7 Co 147/2026-128 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 560 643,20 Kč s úrokem z prodlení od 15. 2. 2025 s tím, že se jedná o nárok na zaplacení zádržného podle smlouvy o dílo, kterou účastnice uzavřely dne 15. 9. 2015 pod č. S16-123-0051 ve znění dodatku č. 1 ze dne 10. 5. 2017.2. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 12. 2025, č. j. 17 C 72/2025-93 (dále jen napadený rozsudek) rozhodl tak, že se žaloba zamítá (výrok I.) a že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). V odůvodnění rozsudku se uvádí, že žalobkyní požadovaná částka je zbývající částí zádržného, které podle uzavřené smlouvy mělo být uvolněno po uplynutí záruční doby sjednané v délce 5 let a 30 dnů od převzetí díla investorem, tj. společností , právnická osoba, . (žalobkyně byla subdodavatelem zhotovení díla) na základě písemné žádosti žalobkyně adresované žalované. Podle čl. 10.2. uzavřené smlouvy bylo povinností žalobkyně jako zhotovitele zaslat písemně objednateli, tj. žalované písemné upozornění obsahující datum konce záruční doby a dále bylo dohodnuto, že před uplynutím každé záruční doby bude objednatelem a zhotovitelem provedena záruční prověrka. Záruční lhůta končí teprve po provedení záruční prověrky na místě a vystavení protokolu objednatelem díla o řádném ukončení záruční lhůty. Z protokolu k závěrečné faktuře ze dne 30. 9. 2020 bylo zjištěno, že částka zádržného činí 560 643,20 Kč a záruční doba v délce 5 let + 30 dnů končí 4. 4. 2021. Žalobkyně požádala o vyplacení zádržného 30. 9. 2024, tj. po marném plynutí 3leté promlčecí doby podle § 629 odst. 1 o. z. S ohledem na závěr o promlčení uplatněného nároku soud prvního stupně žalobu zamítl. K argumentaci žalobkyně týkající se nedodržení dohodnutého postupu o řádném ukončení záruky soud prvního stupně uvedl, že pokud by záruční lhůta dosud neuplynula (k čemuž směřuje argumentace žalobkyně), nebylo by možno žalobě vyhovět, neboť požadovaná částka by nebyla splatná.3. Proti tomuto rozsudku se žalobkyně odvolává. Má za to, že námitka promlčení není přiléhavá, neboť lhůta pro uplatnění všech pozastávek se počítá až od převzetí víceprací dle dodatku č. 1. Proto počátek lhůty pro uvolnění druhé části pozastávky (zádržného) by měla být vázána na dodatek č. 1 a na jeho základě provedené vícepráce, nikoliv na původní smlouvu o dílo. Žalobkyně upozorňuje na skutečnost, že dle čl. 10.02. SOD končí záruční doba až po provedení záruční prověrky na místě a vystavení protokolu objednatelem díla o řádném ukončení záruky.4. Žalovaná ve vyjádření poukazuje na to, že ujednání smluvních stran týkající se konce záruční doby překlenulo shodné prohlášení smluvních stran o konci záruční doby uvedené v protokolu k závěrečné faktuře, v níž byl konec záruční doby stanoven dnem 4. 4. 2021. Ode dne 5. 4. 2021 počal běh 3leté promlčecí lhůty podle § 619 odst. 1 a § 629 odst. 1 o. z., která doběhla dne 5. 4. 2024. Žalobkyně podala písemnou žádost o uvolnění zádržného 30. 9. 2024. Námitka promlčení je proto důvodná.5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.6. Odvolací soud vychází ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, na které zcela odkazuje. Nad rámec těchto závěrů z protokolu o závěrečné faktuře ze dne 30. 9. 2020 (č. l. 44) zjistil, že účastnice kromě potvrzení konce záruční doby dne 4. 4. 2021 současně shodně prohlásily, že zhotovitel nebude klást žádné další požadavky na objednatele.7. V dané věci není pochyb o tom, že na základě uzavřené smlouvy o dílo bylo za účelem zajištění vad díla, které by se objevily v záruční době sjednáno zádržné (pozastávka) ve výši žalované částky (5 % z ceny díla na základě vystavených faktur). K uvolnění zádržného, tj. vyplacení žalované částky žalobkyni mohlo dojít po skončení záruční doby a na základě písemné žádosti žalobkyně. Předpoklady ukončení záruční doby byly ve smlouvě o dílo stanoveny v čl. 10.2. smlouvy o dílo ve znění dodatku č. 1. Není pochyb o tom, že ve smlouvě dohodnutý postup nebyl dodržen. Pro posouzení dané věci je však podstatné, že účastníci v protokolu k závěrečné faktuře ze dne 30. 9. 2020 (v době po provedení díla podle dodatku č. 1) shodně uvedli, že záruční doba podle smlouvy končí dnem 4. 4. 2021 a zhotovitel, tj. žalobkyně prohlásila, že nebude klást žádné další požadavky na objednatele, což znamená, že nebude požadovat ani vystavení protokolů objednatelem díla o řádném ukončení záruční lhůty, jak bylo ve smlouvě dříve dohodnuto.8. Odvolací soud souhlasí s tím, že následující den po ukončení záruční doby dne 4. 4. 2021 vzniklo žalobkyni právo požádat o zaplacení (části) ceny díla v rozsahu pozastávky podle smlouvy (§ 619 o. z.), neboť žalobkyni byl znám termín konce záruční doby a také mohla (objektivně vzato) podat žádost o výplatu a určit tak dobu splnění dluhu. Ode dne, kdy se věřitel (zde žalobkyně) dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu (právo ihned požádat o zaplacení dluhu), začíná běžet 3letá subjektivní promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 o. z.9. V poměrech dané věci nelze pochybovat o tom, že se žalobkyně dozvěděla o okolnostech rozhodných pro určení doby, kdy má žalovaná dluh splnit dne 4. 4. 2021 a tehdy také mohla ihned požadovat plnění, čemuž by odpovídala povinnost dlužníka (žalované) dluh uhradit bez zbytečného odkladu. Nicméně 3letá subjektivní promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 o. z. začala běžet již dnem 5. 4. 2021, kdy žalobkyně mohla poprvé požádat o zaplacení a uplynula marně dnem 5. 4. 2024. Pokud žalobkyně požádala o splnění dluhu 30. 9. 2024, stalo se tak po uplynutí promlčecí doby. Žalobě podané u soudu dne 14. 2. 2025 tak nelze vyhovět (§ 609 o. z.). Proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované, která měla v odvolacím řízení úspěch, náhradu nákladů tohoto řízení 36 539 Kč. Tato částka sestává z odměny zástupkyně žalované podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarifu) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k podanému odvolání a účast u odvolacího jednání) po 10 580 Kč za jeden úkon (§ 8 odst. 1, § 7 advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů v paušální výši podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 450 Kč za jeden úkon, tj. 1 350 Kč, z náhrady za promeškaný čas za 8 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 1 200 Kč. Náklady řízení dále zahrnují náhradu cestovného za cestu z , adresa, do , adresa, a zpět osobním automobilem, kdy bylo ujeto celkem 270 Kč při průměrné spotřebě 7 l pohonných hmot na 100 km a ceně pohonných hmot 34,70 Kč/litr. Částka cestovného činí 2 249 Kč. Celkové náklady představují částku 36 539 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 60 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupkyně žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).