a dále vyčíslením škody – odborným vyjádřením - doručeným žalovanému [datum] Lhůtu k úhradě škody stanovila do [datum]. Žalovaný namítal, že nárok nebyl uplatněn řádně a včas ve smyslu § 55 zákona o myslivosti, neboť běh prekluzivních lhůt se odvíjí od vzniku škody, čímž je míněno každé jednotlivé škodné působení zvěře na zemědělské pozemky, polní plodiny a lesní porosty. Není pravdou, že by byla žalobkyni škoda způsobena [datum], neboť jí vznikala fakticky minimálně od července 2019 a žalovaný žalobkyni navíc na škodné působení zvěře upozorňoval a vyzýval ji, aby činila úkony potřebné k zabránění vzniku škod. Žalobkyně minimálně od července 2019 nic neučinila k tomu, aby škodě zabránila. [příjmení] toho žalobkyní předložené odborné vyjádření s vyčíslením škody je nedostatečné, není z něj zřejmé, jak jeho zpracovatel k předmětné částce dospěl. 3. Soud prvního stupně po rekapitulaci procesně relevantních okamžiků v průběhu řízení (bod 5 a bod 6) a po dokazování, jehož závěry pojal do reprodukční části, na niž odvolací soud odkazuje a z níž vychází (body 9 – 38), dospěl k závěru, že žalobkyně na podkladě smlouvy o nájmu užívá shora označené půdní bloky v k.ú. [obec], na nichž vykonává zemědělskou činnost (rostlinnou výrobu). Tyto pozemky jsou součástí žalovaným užívané honitby. V roce 2019 zde žalobkyně pěstovala kukuřici a v období od července do sklizně byly pozemky postupně poškozovány černou zvěří, což vedlo ke snížení sklizně kukuřice, kterou žalobkyně provedla [datum]. Žalobkyní vyčíslená škoda 205 630 Kč představuje ztrátu produkce a žalobkyně ji u žalovaného uplatnila dopisem dne [datum] a dále vyčíslením škody – odborným vyjádřením znalce - doručeným žalovanému [datum] Lhůtu k náhradě škody stanovila do [datum]. Žalovaný škodu neuhradil. 4. Soud s odkazem na § 55 odst. 1 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (zákon o myslivosti) a s odkazem na označenou judikaturu Nejvyššího soudu učinil závěr, že žalobkyně neuplatnila nárok na náhradu škody způsobené zvěří včas, neboť jestliže tvrdila a dopisem ze dne [číslo] a dále účastnickou výpovědí statutárního orgánu prokazovala, že první významné škody od zvěře vznikaly až od [datum], pak z výpovědi svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] naopak soud zjistil, že škody na všech třech půdních blocích vznikaly již od července 2019. V rámci doplňujících výslechů v souvislosti s dotazy na přesnou lokaci míst, kde v létě roku 2019 škody od černé zvěře svědci pozorovali, neshledal ve výpovědích žádné rozpory. Svědek [příjmení] při jednání [datum] vypovídal, že škody zaznamenal již začátkem prázdnin, o stejném období vypovídali i [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud také uvedl, že za škodnou událost je třeba považovat každé jednotlivé škodné působení zvěře na polní plodiny a zemědělské porosty a od tohoto momentu počíná běžet prekluzivní lhůta k uplatnění nároku u uživatele honitby. Tato lhůta má objektivní charakter a její počátek se odvíjí od okamžiku škodlivého působení zvěře na pozemky a porosty, nikoliv až od okamžiku, kdy poškozený skutečně nepříznivý následek zjistí. Zde škody na všech třech půdních blocích nastaly dříve, než je zjistila žalobkyně. Pokud namítala, že svědci zaznamenali škody pouze na okraji půdních bloků, nelze s tím souhlasit. V případě bloku [číslo] byly škody patrné i z posedu a navíc je nutné za škodnou událost považovat každé jednotlivé působení zvěře na zemědělské pozemky a od nějž počíná běh 20-ti denní lhůty k uplatnění náhrady škody u uživatele honitby. Pokud žalobkyně přistoupila k uplatnění škody až dopisem z [datum], učinila tak po marném uplynutí prekluzivní lhůty. Právní úprava je striktní nikoliv pouze vůči poškozenému, ale i vůči uživateli honitby, co do odpovědnosti za vzniklé škody, a proto bylo na žalobkyni, aby včas zaznamenala a zdokumentovala postupně vznikající škody a zejména, aby v zákonné prekluzivní lhůtě nárok na náhradu škody také uplatnila. V řízení vyšlo najevo, že tak neučinila, neboť škody vznikaly postupně mnohem dříve, než [datum], a proto právo zaniklo bez ohledu na to, zda vzniklou škodu následně vůči žalovanému také včas vyčíslila. Soud žalobu zamítl a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 113 280 Kč (viz specifikace bod 47). 5. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným a přípustným odvoláním žalobkyně (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř.), která namítala neúplné a nesprávné skutkové závěry a nesprávné právně posouzení. Nesouhlasí, že by poškození pozemků vznikalo již od července 2019, tento závěr soud učinil z výpovědi svědků – členů žalovaného – [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří navíc byli ve věci vyslechnuti opakovaně. První ve své výpovědi obecně uvedl, že škody vznikaly na pozemcích od července 2019, ve druhé výpovědi upřesnil, že nechodil dovnitř pozemků, pohyboval se mimo ně, zejména na posedech a také identifikoval rozdíl ve škodách na jednotlivých pozemcích s tím, že jednotlivé půdní bloky byly podle jeho vnímání poškozeny pouze při kraji podél cesty. Svědek [jméno] [příjmení] hovořil obecně o škodách od počátku prázdnin 2019, když tvrdil, že pole u lesa mělo být poškozeno již v červenci cca z jedné čtvrtiny, avšak dovnitř pole nechodil, pohyboval se pouze okolo něj, ve druhé výpovědi vztáhl počátek škod do stejného období u zbývajících dvou půdních celků s tím, že blok [číslo] byl poškozen pouze u cesty, dovnitř pozemku nešel, škodu lokalizoval do 15 metrů od okraje a podobně hovořil i ve vztahu k bloku [číslo]. Svědek [jméno] [příjmení] vznik škod tvrdil od července 2019 bez bližší lokalizace, při své druhé výpovědi ohledně bloků [číslo] hovořil o tom, že škody na polních plodinách pozoroval na půdních blocích přibližně 15 metrů od okraje pozemku. Z uvedených skutečností je zřejmé, že nebylo možné uzavřít, že by škoda vznikla na celých půdních blocích [číslo] resp. v jejich vnitřní části. Na uvedené navazuje nesprávné právní posouzení soudu, který nesprávně aplikuje konstantní judikaturu, ze které vyplývá pouze to, u půdních bloků [číslo] náhradu škody žalobkyně uplatnila pozdě, ovšem pouze jak jsou vymezeny svědky, tj. ve výměře dané hranicí pozemku a vzdáleností max. 15 metrů do hloubky pozemků. Pouze v tomto rozsahu mohly být škody na uvedených půdních blocích zaznamenány dříve než [datum]. Soud prvního stupně, který nerozlišoval, v jaké části škoda vznikla dříve a kde později popírá princip, podle kterého je rozhodné každé jednotlivé škodící působení zvěře. Nelze uzavřít, že by žalobkyně ve vztahu k části půdních bloků [číslo] a [číslo] neuplatnila nárok na náhradu škody včas. Soud také nesprávně neprovedl také oboustranně navržený důkaz znaleckým posudkem ke stanovení výše škody, přičemž znalec by se v rámci své odbornosti mohl vyjádřit i k tomu, jakým způsobem a v jakých obdobích je vzhledem ke stadiím růstu kukuřice škoda černou zvěří způsobena. Odvolatelka navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně. 6. Žalovaný v rozsáhlém vyjádření k odvolání se podrobně zabýval průběhem řízení před soudem prvního stupně, především pak dokazováním (výslechy svědků) potažmo skutkovými závěry soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil s tím, že žalobkyně nárok na náhradu škody podle zákona o myslivosti neuplatnila u žalovaného řádně a včas a navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů řízení. 7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobcem podaného odvolání. 8. Žalobkyně uplatňuje nárok na náhradu škody podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (zákon o myslivosti), na základě žalobního tvrzení, že dne [datum] došlo k masivnímu poškození polních plodin na zemědělských pozemcích, které obhospodařuje, jedná se o půdní bloky [číslo] [číslo] [číslo] v k.ú. [obec]. Uvedenou verzi potvrdil ve své výpovědi jednatel žalující společnosti (jednání dne [datum], čl. 68) s tím, že vznik škody na polních plodinách uvedeného dne časově koresponduje se sklizní polních plodin v okolí předmětných půdních bloků. Po sklizení okolních ploch černá zvěř„ přešla“ na půdní bloky