19 Co 425/2026-216 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 339 971 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z jednotlivých částek podrobně specifikovaných ve výroku I. rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve výroku II. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 74 817 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.2. Žalobkyně se žalobou ze dne 4. 4. 2025 domáhala proti žalované zaplacení částky 339 971 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 19. 8. 2024 uzavřela s , tituly před jménem, , jméno FO, , insolvenčním správcem dlužníka , právnická osoba, ., IČO , IČO, , smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly na žalobkyni postoupeny mimo jiné pohledávky za žalovanou v celkové výši 3 435 109 Kč s příslušenstvím. Postoupení pohledávek žalobkyně oznámila žalované dopisem ze dne 19. 8. 2024. Žalobkyně podanou žalobou uplatňuje pouze některé z nabytých pohledávek, a to pohledávky ze sedmi smluv o dílo uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, . jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem. Pohledávku 1 uplatňuje žalobkyně na základě smlouvy o dílo ze dne 13. 10. 2015, uzavřené na práce na stavbě „, název, , když požaduje zaplacení žalovanou dosud neuhrazené části šesti faktur splatných od 31. 1. 2016 do 6. 1. 2017 v celkové výši 84 891 Kč. Pohledávku 2 uplatňuje žalobkyně na základě smlouvy o dílo ze dne 13. 9. 2017 při stavbě „, název, “, domáhá se zaplacení částky 38 455 Kč jako dosud neuhrazené části faktury splatné dne 31. 10. 2017. Pohledávku 3 žalobkyně uplatňuje na základě smlouvy o dílo ze dne 19. 5. 2017 v rámci stavby „, název, “ jako dosud neuhrazenou část faktury splatné 30. 9. 2017 ve výši 66 598 Kč. Pohledávka 4 je uplatňována na základě smlouvy o dílo ze dne 19. 6. 2017 v rámci stavby „, název, “, představuje dosud neuhrazenou část dvou faktur se splatnostmi 30. 10. 2017 a 30. 9. 2017 v celkové výši 74 460 Kč. Pohledávku 5 žalobkyně uplatňuje na základě smlouvy o dílo ze dne 21. 10. 2016 v rámci stavby „, název, “, když požaduje zaplacení dosud neuhrazené části dvou faktur se splatností 30. 12. 2016 a 31. 3. 2017 v celkové výši 17 877 Kč. Pohledávka 6 dle žalobkyně vyplývá ze smlouvy o dílo ze dne 3. 10. 2016 v rámci stavby „, název, “, žalobkyně uplatňuje dosud neuhrazenou část dvou faktur se splatností 31. 12. 2016 a 31. 3. 2017 v celkové částce 12 080 Kč. Pohledávka 7 je uplatněna na základě smlouvy o dílo ze dne 14. 6. 2016 v rámci stavby „, název, “, jde o část neuhrazené faktury ze dne 30. 8. 2016 ve výši 45 610 Kč. Žalobkyně u všech pohledávek dovozuje, že částečnými úhradami faktur došlo k uznání zbytku dluhu a k počátku běhu nové desetileté promlčecí lhůty. Žalobkyně kromě jistiny požaduje i úhradu smluvního úroku z prodlení dle čl. X. odst. 6 Všeobecných smluvních podmínek společnosti , Jméno žalované, .3. Žalovaná k žalobě uvedla, že neeviduje žádné dluhy vůči společnosti , právnická osoba, ., potažmo vůči společnosti žalobkyně. Pokud v minulosti existovaly jakékoliv závazky vůči společnosti , právnická osoba, ., byly uhrazeny bankovním převodem, potvrzenými zápočty, uplatněním skonta dle Všeobecných smluvních podmínek apod. Žalovaná namítala, že žalobkyně už ve svém dopisu ze dne 7. 5. 2024 adresovaném insolvenčnímu správci společnosti , právnická osoba, . vyslovila domněnku, že uvedené pohledávky jsou „velmi sporné, promlčené, resp. nejspíše neexistují“. Rovněž insolvenční správce v dopisu ze dne 3. 6. 2024 uvedl, že dle jeho názoru tyto pohledávky neexistují a že z evidence dlužníka , právnická osoba, . nevyplývají. Žalovaná má za to, že žalobkyní tvrzené pohledávky neexistují. Žalobkyně přesto z opatrnosti vznesla námitku promlčení, a to pokud jde o všechna údajná práva uplatněná žalobkyní její žalobou. Ve všech případech, kdy žalovaná prováděla platby faktur bankovním převodem, činila tak vždy s tím, že již poté na fakturovanou částku (bez zádržného) ničeho hradit nebude. Provedené platby byly totiž poníženy o dříve učiněné zápočty a/nebo o smluvními stranami dohodnutá skonta.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou byla uzavřena smlouva o dílo ze dne 13. 10. 2025 (, název, , smlouva o dílo ze dne 13. 9. 2017 (, název, ), smlouva o dílo ze dne 19. 5. 2017 (, název, , smlouva o dílo ze dne 19. 6. 2017 (, název, , smlouva o dílo ze dne 21. 10. 2016 (, název, ), smlouva o dílo ze dne 3. 10. 2016 (, název, ), smlouva o dílo ze dne 14. 6. 2016 (, název, ), součástí všech těchto smluv byly Všeobecné smluvní podmínky , Jméno žalované, . upravující mimo jiné podmínky zápočtu a zádržného. Za tato díla společnost , právnická osoba, . fakturovala žalované částky uvedené ve fakturách, jež jsou předmětem žaloby, žalovaná bankovním převodem hradila rovněž částky uvedené v žalobě. Žalovaná k platbě jednotlivých pohledávek doložila dohody o vzájemném zápočtu a doklady o bankovním převodu tak, jak jsou podrobně popsány v odůvodnění napadeného rozsudku (odstavec 13. a 39.). Pohledávky 1 až 7 postoupil insolvenční správce společnosti , právnická osoba, . žalobkyni, insolvenční správce v dopise ze dne 3. 6. 2024 sdělil, že tyto pohledávky neexistují a z evidence společnosti , právnická osoba, . nevyplývají a dále, že tyto pohledávky jsou „velmi sporné, promlčené, resp. zřejmě neexistující“. Žalobkyně v dopise insolvenčnímu správci ze dne 7. 5. 2024 uvedla, že předmětné pohledávky jsou velmi sporné, promlčené, resp. nejspíše neexistující, přesto požádala o jejich zápis do majetkové podstaty dlužníka a jejich následné postoupení žalobkyni za částku 25 000 Kč. Soud prvního stupně na základě skutkových zjištění učinil závěr o tom, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovanou bylo uzavřeno v letech 2016 a 2017 sedm smluv o dílo dle § 2586 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), kdy žalovaná se zavázala zaplatit za každé dílo fakturovanou částku ve smyslu ujednání o zádržném, pozastávce a zápočtech dle smluvních ujednání a Všeobecných smluvních podmínek. Soud má za prokázané tvrzení žalované, že dlužné částky 84 891 Kč (pohledávka 1), 38 455 Kč (pohledávka 2), 66 598 Kč (pohledávka 3), 74 460 Kč (pohledávka 4), 17 877 Kč (pohledávka 5), 12 080 Kč (pohledávka 6) a 45 610 Kč (pohledávka 7) byly žalovanou uhrazeny, když konkrétní způsob úhrady formou zápočtu či dohodnutým skontem je podrobně popsán v odstavci 42. odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná uhradila za provedená díla objednaná u právního předchůdce žalobkyně cenu díla, a to buď bankovním převodem či skontem nebo zápočtem proti pohledávkám, jinak řečeno splnila svou povinnost zaplatit cenu díla ve smyslu § 2586 odst. 1 o.z. a žaloba na zaplacení pohledávek označených žalobkyní jako pohledávky 1 až 7 proto není důvodná. Soud prvního stupně s ohledem na zřejmou neexistenci žalobkyní tvrzených pohledávek považoval námitku promlčení nároku žalobkyně vznesenou žalovanou za nadbytečnou. Přesto konstatoval, že jde o námitku důvodnou, neboť i ohledně promlčení lze přisvědčit žalované, že ve všech případech, kdy žalovaná prováděla platby bankovním převodem, tak činila s tím, že již poté na fakturovanou částku (bez zádržného) ničeho hradit nebude. Provedené platby byly totiž ponížené od dříve učiněné zápočty nebo o smluvními stranami dohodnuté skonto. Pokud měla žalobkyně proti provedení zápočtu nebo skont jakékoliv připomínky, měla svá práva uplatnit v obecné tříleté promlčecí lhůtě podle § 629 odst. 1 o.z. Nelze přistoupit na argumentaci žalobkyně, že žalovaná částečnými úhradami uznala zbytek dluhu co do všech žalobkyní fakturovaných částek bez zádržného ve smyslu § 639 o.z. a § 2054 odst. 2 o.z. Vzhledem k tomu, že všechny pohledávky 1 až 7 byly uhrazeny žalovanou do konce roku 2017, pak žalobkyně měla možnost se bránit nejpozději do skončení roku 2020, přičemž žaloba byla podána až 4. 4. 2025. S těmito závěry soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl a procesně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 74 817 Kč.5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že soud prvního stupně skutkový stav zjistil mimo jiné z listin předložených žalovanou. Takto zjištěný skutkový stav ale nebyl zjištěn správně a náležitě. Soud prvního stupně totiž zcela přehlíží podání žalobkyně ze dne 12. 11. 2025 označené jako „vyjádření žalobkyně, omluva z jednání“. V tomto podání žalobkyně výslovně popřela pravost a správnost konkrétně označených soukromých listin předložených žalovanou stranou. Soud prvního stupně z uvedených listin předložených žalovanou stranou bez dalšího vycházel, čímž své rozhodnutí zatížil zásadní vadou. V důsledku popření pravosti a správnosti žalovanou předložených listin totiž na žalovanou přešlo důkazní břemeno pravosti těchto listin. Sou