19 Co 1351/2025-74 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Rozhodnutí soudu prvního stupně: Okresní soud v Písku napadeným rozsudkem ze dne 29. 5. 2025 č. j. 12 C 116/2025-44, ve spojení s opravným usnesením ze dne 29. 5. 2025 č. j. 12 C 116/2025-46, v bodě I. částečně vyhověl žalobě co do jistiny ve výši 66 679,24 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně od 21. 1. 2019 do zaplacení z částky 66 679,24 Kč jako nedoplatku úvěru a co do částky 444 Kč jako nepovoleného debetu na účtu žalované vedeného u žalobce. V bodě II. soud prvního stupně žalobu částečně zamítl co do zbývajícího žalovaného příslušenství, a to úroku ve výši 4,15 % ročně od 21. 1. 2019 do zaplacení z částky 66 679,24 Kč s částkou kapitalizovaného úroku ve výši 34,93 Kč od 20. 1. 2019 do 20. 1. 2019 a co do úroku 9 % ročně z částky 66 679,24 Kč od 31. 1. 2019 do zaplacení. V bodě III. rozsudku rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 9 202,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.2. Žalobce se domáhal zaplacení částky 67 123,24 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřel se žalovanou dne 10. 11. 2017 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě níž byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaná dále uzavřela se žalobcem smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované vyplacena na její běžný účet částka 100 000 Kč dne 10. 11. 2017. Žalovaná však porušila svoji povinnost a poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela, žalobce proto ke dni 21. 1. 2019 úvěr zesplatnil a výzvou z téhož dne vyzval žalovanou ke splacení celého úvěru. Žalovaná na úvěr po zesplatnění uhradila celkem 30 957,32 Kč. Žalobce žádá uhradit částku 66 679,24 Kč s přísl. z titulu smlouvy o úvěru a dále částku 444 Kč jako částku nepovoleného debetu na běžném účtu žalované č. ú. , č. účtu, . Žalobce uvedl, že pohledávka vznikla úvěrovým podvodem, za který byla žalovaná pravomocně odsouzena. Podle § 416 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, se proto osvobození na takovou pohledávku nevztahuje.3. Žalovaná namítala, že splnila oddlužení v insolvenčním řízení a byla proto od placení zbývající pohledávky žalobce osvobozena. Na neuhrazenou pohledávku žalobce nelze vztáhnout § 416 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, neboť pohledávka žalobce není takovou pohledávkou, které se osvobození v rámci insolvenčního řízení podle § 414 insolvenčního zákona nedotýká. Žalobce do insolvenčního řízení přihlásil pohledávku jako nárok na vrácení úvěru, nikoli jako nárok na náhradu škody. Navíc nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o úvěru. Namítala rovněž promlčení pohledávky.4. Skutková zjištění soudu prvního stupně: Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná uzavřela se žalobcem dne 10. 11. 2017 smlouvu o úvěru, žalované byla téhož dne vyplacena na její běžný účet částka 100 000 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela, žalobce ke dni 21. 1. 2019 úvěr zesplatnil. Žalovaná zaplatila na úvěr 33 320,76 Kč. Z trestního příkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 4. 2. 2020, č. j. 3 T 13/2020-414 vyplývá, že žalovaná se svým jednáním dopustila pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku a pokračujícího přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 trestního zákoníku, byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 rok, přičemž tento trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3,5 roku. Poškozené společnosti včetně žalobce byly odkázány s náhradou škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházel ze zjištění, že žalovaná je vdaná, bydlí ve vlastní nemovitosti, její příjem činí 16 676 Kč, výdaje 9 000 Kč. Lustrace v registru NRKI byla s negativním výsledkem.5. Skutkový závěr a právní posouzení soudu prvního stupně: Soud prvního stupně dospěl k závěru, že z žalobcem předložených důkazů nevyplývá, že by žalobce prokázal řádné prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Postup žalobce nebyl řádný a s odbornou péčí, nebyly dodrženy požadavky § 86 zák. o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se při uzavírání smlouvy o úvěru dopustila přečinu úvěrového podvodu, když dle trestního příkazu zamlčela své další závazky, které představovaly 6 000 Kč měsíčních splátek a 15 000 Kč jednorázových splátek, díky čemuž získala od žalobkyně úvěr ve výši 100 000 Kč. Ačkoliv žalovaná načerpala 100 000 Kč, uhradila pouze 33 320,76 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované ve výši 66 679,24 Kč. Žalovaná se podle pravomocného trestního příkazu dopustila úvěrového podvodu, na pohledávku žalobce se proto nevztahuje v insolvenčním řízení přiznané osvobození od placení neuhrazených pohledávek, osvobození se netýká majetkových sankcí, které byly dlužníku uloženy v trestním řízení. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je neplatná pro řádné nezkoumání schopnosti žalované úvěr splácet, žalovaná se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 66 679,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Po právním stránce vycházel soud prvního stupně z § 2991 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, § 416 odst. 1 z. č. 182/2006, insolvenčního zákona a § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.6. Odvolání žalované: Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalovaná s odůvodněním, že od závazku uplatněného žalobou byla osvobozena v insolvenčním řízení, a to usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 7. 2024, č. j. , insolvenční spisová značka, . Žalobce svou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásil jako pohledávku ze smlouvy o úvěru, ta byla uznána a obdržel na ni plnění. Jestliže soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná se dopustila úvěrového podvodu s tím, že osvobození od placení pohledávek se netýká majetkových sankcí, které byly uloženy dlužníku v trestním řízení, pak je nutno zdůraznit, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku jako nárok na vrácení úvěru, nikoli jako nárok na náhradu škody. V trestním řízení žalobci nárok na náhradu škody přiznán nebyl, tento potenciální nárok žalobcem soudně uplatněn nebyl a uběhla u něj již tříletá promlčecí doba, když žalovaná vznesla námitku promlčení případného nároku žalobce. Pohledávka uplatněná v tomto občanskoprávním řízení je nárokem ze smlouvy, jejíž neplatnost soud konstatoval, částka byla přiznána z titulu bezdůvodného obohacení. Ani nárok na bezdůvodné obohacení není uveden mezi nároky uvedenými v § 416 insolvenčního zákona, na které osvobození nedopadá. Soud prvního stupně se vůbec nezabýval námitkou promlčení, kterou žalovaná vznesla již v odporu proti platebnímu rozkazu. Nárok na plnění ze smlouvy promlčen nebyl, neboť byl uplatněn v insolvenčním řízení, čímž došlo ke stavění lhůty. Avšak nárok na vydání bezdůvodného obohacení nebo nárok na náhradu škody promlčen je. Žalovaná jako odvolací důvody uvedla § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tedy že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhla, aby krajský soud v odvolacím řízení rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá i ve zbývajícím rozsahu a zaváže žalobkyni nahradit žalované náklady soudního řízení před soudy obou stupňů.7. Vyjádření žalobce k odvolání žalované: K podanému odvolání se vyjádřil podáním ze dne 15. 8. 2025 žalobce. Uvedl, že považuje všechny odvolací námitky žalované za nedůvodné. Rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné a odpovídá zjištěnému skutkovému stavu, je v souladu s příslušnými právními předpisy. Pohledávka žalobce vůči žalované má původ v úmyslném trestném činu, za který byla žalovaná pravomocně odsouzena. Na tuto pohledávku žalobce vůči žalované se proto nevztahuje osvobození žalované od placení zbytku dluhu podle § 414 a násl. insolvenčního zákona. Žalobce svou pohledávku do insolvenčního řízení sice přihlásil jako pohledávku z titulu úvěru č. , hodnota, , nikoli jako pohledávku na náhradu škody, avšak pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení spis. zn. , insolvenční spisová značka, dne 7. 2. 2019, a to v době, kdy ještě neměl žádné informace o tom, že by vztah mezi žalobcem a žalovanou byl založen na podvodném jednání žalované. Teprve 18. 9. 2019 obdržel od Policie České republiky (KRPC-25658-37/TČ-2019-020781) žádost o poskytnutí informací k osobě žalované, z níž vyplynulo, že jednání žalované je předmětem trestního stíhání. V době podání přihlášky proto žalobce logicky vycházel z toho, že se jedná o běžnou úvěrovou pohledávku. Trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 4. 2. 2020, č. j. 3 T 13/2020-411, byla žalovaná pravomocně uznána vinnou ze spáchání přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 trestního zákoníku, když žalobce byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody do řízení občanskoprávního