8 Co 1520/2025-90 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 59 529 Kč do 3 dnů (výrok I.). Současně v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 109,43 Kč, zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty, žalobu zamítl (výrok II.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.).2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci dne 12. 8. 2022 uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva o úvěru“), na základě níž žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 88 500 Kč. Tyto žalovaný čerpal, sjednané splátky nehradil řádně a včas, celkem uhradil pouze částku 28 971 Kč, a proto žalobkyně úvěr k 16. 11. 2023 zesplatnila. Žalobou požaduje dlužnou jistinu, smluvní pokutu, poplatky a úrok z prodlení. S ohledem na zákonnou úpravu (zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon“) se soud zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet (§ 86 zákona), a na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že při uzavření Smlouvy o úvěru nedostatečně ověřila zejména výdaje žalovaného. V důsledku toho dovodil, že smlouva o úvěru je neplatná (§ 87 zákona), s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3675/2021 pak rozhodl, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu (její zůstatek) spotřebitelského úvěru. Protože dohoda o její splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena ani prokázána, soud ji určil v obecné lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný netvrdil žádné skutečnosti, pro které by se soud od této lhůty měl odchýlit (nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty). O nákladech řízení rozhodl aplikací ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k částečnému úspěchu každého z účastníků v řízení.3. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně navrhující, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí zákonný úrok z prodlení z částky 59 529 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně. Namítá, že soud došel k nesprávnému skutkovému zjištění, když nesprávně posoudil předložené důkazní prostředky a tvrzení žalobkyně prokazující okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení. Současně vydané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to z důvodu nesprávného vyložení a aplikace citace právní normy § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru dne 12. 8. 2022. Žalovaný nehradil předepsané splátky řádně a včas, věřitel byl proto nucen předmětný úvěr zesplatnit. V návaznosti pak byla žalovanému zaslána písemná výzva ze dne 28. 11. 2023, ve které byl žalovaný informován a poučen o tom, že došlo k zesplatnění dluhu a byl vyzván k jeho úhradě ve lhůtě do 18. 12. 2023. Soud pochybil, když nepřihlédl k této písemné výzvě, ze které vyplývá, že v případě neuhrazení dojde dnem následujícím po posledním možném dni k úhradě dlužné částky k prodlení žalovaného s její úhradou. Tímto postupem soudu byl dle žalobkyně soudem porušen princip rovnosti stran, neboť suploval neaktivitu žalovaného tím, že sám do řízení vnesl tvrzení, jež bylo ve prospěch žalovaného. Žalovaný byl po celou dobu neaktivní, netvrdil a ani neprokázal žádné skutečnosti, na základě kterých by nebyl schopen dluh uhradit v patřičné lhůtě. Soud tak neměl potřebné informace či podklady od žalovaného o jeho majetkové situaci, kdy bez těchto nemohl sám soud za něj uplatnit tuto námitku a shledat od kdy je žalovaný v prodlení. Shodný názor měl i Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 28. 5. 2024, č. j. 27 Co 20/2024-105. V daném případě došlo soudem k nesprávnému právnímu vyložení ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a tím i nesprávné aplikaci na předmětnou věc. Žalobkyně opět odkázala na uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze, dle kterého „pojem spor je třeba vykládat jen jako aktivní a nevyřešený střet (konflikt) rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pasivita naproti tomu konflikt (spor) nezakládá, a lze ji naopak interpretovat jako konkludentní akceptaci (shodu). Totéž platí, pokud věřitel vyzval dlužníka k plnění (ať již v rámci zesplatnění nebo později v rámci předžalobní výzvy) a dlužník proti takové výzvě v přiměřené době bez (bez zbytečného odkladu) aktivně nevystoupil právě s argumentem, že taková doba plnění není přiměřená jeho možnostem. V takovém případě tu totiž také není spor, neboť mezi účastníky se uplatní takto konkludentně sjednaná doba plnění. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba uvedená věřitelem není přiměřená aktuálním možnostem spotřebitele, má právo spotřebitel (dlužník). Ten také musí své právo (právo plnit v jiné době) aktivně a v přiměřené době u věřitele uplatnit a případně též u soudu dokázat. Tímto způsobem lze získat skutkové podklady pro postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud však dlužník žádnou obranu neuplatnil a nová doba plnění uplynula, je v prodlení. Kdy nebylo a není o (přiměřenou) dobu plnění mezi účastníky řízení sporu, nejsou naplněny zákonem stanovené předpoklady pro to, aby soud sám stanovil přiměřenou dobu plnění, a to bez jakýchkoliv podkladů a znalostí o možnostech žalovaného.“ Vzhledem ke shora uvedenému splatnost předmětného nároku nastala v daném případě již ve vazbě na shora uvedenou výzvu k okamžitému splacení celého dluhu zaslanou žalovanému ze strany věřitele, když přiměřenost takto určené doby plnění (ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) nebyla nikterak žalovaným sporována a lze naopak vyjít z toho, že byla konkludentně z jeho strany akceptována. Ode dne následujícího po uplynutí takto určené doby plnění, byl žalovaný v prodlení a žalobkyni proto náleží v souladu s § 1970 o. z. z poskytnuté dlužné jistiny též zákonný úrok z prodlení. Žalovaný se tak dostal do prodlení dne 19. 12. 2023. Navrhuje, aby odvolací soud změnil výrok II. napadeného rozsudku tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 59 529 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a aby přiznal žalobkyni náklady odvolacího řízení.4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.5. Odvolací soud primárně učinil závěr o přípustnosti odvolání, podaného včas, účastníkem řízení k takovému úkonu legitimovaným (§ 201, § 202 a 204 odst. 1 o. s. ř.), kdy odvolatelka uplatnila odvolací důvod daný ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. a byly splněny i další náležitosti odvolání a podmínky odvolacího řízení (§ 205 odst. 1 o. s. ř. a § 212a odst. 2 o. s. ř. a contrario). Poté přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II., o zamítnutí žaloby v části požadovaných zákonných úroků ve výši 15 % z částky 59 529 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení, a v závislém výroku III., o nákladech řízení, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 2 o. s. ř. a při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 téhož „zákona“ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).8. Odvolací soud akceptoval odvoláním nenapadený závěr soudu prvního stupně o neplatnosti Smlouvy o úvěru, kterou dovodil optikou speciální úpravy z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§§ 86 a 87 jako ustanoveními speciálními k obecné úpravě občanského zákoníku). Výklad tohoto ustanovení provedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kde uvedl, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a