19 Co 468/2026-98 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 040,50 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výše 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek (výrok odstavci I.). Žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 11 963,18 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 723,66 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 932,93 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 48 651,68 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % částky 48 651,68 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení, zamítl (výrok odstavci II.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 989,41 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Zaplacení shora uvedených částek se žalobkyně domáhala s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 2. 7. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut na její bankovní účet úvěr ve výši 60 000 Kč, který měl být zaplacen v 60 měsíčních splátkách po 1 337 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas, proto jí byl úvěr k 3. 7. 2024 zesplatněn. Na základě provedeného dokazování bylo prokázáno shora uvedené tvrzení žalobkyně, tedy že na základě smlouvy uzavřené dne 2. 7. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytla finanční prostředky v celkové výši 60 000 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaná nesplácela měsíční splátky po 1 337 Kč, jak bylo ve smlouvě dohodnuto řádně a včas, úvěr byl k 3. 7. 2024 zesplatněn. Soud vyšel ze zjištění, že žalovaná zaplatila pouze částku ve výši 19 959,50 Kč. Soud prvního stupně se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy, zda žalobkyně splnila povinnost stanovenou jí zákonem o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 86 a zda tedy zkoumala úvěruschopnost žalované. Soud zjistil, že žalobkyně úvěruschopnost žalované posoudila na základě informací, které jí poskytla žalovaná v žádosti o úvěr, vycházela z jejího tvrzení ohledně příjmu ze závislé činnosti ve výši 25 000 Kč, příjmu z podnikatelské činnosti ve výši 18 000 Kč ročně, což je 1 500 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla i příjmy ostatních členů domácnosti, 25 000 Kč a 10 600 Kč jako ostatní příjmy. Co se týče výdajů, žalovaná v žádosti uvedla měsíční náklady spojené s bydlením ve výši 5 600 Kč a ostatní výdaje včetně výživného ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně sama spočítala výdaje žalované podle svého ekonomického modelu a celkem vycházela z výdajů žalované ve výši 31 264 Kč. Žalobkyně neprověřovala uváděné příjmy žalované ze závislé činnosti a z podnikání, vycházela z příjmů ostatního člena domácnosti a dalších příjmů, které také neověřila. Žalobkyní vypočtené výdaje na základě ekonomického modelu ve výši 31 264 Kč jsou vyšší než tvrzený měsíční příjem žalované, neboť do příjmu žalované nelze počítat příjmy ostatních členů domácnosti. Nadto soudu je z úřední činnosti známo, že v době poskytnutí úvěru žalovaná již jeden úvěr ve výši 30 000 Kč žalobkyni splácela, a to na základě úvěru ze dne 2. 4. 2022, žalobkyně nevzala v potaz, že žalovaná mezi své výdaje neuvedla splátku tohoto úvěru, z čehož lze nabýt pochybnost o tom, že údaje uvedené žalovanou jsou pravdivé. Soud s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované řádně, považuje smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou dne 2. 7. 2022 za absolutně neplatnou a za této situace je žalovaná povinna podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni pouze dosud nesplacenou poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jejím možnostem. Soud vyšel ze zjištění, že žalovaná je na rodičovské dovolené, aktuálně je bez příjmu, má zažádáno o podporu v Rakousku, na výplatu dávek ale čeká již sedm měsíců. Žije s přítelem, který je zaměstnán v Rakousku, jeho příjem činí 60 000 Kč měsíčně, mezi své výdaje uvádí částku 24 000 Kč měsíčně za nájem a dále školku pro syna ve výši 1 680 Kč měsíčně a 1 300 Kč ročně za kroužek keramiky. Soud s ohledem na tato zjištění dospěl k závěru, že přiměřené možnostem žalované je splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, a to pod sankcí „ztráty výhody splátek“, když toto řešení lze považovat za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu. Pokud jde o úroky z prodlení, pak tento nárok vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. O nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že částečně procesně úspěšné žalobkyni náleží 8,38 % nákladů řízení (což odpovídá 54,19 % úspěchu a 45,81 % neúspěchu). Z celkových nákladů ve výši 23 740 Kč tak byla žalobkyni přiznána částka 1 989,41 Kč.2. Proti tomuto rozsudku, proti výroku v odstavci II. a III., se žalobkyně odvolala, trvá na tom, že úvěruschopnost byla řádně zkoumána a soud měl žalované uložit zaplacení celé žalované částky, včetně příslušenství do tří dnů od právní moci rozsudku. I pokud by soud naznal, že smlouva je absolutně neplatná a žalobkyni náleží toliko bezdůvodné obohacení, mělo být bezdůvodné obohacení úročeno zákonným úrokem z prodlení od jeho splatnosti do zaplacení. Je toho názoru, že soud pochybil, jestliže zjišťoval dobu přiměřenou možnostem žalované z moci úřední, je toho názoru, že soud narušil rovnost účastníků řízení za situace, kdy žalovaná výslovně uvedla, že je schopna a ochotna vrátit bezdůvodné obohacení žalobkyni. Sám rozhodl, že žalovaná není schopna bezdůvodné obohacení vrátit a není tedy v prodlení. Žalobkyně v odvolání odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 27 Co 20/2024-105, ve kterém soud učinil závěr, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala na základě předžalobní výzvy, odkazuje i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1992/2024, ve kterém se soud zabýval otázkou práva věřitele z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzované podle zákona č. 145/2010 Sb., ve kterém Nejvyšší soud považoval za dostačující pro vznik nároku na úroky z prodlení skutečnost, že žalobce poskytl dlužníkovi peněžní prostředky bez právního důvodu a vyzval ho k plnění, to je vrácení částky, kterou dosud nezaplatil. Dále poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 týkající se důkazního břemene v řízení o nároku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru po zjištění její neplatnosti. Žalovaná u soudu prohlásila, že je předmětnou povinnost schopna splnit a z toho vyplývá, že se do prodlení se splacením dluhu dostala, kdy byla schopná jej splnit, ale neučinila tak a žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení.3. Žalovaná považovala rozsudek soudu prvního stupně za správný, poukazovala na své poměry, které jí neumožňují dlužnou částku splácet.4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobkyně má náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. Jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f) a g) o. s. ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné podle ustanovení § 201 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o. s. ř., přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části podle ustanovení § 212. § 212a o. s. ř., tj. ve výroku v odstavci II. a III. a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.5. Podle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3). Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně o tom, že smlouva o úvěru uzavřená žalobkyní se žalovanou dne 2. 7. 2022 je absolutně neplatná, neboť žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, neboť úvěruschopnost žalované neposoudila řádně, vyšla pouze z údajů o příjmech žalované, aniž by je ověřovala a v úvahu nevzala ani skutečnost, že v době před poskytnutím úvěru poskytla žalované dne 2. 4. 2022 úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaná v žádosti o úvěr neuvedla, neprověřovala ani výdaje žalované a z výpočtu žalobkyně vypočtené