25 CO 250/2021-286 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným mezitímním rozsudkem rozhodl, že právní základ žalobou uplatněného nároku je opodstatněný a že o jeho výši a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci. 2. V odůvodnění svého rozsudku prvostupňový soud shrnul, že předmětem řízení podle žaloby podané dne 19. 9. 2018 je nárok žalobkyně na zaplacení částky 357.149 Kč jako majetkové újmy na jí vlastněné provozní budově, umístěné na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] (poškození sendvičových panelů, střechy betonového parapetu a stropního podhledu – vše opraveno za celkem 168.291 Kč), na tiskařských strojích (poškození výrobní linky zn. Hohner - oprava za 9.558 Kč, poškození stroje zn. Duplo 6000 – oprava a náhradní díly za 54.347 Kč, úplné zničení stroje zn. Rosback – NS perforovačka v hodnotě 120.000 Kč) či na dalším vybavení v této budově umístěném (elektroinstalace – oprava za 4.953 Kč). K poškození či zničení věcí podle žaloby došlo v důsledku pádu opěrné zdi, nacházející se podél hranice mezi pozemkem žalobkyně p. [číslo] obklopujícím pozemek s provozní budovou, a pozemkem žalované [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. Žalobkyně v počátku řízení dovozovala příčinu pádu zdi v pracích žalované v těsné blízkosti zdi, při kterých žalovaná stávající zeď podhrabala a oslabila ji výkopem pod úroveň základové spáry pro účely zamýšlené výstavby nové opěrné zdi. V rámci probíhajícího řízení, případně též k výzvě soudu ohledně doplnění rozhodných tvrzení (posledně úkonem soudu ze dne 20. 2. 2020), pak měla žalobkyně za to, že žalovaná je vlastníkem předmětné zdi; tato zeď z hlediska svého účelu je jednoznačně zdí opěrnou (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu v ČR pod sp. zn. 25 Cdo 30/2005 a v něm popsanou charakteristiku opěrné zdi nikoliv z hlediska stavebně-technického, ale z hlediska toho, zda něco podepírá), přičemž žalovaná se o zeď starala nedostatečně a zanedbala její údržbu, při zjištění poruch zdi neučinila ničeho ke zmírnění či odstranění hrozby škody, resp. jí jako vlastníku je třeba přičítat stav nevyhovujícího stavu zdi včetně nevhodného založení při výstavbě. Dovozovala tak z ust. § 1026 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), upravujícího povinnosti vlastníka, odpovědnost žalované za vznik škody na majetku žalobkyně. Případně poukázala na porušení preventivní povinnosti dle ust. § 2900 o. z., dále ust. § 2937 o. z. a komentář C. H. BECK k tomuto ustanovení. Konečně připomněla, že jednatel žalované popsal svoji odbornost odkazem na střední stavební vzdělání, nicméně podle závěrů znaleckého posudku zvolil zcela neadekvátní řešení. 3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. V počátku řízení namítala, že neprovedla žádné činnosti vedoucí k pádu zdi; měla za to, že žalobkyně každopádně zanedbala povinnost předcházení škodám, jelikož stav zdi jí byl znám. Žalovaná zeď nebudovala, vlastnictví k ní nenabyla žádným právním úkonem. Před vyhlášením mezitímního rozsudku pak měla za to, že skutkový stav ve věci není úplně zjištěn ani tak, aby bylo možné rozhodnout o základu nároku. Pro případ, že zeď měla být od počátku zdí opěrnou, měla za to, že jejím vlastníkem je vlastník pozemku; zároveň zdůrazňovala, že zeď je z větší části na pozemku žalobkyně. Žalovaná nebyla stavebníkem zdi, naopak žalobkyně se na výstavbě zdi finančně podílela. Pokud by zeď nebyla zdí opěrnou a byla by samostatnou věcí, pak by vlastníkem mohla být z jedné třetiny žalobkyně a ve zbytku subjekty odlišné od žalované. Měla také za to, že žalobkyní vyzdvihované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 25 Cdo 300/2005 se netýká předmětného skutkového stavu, protože jednak v odkazovaném případě měla zeď již od počátku plnit funkci zdi opěrné a rozhodnutí se vztahuje k právnímu režimu předchozího občanského zákoníku, jednak bylo žalobkyní citováno spíše z argumentace dovolatele v tomto řízení. Ostatně dle žalované v odkazované věci došlo k posouzení bez ohledu na základ zdi, kdežto v nyní projednávané věci jde nejen o základ zdi, ale o zeď celou. Žalovaná měla za to, že výslovnou definici opěrné zdi lze dohledat v jiných (blíže však z její strany nespecifikovaných) judikátech. Žalovaná dovozovala, že v projednávané věci od samého počátku zeď nebyla zdí opěrnou, i proto žalovaná není jejím vlastníkem, tudíž její odpovědnost nemůže být jakkoli spojována s vlastnickým právem. Zdůrazňovala, že není skutkově dořešena otázka výstavby zdi – buď jako opěrné, nebo jako běžné a navážky zeminy; mezi hlavní příčiny pádu zdi zařadila i tlak způsobený spodní vodou. Vzala v úvahu, že znalec připustil jako příčinu pádu zdi i práce žalované, avšak zároveň připomněla jeho stanovisko o souběhu vícerých faktorů, jakož i paradoxní stav, kdy charakter a rozsah prací popisovaných přímo žalobkyní by podle znalce neměl na pád zdi vliv, kdežto práce popisované žalovanou ano. Shrnula, že dovození odpovědnostních důsledků z pádu zdi je problematické bez určení vlastníka zdi, což je spojeno i s hodnocením povinnosti dohledu nad stavem zdi. Takovou povinnost však je nutné dovodit i u osob, které se kolem zdi pohybovaly, což byly obě procesní strany, přičemž jednatelé obou z nich se přihlásili ke stavební kvalifikaci, oba si tak byli vědomi, že porucha hrozí, a domlouvali se na způsobu řešení. 4. Okresní soud dále vymezil skutečnosti mezi účastníky nesporné podle ust. § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ OSŘ“), a podal přehled ve věci provedených důkazů spolu se zjištěními z nich učiněnými. Vysvětlil současně neprovedení některých navrhovaných důkazů. 5. Po právní stránce soud prvního stupně nejprve řešil vlastnictví zdi, jejímž pádem došlo k majetkové újmě na straně žalobkyně. Podle ust. § 3028 odst. 1 a 2 o. z. tuto záležitost okresní soud posuzoval podle občanského zákoníku, v jeho znění účinném do 31. 12. 2013, konkrétně podle ust. § 132 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“). Uzavřel, že stavebníkem ve smyslu občanskoprávním byla [právnická osoba] [anonymizována tři slova], vlastnické právo k této zdi tudíž nabyla tato společnost a v rámci nepeněžitého vkladu tuto zeď jako součást pozemku [parcelní číslo] nabyla do vlastnictví žalovaná. Při dalším právním posouzení postupoval okresní soud podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Citoval ust. § 1024 odst. 1, § 1026, § 2900, § 2905 odst. 1, § 2910, § 2911, § 2926 a § 2957 odst. 1 o. z. Daná zeď podle okresního soudu plní funkci jako rozhrada, avšak ve výlučném vlastnictví žalované. Ve smyslu ust. § 1026 věta první, druhá část o. z. nastupuje povinnost žalované udržovat ji v dobrém stavu; jedná se o povinnost zákonnou. Pokud tuto povinnost žalovaná porušila, je povinna k náhradě škody podle ust. § 2910 o. z. Z provedeného dokazování je podle okresního soudu zřejmé, že jednateli žalované [jméno] [příjmení] byl špatný stav zdi znám. Podle okresního soudu lze pak uvažovat i o další právní kvalifikaci vzhledem k závěrům znalce, a to kvalifikaci podle § 2926 o. z. - v důsledku prací žalované u předmětné zdi. Žalovaná zanedbala povinnost dohledu, proto nelze použít § 2937 odst. 1 o. z. Pochybení žalované je podle okresního soudu natolik zásadní, že převažuje eventuální zanedbání prevence ze strany žalobkyně. Okresní soud tak dospěl k závěru o důvodnosti základu žalobou uplatněného nároku. S ohledem na tu skutečnost, že k výši nároku zatím dokazování provedeno nebylo, rozhodl podle § 152 odst. 2 OSŘ mezitímním rozsudkem. 6. Proti mezitímnímu rozsudku okresního soudu se odvolala žalovaná. Ve svém odvolání uplatnila více odvolacích důvodů; zdůraznila, že okresní soud se sám ujal iniciativy a doplnil chybějící tvrzení žalobkyně. Písemné odůvodnění rozsudku se pak má lišit od odůvodnění ústního. V doplnění odvolání žalovaná rozvedla, že okresní soud rozhodl bez potřebných tvrzení ze strany žalobkyně, měl jasno, jak rozhodne, a hledal pro toto své rozhodnutí důvody. Vycházel přitom jen z části důkazů, které se mu hodily, jeho závěry jsou nelogické. K otázce vlastnictví zdi žalovaná uvedla, že prvostupňový soud opřel své závěry o výpověď svědka [jméno] [příjmení], což je nevhodné z vícero důvodů. Daný svědek byl stavebníkem; je nevěrohodné jeho tvrzení, že zastupoval obchodní korporaci a neví jakou. Okresní soud přesto z jeho výpovědi vyšel. Vlastníka zdi v podstatě hádal, jeho postup byl – cit.:„ …argumentačním faulem, unáhleným závěrem“. Žalovaná dále podala výčet podle ní nepodložených závěrů okresního soudu, v nichž spatřovala – cit.:„ … vršení argumentačních klamů“. Poukázala na jí předložený znalecký posudek z doby převodu majetku od společnosti [právnická osoba] [anonymizována tři slova] s fotografiemi, na kterých není předmětná zeď viditelná. Je tak patrno, že zeď byla vybudována později, než uváděl svědek [příjmení], a nemohla být předmětem převodu majetku. Okresní soud tento důkaz odmítl provést s tím, že fotografie jsou nečitelné. Správně měl žalovanou vyzvat k předložení kvalitnější kopie znaleckého posudku, kterou žalovaná k odvolání připojila.