5 Co 67/2026-407 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. 137, jehož součástí je stavba pro rodinnou rekreaci č. , číslo, . , číslo, , a pozemku parc. č. , číslo, k. ú. a obec , adresa, a přikázal tyto nemovité věci do vlastnictví žalobkyně, které uložil zaplatit žalovanému na vypořádání podílu zrušeného spoluvlastnictví částku 1 250 000 Kč. Dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a o vrácení části složených záloh účastníkům.2. Soud prvého stupně zjistil, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí, které nabyly dědictvím po zůstavitelce , jméno FO, (jejich matce) na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , každý v rozsahu jedné poloviny. Rodiče účastníků koupili nemovitosti v sedmdesátých letech 20. století a všichni tam jezdili společně. Návštěvy žalovaného se potom stávali občasné, zatímco rodiče žalobkyně a její dcera jezdili na chatu stále, dcera žalobkyně na chatě s prarodiči strávila dětství. V roce 2003 navázal žalovaný vztah se současnou přítelkyní a začali chatu častěji navštěvovat. Postupně ji obývali převážně oni a pokud chtěl na chatu někdo další, žalovaný rozhodoval, zda může či nikoliv. Postupně se vztahy účastníků zhoršovaly až návštěvy žalobkyně ustaly a žalovaný užíval nemovitosti výlučně sám s přítelkyní. Žalobkyně je naposledy navštívila v roce 2021. Zdravotní stav zůstavitelky se postupně zhoršoval, v roce 2015 již chodila o chodítku a žalobkyně o ni pečovala, oproti tomu péče žalovaného byla minimální. V roce 2018 musela být zůstavitelka umístěna do ústavu. Dne 29. 6. 2018 žalovaný uzavřel se zůstavitelkou darovací smlouvu týkající se nemovitostí. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 12. 2. 2020, č. j. 12 C 82/2018-170 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 2. 2021, č. j. 7 Co 635/2020-242 bylo určeno, že tato smlouva je neplatná, neboť zůstavitelka ji uzavřela ve prospěch žalovaného v duševní poruše (středně těžké demenci). Po smrti zůstavitelky (24. 8. 2018) se žalobkyně opakovaně snažila se žalovaným domluvit na užívání chaty. Na její žádosti o uzavření dohody žalovaný buď nereagoval nebo tvrdil, že žalobkyně může kdykoliv přijet, ale současně si kladl řadu požadavků. Žalovaný nemovitosti udržoval v původním stavu, obnovoval vybavení v případě potřeby, nyní nemovitosti vyžadují investice. Znaleckým posudkem byla stanovena obvyklá cena nemovitostí ve výši 1 950 000 Kč. Oba účastníci prokázali svoji solventnost k úhradě vypořádacího podílu, žalobkyně ve výši téměř 3 500 000 Kč, žalovaný téměř ve výši téměř 1 500 000 Kč. Soud prvého stupně postupoval podle § 1143 o. z. a k návrhu obou účastníků spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem zrušil. Dále postupoval v intencích § 1144 a násl. o. z. Znaleckým posudkem bylo zjištěno, že nemovitosti nejsou dělitelné, proto soud prvého stupně řešil kritéria na straně každého z účastníků pro přikázání nemovitostí do jejich výlučného vlastnictví. Oba mají spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné poloviny na nemovitostech, zajištěné bydlení a prokázali solventnost. Žalobkyně tvrdila, že má k nemovitostem citový vztah, chce je užívat pro rekreaci svojí rodiny, nemovitosti nemohla dlouhodobě užívat z důvodů na straně žalovaného, případně z důvodů péče o zůstavitelku, za života zůstavitelky hradila pojištění nemovitosti a daň z nemovitosti, nyní platí daň z nemovitosti ze spoluvlastnického podílu. Žalovaný uvedl, že má k nemovitostem silnější vztah než žalobkyně, chce je nadále užívat jako dosud, neboť je užívá po dobu dvaceti let a stará se o ně na vlastní náklady, investoval do nich práci i finanční prostředky. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že žalovaný od roku 2011 užíval nemovitosti téměř výlučně, když již za života zůstavitelky postupně vyloučil ostatní členy rodiny z užívání. Ani po úmrtí zůstavitelky během dědického řízení nebyl ochoten umožnit žalobkyni užívání nemovitostí. Pokud do nemovitostí investoval za života zůstavitelky, věděl, že investuje do cizí věci a není zřejmé, zda se souhlasem zůstavitelky, pokud po nabytí do spoluvlastnictví, nebyly investice provedeny se souhlasem žalobkyně. Soud prvého stupně nezohlednil dlouhodobé užívání nemovitostí žalovaným a jeho údržbu či investice, neboť současně nemovitosti výlučně užíval a bral z nich plody, aniž by žalobkyni umožnil jako spoluvlastnici jejich užívání, čímž jí upíral právo na spoluužívání nemovitostí. Žalobkyně prokázala, že má dostatek finančních prostředků k vyplacení žalovaného i k investicím do nemovitostí, když nabídla vyšší částku, než byla stanovena znaleckým posudkem (1 250 000 Kč oproti žalovaným nabízené polovině, odhadní ceny dle znaleckého posudku), což svědčí o jejím vztahu k nemovitostem. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud prvého stupně přikázal nemovitosti do vlastnictví žalobkyně a dále rozhodl o její povinnosti zaplatit žalovanému na vypořádání podílu zrušeného spoluvlastnictví částku, kterou nabídla v průběhu řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud prvého stupně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy odkázal na nález Ústavního soudu o rozhodování v těchto věcech. Konečně soud prvého stupně rozhodl o vrácení části nespotřebovaných záloh hrazených účastníky po odečtení vyplaceného znalečného.3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný. Předně namítl procesní vady s tím, že rozhodnutí nevydal zákonný soudce, soud postupoval v rozporu s nárokem účastníka na spravedlivý proces. Poukázal na to, že , tituly před jménem, , jméno FO, provedla první dvě jednání a poslední dvě jednání a mezitím dvě jednání provedla , tituly před jménem, , jméno FO, . Tato historie personálního obsazení soudu je vadná a nezákonná. Zásadní pochybení na straně soudu spatřuje žalovaný v rámci jednání ze dne 21. 11. 2024, kdy se v pozici soudkyně objevila , tituly před jménem, , jméno FO, , účastníci vůbec nebyli poučeni o tom, z jakého důvodu dochází k personální změně obsazení soudu, zda se jedná o zastupující soudkyni podle rozvrhu práce nebo zda byla jmenovaná pověřena předsedou soudu k vedení tohoto řízení. Účastníci dokonce nebyli ani vyzváni k vyjádření, zda nemají vůči osobě nové soudkyně námitky. V dané věci nebylo postupováno ani podle § 119 odst. 3 o. s. ř., neboť velmi stručná sumarizace provedená soudkyní , tituly před jménem, , jméno FO, na začátku jednání nesplňuje zákonné parametry pro sdělení obsahu přednesu a provedení důkazů. Soudkyně měla dále dle protokolu o jednání sdělit účastníkům svůj názor na věc, ovšem v protokole již není tento názor nikterak specifikován a není zřejmé, zda je shodný s názorem původní soudkyně. Přitom sdělení názoru nové soudkyně na rozhodná skutková zjištění a důkazy je zásadní, protože pouze v takovém případě zůstanou výsledky dosavadního řízení zachovány, odročené jednání na ně může navázat, provedené důkazy jsou v dalším jednání použitelné a mohou být podkladem pro rozhodnutí ve věci. Absence náležitého poučení není možné konvalidovat ex post poučením při jednání znovu vedeném , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaný poukázal i na nesprávné hmotněprávní posouzení věci. Soud prvého stupně oslovil oba účastníky k interní licitaci nad rámec znalecky zjištěné ceny nemovitostí, konala se tak pseudodražba mezi účastníky, kterou je ale možné konat jen za podmínek § 1147 o. z. Pokud klíčovým faktem pro posouzení, komu věc soud přiřkne, je pseudodražba, je nutno tuto skutečnost účastníkům řízení zcela jasně sdělit, což se v daném případě nestalo a soudkyně tak rezignovala na povinnost účastníky řízení náležitým způsobem poučit o svém náhledu na věc. V dané věci existují paritní podíly na nemovité věci, je tedy třeba zkoumat kritérium účelného využití věci, čímž je zachování statusu quo, když to byl žalovaný, kdo dlouhé roky o nemovitosti pečoval, zveleboval je a užíval je. Je přitom aktivní v sousedské správě osady a mezi sousedy oblíbený. Žalobkyně o nemovitosti začala jevit reálný zájem až v souvislosti se zahájením tohoto řízení. Mezi účastníky existovaly spory o užívání a každá ze stran měla na užívání jiný náhled, ale činit závěr, že žalovaný bránil v užívání nemovitosti žalobkyně je nekorektní a v rozporu s provedenými důkazy, kdy není zřejmé, z jakých důkazů k tomuto závěru soud prvého stupně dospěl. Soud prvého stupně hodnotil důkazy neodůvodněně a iracionálně se přiklonil na stranu žalobkyně. Žalovaný navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení.4. Žalobkyně naopak navrhla rozsudek soudu prvého stupně potvrdit. Dle jejího názoru byly ústavněprávní požadavky na projednání a rozhodnutí věci zákonným soudcem splněny. Soudkyně , tituly před jménem, , jméno FO, informovala předem obě strany o tom, že může dojít k její dlouhodobé nepřítomnosti. Z opatření místopředsedy soudu ze dne 12. 7. 2024, 22 , spisová značka, je žalobkyni známo, že v souvislosti s touto dlouhodobou nepří