19 Co 1713/2025-345 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu v plném rozsahu (výrok I.), dále rozhodl, že žalobkyni se část zaplaceného soudního poplatku nevrací (výrok II.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 142 402 Kč (výrok III.). Takto bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně odůvodněném tím, že žalovaný byl pravomocně odsouzen trestním příkazem , právnická osoba, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, pro přečin úvěrového podvodu podle ustanovení § 211 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku ve formě účastenství jako pomocník, kterého se dopustil tím, že jako zaměstnavatel , jméno FO, vystavil na tiskopisu žalobkyně „Potvrzení o výši pracovního příjmu“ potvrzení, že , jméno FO, je od 6.5.2015 jeho zaměstnancem na pozici „provozní“ v pracovním poměru na dobu neurčitou s průměrným čistým měsíčním příjmem za posledních 5 měsíců ve výši 24 860 Kč, když žalobkyně v tomto potvrzení požadovala nejméně 3 měsíce trvání pracovního poměru a dále potvrdil, že s tímto zaměstnancem není vedeno jednání o rozvázání jeho pracovního poměru, když následně dne 5.10.2015 tyto údaje při telefonickém hovoru s pracovnicí žalobkyně stvrdil, ačkoliv uvedený pracovní poměr , jméno FO, vznikl až dne 17.8.2015, tedy umožnil jinému opatřením prostředku, aby při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a činem způsobil větší škodu. Stejným rozhodnutím byl , jméno FO, shledán vinným ze spáchání stejného přečinu. Žalobkyně uzavřela s , jméno FO, úvěrovou smlouvu, na základě které jmenovaný čerpal úvěr ve výši 280 000 Kč, ale tento úvěr řádně a včas nesplatil, když splatnost úvěru ze smlouvy nastala 20.9.2021. Bez přičinění žalovaného by žalobkyně s , jméno FO, smlouvu o úvěru neuzavřela, a tak by jí nevznikla škoda spočívající v neuhrazené jistině úvěru, ani škoda ve formě ušlého zisku odpovídající příslušenství této jistiny. Žalovaná částka tedy představuje škodu požadovanou žalobkyní vůči žalovanému vyplývající z porušení právní povinnosti žalovaným ve formě přečinu, za který byl pravomocně odsouzen. Citovaný trestní příkaz výslovně hovoří o tom, že žalovaný způsobil žalobkyni škodu, touto škodou je částka požadovaná v tomto řízení. Žalovaný se brání tím, že si jako právní laik chybně vyložil pojem pracovní poměr a neuvědomil si rozdíl mezi prací konanou mimo pracovní poměr na základě dohody o provedení práce a řádným pracovním poměrem. Žalovaný , jméno FO, skutečně zaměstnával od 6.10.2015, ale nejprve na základě dohody o provedení práce, řádný pracovní poměr vznikl až od 17.8.2015. Žalovaný je dále přesvědčen, že všechny údaje, které uvedl ve formuláři „Potvrzení o příjmu“, byly pravdivé, neboť skutečně , jméno FO, zaměstnával již od 6.10.2015, v době vyplnění formuláře pravdivě uvedl, že zaměstnává jmenovaného v řádném pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou a správně uvedl i průměrnou výši příjmu. Pojem zaměstnanecký poměr použitý žalobkyní v předmětném potvrzení si vyložil tak, že zahrnuje i práci na základě dohody o provedení práce.2. Ve věci již rozhodovaly soudy prvního a druhého stupně a vyšly ze zjištění, že žalovaný byl společně s , jméno FO, trestním příkazem , právnická osoba, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , pravomocně odsouzen za přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku, jehož se měl dopustit jako pomocník podle § 24 odst. 1 trestního zákoníku (podle skutkové věty) tím, že jako osoba samostatně výdělečně činná dne 3. 10. 2015 na tiskopisu vyhotoveném žalobkyní nazvaném „Potvrzení o výši pracovního příjmu“ (dále jen „potvrzení“) potvrdil, že , jméno FO, je od 6. 5. 2015 jeho zaměstnancem na pozici „provozní“ v pracovním poměru „na dobu neurčitou“ s průměrným čistým měsíčním příjmem za posledních pět měsíců 24 860 Kč, že s ním není vedeno jednání o rozvázání jeho pracovního poměru ani není ve zkušební době a dne 5. 10. 2015 tyto údaje stvrdil při telefonickém hovoru s pracovnicí žalobkyně, ač tento pracovní poměr vznikl až dne 17. 8. 2015, přičemž , jméno FO, toto potvrzení předložil dne 6. 10. 2015 žalobkyni, která s ním téhož dne uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla úvěr ve výši 280 000 Kč, který se zavázal splatit nejpozději do 20. 9. 2021 měsíčními splátkami ve výši 5 556 Kč, ze kterých uhradil postupně částku v celkové výši 119 817,32 Kč a žalobkyni tak způsobil škodu nejméně 160 182,68 Kč. Žalobkyně se v rámci tohoto trestního řízení přihlásila s nárokem na náhradu škody, avšak byla odkázána na občanskoprávní řízení. Kromě výše uvedených skutkových závěrů soudy v posuzované věci zjistily, že , jméno FO, u žalovaného pracoval jako provozní od 6. 5. 2015 na základě zaměstnaneckého poměru založeného dohodou o provedení práce a od 17. 8. 2015 v pracovním poměru na dobu neurčitou. Z obsahu potvrzení (z toho jaké termíny formulář žalobkyně obsahoval a jak byl koncipovaný) nebylo možno seznat ani dovodit, že pro poskytovatele úvěru je podstatné, jak dlouho trvá pracovní poměr žadatele o úvěr založený pracovní smlouvou, když z obsahu předtištěného textu ve formuláři lze dovodit ohledně pracovního či zaměstnaneckého poměru pouze to, že pro poskytovatele úvěru je podstatná délka trvání zaměstnaneckého poměru a skutečnost, aby osoby, jejichž příjem zaměstnavatel potvrzuje, nebyly ve zkušební době pracovního poměru nebo nebyly ve výpovědní době z pracovního poměru – nikde v potvrzení není stanoveno, že zaměstnanecký poměr musí být po celou uvedenou dobu uzavřen na základě pracovní smlouvy. Pravdivost údajů uvedených v potvrzení týkajících se výše průměrného čistého měsíčního příjmu , jméno FO, za posledních pět měsíců a skutečnosti, že není ve zkušební době ani ve výpovědní době z pracovního poměru, nebyla zpochybněna. Žalobkyně v rámci prověřování úvěruschopnosti , jméno FO, před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 6. 10. 2015 ověřovala jeho příjmy na základě údajů sdělených , jméno FO, a prostřednictvím potvrzení vystaveného žalovaným. Výdaje , jméno FO, však žalobkyně nezkoumala a obsah jeho žádosti o poskytnutí úvěru ohledně výdajů (tvrdil pouze 2 000 Kč měsíčně náklady na bydlení) nijak neověřovala, uzavřela s ním smlouvu o úvěru č. , číslo, a dne 6. 10. 2015 mu poskytla úvěr ve výši 280 000 Kč. , jméno FO, neplnil řádně a včas své povinnosti z této smlouvy a dluží žalobkyni nesplacený úvěr spolu s příslušenstvím tvořeným úroky, poplatky a zákonným úrokem z prodlení. Po právní stránce odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že soudy jsou v tomto občanskoprávním řízení vázány výrokem trestního příkazu pouze v tom rozsahu, ve kterém soud v trestním řízení učinil skutkový a právní závěr, že jednání žalovaného, které bylo posouzeno jako přečin úvěrového podvodu ve formě pomoci, bylo v příčinné souvislosti s poskytnutím úvěru. Avšak poskytnutím úvěru z občanskoprávního hlediska škoda nevznikla (snížení majetku poskytovatele úvěru je kompenzováno závazkem dlužníka poskytnout plnění stejného druhu ze stejného obligačního vztahu, které převyšuje úvěr), ta vznikla až ve chvíli, kdy , jméno FO, úvěr nesplatil. Proto soudy vědomy si vázanosti výše citovaným trestním příkazem uzavřely, že z jeho skutkové věty nevyplývá, že právě jednání žalovaného bylo jedinou, nebo hlavní a podstatnou příčinou vzniku škody, když škoda fakticky nevznikla poskytnutím nepravdivých údajů, nýbrž až nesplacením úvěru, kdy žalovaný nemusel vědět, že , jméno FO, nehodlá úvěr splatit, či že toho nebude schopen. Jednání žalovaného, za něž byl trestně odsouzen, by bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody spočívajícím v nesplacení poskytnutého úvěru v případě, pokud by narušilo nebo vyloučilo možnost žalobkyně řádně a objektivně posoudit solventnost žadatele o úvěr. K takové situaci ale nedošlo, neboť nesprávné vyplnění formuláře v uvedení doby trvání pracovního poměru (jehož pravdivost nebyla zpochybněna, neboť pracovnímu poměru založenému pracovní smlouvou ze dne 17. 8. 2015 předcházel zaměstnanecký poměr založený dohodou o provedení práce ze dne 6. 5. 2015) nemohlo být příčinou nesprávného posouzení úvěruschopnosti , jméno FO, . Odvolací soud na základě těchto úvah uzavřel, že mezi jednáním žalovaného a vznikem škody není dána příčinná souvislost. Odvolací soud navíc poukázal na to, že žalovaný nebyl přímým pachatelem trestného činu ale pouze pomocníkem, který nemusí nutně odpovídat za škodu vzniklou v důsledku trestného činu, a žalobkyně řádně neověřila úvěruschopnost , jméno FO, , neboť nezkoumala podezřelou výši jím uvedených výdajů. Soudy učinily i eventuální závěr, že i kdyby byl vztah příčinné souvislosti prokázán, nebylo by možné žalobě vyhovět, a to z důvodu nemravnosti uplatněného nároku. Žalobkyně tím, že ve formuláři (Potvrzení o výši pracovního příjmu) uvedla zavádějící, resp. nepřesně definované termíny, umožnila, že žalovaný ztotožnil pojmy „pracovní poměr“ a „zaměstnanecký poměr“. Z obsahu formuláře nelze dovodit, že potvrzovaný příjem musí pocházet z pracovního poměru založeného pracovní smlouvou trvající po určitý počet měsíců.