5 Co 1721/2025-125 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 75 765,10 Kč s úrokem z prodlení a druhým výrokem uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 33 323,40 Kč.2. Soud prvého stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalobce dne 10. 12. 2023 uklouzl na zledovatělém povrchu místní komunikace vlastněné žalovanou nacházející se na pozemku p. č. , číslo parcely, v k. ú. , adresa, , následkem čehož si poranil pravé rameno, což si vyžádalo operační zákrok a navazující léčení. Právě náhrady škody představované bolestným a dalšími náklady vynaloženými v souvislosti s tímto úrazem se žalobce domáhal vůči žalované. Před pádem žalobce napadlo velké množství sněhu, které žalovaná s využitím vlastní techniky ve dnech 2. – 7. 12. 2023 odklízela pluhem. Sníh byl shrnován, což vedlo ke vzniku uježděné několikacentimetrové vrstvy, která pokrývala místní komunikace v uvedené obci včetně komunikace, na níž žalobce upadl. Sám žalobce popsal její povrch jako utažený a tvrdý jako beton, jako povrch velmi kluzký, po kterém bylo nutno chodit s nejvyšší opatrností. Ona kluzkost a nebezpečnost povrchu byla stavem, který si žalobce dle okresního soudu dobře uvědomoval, a to tím spíše, pracoval-li po dobu třech a půl roku na pozici cestáře. Za této situace nedovodil soud prvého stupně odpovědnost žalované v režimu § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., neboť nepředvídatelnost kluzkého povrchu jakožto povinný znak závady ve schůdnosti nemůže být v souzené věci dána. Soud prvého stupně nedovodil ani porušení ust. § 9 odst. 3 zák. č. 13/1997 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 104/1997 Sb., kdy nedošlo k porušení zákonné povinnosti ze strany žalované (§ 2910 o. z.). Žalovaná naopak dostála svým povinnostem na úseku péče o stav místních komunikací, neboť v souladu s plánem údržby vedeným dle § 41 odst. 2 citované vyhlášky o místní komunikace pečovala pluhováním. Povinnost provádět vedle prohrnování ještě chemický či mechanický posyp místních komunikací plán údržby nestanoví a nečiní tak ani posledně zmíněná vyhláška. Komunikace, na níž došlo k pádu, vystupuje jako místní komunikace mající status komunikace účelové, tvoří ji dvě vyježděné koleje se zpevněným povrchem a travnatý střed. Je tedy plně legitimní udržovat ji pouze formou pluhování. Pokud by žalovaná danou komunikaci kromě pluhování ošetřovala ještě posypem, šlo by o postup přesahující rámec povinností, které z právních předpisů, respektive z plánu údržby plynou. Současně soud prvého stupně poznamenal, že žalobcovo jednání, kdy se vydal za onehdy panujících klimatických podmínek k poštovní schránce vzdálené od jeho domu zhruba 100 m, vědom si zledovatělého povrchu příslušné komunikace, lze s ohledem na jeho zdravotní stav označit za přinejmenším riskantní. V době pádu měl žalovaný problémy s chůzí, stávalo se mu, že doma zakopl o lino neb mu pravá noha znecitlivěla. Tím spíše pak jde o postup neopatrný, mohla-li poštovní schránku ještě téhož dne vybrat žalobcova dcera. Soud prvého stupně současně přiznal procesně úspěšné žalované náklady řízení představované advokátními náklady vymezenými v napadeném rozsudku.3. Proti tomuto rozsudku se v celém rozsahu včas odvolal žalobce. Dle jeho názoru soud prvého stupně nesprávně vyloučil odpovědnost žalované podle § 27 odst. 3 zák. č. 13/1997 Sb. Sám soud zjistil, že v lokalitě mohlo docházet ke tvorbě náledí a zmrazků v důsledku střídání kladných a záporných teplot. Žalobce popisoval led jako špatně viditelný. Tyto skutečnosti nasvědčují vzniku ojedinělého zledovatělého jevu na jinak uježděném povrchu, který odpovídá definici nepředvídatelné závady ve schůdnosti. Žalobce dovodil i porušení zákonné povinnosti (§ 2910 o. z.), a to ve smyslu § 9 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. ve spojení s ust. § 43 a § 44 písm. c) citované vyhlášky. Plán zimní údržby nemůže sám o sobě legitimizovat rezignaci na další opatření tam, kde skutečný stav komunikace prokazatelně vyžaduje posyp. Pokud dlouhodobě dochází k tomu, že na konkrétním úseku samotné pluhování vytváří nebezpečně kluzký povrch, pak setrvání u této technologie představuje porušení povinnosti péče o stav komunikace. Soud prvého stupně se nezabýval otázkou místních podmínek konkrétního úseku, nevyhodnotil, zda sklon komunikace, její zastínění a tvorba ledu po střídání teplot nevyžadovaly posyp jako nezbytné opatření k reálnému zmírnění závad ve schůdnosti. Na daném úseku běžně dochází ke kluzké vrstvě, s níž mají problémy i motorová vozidla. Pokud žalovaná o této skutečnosti věděla, a přesto setrvala u technologie, která nebezpečí nezmírňuje, může to představovat porušení povinnosti péče. Soud prvého stupně přitom nesprávně odmítl provedení důkazu znaleckým posudkem v otázce vhodnosti zvolené technologie zimní údržby s ohledem na místní podmínky, což je typicky odbornou otázkou. Žalobce nesouhlasil ani s hodnocením jeho jednání za riskantní. Žalobce měl pevnou zimní obuv s hlubokým vzorkem, pohyboval se pomalu a opatrně, v doprovodu manželky. Zdravotní omezení žalobce nemůže být důvodem k vyloučení jeho práva na bezpečný pohyb po jediné přístupové komunikaci k jeho obydlí. Za běžného zimního provozu nelze po obyvateli obce žádat, aby několik dní nevycházel z domu. Dle § 2918 o. z. se spolupůsobení poškozeného promítá do poměrného snížení náhrad, ne nikoli do úplného vyloučení odpovědnosti. Žalobce konečně upozornil na další skutkové okolnosti. Dle něho se ledová vrstva typicky vytváří v úseku blíže k hlavní silnici, nikoliv v místě u poštovní schránky. Právě úsek směrem k hlavní silnici bývá z hlediska zimní údržby problematický, přičemž na něj opakovaně upozorňovali i ostatní sousedé s žádostmi o posyp. Žalobce s manželkou nemají jiný přístup k poštovní schránce než přes předmětnou komunikaci vlastněnou žalovanou. Po této komunikaci chodí pravidelně. Kvůli nebezpečnému zledovatělému povrchu zde vznikají potíže nejen chodcům, ale i motorovým vozidlům. Od žalobcova domu, kde žijí čtyři občané se zdravotním postižením starší 70 let, vykazuje nejproblematičtější parametry. Komunikace se nachází ve stinné poloze, přímé slunečné záření dopadá na vozovku až po poledni a pouze po dobu přibližně 30 minut. Část vozovky má hlinitý povrch, který v zimním období po mechanickém ohlazení radlicí a bez ošetření zdrsňovacím materiálem zamrzá během noci a vytváří extrémně kluzký povrch. Za předchozího starosty bylo zajištěno řádné ošetření komunikace zdrsňovacími materiály. Po nástupu současného starosty docházelo k posypu nedostatečně, komunikace byla občas ošetřována chemickým posypem, což se ukázalo jako neúčinné. Po upozornění ze strany žalobce o nařízení krajského úřadu neaplikovat chemický postup, nebyla komunikace směřující k žalobcovu domu ošetřována žádným způsobem. Posyp byl prováděn pouze po opakovaných urgencích ze strany občanů. Na předmětné vozovce došlo k opakovaným pádům žalobce, z nichž žalobci zůstaly trvalé bolestivé následky, které ve spojení s posledním pádem na pravé rameno způsobily jeho trvalou pracovní neschopnost. Žalobce navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení.4. Žalovaná naopak navrhla napadený rozsudek soudu prvého stupně potvrdit. Považuje jej za správný v obou napadených výrocích. Nesouhlasí sice se závěry soudu prvého stupně o skutkovém ději, což uváděla již před soudem prvého stupně, ale toto nemá vliv na správnost výroků rozsudku, neboť soud po právní stránce posoudil věc zcela správně. Běžné projevy zimy, včetně uježděného sněhu a náledí vzniklého přirozeným kolísáním teplot, nejsou závadou ve schůdnosti, ale jsou okolností, jíž se má chodec přirozeně přizpůsobit a která je předvídatelná a nemůže tak představovat závadu ve schůdnosti ve smyslu zák. č. 13/1997 Sb. Pluhování bylo technologií odpovídající skutečným podmínkám a bylo zcela v souladu s plánem zimní údržby i charakterem komunikace a bylo prováděno pravidelně. Odvolací námitky, že měl být proveden posyp, jsou neodůvodněné a zcela spekulativní, neboť žalovaná takovou povinnost neměla. Soud prvého stupně správně vyhodnotil, že posouzení míry obezřetnosti chodce, případných závad ve schůdnosti či předvídatelnosti stavu komunikace je otázkou právní, nikoliv odbornou. Žalobce nadto v odvolání uplatnil celou řadu nepřípustných novot. Žalovaná navrhla napadený rozsudek potvrdit.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce ve věci samé není důvodné.6. Podle odvolacího soudu soud prvého stupně rozhodl správně, pokud žalobu zamítl. Přesto je nezbytné závěry soudu prvního stupně poopravit.7. Z operačního plánu zimní údržby žalované a mapky obce , adresa, jakožto přílohy záznamu o provozu vozidla Zetor při prohrnování této obce dne 7. 12. 2023 založených ve spise vyplývá, že předmětná komunikace je komunikací účelovou. To ostatně zjistil již soud prvního stupně. Účelové komunikace jsou samostatným druhem komunikací z hlediska právní úpravy, a to vedle