19 Co 995/2025-189 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud napadeným rozsudkem vyhověl zčásti podané žalobě a uložil žalovanému zaplatit žalobci 14 948 Kč s příslušenstvím (výrok I.), ve zbytku co do částky 716 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.), o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5 686 Kč (výrok III.). Žalobce se na žalovaném domáhá zaplacení částky 15 664 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 9. 9. 2022, byla mezi účastníky uzavřena formou elektronické komunikace na dálku kupní smlouva na hračky, kupní cena činila 14 948 Kč, žalovaný uhradil včetně nákladů za dopravu celkem 15 664 Kč. Žalovaný následně v zákonné lhůtě od kupní smlouvy odstoupil a zboží žalobci vrátil. Administrativní chybou žalobce došlo k dvojímu vrácení kupní ceny, když nejprve byla na platební kartu žalovaného vrácena částka 15 664 Kč, následně byla na účet žalovaného zaslána částka 14 948 Kč. Žalovanému tedy vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 15 664 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení od 5. 3. 2023, tedy od marného uplynutí lhůty k plnění v první výzvě doručené žalovanému. Ohledně osoby žalovaného okresní soud z úřední činnosti zjistil, že žalovaný je osobou omezenou ve svéprávnosti, a to rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, a to mimo jiné tak, že není oprávněn nakládat s nemovitým a movitým majetkem v hodnotě nad 400 Kč měsíčně a k uzavírání smluv nad 400 Kč. Opatrovníkem nezletilého byla jmenována jeho matka , jméno FO, . Okresní soud tedy na straně žalované komunikoval s opatrovnicí žalovaného. Strana žalovaná však zůstala v řízení pasivní, k žalobě se nijak nevyjádřila. Okresní soud posoudil nárok k žalobce jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, když žalobce nejprve na základě existujícího právního titulu, tedy vrácení kupní ceny, zaplatil žalovanému 15 664 Kč. Následné plnění ve výši 14 948 Kč bylo plněním bez právního důvodu a v tomto rozsahu žalobci vznikl nárok na vydání a bezdůvodného obohacení. Okresní soud proto žalobě vyhověl v tomto rozsahu, tedy co do částky 14 948 Kč, pro 716 Kč žalobu zamítl. Protože žalovaný je osobou omezenou ve svéprávnosti, nemohl být na základě výzvy k plnění zaslané žalobcem jemu a nikoliv k rukám opatrovníka, v prodlení již od 5. 3. 2023, prodlení nastalo až od doručení žaloby soudem k rukám opatrovnice žalovaného, tedy od 22. 9. 2023. Od tohoto data soud přiznal žalobci úrok z prodlení, ve zbytku žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodoval podle § 150 o.s.ř., když s ohledem na převážný úspěch žalobce by měl právo na náhradu nákladů řízení, okresní soud však shledal důvody hodné zvláštního zřetele a to skutečnost, že žalovaný je osobou omezenou ve svéprávnosti, také přihlédl k tomu, že dluh žalovaného vznikl primárně z důvodu pochybení na straně žalobce a dále přihlédl k tomu, že žalobce zásadně nepocítí snížení náhrady nákladů řízení ve své majetkové sféře, proto náhradu snížil na 30 % nákladů, tedy na částku 5 686 Kč.2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, rozsudek napadá v plném rozsahu, tedy včetně výroku I., kterým mu bylo zčásti vyhověno. Navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobci vyhoví v plném rozsahu, a přizná mu plnou náhradu nákladů řízení. Žalobce se domnívá, že mu náleží úrok z prodlení již od 5. 3. 2023 vzhledem k tomu, že žalovanému zaslal dne 24. 2. 2023 předžalobní výzvu a dále poukazuje na emailovou komunikaci, ve které žalovaného opakovaně vyzýval k vrácení žalované částky. Dále poukazuje na své vyjádření ze dne 22. 12. 2023, z nějž vyplývá, že částka 14 948 Kč byla žalobcem vrácena správně podle vráceného zboží. Tedy vrácení částky 15 664 Kč bylo omylem bez právního důvodu, oprávněným plněním bylo vrácení částky 14 948 Kč. Žalobci by tedy měla být přiznána plná částka 15 664 Kč. Žalobce dále nesouhlasí s postupem okresního soudu, který na náhradu nákladů řízení aplikoval § 150 o.s.ř. a přiznal sníženou náhradu nákladů řízení. Poukazuje na konstantní soudní judikaturu, podle níž by soud, který uvažuje o aplikaci tohoto ustanovení, měl před vynesením rozhodnutí o tomto svém záměru informovat účastníky řízení tak, aby jeho rozhodnutí bylo předvídatelné a také, aby umožnil účastníkům se k této otázce vyjádřit. To okresní soud neučinil.3. V průběhu odvolacího řízení byla žalovanému na jeho žádost ustanovena zástupcem pro odvolací řízení advokátka , Jméno advokátky, . Přesto strana žalovaná zůstala pasivní, k odvolání žalobce se nevyjádřila a ani se nedostavila k odvolacímu jednání.4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobce má náležitosti uvedené v § 205 odst. 1 o.s.ř. Po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu podle § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti nepřípustné z důvodu absence subjektivní legitimace podat odvolání a zčásti není důvodné.5. Podle § 581 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která jí činí neschopnou právně jednat.6. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Žalobce podal odvolání i proti výroku I., kterým bylo žalobě zčásti vyhověno. Proti tomuto výroku nemá žalobce subjektivní legitimaci podat odvolání, neboť tímto výrokem mu bylo zcela nevyhověno v části, o které tento výrok rozhoduje, tedy platí, že nemohlo být rozhodnuto v tomto rozsahu pro žalobce příznivěji. Nedostatek subjektivní věcné legitimace k podání odvolání má za následek, že odvolání bylo v tomto rozsahu podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn ve smyslu § 218 o.s.ř., odvolací soud proto v tomto rozsahu odvolání žalobce odmítl.8. V ostatním rozsahu není odvolání žalobce důvodné. Odvolací soud neshledal žádné vady v řízení před soudem prvního stupně, okresní soud zjistil správně skutkový stav a správně posoudil věc i po právní stránce. Okresnímu soudu lze vytknout pouze to, že jeho právní hodnocení by mělo být obsáhlejší. Okresní soud měl zohlednit již skutečnost, že kupní smlouva uzavřená mezi účastníky dne 9. 9. 2022 byla ve smyslu § 581 o.z. právním jednáním absolutně neplatným pro, že ji uzavřel žalovaný, který byl a je osobou omezenou ve svéprávnosti tak, že ohledně kupních smluv je oprávněn uzavírat kupní smlouvy maximálně do výše kupní ceny 400 Kč. Jestliže tedy uzavřel kupní smlouvu na kupní cenu 14 948 Kč, je tato smlouva absolutně neplatná pro rozpor s veřejným pořádkem. Ustálená soudní praxe je jednotná v této otázce, že právní jednání učiněné osobou omezenou ve svéprávnosti, ke kterému není oprávněna, je právním jednáním absolutně neplatným. V důsledku toho si obě smluvní strany mají ve smyslu § 2993 o.z. povinnost vrátit vzájemné plnění. Žalovaný má povinnost vrátit dodané zboží, což podle tvrzení v žalobě již učinil. Žalobci oproti tomu vzniká povinnost vrátit obdržené plnění od žalovaného, tedy jím zaplacenou částku 15 664 Kč. V tomto rozsahu vzniká žalovanému vůči žalobci nárok na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti kupní smlouvy. Jestliže žalovaný obdržel celkem 30 612 Kč, rozdíl těchto částek, tedy v rozsahu 14 948 Kč vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení z důvodu plnění bez právního důvodu omylem, které je povinen vydat. Nárok žalobce tedy skutečně činí 14 948 Kč, nikoliv 15 664 Kč, jak se mylně domnívá.9. Okresní soud rozhodl správně i o přiznaném úroku z prodlení se správnou úvahou, že předžalobní výzvy či jiné výzvy k plnění zasílané žalobcem žalovanému ohledně plnění, ke kterému vzhledem ke svému omezení svéprávnosti není oprávněn, nemůže mít právní následky a žalovaný tedy nebyl od uplatněného data 5. 3. 2023 v prodlení. Strana žalovaná byla v prodlení až od okamžiku, kdy soud doručil žalobu v této věci opatrovnici žalovaného. Okresní soud proto o úroku z prodlení rozhodl správně.10. Jedinou oprávněnou námitkou žalobce je, že okresní soud opomněl před vydáním rozsudku ve věci upozornit stranu žalující na svůj záměr aplikovat na rozhodování o náhradě nákladů řízení institut § 150 o.s.ř. a snížit žalobci přiznanou náhradu nákladů řízení. Povinnost tak učinit vyplývá jak ze zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí, tak ze zásad spravedlivého procesu, aby žalobce měl možnost se k této otázce vyjádřit a případně přesvědčit soud o svém odlišném pohledu. Nicméně toto pochybení okresního soudu není vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci proto, že žalobce má možnost v tomto odvolacím řízení plně využít možnosti, kterou neměl před vynesením rozsudku, tedy se k této otázce vyjádřit a plně argumentovat. Této možnosti však ž