Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 18. 12. 2025 domáhá na žalované vyklizení konkrétně specifikovaného bytu v Českých Budějovicích na adrese , adresa, . Žaloba je odůvodněna tím, že podnájemní vztah podle podnájemní smlouvy, kterou účastníci uzavřeli 25. 5. 2015 s možností jeho opakovaného prodlužování, skončil výpovědí podnájmu k 24. 11. 2025.2. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 4. 2026, č.j. 12 C 440/2025-47 (dále jen napadený rozsudek) uložil žalované povinnost k vyklizení bytu ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a povinnost k náhradě nákladů řízení v částce 19 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). V odůvodnění rozsudku se uvádí, že žalobce je nájemcem bytové jednotky č. , číslo, v 8. podlaží domu na adresa , Adresa, . Dne 25. 5. 2015 uzavřeli účastníci smlouvu o podnájmu tohoto bytu na dobu určitou do 31. 5. 2016 s možností prolongace za předpokladu, že nedojde k porušení podmínek smlouvy, zejména včasnému neuhrazení plné výše podnájemného ze strany žalované. Podnájemné bylo sjednáno ve výši , částka, a zahrnovalo i zálohy na služby a provoz v souhrnné výši , částka, . Byla dohodnuta možnost podnájemní vztah ukončit mimo jiné i podle příslušných ustanovení občanského zákoníku. Tento podnájemní vztah byl opakovaně prodlužován, podnájemné bylo navyšováno, naposledy dodatkem č. , hodnota, , kterým byla platnost podnájemní smlouvy prodloužena na období od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025. K poslednímu navýšení nájemného došlo dodatkem č. , hodnota, na částku , částka, počínaje od 1. 7. 2023. Z důvodu nezaplacení podnájemného za měsíce červenec až listopad 2025 vypověděl žalobce podnájemní smlouvu bez výpovědní doby ke dni doručení výpovědi a vyzval žalovanou k předání vyklizeného bytu. Výpověď byla žalované doručena 8. 12. 2025. Do doby rozhodnutí soudu prvního stupně napadeným rozsudkem žalovaná byt nevyklidila. Soud prvního stupně vychází z toho, že důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná neplatila podnájemné, tíží žalovanou, která by měla prokázat, že podnájemné hradila řádně a včas. To žalovaná netvrdila ani neprokázala. Soud prvního stupně uvádí, že i v případě neplatnosti či zdánlivosti výpovědi podnájemní smlouvy skončil podnájemní vztah účastníků uplynutím doby k 31. 12. 2025 a nejpozději od 1. 1. 2026 žalovaná užívá byt bez právního důvodu. Je proto povinna byt vyklidit a odevzdat žalobci. V právní rovině soud prvního stupně odkázal na ust. § 2291 odst. 1, popř. § 2292. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci vyplývající z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení lhůty k plnění vycházel z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.3. Proti tomuto rozsudku se žalovaná odvolává. Soudu prvního stupně vytýká, že se nezabýval otázkou platnosti, popřípadě oprávněnosti výpovědi z podnájmu, nevyzval žalovanou k tvrzení o existenci dluhu na podnájemném a nepoučil ji o tom, že má tvrdit a prokazovat neexistenci důvodu výpovědi, tedy dluhu na podnájemném. Odmítl se zabývat obranou žalované spočívající v tvrzení, že požadavek žalobce na úhradu podnájemného nebyl oprávněný, neboť ze strany žalobce docházelo k neoprávněnému a neúměrnému navyšování podnájemného bez ohledu na poměry žalované a její nesouhlas. Postup žalobce při navyšování podnájemného žalovaná považuje za nelegitimní. Konkrétně namítá, že navýšení podnájemného v roce 2023 jí bylo vnuceno. K navýšení o , částka, došlo pod nátlakem, kdy jednala v tísni z obavy ztráty dlouhodobého bydlení. Žalovaná současně poukazuje na existenci neoprávněného majetkového prospěchu na straně žalobce, který v průběhu doby vznikl vyšší úhradou plateb za užívání bytu o celkem , částka, a tím, že žalobce disponoval v květnu 2025 vratnou kaucí v celkové výši , částka, . Před doručením výpovědi pak žalovaná požádala o zápočet těchto přeplatků na nájemné za rok 2025. Proto v prosinci 2025 ničeho nedlužila. Poukazuje současně na účelové zmaření přednostního práva na prodloužení podnájemní smlouvy ze strany žalobce a jeho účelové tvrzení, že chybí souhlas družstva s prodloužením podnájmu. V té souvislosti poukazuje na personální propojení zástupce žalobce s předsedou bytového družstva. Žalovaná uvádí, že si je vědoma limitu podnájemního vztahu a hodlá předmětný byt v polovině září 2026 vyklidit a předat žalobci. V průběhu odvolacího jednání z vyjádření žalované vyplynulo, že vyklizení bytu jí neumožňuje její finanční situace a zhoršený zdravotní stav její i jejího partnera. Současně prostřednictvím svého zástupcem poukázala na to, že v důsledku užívání bytu po uplynutí podnájemního vztahu došlo k jeho automatickému prodloužení podle § 2285 o.z.4. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované popírá oprávněnost odvolacích námitek s tím, že ke zvýšení podnájemného došlo na základě dohody účastníků uzavřením dalšího dodatku podnájemní smlouvy. Počátkem roku 2025 žalovaná svou platební povinnost podle uzavřené dohody plnila. Má za to, že výpověď z podnájmu je platná, na jejím základě podnájemní vztah skončil. I kdyby tomu tak nebylo, došlo k jeho skončení uplynutím doby podnájmu k 31. 12. 2025. Žalovaná tak nedisponuje žádným právní titulem k dalšímu užívání předmětného bytu, což je meritem projednávané věci. Prodloužení nájemní smlouvy v důsledku užívání předmětného bytu vyloučil.5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání (§ 202 o.s.ř.) bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.6. V posuzovaném případě jde o posouzení otázky, zda je žalovaná oprávněna užívat jako podnájemnice družstevní byt, o jehož vyklizení se v této věci jedná, a k němuž má právo nájmu žalobce (jako člen družstva). Je nesporné, že žalovaná předmětný byt užívala od roku 2015 na základě podnájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou. Doba podnájmu byla v souladu s uzavřenou podnájemní smlouvou opakovaně prodlužována písemnými dodatky vždy na dobu určitou, naposledy dodatkem č. 9 ze dne 13. 12. 2024 na dobu od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025. Je nesporné, že k dalšímu prodloužení podnájemní smlouvy písemným dodatkem na dobu po 31. 12. 2025 nedošlo. Žalované tak po 31. 12. 2025 nesvědčí právní důvod, který by ji opravňoval byt užívat, přesto v bytě i nadále bydlí. Žalobce se proto oprávněně domáhá jejího vyklizení (§ 1040 odst. 1 o.z.). V dané věci je v době rozhodování odvolacího soudu nadbytečné zabývat se tím, zda podnájemní vztah skončil dříve, než uplynutím doby podnájmu, a to doručením výpovědi podnájmu pro neplacení podnájemného a řešit otázku platnosti či oprávněnosti výpovědi, jak požaduje žalovaná. Je tomu tak proto, že posouzení této otázky (i kdyby vyznělo ve prospěch žalované) nemůže nic změnit na tom, že podnájemní vztah žalované k předmětnému bytu skončil uplynutím doby. Proto se neuplatní odkaz žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1002/2023, v němž se Nejvyšší soud zabýval otázkou výpovědi podnájemní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou. Není zapotřebí zabývat se tím, zda ke dni doručení výpovědi existoval dluh na podnájemném, ani tím, zda k navýšení podnájemného došlo ze strany žalobce oprávněně, či zda dluh na podnájemném zanikl v důsledku započtení pohledávek žalované vůči žalobci z titulu přeplatku na platbách za podnájem, popřípadě vratné kauce.7. Pro rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu je podstatné, že v době, kdy rozhodovaly (§ 154 odst. 1 o.s.ř.) zde není žádný právní důvod, na jehož základě by žalovaná byla oprávněna nadále v bytě bydlet. Takovým důvodem nemůže být skutečnost, že podnájemné bylo k 31. 12. 2025 uhrazeno (jak žalovaná namítá), neboť řádné placení úhrady za podnájem nezakládá samo o sobě právní důvod k užívání bytu po skončení dohodnuté doby podnájmu. Není oprávněná ani námitka žalované, že podnájemní vztah mezi účastníky po 31. 12. 2025 pokračuje na základě zákona, a to ust. § 2285 o.z., podle něhož platí, že pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. Odvolací soud má za to, že citované ustanovení týkající se nájemního vztahu na vztah podnájemní nedopadá, nehledě na skutečnost, že v době uplynutí doby podnájmu již probíhalo toto řízení o vyklizení bytu, přičemž žaloba (kterou je možné považovat za výzvu k opuštění bytu) byla žalované doručena v lednu 2026, což vyplývá z obsahu spisu.8. Se zřetelem ke shora uvedený závěrům odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k nároku na vyklizení bytu potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný. Změna napadeného rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 o.s.ř. se týká lhůty k vyklizení, kdy odvolací soud zohlednil okolnosti na straně žalované, která sice deklarovala připravenost byt vyklidit, současně však poukazovala na svou nepříznivou finanční i osobní situaci, zejména pokud jde o zdravotní stav její i jejího partnera, s nímž v bytě bydlí. Aby měla žalovaná reálnou možnost byt vyklidit, stanovil odvolací soud lhůtu k vyklizení v délce tří měsíců od právní moci rozsudku. Tato delší lhůta k vyklizení by měla žalované umožnit reálné splnění uložené povinnosti a vyhnout se tak výkonu rozhodnutí. Současně má odvolací soud za to, že delší lhůta k vyklizení nebude mít pro žalobce fatální význam.9. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci, který měl ve věci samé úspěch, náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil. Za řízení před soudem prvního stupně se jedná o náhradu zaplaceného soudního poplatku 5 000 Kč a odměnu advokáta žalobce za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 2 300 Kč, tj. 4 600 Kč, odměna za dva úkony v poloviční sazbě po 1 150 Kč za jednoduchou výzvu k vyklizení a repliku k vyjádření žalované), tj. 2 300 Kč a odměna za 1 úkon v dvojnásobné sazbě ve výši 4 600 Kč za účast ujednání přesahující dvě hodiny, to vše podle § 7 a § 11 odst. 1 a 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Náklady dále zahrnují paušální náhradu hotových výdajů advokáta celkem za 5 úkonů právní služby po 450 Kč podle § 13 advokátního tarifu, čj. 2 250 Kč. Náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně tak činí 18 750 Kč. Náklady odvolacího řízení na straně žalobce sestávají z odměny advokáta za 2,5 úkonu právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání a účast při vyhlášení rozhodnutí) po 2 300 Kč za 1 úkon, tj. 5 750 Kč a z náhrady hotových výdajů v paušální výši a za 3 úkony právní služby po 450 Kč, čj. 1 350 Kč., Anonymizováno, Náklady odvolacího řízení tak představují částku 7 100 Kč. Náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů činí 25 850 Kč a žalovaná je povinna zaplatit ji ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).