7 Co 1766/2025-126 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 150 209 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek (výrok I.). Žalobu v části, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 45 396,82 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 18 663,40 Kč, úrokem ve výši 13,9 % ročně jdoucím z částky 192 747,94 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 261,26 Kč od 4. 10. 2024 do 19. 12. 2024 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky 195 605,82 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, zamítl (výrok II.). Konečně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 31 559,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 195 605,82 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatků úvěru ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 11. 2022. Žalovaná načerpala celkem 208 716 Kč, uhradila 58 507 Kč, nesplacený zůstatek tak činí 150 209 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Po skutkové stránce okresní soud vzal za prokázané, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 30. 11. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru shora uvedeného čísla, žalobkyní jí byla poskytnuta celková částka 208 716 Kč, žalovaná žalobkyni dosud uhradila 58 507 Kč, zbývající částku 150 209 Kč žalobkyni dosud nevrátila. Podle okresního soudu žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost posouzení úvěruschopnosti žalované, když nedostatečně zjistila (a zejména) ověřila skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnala s jejími příjmy, tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku toho soud shledal předmětnou smlouvu absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vznikl vůči žalované pouze nárok na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny, tj. částky 150 209 Kč dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné smluvní nároky nelze úspěšně uplatnit, proto ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k aktuální judikatuře, jak ji citoval, dospěl okresní soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, tedy žalobkyni nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. Proto žalobu zamítl i o tento dílčí nárok. V odstavci 18. okresní soud odůvodnil umožnění splátek po 500 Kč měsíčně, v odstavci 19. odůvodnil sankci „pod ztrátou výhody splátek za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř. Nákladový výrok vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na převažující úspěch žalobkyně (po zohlednění neúspěchu) jí přiznal 54 % nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku, a to výroku I. a II. podala žalobkyně odvolání, kdy nesouhlasí se zaplacením dluhu po dobu 300 měsíců, tj. zhruba 25-ti let. Podle žalobkyně povinnost tvrdit své příjmy a poměry má žalovaný. Odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 13/2025-71, Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 7 Co 724/2024-115 a rozhodnutí téhož soudu č. j. 34 Co 87/2024-108. Vzhledem k pasivitě žalované není překážky, pro kterou by nemohla být předmětná pohledávka žalobkyni přiznána v běžné pariční lhůtě. Dále nesouhlasila se zamítnutím žaloby v části zákonného úroku z prodlení poté, co byla žalovaná vyzvána k úhradě celého úvěru. Odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 31/2025, Krajského soudu v Plzni č. j. 64 Co 645/2024-119 a Krajského soudu v Ústní nad Labem č. j. 95 Co 87/2024-107. Žalobkyně zároveň překvalifikovala žalobní návrh tak, že bude nadále požadovat pouze bezdůvodné obohacení ve výši 150 209 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jak jej specifikovala, ve zbytku vzala žalobu zpět. Navrhla, aby odvolací soud řízení zastavil v rozsahu povinnosti žalované uhradit žalobkyni částku 45 396,82 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 663,40 Kč, úroku 13,90 % ročně z částky 192 747,94 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 232,09 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 45 396,82 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení. Dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 150 209 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z této částky od 20.12.2024 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 029,17 Kč od 4. 10. 2024 do 19. 12. 2024, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a nahradil jí náklady odvolacího řízení, eventuelně rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Žalovaná zůstala nečinná i v odvolacím řízení, k odvolání se nevyjádřila a k jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavila.4. Odvolání žalobkyně bylo podáno včas, přípustně a oprávněnou osobou.5. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí podle § 212 a § 212a o. s. ř. se zřetelem k částečnému zpětvzetí žaloby (proti němuž žalovaná nevznesla žádných námitek). Odvolací soud postupem podle § 222a odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil a řízení částečně zastavil (viz výrok II.). Ohledně zbývající části odvolací soud dospěl k závěru o částečné důvodnosti podaného odvolání.6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.7. Jak je uvedeno shora, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za situace, kdy je však spotřebitel nečinný, je nutno zabývat se otázkou rozložení důkazního břemene ohledně toho, kdo je povinen tvrdit a prokázat možnosti spotřebitele splnit dluh. Odvolací soud vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, č. j. 33 Cdo 1902/2025-132, kterým Nejvyšší soud tuto otázku zodpověděl. Podle Nejvyššího soudu je spotřebitel jako dlužník nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Bylo tedy na žalované, aby v případě závěru o tom, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, tvrdila a prokázala, v jaké míře je v jejích možnostech dlužnou jistinu žalobkyni vrátit. Protože se žalovaná k jednání bez omluvy nedostavila, nemohlo se jí dostat poučení o povinnosti tvrzení ve smyslu § 118a odst. 1 a povinnosti navrhnout důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalovaná netvrdila a neprokázala, že jejím možnostem je přiměřené vrátit dlužnou jistinu později, popřípadě ve splátkách. Proto odvolací soud stanovil splatnost dlužné jistiny do tří dnů od právní moci rozsudku, jak navrhla odvolatelka. Výrok I. odvolací soud změnil za použití § 220 o. s. ř.8. Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu zákonných úroků z prodlení, odvolací soud vychází z rozsudku Nejvyššího soudu z 20. 4. 2024 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se Nejvyšší soud vyjádřil přímo k otázce, zda poskytovateli úvěru vznikl nárok na vrácení jistiny k okamžiku výzvy k úhradě zbývající části jistiny, a v případě nesplnění výzvy tedy k zaplacení zákonných úroků z prodlení. V odstavci 17. obecně shrnul, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívajících v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřiteli k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru. Na rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 Nejvyšší soud odkázal v rozsudku z 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, kde znovu zopakoval, že ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochran