19 Co 235/2026-143 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud napadeným rozsudkem v plném rozsahu zamítl podanou žalobu ohledně určení neplatnosti všech tří rozporovaných právních jednání (výroky I. až III.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované 15 800 Kč (výrok IV. ve znění opravného usnesení č. j. 1 C 211/2025-124). Takto rozhodoval o nárocích žalobce, který se domáhal určení neplatnosti tří právních jednání žalované spočívajících v udělení plných mocí advokátům, přičemž tvrdil, že tato zmocnění učinily osoby neoprávněné jednat za obec jako její starostové. Žalobce tvrdil, že , jméno FO, nebyl platně zvolen starostou po volbách v roce 2014, neboť na ustavujícím zasedání získal pouze tři hlasy ze sedmi a ustavující zasedání bylo navíc svoláno v rozporu se zákonem a bez účasti veřejnosti. Žalobce proto dovozoval, že , jméno FO, nejen nebyl starostou, ale následně nemohl ani platně svolat ustavující zasedání po volbách v roce 2018, na němž byl zvolen jeho nástupce , jméno FO, . Podle žalobce tak nebyl platně zvolen starostou ani , jméno FO, , a následně ani , jméno FO, , která jej ve funkci nahradila. Žalobce dovozoval, že tato domnělá neplatnost voleb starostů způsobuje absolutní neplatnost všech jejich následných jednání, včetně udělení zmocnění advokátům , tituly před jménem, , jméno FO, . v roce 2017, , tituly před jménem, . , jméno FO, v roce 2021 a , tituly před jménem, , jméno FO, opakovaně v roce 2023 pro dovolací řízení. Žalobce uváděl, že tato jednání způsobují zásah do jeho práv, neboť uvedení advokáti zastupovali obec v řízeních vedených proti němu jako vlastníkovi pozemku parc. č. , číslo, v katastru , adresa, , a že je nezbytné, aby soud vyslovil neplatnost těchto zmocnění, aby bylo zabráněno dalšímu „nelegitimnímu“ zastupování obce. Žalovaná obec navrhla žalobu zamítnout a uvedla, že žalobce neprokazuje naléhavý právní zájem, který je nezbytným předpokladem úspěšnosti určovací žaloby podle § 80 o. s. ř., a že otázka platnosti plných mocí byla již pravomocně řešena jako předběžná otázka v dřívějších řízeních. Soud prvního stupně se proto nejprve zabýval otázkou existence naléhavého právního zájmu, přičemž odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je naléhavý právní zájem dán tehdy, pokud by bez určení bylo ohroženo právo žalobce nebo se jeho právní postavení stalo nejistým, a dále tehdy, pokud určovací žaloba může plnit preventivní funkci a nelze ochrany dosáhnout jiným způsobem. V části týkající se plné moci udělené , tituly před jménem, , jméno FO, soud konstatoval, že žalobce přes poučení podle § 118a o.s.ř. nedoplnil žádná tvrzení, která by konkretizovala, jakým způsobem je jeho právo ohroženo a jaká preventivní funkce by byla určovacím výrokem naplněna. Dospěl k závěru, že zmocnění se vyčerpalo jediným úkonem – dopisem z 26. 7. 2017, v němž byl žalobce informován o nedůvodnosti jeho požadavku, a že již z tohoto důvodu nemůže mít určovací žaloba preventivní charakter. Proto soud tuto část žaloby zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu. Ohledně plných mocí udělených , tituly před jménem, . , jméno FO, v letech 2021 a 2023 soud připomněl, že otázka, zda byl , jméno FO, oprávněn jednat jako starosta a udělit zmocnění k zastupování obce, byla již podrobně řešena v řízení vedeném pod sp. zn. 1 C 57/2021, kde soudy všech stupňů shodně dospěly k závěru, že zvolení starosty na ustavujícím zasedání v roce 2018 bylo platné. Soud odkázal na to, že Okresní soud, Krajský soud i Nejvyšší soud v uvedené věci dovodily, že ačkoliv bylo zasedání svoláno osobou, kterou zákon k tomu neurčuje, nemá tato skutečnost za následek neplatnost rozhodnutí zastupitelstva, pokud zasedání proběhlo v zákonné lhůtě, bylo veřejné, zastupitelstvo bylo usnášeníschopné a Ministerstvo vnitra takové zasedání nezpochybnilo. Soud zdůraznil, že Nejvyšší soud v uvedeném řízení výslovně potvrdil, že , jméno FO, byl řádně zvolen starostou a byl oprávněn udělit plnou moc advokátovi. Soud dále uvedl, že otázkou platnosti plných mocí se zabýval také Ústavní soud v usnesení I. ÚS 1124/24, který potvrdil závěry obecných soudů a zdůraznil, že skutečnost, že zasedání svolala osoba neoprávněná, nezakládá neplatnost volby starosty. Na základě těchto závěrů okresní soud konstatoval, že otázka platnosti zmocnění , tituly před jménem, , jméno FO, byla již pravomocně vyřešena jako předběžná otázka a že žalobce nemůže prostřednictvím nové určovací žaloby obcházet pravomocná rozhodnutí. Soud dále uvedl, že probíhající řízení vedené pod sp. zn. 32 C 11/2024, v němž žalovanou opět zastupuje , tituly před jménem, , jméno FO, , nemůže založit naléhavý právní zájem, neboť případná otázka platnosti zmocnění může být posouzena jako předběžná otázka i v tomto řízení. Soud připomněl, že určovací žaloba nemůže sloužit k poskytování akademických odpovědí, ani k přezkoumávání otázek, které mohou být posouzeny v jiném řízení. Proto soud žalobu v částech týkajících se plných mocí z roku 2021 a 2023 zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu, aniž by se zabýval meritem věci. V návaznosti na závěry o nedostatku naléhavého právního zájmu soud neprováděl žalobcem navržené důkazy, které měly prokazovat údajnou neplatnost zvolení starostů či faktické jednání , jméno FO, , a tyto důkazní návrhy odmítl jako nadbytečné. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalované náhradu nákladů ve výši 15 800 Kč, sestávající z odměny advokáta za tři úkony, režijních paušálů, cestovních náhrad a náhrady za promeškaný čas, navýšených o DPH. Z těchto důvodů soud rozsudkem žalobu v celém rozsahu zamítl.2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce, napadá rozsudek v plném rozsahu a uplatňuje odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d) a g) o.s.ř. Namítá, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav a věc nesprávně právně posoudil. Především nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že na jeho straně není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti právních jednání „starostů“ žalované obce, tedy osob, které podle jeho tvrzení nebyly platně zvoleny do funkce. Žalobce zdůrazňuje, že soud sice správně reprodukoval judikaturu Nejvyššího soudu vymezující podmínky naléhavého právního zájmu, avšak nesprávně vyhodnotil, že jeho případ pod tyto závěry nespadá. Tvrdí, že právní jednání osob jednajících za obec se bezprostředně dotkla jeho právní sféry, zejména vlastnického práva, a způsobila mu újmu. Podle jeho názoru trvá nejistota o platnosti těchto úkonů již od roku 2014, kdy mělo dojít k neplatné volbě , jméno FO, starostou obce, a tato nejistota se dále promítla do následných jednání obce v dalších volebních obdobích. Žalobce uvádí, že nemá jiný prostředek efektivní právní ochrany, neboť určovací žaloba je podle jeho názoru jedinou cestou, jak autoritativně zpochybnit platnost právních jednání, která zasahují do jeho postavení jako občana obce. Poukazuje rovněž na porušení svého veřejného subjektivního práva podílet se na samosprávě obce, protože podle něj docházelo k výkonu veřejné moci osobami, které funkci starosty nikdy nenabyly. Vytýká soudu prvního stupně, že se žalobou vůbec věcně nezabýval a odmítl provést důkazní návrhy směřující k prokázání neplatnosti volby tří konkrétních starostů. Podle žalobce tak soud skutkový stav vůbec nezjišťoval, když celé posouzení věci zúžil na otázku naléhavého právního zájmu a opominul další rozhodné skutečnosti. Žalobce dále namítá, že otázkou absolutní neplatnosti právních jednání žalované obce se nezabýval nejen soud prvního stupně, ale podle jeho názoru ani jiný soud v relevantních řízeních, ačkoli soudy měly k posouzení absolutní neplatnosti přihlížet z úřední povinnosti. Zvlášť akcentuje, že nebyly hodnoceny ani důsledky trestné činnosti , jméno FO, na volbu dalších představitelů obce, což považuje za zásadní opomenutí. Uzavírá, že jelikož soud prvního stupně žalobu věcně neposoudil, je nutné jeho rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení, neboť jiný postup podle jeho přesvědčení nepřichází v úvahu. Navrhuje proto, aby odvolací soud rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.3. K odvolání žalobce se vyjádřila žalovaná, podané odvolání považuje za nedůvodné a napadený rozsudek navrhuje jako věcně správně potvrdit.4. Krajský soud v České Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu podle § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 80 o.s.ř. platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy je-li na tom naléhavý právní zájem.6. Odvolací soud neshledal žádné vady řízení před soudem prvního stupně, skutkový stav byl zjištěn dostatečně, hodnocení důkazů je logické a přesvědčivé, správné je i právní posouzení. Okresní soud se zabýval všemi podstatnými okolnostmi dané věci, své právní úvahy a závěry precizně a přesvědčivě formuloval