7 Co 1353/2025-176 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobci a) a b) se domáhali proti žalované určení vlastnického práva k nemovitostem, jež na základě darovací smlouvy ze dne 29. 8. 2011 žalobce a) a jeho tehdejší manželka , jméno FO, (zemřelá , datum, ) darovali žalované a žalobci b). Konkrétně se jednalo o p. č. st. , číslo parcely, , jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , hodnota, stojící na pozemku č. st. , čísla parcel, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. stojící na pozemcích č. st. , čísla parcel, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. stojící na pozemku st. , čísla parcel, , vše zapsáno na LV č. , číslo parcely, pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, . Žalobce a) a žalovaná jsou v příbuzenském vztahu tchán a snacha. Žalovaná je manželkou žalobce b). Dopisem ze dne 19. 5. 2023 doručeném dne 23. 5. 2023 odvolal žalobce a) dar pro nevděk podle § 2072 o. z. Podle žalobce a) po smrti jednoho z dárců za situace, kdy se jednalo o dar ze společného jmění manželů, náleží druhému dárci právo v rozsahu daru dar odvolat, když takové právo na dosud žijícího dárce přešlo. Předchozí řízení vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 C 204/2023 bylo ukončeno pro nedostatečnou pasivní legitimaci na straně žalobce a), když žalobce b) v původním řízení nevystupoval. Nejde proto o totožný okruh účastníků a věc rozhodnutou. Žalovaná poté, co se odstěhovala ze společného bydliště s žalobci dne 11. 6. 2022, nejevila o žalobce a) naprosto žádný zájem a neplnila žádné povinnosti z břemena zaopatření sjednaného v darovací smlouvě, což bylo důvodem odvolání daru. Žalovaná neposkytla potřebnou součinnost k navrácení daru žalobci, a proto byla proti ní podána žaloba na určení vlastnického práva obou žalobců tak, že každý z nich je vlastníkem ½ předmětných nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, .2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby, neboť tvrzení obsažená v žalobě jsou pouhým opakováním tvrzení žalobce a) z předchozího pravomocně skončeného řízení vedeného u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 C 204/2023, v němž byla žaloba pro nedostatek pasivní věcné legitimace v plném rozsahu zamítnuta. Pro úplnost doplnila své vyjádření, že odstoupení od darovací smlouvy a odvolání daru pro nevděk ze dne 19. 5. 2023 neobsahuje nezbytné vymezení konkrétního jednání, kterého se měla žalovaná dopustit. Celé řízení je vedeno toliko snahou vyhnout se řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.3. Okresní soud v Písku (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 5. 2025, č. j. 12 C 230/2024-136 (dále jen napadené rozhodnutí), žalobu, aby bylo určeno, že žalobci a) a b) jsou podílovými spoluvlastníky, a to každý jednou ideální polovinou nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zamítl (výrok I.). Úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení a uložil žalobcům zaplatit jí společně a nerozdílně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. částku 54 960,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II.). Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí učinil mimo jiné skutková zjištění, že žalovaná a žalobce b) jsou podílovými spoluvlastníky, a to každý s podílem o velikosti id. ½ předmětných nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, . Nabývacím titulem je darovací smlouva z 29. 8. 2011, v jejímž rámci bylo zřízeno věcné břemeno zavazující obdarované, tj. žalovanou a žalobce b), k povinnosti pečovat o žalobce a zemřelou , jméno FO, v nemoci a stáří. Žalobce a) zaslal žalované dne 19. 5. 2023 výzvu doručenou žalované dne 23. 5. 2023 k vrácení daru s odůvodněním, že se žalovaná odstěhovala dne 11. 6. 2022 z předmětných nemovitostí a od té doby nejeví o dárce naprosto žádný zájem a neplní povinnosti ze smlouvy o pomoci v nemoci a ve stáří, čímž žalobci ublížila a porušila dobré mravy. Shodnou výzvu k vrácení daru zaslal žalobce a) i žalobci b). Žalovaná odmítla tvrzení ve výzvě s tím, že z domu byla vyhozena. Ke vztahům mezi žalobcem b) a žalovanou a k důvodům ukončení společného soužití bylo vedeno dokazování obsahem opatrovnického spisu, výslechem žalobce b) a výslechem dcery žalované a žalobce b) , jméno FO, . Svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, se vyjadřovaly ke způsobu života žalobce a), k jeho potřebnosti pomoci s ohledem na zdravotní stav. Z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 11. 10. 2023, č. j. 12 C 204/2023-42, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 1. 2024, č. j. 5 Co 1392/2023-56, učinil soud prvního stupně zjištění, že se žalobce a) proti žalované domáhal určení, že je namísto žalované podílovým spoluvlastníkem podílu ve výši id. ½ nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, a obec , adresa, a že tato žaloba byla zamítnuta.4. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně z ust. § 1115 až 1117 o. z. a vyvodil z nich, že při nakládání s věcí, resp. s ideálním spoluvlastnickým podílem, kdy předmětem řízení je určení, že vlastníkem spoluvlastnického podílu je žalobce a) v důsledku odvolání daru podle § 2072 o. z., dochází k dotčení zápisu v katastru nemovitostí a účastníky řízení proto musí být všichni spoluvlastníci. Tímto rozhodnutím by bylo zasaženo i do právní sféry žalobce b) a je tak u něj dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., přičemž soud prvního stupně nepovažoval za podstatné, v jakém procesním postavení se spoluvlastníci nacházejí a shledal věcnou legitimaci u všech účastníků řízení. Ztotožnil se s názorem žalobce a), že po smrti jednoho z dárců, kdy se jednalo o dar ze společného jmění, náleží druhému dárci právo v rozsahu daru tento odvolat, kdy takové právo přechází na dosud žijícího dárce. Podle § 2072 odst. 1 o. z., § 2075 odst. 1, 2 o. z. vzal za rozhodující jednání popsané v odvolání daru, a to, že „se ze společného bydliště žalovaná odstěhovala dne 11. 6. 2022 a od té doby nejeví o dárce naprosto žádný zájem a neplní jí smlouvou výše stanovené povinnosti“. Pouhé odstěhování nebránilo podle soudu prvního stupně žalované v poskytnutí pomoci žalobci a), ani tomu, aby pomoc poskytl žalobce b), zároveň však nedovodil, že by u žalobce a) nastal stav nemoci, převážné či úplné bezmocnosti a stáří, pro který by potřeboval pomoc a péči ve smyslu povinnosti z věcného břemene. Tato zjištění shrnul tak, že nenastala situace, kdy by žalobce a) potřeboval, aby žalovaná a žalobce b) plnili svoje povinnosti z čl. V. darovací smlouvy s ohledem na jeho zdravotní stav a věk. Ohledně odchodu žalované z domu se soud prvního stupně přiklonil k závěru, že bylo prokázáno, že důvodem jejího odstěhování z předmětných nemovitostí byly její problémy s manželem a žalovanou popisované „vyhození z domu“. Soud prvního stupně s ohledem na výše uvedené neshledal důvody pro vrácení daru na straně žalované, nedovodil, že by obdarovaná žalovaná porušila dobré mravy ve smyslu § 2072 odst. 2 o. z., a žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci a neúspěšným žalobcům uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náklady tohoto řízení.5. Proti napadenému rozhodnutí se v plném rozsahu odvolal žalobce a). Namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a rozpor ústního odůvodnění a písemného vyhotovení (hodnocení odstěhování žalované jako skutečnost v rozporu s dobrými mravy, v písemném vyhotovení pak za toto jednání označil manželskou krizi). Za další důvod zmatečnosti považoval záměnu žalobce a) a žalobce b), záměnu tchána a manžela, oprávněného a povinného z věcného břemene. Podle žalobce a) soud prvního stupně nesprávně vyložil podmínky „v nemoci a ve stáří“, nedostatečně vysvětlil, proč by manželská krize měla mít vliv na plnění z věcného břemene sjednaného v rámci darovací smlouvy, nezohlednil, že žalovaná porušovala dobré mravy nezájmem a neposkytováním pomoci, a dopustil se tak nesprávného právního posouzení věci. Soud prvního stupně pominul objektivní hledisko dlouhodobého neplnění povinností žalované jako obdarované vůči žalobci a) jako dárci, čímž nepochybně došlo ke zjevnému porušení dobrých mravů. Navrhl proto změnit napadené rozhodnutí a žalobě vyhovět, případně věc zrušit a vrátit soudu prvního stupně.6. Odvolání proti napadenému rozhodnutí podal i žalobce b), a to v plném rozsahu. Rozhodnutí považoval za nesprávné, vnitřně rozporné, částečně zmatečné a neurčité [označil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f), g) o. s. ř.]. Neztotožnil se s hodnocením soudu prvního stupně, že manželská krize představovala trvalou překážku v plnění povinností z darovací smlouvy a smlouvy z věcného břemene, ani se závěrem, že u dárce nenastala situace, že by potřeboval od obdarovaných pomoc ve smyslu čl. V. darovací smlouvy, což je v rozporu s účastnickými výslechy i svědeckými výpověďmi. Žalobce b) se tak připojil k odvolacím námitkám žalobce a). Podle žalobce a) došlo k překročení předmětu řízení, když v napadeném rozhodnutí soud prvního stupně věcně