8 Co 556/2024-107 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 107 562,26 Kč do 90 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, pokud se jí žalobkyně domáhala zaplacení dalších 89 179,40 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 307,80 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1 511,42 Kč, úrokem ve výši 12,9 % ročně jdoucím ze 190 717,66 Kč od 17. 3. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 190 717,66 Kč od 17. 3. 2023 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 24 325 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Žalobkyně se proti žalovanému domáhá zaplacení 196 741,66 Kč s příslušenstvím s tím, že jde o náhradu vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , číslo, , jež uzavřeli , datum, a na jejímž základě žalovaný získal úvěr a bylo mu vyplaceno 230 000 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru 190 717,66 Kč poplatku v částce 6 024 Kč a dále je požadován kapitalizovaný smluvní úrok a kapitalizovaný úrok z prodlení.3. V odůvodnění rozsudku soud uvedli, že se z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet (úvěruschopnost) a dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní o tom, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). V návaznosti na to posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru s tím, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Vyšel ze zjištění, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 230 000 Kč a žalovaný na tuto částku zaplatil 105 528,26 Kč. K úhradě tedy zbývá 124 471,74 Kč. Soud prvního stupně však vyhověl žalobě pouze co do částky 105 528,26 Kč. Žalovaný zůstal v dané věci zcela nečinný.4. Právně věc posoudil podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské úvěru a přihlédl k závěrům rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, s tím, že žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Uvedl, že žalobkyně sice z výpisů z bankovního účtu žalovaného zjistila, jaké jsou finanční toky, včetně měsíčních příjmů a výdajů žalovaného, avšak úvěr mu poskytla i přesto, že žalovaný měl záporný zůstatek na svém bankovním účtu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani na jedno jednání soudu prvního stupně. Soud proto vyšel z naposledy zjištěných poměrů žalovaného, tj. poměrů v době uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, . Zohlednil tehdy zjištěný příjem žalovaného ve výši 22 500 Kč, přičemž pracovní poměr měl žalovaný na dobu neurčitou. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalobkyně nedostatečně zjistila výdaje žalovaného a nezabývala se ani skutečností, že zůstatek na účtu žalovaného byl mnohokrát v záporných hodnotách a uzavřel, že žalobkyně v otázce ověření úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní a dospěl k závěru, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit jistinu úvěru, ve zbytku však žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a ve věci úspěšnější žalobkyni přiznal poměrnou část náhrady nákladů řízení.5. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výroku II, se odvolala žalobkyně. Nesouhlasí s výši jistiny, kterou jí je žalovaný povinen zaplatit, ani s rozsahem zamítnutí úroků. Odvolatelka namítá, že místo přisouzených 107 562,26 Kč měl soud žalovanému uložit povinnost zaplatit částku ve výši 124 471,74 Kč, tedy částku o 16 855,48 Kč vyšší, a proto požaduje změnu výroku II napadeného rozsudku soudu prvního stupně tak, že jí žalovaný bude povinen zaplatit částku ve 16 855,48 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 409,22 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 124 471,74 Kč ode dne 17. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil a, ač řádně předvolán, neúčastnil se bez omluvy ani jednání odvolacího soudu.7. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že přípustné odvolání (§ 202 o. s. ř.) bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a navazujícím výroku o nákladech řízení v odstavci III. a dospěl k závěru, o částečné důvodnosti odvolání.8. Pokud jde o skutkový stav odkazuje odvolací soud na závěry soudu prvního stupně, které nebyly podaným odvoláním zpochybněné. Podstatné je zjištění, že žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, poskytla žalovanému částku 230 000 Kč a žalovaný se ji zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši 12,90 % ročně v 72měsíčních splátkách. Soud vzal za zjištěné (viz bod 14.), že žalovaný na podkladě uzavřené smlouvy žalobkyni vrátil celkem částku 122 437,74 Kč a částku 107 562,26 Kč stále dluží, a proto mu ji uložil k zaplacení.9. Odvolací soud dále poukazuje na to, že soud prvního stupně zcela správně ještě před jednáním ve věci písemně – výzvou ze dne 9.8.2023 – vyzval žalobkyni s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru k doplnění tvrzení a důkazů o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného (viz č.l. 30); k tomu se žalobkyně vyjádřila tak, že má podrobně rozpracované postupy ověřování úvěruschopnosti a v tomto podléhá i dozoru , banka, . V daném případě posoudila (podle jejího přesvědčení dostatečně) úvěruschopnost s odbornou péčí. Jednak v databázi úvěrových registrů zjistila, že má žalovaný další dluh z kreditní karty, v databázi banky nezjistila ničeho a stejně ani v insolvenčním rejstříku. Tvrdí, že komplexně hodnotila příjmy a výdaje žalovaného (z Čestného prohlášení zjistila, že pobírá mzdu cca 22 500 Kč a z výpisů za 7 měsíců dále ověřila, že pobírá mzdu 24 041 Kč). Dále uvádí, že kontrolovala také jeho výdaje (aniž ovšem nekonkretizuje jaké) a hovoří o mimořádných příjmech (i zde bez bližší specifikace). Výdaje na bydlení porovnala s údaji analýzy regionálních dat (opět bez bližší specifikace) a vycházela z výdajů celkem 10 921 Kč (bydlení 2000 Kč, další úvěry 2950 Kč). Uzavřela, že dlužníku po odečtení mandatorních výdajů zůstane cca 30% jeho příjmů.10. Na podkladě shora uvedeného odvolací soud konstatuje, že z podaného doplnění žaloby (ve spojení se žalobou) lze učinit spolehlivý závěr leda o příjmech žalovaného v době poskytování úvěru, ovšem nikoliv také o jeho skutečných výdajích. Žalobkyně sice podrobně popsala sofistikované postupy při zjišťování hypotetických výdajů dlužníka vycházející z analýzy různých dat, ovšem zcela postrádala informace o skutečných výdajích žalovaného, a proto nemohla činit dostatečně podložený závěr o tom, kolik volných prostředků žalovanému skutečně každý měsíc zůstává. Naopak soud prvního stupně přiléhavě k obsahu listinných důkazů (k obsahu spisu), respektive s přihlédnutím k doplňujícím informacím žalobkyně akcentuje, že žalovanému sice chodí na účet pravidelně mzda, ovšem stejně tak je na svém účtu opakovaně v záporných číslech a žalobkyně neřešila skutečné pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Obstojí proto jako správný závěr, že žalobkyně nebyla dostatečně dbalá při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, při zdůraznění toho, že soud prvního stupně žalobkyni řádně poučil (§ 118b odst. 1 a 3 o. s. ř.), že neunáší břemeno tvrzení ani břemeno důkazní.11. Odvolací soud zdůrazňuje, že ve sporu o zaplacení úvěru tíží při prokazování úvěruschopnosti podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, břemeno tvrzení a břemeno důkazní právě žalobkyni, jež musí tvrdit a prokázat, že úvěruschopnost dlužníka (v souladu s dikcí § 86 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru) před poskytnutím úvěru kvalifikovaně zkoumala.12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatit námitku neplatnosti ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrá