19 Co 178/2026-62 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, na základě které se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 60 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 26 C 380/2002 a u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 8 Co 1229/2023, ve kterém se žalobce po žalované , právnická osoba, ., IČO , IČO, domáhal zaplacení částky 181 500 Kč s příslušenstvím a dále částky 60 500 Kč s příslušenstvím představující provize z uzavřených smluv o zprostředkování. Řízení trvalo 33 měsíců, tuto dobu žalobce nepovažoval za přiměřenou, měl za to, že tato doba výrazně přesahuje únosné hranice pro jednoduchý spor. Nárok žalobce byl od počátku prokazatelný a protistrana jeho nárok nějak nezpochybnila, naopak částečněji i výslovně uznala. K významu řízení pro žalobce žalobce uvedl, že po dobu 33 měsíců byl vystaven stresující situaci, kdy nevěděl, zda se domůže vysoké částky, která mu náležela, zatímco vynakládal finanční prostředky na právní pomoc. Pro žalobce se jednalo o řízení mimořádného významu, týkalo se částky, která měla zásadní vliv na jeho finanční stabilitu a celá věc pro něj měla i zásadní morální rozměr, když podnik prodával svému dlouholetému konkurentovi. Podle žalobce by se mělo přihlédnout i k jeho věku a k tomu, že žalovaná řízení účelově protahovala. Žalobce požadoval částku 60 000 Kč s tím, že ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu, které stanoví částku za rok průtahů v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč, požaduje za první 2 roky řízení celkem částku 20 000 Kč a dále se domáhá zvýšení požadované částky o 20 % z důvodu banálnosti rozhodované věci, 20 % s ohledem na postup soudu a zvýšení 10 % z důvodu významu řízení pro žalobce. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že dne 10. 8. 2022 podal žalobce u Okresního soudu v Českých Budějovicích návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhal zaplacení částky 181 500 Kč příslušenstvím a částky 60 500 Kč s příslušenstvím, dvou náhrad paušálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky každé ve výši 1 200 Kč a nákladů řízení s odůvodněním, že s žalovanou (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) uzavřel dne 31. 12. 2021 smlouvu o zprostředkování uzavření smlouvy o úplatném užívání nebytových prostor, popřípadě smlouvu o zprostředkování smlouvy o poskytování služeb v oblasti závodního stravování mezi žalovanou a potenciálními smluvními partnery, na jejichž základě vznikla žalované povinnost uhradit žalobci provize, které vyúčtoval třemi fakturami znějícími na částku 60 500 Kč, 121 000 Kč a 60 500 Kč. Dne 29. 8. 2022 byl Okresním soudem v Českých Budějovicích pod č. j. EPR , číslo, vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná společnost odpor, který dne 11. 10. 2022 odůvodnila. Před soudem prvního stupně proběhlo jednání dne 1. 3. 2023, 3. 5. 2023 a jednání 31. 5. 2023, které bylo nařízeno pouze za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2023, č. j. 26 C 380/2022-98 bylo žalobě vyhověno a žalované uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci. Dne 22. 8. 2023 požádala žalovaná společnost v návaznosti na podané odvolání o osvobození od soudních poplatků, usnesením ze dne 13. 9. 2023, č. j. 26 C 380/2002-138 byl návrh žalované na osvobození od soudního poplatku z odvolání zamítnut. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 2. 2024, č. j. 8 Co 1230/2023-154 bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Rozsudkem ze dne 9. 4. 2024, č. j. 8 Co 1229/2023-161 Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl o odvolání žalované společnosti tak, že rozsudek soudu prvního stupně v části výroku v odstavci I., o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 60 500 Kč s příslušenstvím a částku 1 200 Kč, potvrdil, ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soud prvního stupně k dalšímu řízení, kdy důvodem částečného zrušení a vrácení věci bylo provedení dalšího dokazování k procesní obraně žalované. Soud prvního stupně pak nařídil jednání dne 18. 9. 2024, s ohledem na skutečnost, že nebylo možné vyslechnout předsedu představenstva žalované společnosti z důvodu jeho dočasné pracovní neschopnosti, bylo jednání odročeno na 2. 10. 2024 a při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek. Rozsudkem ze dne 2. 10. 2024, č. j. 26 C 380/2022-203 soud prvního stupně uložil žalované společnosti povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 181 500 Kč s příslušenstvím, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a náklady řízení ve výši 208 688,70 Kč. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 15. 4. 2025, č. j. 8 Co 2139/2024-226 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalované společnosti uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení. Soud prvního stupně s odkazem na § 1 odst. 1, 3, § 2, § 5, § 6 odst. 1, 2, § 7 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem učinil závěr o tom, že podmínkou vzniku odpovědnosti státu je nesprávný úřední postup, vznik majetkové újmy a existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem této nemajetkové újmy. Právo účastníka na přiměřeně dlouhé soudní řízení je součástí práva na spravedlivý proces. Soud prvního stupně shledal, že řízení vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 26 C 380/2022, jehož předmětem byla žaloba o zaplacení částky 242 000 Kč s příslušenstvím, ve kterém mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu, bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dne 10. 8. 2022 a pravomocně bylo skončeno dne 20. 5. 2025, trvalo tedy 33 měsíců. Žalovaná společnost v průběhu odškodňovaného řízení uplatňovala procesní obranu, ke které bylo nezbytné provádět dokazování, soud také rozhodoval v průběhu řízení o osvobození žalované společnosti od soudního poplatku z odvolání, když předtím byl k návrhu žalobce v řízení před soudem prvního stupně vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala odpor. Ve věci následně rozhodoval dvakrát soud prvního stupně a dvakrát odvolací soud a je namístě konstatovat, že každé soudní řízení trvá po určitou dobu. Soud prvního stupně zjišťoval, zda řízení skutečně trvalo nepřiměřeně dlouho, a zda byla soudem zachována rovnost účastníků řízení pro uplatnění jejich práv. Uplatnila-li žalovaná procesní obranu v daném řízení, je nepochybné, že se soud musí touto obranou zabývat minimálně do té míry, aby mohl konstatovat, zda se jedná o obranu uplatnitelnou v řízení za podmínek § 98 o.s.ř. Složitost případu byla dána právě s ohledem na uplatněnou procesní obranu žalované společnosti, která byla i důvodem pro zrušení a vrácení věci v její části Krajským soudem v Českých Budějovicích. Délka řízení v trvání 33 měsíců se soudu nejeví jako délkou nepřiměřenou předmětu řízení, mimo jiné právě s ohledem na uplatněnou procesní obranu žalované. Uváděl-li žalobce, že ze strany soudu nebylo reagováno na tvrzené obstrukční jednání žalované, podle soudu je právem účastníka řízení, aby v řízení uplatnil jak procesní obranu, tak například, aby požádal o osvobození od soudního poplatku a povinností soudu zabývat se návrhy účastníků a o těchto návrzích řádně rozhodnout nelze pomíjet. Trvalo-li řízení po dobu 33 měsíců za situace, kdy bylo dvakrát rozhodováno soudem prvního stupně, dvakrát soudem druhého stupně, rozhodováno bylo i o žádosti žalované společnosti o osvobození od soudního poplatku, nejeví se soudu celková doba řízení jako nepřiměřená. Odkazoval-li žalobce na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1303/21 a argumentoval-li tzv. justičním ping pongem o takovou situaci se v odškodňovaném řízení nejednalo. Je zřejmé, že účastníci využili svého práva na projednání a rozhodnutí věci soudy dvou instancí, soud prvního stupně v dalším řízení postupoval podle závěrů vyslovených v rozhodnutí odvolacího soudu, kterými se řídil a následně vydané rozhodnutí bylo odvolacím soudem potvrzeno. Argumentaci žalované ve vztahu k chování žalobce, který nepodával stížnosti na průtahy, popř. návrh na určení lhůty, soud uvedl, že není povinností účastníka takové návrhy činit a nelze tuto skutečnost přičítat k jeho tíži, a to ani v případě, kdyby soud k závěru o nepřiměřené délce řízení skutečně dospěl (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1328/2009). Stejně tak nelze klást k tíži soudu, jestliže účastníci užívají opravných prostředků, a to zejména v případě, kdy jsou takové opravné prostředky důvodné. Je nepochybné, že využívání opravných prostředků má dopad na celkovou délku řízení, které se prodlužuje. Přestože fakticky dochází k prodloužení celého řízení, nezakládá takové prodloužení bez dalšího jeho nepřiměřenou délku. Negativní dopad do délky řízení nelze shledat u postupu soudů, neboť soud prvního stupně respektoval pokyn nadřízené instance ve svém navazujícím rozhodnutí, které bylo následně potvrzeno. Pok