8 Co 1048/2024-105 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 65 168,75 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení (výrok I.). Současně v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení další částky 10 751,28 Kč s úrokem ve výši 3 242,98 Kč, s úrokem ve výši 10,5 % ročně z částky 73 150,03 Kč jdoucím od 19. 9. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 5 887,88 Kč, s úrokem prodlení ve výši 15 % ročně z částky 73 150,03 Kč jdoucím od 19. 9. 2023, se žaloba zamítl (výrok II.). O nákladech řízení rozhodl výrokem III. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 791,74 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce.2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný podepsal s právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, .), která svou pohledávku postoupila žalobkyni, dne 24.11.2021 Smlouvu o úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva o úvěru“). Na jejím základě byla žalovanému poskytnuta částka 80 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokovým navýšením a poplatky v 84 měsíčních splátkách po 1 482,85 Kč s tím, že měsíční splátka zahrnovala úhradu pojištění. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně proto zaslal žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru. Žalovaný ke svým poměrům v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že žije ve vztahu druh – družka, je podnikatelem, rozdíl mezi příjmy a výdaji činí 228 183 Kč, celkový příjem domácnosti činí 90 000 Kč, bydlí v pronajatém domě/bytě, počet zdrojů příjmu je jeden. Soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nedostál svým povinnostem věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného jakožto žadatele o úvěr. Přestože žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho roční příjem činí 228 183 Kč a že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 90 000 Kč (přestože počet zdrojů příjmů podle žádosti je pouze jeden), právní předchůdce žalobkyně neověřoval, zda prohlášení žalovaného o celkovém čistém měsíčním příjmu domácnosti se zakládá na pravdě, žádným způsobem nezkoumal, zda a v jaké výši je příjem družky žalovaného. Dále nezkoumal výši měsíčních výdajů, zejména pak výdajů na bydlení, přestože žalovaný jako žadatel uvedl, že bydlí v nájmu (v žádosti o úvěr je jako výše ostatních nezbytných měsíčních nákladů uvedeno 0 Kč). Právní předchůdce žalobkyně tak podle názoru soudu nedostatečně zkoumal příjmy a výdaje domácnosti žalovaného a chybně posoudil jeho příjmové a výdajové poměry a jeho schopnost úvěr splácet. Povinností právního předchůdce žalobkyně jakožto odpovědného věřitele mělo být zkoumat nejen příjmy žalovaného, ale rovněž příjmy družky žalovaného a rovněž výdaje celé domácnosti. Teprve tehdy mohl mít právní předchůdce žalobkyně dostatečné podklady k tomu, aby učinil kvalifikovaný závěr o tom, zda bude žalovaný schopen řádně úvěr splácet či nikoliv (viz § 86 z. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon“). Za této situace soud posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou dle § 87 zákona. Žalobkyně má proto nárok pouze na vrácení rozdílu mezi výší peněžních prostředků, které žalovaný od právního předchůdce žalobkyně vyčerpal, a výší peněžních prostředků, které žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně již uhradil. Žalovaný od právního předchůdce žalobkyně obdržel částku 80 000 Kč a uhradil částku celkem ve výši 14 831,25 Kč. Rozdíl představuje částku 65 168,75 Kč, v tomto rozsahu je žaloba důvodná. Nedůvodnou shledal žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky převyšující částku, kterou žalovaný již zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný doposud není v prodlení s vrácením poskytnuté částky, byla žaloba zamítnuta i v části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání úroků z prodlení. Ze strany žalobkyně soud neobdržel žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy ke zjištění možnosti spotřebitele poskytnutou jistinu vrátit, proto uvážil, že je v možnostech žalovaného poskytnutou částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč. Vyšel z toho, že, je-li spotřebitel chráněn před důsledky neplatně sjednaného úvěrového závazku (vzniklého porušením povinností věřitele), jenž nebyl sjednán v souladu s právní úpravou přijatou právě k ochraně spotřebitele, měl by být chráněn i před neúměrným zatížením vrátit nesplacenou částku najednou ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O nákladech řízení rozhodl aplikací ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k poměru procesního úspěchu a neúspěchu převážně úspěšné žalobkyně, jejíž náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem z žaloby a specifikovanými náklady právního zastoupení.3. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně navrhující, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 65 168,75 Kč do 3 dnů, eventuelně po 2 000 Kč měsíčních splátkách pod ztrátou jejich výhody. Nesouhlasí se způsobem, jakým soud stanovil splátky žalovanému. Z výroku I. vyplývá, že splátky nebyly stanoveny pod ztrátou výhody. Pravidlem dle § 160 o.s.ř. je plnění do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, v případě úlevy pro žalovaného v podobě plnění ve splátkách. žalobkyně nenalézá žádný rozumný důvod, aby v případě řádného a včasného neplnění se nestal celý dluh splatným. Institut ztráty výhody splátek je účinným nástrojem k zabezpečení disciplíny splátkového plnění, jeho opomenutí má za následek nepřiměřené zatížení žalobkyně a v konečném důsledku i žalovaného, který by nesl vyšší náklady případné exekuce. Žalobkyně také nesouhlasí ani s výší splátek, dle kterých bude žalovaný splácet částku 65 168,75 Kč 10 let a 9 měsíců. Dle ustálené judikatury je nezbytné v případě určení plnění ve splátkách, jež je výjimkou, zohlednit vedle zájmů dlužníka také zájmy věřitele, přičemž za nejdelší dobu splácení, která ještě dbá na zájmy věřitele, lze dle ustálené judikatury považovat dobu 2 až 3 let. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.08.2015, sp. zn. 33 Cdo 2661/2015 má soud při úvaze o delší lhůtě k plnění nebo stanovení splátek přihlédnout „k povaze projednávané věci a přiznaného nároku a k osobním a majetkovým poměrům účastníků; současně je povinen zvážit, zda případné zaplacení peněžitého dluhu ve splátkách nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení s jejím placením neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele.“ Žalobkyně se nicméně domnívá, že v nynějším případě nebyl shledán důvod pro uložení plnění ve splátkách, neboť žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný a nesnažil se přesvědčit soud, aby vybočil z obecného pravidla plnění do 3 dnů od právní moci. Z odůvodnění rozsudku není zřejmé, na základě jakých okolností soud dovodil, že žalovaný není schopen dluh splnit do 3 dnů od právní moci. Skutečnost, že žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr neznamená, že toho není schopen. O skutečnosti, že pro plnění ve splátkách není žádný důvod, svědčí také absence insolvenčního řízení a exekučních řízení žalovaného. Nad rámec žalobce uvádí, že soud by měl při určení výše splátek vzít v úvahu i míru možné inflace. V této souvislosti žalobce odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.10.2023, č. j. 15 Co 173/2023-79, který ve svém odůvodnění uvedl, že „žalovaný (jakožto spotřebitel) byl v průběhu řízení naprosto nečinný a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak odvolací soud nesouhlasí se soudem okresním v tom, že je možno stanovit žalovanému jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jeho možnostem. Žalovaný totiž v průběhu řízení nijak netvrdil a ani neprokázal, že by mu jeho možnosti dovolovaly zaplatit jistinu úvěru pouze ve splátkách. Nic nebránilo tomu, aby byl žalovaný zavázán k vrácení celé jistiny úvěru najednou“. Odvolatelka proto navrhla, pokud by soud dospěl k závěru, že na straně žalovaného jsou relevantní důvody pro plnění ve splátkách, činila minimální přijatelná splátka 2 000 Kč měsíčně (i v případě této splátky by žalovaný splácel dluh 2 roky a 9 měsíců). Primárně však navrhuje splatnost do 3 dnů.4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výroku I. a v závislém výroku III., postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 2 o. s. ř. při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.6. Odvolatel učinil předmětem odvolacího řízení přezkum splatnosti přiznaného dluhu (představovaného zůstatkem poskytnuté jistiny) stanovenou ve formě pravidelných měsíčních splátek po 500 Kč, navíc bez ztráty výhody splátek v případě nezaplacení některé splátky. S poukazem na ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., se domáhá změny napadeného rozsudku ve výroku I. tak, že žalovanému bude uloženo zaplatit částku 65 168,75 Kč ve lhůtě 3 dnů, eventuálně ve vyšších splátkách.7. Odvolac