19 Co 1770/2025-87 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem zastavil soud prvního stupně řízení v části, ve které se žalobci po žalované domáhali konstatování, že v důsledku nepřiměřené délky řízení o odvolání žalobců proti rozhodnutí o umístění, povolení provádění a povolení užívání stavby sítě elektronických komunikací nacházející se mimo jiné na pozemku parc. č. , číslo, v jejich vlastnictví a dále na pozemku parc. č. 1481/4 zapsaném na LV č. , číslo, , vše katastrální území a obec , adresa, , v katastru nemovitostí vedeném , katastrální úřad, , který s pozemkem parc. č. , číslo, bezprostředně souvisí, bylo porušeno právo žalobce a) a žalobkyně b), jakožto účastníků tohoto řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě a zastavil i řízení o části žaloby, kterou se žalobci proti žalované domáhali uložení povinnosti zaslat každému ze žalobců písemnou omluvu ve znění uvedeném ve výroku v odstavci I. rozsudku soudu prvního stupně (výrok odstavci I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci a částku 11 813 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 11 813 Kč od 7. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci II.). Žalované uložil i povinnost zaplatit žalobkyni b) částku 11 813 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 11 813 Kč od 7. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok odstavci III.). Žalobu v části, ve které se žalobce a) domáhal zaplacení částky 9 187 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 9 187 Kč od 7. 4. 2025 do zaplacení zamítl (výrok odstavci IV.) a zamítl žalobu i v části, kterou se žalobkyně b) domáhala zaplacení částky 9 187 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výše 12 % ročně jdoucím z částky 9 187 Kč od 7. 4. 2025 do zaplacení (výrok v odstavci V.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok odstavci VI.). Každý ze žalobců se domáhal zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, vzniklé jim nepřiměřenou délkou řízení vedeného Magistrátem města , sídlo, , stavebním úřadem, respektive jeho právním předchůdcem pod sp. zn. č. j. , spisová značka, . Soud vyšel ze zjištění, že dne 26. 6. 2023 podali žalobci společné odvolání proti rozhodnutí „o umístění, povolení provádění a povolení užívání stavby sítě elektronických komunikací“, které se mělo týkat stavby sítě elektronických komunikací ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , jež by se měla nacházet mimo jiné na pozemcích parc. č. , číslo, a č. , číslo, v katastrálním území , adresa, . Žalobci dále podali u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu na ochranu proti nečinnosti krajského úřadu spočívající v nevydání rozhodnutí v řízení o odvolání žalobců a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 8. 2024, č. j. 61 A 17/2024-35 bylo krajskému úřadu uloženo vydat rozhodnutí o odvolání žalobců ze dne 24. 6. 2023 vedeném pod sp. zn. OREG/111166/2023/Joch, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Usnesením ze dne 23. 9. 2024, č. j. , číslo jednací, (sp. zn. , spisová značka, krajský úřad řízení o odvolání žalobců zastavil z důvodu nepřípustnosti odvolání, ve kterém nebylo označeno existující rozhodnutí a ani nebylo úřadem dohledáno. Zjištění vedlo správní orgán k závěru, že ke stavbě neexistuje žádné rozhodnutí, ani jiné opatření stavebního úřadu, které by dokládalo nebo naznačovalo, za jakých podmínek a zda vůbec byla předmětná stavba sítě elektronických komunikací povolena. Citované rozhodnutí bylo žalobcům doručeno dne 25. 9. 2024. Řízení tedy trvalo 15 měsíců. Při posuzování přiměřenosti délky řízení soud přihlížel ke konkrétním okolnostem individuálního případu ve smyslu stanoviska Cpjn 206/2010 a vycházel z kritérií, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Měl za to, že posuzované řízení bylo průměrné (standardní) složitosti, kdy rozsah spisového materiálu odpovídá konkrétnímu typu řízení. Nelze pominout, že ze strany orgánů veřejné moci docházelo k bezdůvodné nečinnosti, po dobu 15 měsíců od podání opravného prostředku do doby rozhodnutí odvolacího správního orgánu nedošlo k realizaci příslušných procesních úkonů – především k předložení správního spisu s odvoláním Krajskému úřadu Jihočeského kraje. Soud vyšel ze zjištění, že žalobci podali dne 26. 6. 2023 u stavebního úřadu odvolání proti rozhodnutí o umístění, povolení provádění a povolení užívání stavby sítě elektronických komunikací, nespecifikovali sice odvoláním napadené rozhodnutí, ovšem pouze proto, že takovými informacemi nedisponovali. Toliko předjímali existenci předmětného rozhodnutí s tím, že doposud neměli možnost se s ním seznámit. Stavební úřad vyhodnotil odvolání jako podnět k prošetření právního stavu stavby a neučinil nutné procesní kroky, které mu zákon v řízení o odvolání ukládá, mimo jiné nepostoupil správní spis Krajskému úřadu Jihočeského kraje. Mezitím se žalobci obrátili na ministerstvo se žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti krajského úřadu. Vyčerpali tedy všechny prostředky k ochraně proti nečinnosti krajského úřadu. Krajský úřad byl následně o procesním postupu žalobců ministerstvem vyrozuměn dotazem na stav řízení ze dne 12. 9. 2023, tudíž nejpozději v tomto okamžiku si byl bezpečně vědom, že žalobci podali u stavebního úřadu podání označené jako odvolání. Správní spis byl krajskému úřadu spolu s vyjádřením stavebního úřadu předán až 28. 6. 2024, tedy fakticky až rok po podání odvolání. Stavební úřad nevyhodnotil podání žalobců jako odvolání, byť bylo takto dokonce označeno. Vykazovalo-li nedostatky, bylo jeho povinností žalobce vyzvat k jejich odstranění, což nakonec krajský úřad učinil výzvou ze dne 8. 7. 2024. Ani okolnosti, které nastaly v posuzované věci (nemožnost dohledat odvoláním napadené rozhodnutí, případně jeho neexistence) správní orgány nezbavují povinnosti prostupovat v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu, mimo jiné předat spis s vyjádřením ve lhůtě podle § 88 správního řádu nadřízenému správnímu orgánu, což stavební úřad neučinil. Ani krajský úřad v okamžiku, kdy byl seznámen se skutečností, že v posuzované věci bylo podáno odvolání, nezvolil coby nadřízený správní orgán adekvátní procesní postup. Bylo-li odvolání žalobců doručeno stavebnímu úřadu dne 26. 6. 2023, správní spis měl stavební úřad předat Krajskému úřadu Jihočeského kraje nejpozději do dne 26. 7. 2023. I kdyby krajský úřad využil nejdelší možné lhůty, včetně prodloužení ve smyslu § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu, posledním dnem pro vydání rozhodnutí by bylo pondělí 25. 9. 2023. Je tak evidentní, že žalovaný o podaném odvolání nerozhodl ve lhůtách stanovených v § 71 správního řádu. Pokud jde o chování žalobců, dospěl soud prvního stupně k závěru, že jejich chování nemělo na délku řízení vliv, a pokud jde o hledisko významného řízení pro poškozené, je soud přesvědčen, že předmětné řízení ovlivňující podstatu, obsah a výkon vlastnického práva bylo pro žalobce významné, neboť tato práva jsou důležitou součástí života žalobců. Nepřiměřená délka řízení znamená morální újmu žalobců, vznik nemajetkové újmy se presumuje a je věcí státu, zda domněnku vzniku újmy vyvrátí. V dané věci žalovaná nevyvrátila domněnku vzniku újmy spočívající v nejistotě, do které byli žalobci v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení uvedeni. Předpoklady odpovědnosti žalované za majetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením byly podle soudu splněny a soud se dále zabýval výší zadostiučinění. Vycházel ze stanoviska Cpjn 206/2010, podle kterého při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se vychází z částky v rozmezí mezi 15 000 - 20 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že za rozumné se pokládá, jestliže první dva roky řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Soud vycházel z částky 15 000 Kč za rok řízení, kterou snížil o polovinu, tedy na částku 7 500 Kč za rok, to je 625 Kč/měsíc. Za zjištěných 15 měsíců činí základní částka 9 375 Kč. Za následujících 6 měsíců, kdy v této lhůtě stanovené v ustanovení § 15 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nebyl nárok žalobců na zadostiučinění za nemajetkovou újmu uspokojen, přiznal soud další částku 3 700 Kč. Celkem tedy základní částka představuje 13 125 Kč, kterou je podle soudu nutné snížit o 10 % v důsledku sdílené újmy žalobců ve smyslu citovaného stanoviska, tedy na částku 11 813 Kč ve prospěch každého ze žalobců. Soud neshledal, že by v daném případě přicházelo v úvahu též případné zvýšení základní částky v důsledku postupu správního orgánu. Nedospěl k důvodnosti zvýšení základní částky, pokud jde o hledisko složitosti věci či chování stěžovatele, ani z hlediska významu řízení pro poškozeného. Žalobcům byl přiznán i úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu uplatnili od 7. 4. 2025. O nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanove