8 CO 820/2022-259 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit jim společně a nerozdílně částku 538 175 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.). O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žalobcům uložil zaplatit společně a nerozdílně žalovaným částku 96 840 Kč do tří dnů (výrok II.). 2. Žalované částky se žalobci domáhali z titulu vypořádání spoludlužníků v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, kdy účastníci vystupovali v roli spoludlužníků ve vztahu k věřiteli [právnická osoba] Nárokovaná částka představuje částku, která byla bance uhrazena žalobci v rámci insolvenčního řízení, vůči žalovaným jí požadují z důvodu, že byla mezi nimi uzavřena dohoda o tom, že žalobci na poskytnutý úvěr nebudou ničeho plnit, když úvěr byl sjednán za účelem rekonstrukce střechy nemovitosti žalovaných. Žalobci navíc měli (až do doby zahájení jejich insolvenčního řízení) za to, že jsou toliko ručiteli závazku žalovaných. 3. Žalovaní se žalobě bránili s odůvodněním, že žádná dohoda o tom, že by žalobci, vystupující spolu s nimi v roli spoludlužníků ve vztahu k bance, neměli ničeho na poskytnutý úvěr hradit, nebyla mezi spoludlužníky uzavřena. Na poskytnutý úvěr žalovaní uhradili více než žalobci. Úvěr společně převzali k žádosti syna žalovaných [jméno] [příjmení] (současně manžela dcery žalobců [jméno] [příjmení]) s tím, že tento použije na úhradu svých závazků, úvěr slíbil splácet, pro případ, že by nemohl, dohodli se účastníci, že úvěr splatí společně a nerozdílně. Vznesli námitku promlčení, neboť žalobci podali žalobu až 29.9.2020 přesto, že neuváženým podáním insolvenčního návrhu již v únoru 2017 věděli, že bude postižen (a na náhradu dluhu z úvěru použit) jejich majetek v podobě podílu v bytovém družstvu. 4. Po provedeném dokazování, kdy soud prvního stupně vyslechl účastníky řízení, svědky [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (druhou dceru žalobců) a provedl listinné důkazy vztahující se k poskytnutému úvěru, jeho čerpání a splácení a k průběhu insolvenčního řízení, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Věc posuzoval podle zákona 40/1964 Sb. obč. zák. a z. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (aplikujíce § 3028 odst. 3 zákona 89/2012 Sb.) s poukazem na skutečnost, že Úvěrová smlouva [číslo] byla uzavřena dne [datum] podle obchodního zákoníku. 5. Provedeným dokazováním soud prvního stupně zjistil, že žalobci a žalovaní uzavřeli shora citovanou úvěrovou smlouvu dne 7.11.2012 jako solidární dlužníci, kteří se zavázali na dluh plnit společně a nerozdílně, když jako kontaktní osobou pro banku byl ve smlouvě uveden žalobce a). Za prokázanou shledal i společnou motivaci stran k uzavření smlouvy o úvěru, kterou byla reakce na žádost syna žalovaných o finanční výpomoc. Poskytnuté finanční prostředky jím také byly čerpány, úvěr byl splácen žalovanými do srpna 2014, kdy dostali pokyn od žalobců, vůči nimž bylo v květnu 2014 zahájeno insolvenční řízení, aby ve splátkách nepokračovali (obdobný pokyn byl žalobci udělen svědkyni [jméno] [příjmení], druhé dceři žalobců, ve vztahu ke kontokorentnímu úvěru registrovanému na žalobkyni). V průběhu insolvenčního řízení žalobci na uvedený úvěr uhradili žalovanou částku 538 175 Kč. Po závěru o solidárním (společném) postavení účastníků jako spoludlužníků z předmětného úvěru zaměřil ve smyslu ust. § 511 obč. zák. provedené dokazování na otázku, zda mezi účastníky existovala tzv. vnitřní dohoda o tom, jakým způsobem bude mezi účastníky úhrada dluhu vypořádána. V řízení bylo prokázáno, že v době splácení dluhu byly splátky hrazeny žalovanými, což je však skutečnost, která mohla vyplývat jak z dohody o tom, že úvěr se primárně pokusí splácet syn žalovaných a žalovaní mu zjištěnými splátkami vypomáhali, tak ze vzájemné dohody mezi žalobci a žalovanými o tom, že na úvěr žalobci ničeho hrazeno nebude. Uvedené tedy bez dalšího neprokazuje, že úvěr měli na základě dohody stran splácet pouze žalovaní. V řízení nebyla prokázána (s poukazem na obsah provedeného dokazování) existence vnitřní dohody účastníků jako solidárních dlužníků o úhradě dluhu, což vyplývá také ze samotného tvrzení žalobců, že tito měli být pouze ručiteli nikoliv zavázanými dlužníky v jakémkoliv vzájemném poměru plnění. Tvrdí-li tedy samotní žalobci, že nikdy neměli být dlužníky z dané smlouvy, nemohlo mezi stranami dojít k dohodě o podílech na úhradě dluhu v době uzavírání smlouvy o úvěru. Pro vypořádání dluhu mezi dlužníky zároveň není rozhodující, kým byly finanční prostředky ze společně čerpaného úvěru spotřebovány. Přestože byly tedy spotřebovány synem žalovaných, nestalo se tak v rozporu s projevenou vůlí účastníků, když tyto prostředky byly dle smlouvy o úvěru převedeny na bankovní účet žalovaného. Bylo-li zároveň v řízení prokázáno, že žalovaní se na úhradě dluhu podíleli částkou přesahující žalovanou částku (řádnými splátkami v celkové výši 209 368 Kč, vklady hotovosti ve výši 10 500 Kč a 100 000 Kč a dále doplatkem 230 827,69 Kč), nelze uzavřít, že by žalobci z titulu spoludlužníků uhradili za žalované jejich podíl. Podíleli-li se žalobci na úhradě společného vzniklého dluhu ve zjištěném rozsahu, nelze na provedenou úhradu pohlížet ani jako na úhradu provedenou v rozporu s dobrými mravy. S těmito úvahami soud prvního stupně žalobu zamítl s tím, že žalobci existenci vnitřní dohody solidárních dlužníků neprokázali (v bližším lze odkázat na obsah zjištění z jednotlivých důkazů), současně zamítl návrh na provedení důkazu výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (pracovníků [právnická osoba]) a svědka [jméno] [příjmení], z jejichž výslechu by nebyly zjištěny skutečnosti vedoucí ke zjištění skutkového stavu potřebného pro rozhodnutí ve věci. Svědek [jméno] [příjmení] nabyl informace o údajném ručení žalobců teprve v době zahájení insolvenčního řízení vedeného proti nim, a ani k důkazu navrhovaná zástavní smlouva k nemovitosti žalovaných nemohla vést k jinému skutkovému závěru. Z uvedeného vyplývá, že námitku promlčení shledal nedůvodnou v situaci, kdy žaloba byla podána 29.9.2020 a výše žalobou uplatněného nároku vyplývá z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6.10.2017, č. j. [insolvenční spisová značka], kterým bylo rozhodnuto o vyplacení žalované částky věřiteli – [právnická osoba] 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a v řízení úspěšným žalovaným přiznal právo na náhradu specifikovaných nákladů. 7. Proti tomuto rozsudku se odvolali žalobci navrhující jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytýkají soudu prvního stupně, že nesprávně vyhodnotil účastnické výpovědi, nesprávně zhodnotil provedené výpovědi svědků a nesprávně zjistil skutkový stav. Navíc odmítl provést žalobci navržené důkazy (výslech svědka [příjmení] a listinný důkaz zástavní smlouvou), čímž žalující stranu zkrátil na jejím právu na spravedlivý proces s důsledky jejího neúspěchu ve sporu. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že mezi účastníky nedošlo k uzavření vnitřní dohody spoludlužníků o tom, že splátky úvěru budou hradit toliko žalovaní, když ve svých skutkových závěrech pominul některé části výpovědi samotných žalovaných (o tom, že nesplácel-li by syn, spláceli by žalovaní, že, nedošlo-li by k vyhlášení insolvence žalobců, s půjčkou by se poprali a závazky by splnili apod.), a nevzal v úvahu ani postoj žalovaných v období existence úvěrového vztahu, tedy skutečnost, že výhradně oni hradili splátky úvěru a po žalobcích nikdy žádnou refundaci splátek nežádali. Stejně se o takových případných nárocích ani nezmiňovali. Naopak okresní soud opřel svůj závěr o výpovědi svědků s rodinnými vazbami na účastníky sporu (syn žalovaných [jméno] [příjmení] a jeho manželka [jméno] [příjmení]), kteří jsou na výsledku sporu více či méně zainteresováni, neboť neúspěch jedné nebo druhé strany sporu budou vnímat jako újmu vlastní. [jméno] [příjmení], byť dcera žalobců, i žalované považuje za své rodiče, je odkázána minimálně bydlením na jejich nemovitost. Soud jako nevěrohodnou nevyhodnotil ani výpověď syna žalovaných [jméno] [příjmení], v současnosti po propuštění z výkonu trestu zcela na žalovaných závislého a vůči nim i v postavení zadlužené osoby. Pominul, že tento svědek si je vědom svých finančních závazků vůči žalovaným, které svým neuváženým jednáním dostal do tíživé situace. Navíc jak syn žalovaných, tak jeho manželka nad rámec tvrzení žalovaných uvedli, že tito měli být toliko v rolích ručitelů, což rovněž jejich výpověď znevěrohodňuje. Nesouhlasí s tím, že nebyl vyslechnut svědek [příjmení], spolupracovník [titul] [příjmení], kterého žalobci navštívili v souvislosti se zahájením svého insolvenčního řízení, který se mohl vyjádřit k existenci a obsahu dohody stran ohledně splácení úvěru, pozice účastníků při uzavírání úvěrové smlouvy, neboť byl přítomen jednání mezi účastníky, resp. se svědkem [příjmení], nepravdivost jeho svědecké výpověď by byla výslechem svědka [příjmení]