8 Co 1414/2025-272 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 12 454 345,48 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, čímž by došlo k nahrazení rozhodnutí , právnická osoba, (výrok I.), zavázal žalobce, aby zaplatil žalované k rukám jejího advokáta 16 662,70 Kč do tří dnů právní moci rozsudku (výrok II.) a dále mu uložil, aby zaplatil vedlejší účastnici k rukám jejího advokáta 18 295,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).Odůvodnění soudu prvního stupně.2. Soud prvního stupně předně shrnul, že žalobce v období od 1. června 2020 do 16. prosince 2021 (rozhodné období) byl provozovatelem fotovoltaické elektrárny FVE , adresa, -, jméno FO, . V tomto období byl rovněž držitelem licence pro výrobu elektřiny č. , hodnota, , vydané dne 1. prosince 2010 Energetickým regulačním úřadem pod č.j. , číslo jednací, . Na základě smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen, uzavřené se žalovanou dne 31. prosince 2012 pod č. , hodnota, , žalobce dodával žalované elektrickou energii. Žalobce tvrdí, že splnil veškeré podmínky stanovené touto smlouvou i příslušnými právními předpisy, a proto mu vznikl nárok na výkupní cenu za dodanou elektřinu.3. Žalovaná, obchodní společnost , Jméno žalované A, ., je držitelkou licence na obchod s elektřinou č. , hodnota, a má postavení povinně vykupujícího subjektu ve smyslu § 2 písm. t) ve spojení s § 10 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie (dále jen „Zákon o POZE“). Přesto však žalovaná odmítla žalobci uhradit výkupní cenu za dodanou elektřinu, a to s odkazem na výše uvedená správní rozhodnutí ERÚ a jeho Rady. Rozhodnutí ERÚ ze dne 9. října 2023 zamítlo návrh žalobce na uložení povinnosti žalované uhradit částku 12 454 345,48 Kč, případně částku 4 751 508,04 Kč, a nahradit náklady řízení. Rozhodnutí Rady ERÚ ze dne 28. května 2024 následně zamítlo rozklad žalobce a potvrdilo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalobce tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla popřena jeho práva na podporu podle Zákona o POZE, za dodanou elektrickou energii oprávněně očekával finanční příjem ve formě výkupních cen, které byly sjednány ve smlouvě se žalovanou. Tato očekávání byla podle žalobce legitimní a opřená o platnou licenci.4. Soud prvního stupně provedl dokazování, jehož závěry v podobě dílčích skutkových zjištění pojal do reprodukční části napadeného rozsudku, na niž odvolací soud odkazuje. Soud prvního stupně z provedeného dokazování, zejména z obsahu správního spisu Energetického regulačního úřadu, z připojených trestních rozhodnutí a z vyjádření účastníků řízení, soud zjistil následující skutkový stav, který je i mezi stranami nesporný: Žalobce , Jméno žalobce A, byl v období od 1. 6. 2020 do 16. 12. 2021 provozovatelem fotovoltaické elektrárny FVE , adresa, -, jméno FO, o instalovaném výkonu 619 kW. V tomto období dodával elektrickou energii do elektrizační soustavy na základě smlouvy o dodávce elektřiny s podporou formou výkupních cen uzavřené se žalovanou společností , Jméno žalované A, . Žalobce vystavil za uvedené období celkem 19 faktur, jejichž celková fakturovaná částka činila 13.836.879,30 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 1.382.533,82 Kč jako cenu za silovou elektřinu, zbytek částky ve výši 12.454.345,48 Kč byl žalobcem uplatněn jako nárok na podporu ve formě výkupních cen. Dne 9. října 2023 vydal Energetický regulační úřad rozhodnutí č. j. , číslo jednací, , kterým návrh žalobce na uložení povinnosti žalované uhradit výše uvedenou částku zamítl. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Rady Energetického regulačního úřadu č. j. , číslo jednací, ze dne 28. května 2024, kterým byl zamítnut rozklad žalobce. Zásadní skutková zjištění soud činil z pravomocných trestních rozhodnutí, a to rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. , číslo jednací, ze dne , datum, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. , číslo jednací, ze dne , datum, , z nichž vyplývá, že žalobce v roce 2010 v rámci licenčního řízení před Energetickým regulačním úřadem předložil nepravdivé a zavádějící dokumenty, které měly vzbudit dojem, že výrobna FVE , adresa, byla dokončena a připravena k provozu. Konkrétně se jednalo o: revizní zprávu o výchozí revizi, nájemní smlouvu o zařízení výrobny, smlouvu o dílo bez přílohy č. , hodnota, , předávací protokol, potvrzení o vlastnictví výrobny a rozhodnutí stavebního úřadu o zkušebním provozu. Trestní soudy dospěly k závěru, že tyto dokumenty byly způsobilé uvést správní orgán v omyl a že žalobce jednal s úmyslem získat licenci neoprávněně. Na základě těchto dokumentů byla žalobci dne 1. 12. 2010 vydána licence č. , hodnota, na výrobu elektřiny. Tato licence byla podle trestních soudů získána v rozporu se zákonem, a tudíž nemůže zakládat nárok na podporu ve formě výkupních cen.5. Výše uvedenou částí trestního rozhodnutí je soud vázán. Znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu jsou takové, že někdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu. Tyto znaky jsou významné pro rozhodnutí o uplatněném nároku, neboť žalobce společně s dalšími osobami uvedl příslušné úřady v omyl, využil jejich omylu a zamlčel jim podstatné skutečnosti, aby získal licenci pro výrobu elektřiny dříve, než by ji dostat mohl, a tím získal i vyšší finanční částku za vyrobenou elektřinu (což je předmětem této žaloby), než by správně měl dostat. Podvodné získání licence je tedy jak skutkovou podstatou trestného činu v uvedeném trestním rozsudku, tak nejpodstatnější skutečností pro posouzení nároku uplatněného v tomto řízení. Licence získaná podvodem totiž nemůže být považována za splněnou podmínku pro vznik práva na podporovanou cenu vyrobené elektřiny. Soud nemůže znovu přezkoumávat důkazy provedené v trestním řízení ohledně posouzení zákonnosti získání licence, ani dojít k jinému závěru, neboť by to bylo v rozporu s vázaností soudu ve smyslu § 135 odst. 1 o.s.ř.6. Soud prvního stupně shrnul, že podle § 10 odst. 2 zákona č. 165/2012 Sb. je povinně vykupující subjekt (v tomto případě žalovaná) povinen vykupovat elektřinu z obnovitelných zdrojů pouze tehdy, pokud se na ni vztahuje podpora podle tohoto zákona. Samotná existence smlouvy o dodávce elektřiny (č. , hodnota, ) nezakládá nárok na výkupní cenu, pokud nejsou splněny zákonné podmínky pro vznik práva na podporu. Tyto podmínky zahrnují mimo jiné platnou a zákonnou licenci a uvedení výrobny do provozu v souladu s právními předpisy a cenovými rozhodnutími ERÚ. Navíc je ve smlouvě stanoveno v čl. VI odst. 2 písm. a), že povinně vykupující může odmítnout zaplatit, nesplňuje-li výrobce předpoklady pro podporu. Podpora výroby elektřiny z OZE má povahu veřejné podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU a že její poskytování podléhá přísným pravidlům. Pokud by žalovaná uhradila žalobci výkupní cenu, ačkoliv nesplnil zákonné podmínky, jednalo by se o poskytnutí zakázané veřejné podpory, která by mohla být v rozporu s právem EU. Soud dále dovodil, že žalobci nevznikl ani nárok na podporu v režimu pro výrobny uvedené do provozu v roce 2011. Žalobce nepředložil žádné důkazy, které by svědčily o splnění podmínek pro vznik nároku na podporu v tomto režimu. Odkaz žalobce na případ společnosti , právnická osoba, . je irelevantní, neboť v dané věci nebylo soudy ani správními orgány posuzováno, zda této společnosti vznikl nárok na podporu v roce 2011, a nelze z něj dovozovat žádné právní důsledky pro projednávanou věc. Žalobce také nemůže těžit ze svého protiprávního jednání ve smyslu § 6 odst. 2 občanského zákoníku. Tento princip byl potvrzen i v judikatuře Ústavního soudu, zejména v nálezu sp. zn. I. ÚS 946/16, podle něhož nelze přiznat právní ochranu právu, které bylo získáno na základě protiprávního jednání. Soud tedy uzavřel, že žalobce nebyl v rozhodném období držitelem platné a zákonné licence, která by mohla založit nárok na podporu ve formě výkupních cen, a proto žaloba není důvodná a musela být zamítnuta.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého byla plně úspěšné žalované přiznána náhrada nákladů řízení vůči žalobci z titulu zastupování advokátem ve výši uvedené ve výroku II. a stejně tak přiznal náklady řízení z titulu zastupování advokátem vedlejší účastnici ve výši uvedené ve výroku III.Odvolání žalobce.8. Rozsudek soudu prvního stupně napadl včasným a přípustným odvoláním žalobce (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř.). Poukázal na to, že soud prvního stupně založil svůj zamítavý výrok téměř výhradně na závěru, že je vázán pravomocným trestním rozsudkem, konkrétně jde o rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. , číslo jednací, ze dne , datum, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci č. j. , číslo jednací, ze dne , datum, , který konstatoval, že žalobce licenci na provoz FVE , adresa, získal podvodným jednáním. Z této vázanosti pak bez dalšího