26 Co 162/2024-527 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z , částka, od , datum, do zaplacení, a do jednoho měsíce od právní moci rozsudku zajistit na své vlastní náklady na úřední desce Obce , adresa, , a to v hmotné a elektronické podobě, v , název, novinách a v , název, omluvu v tomto znění: „, jméno, se omlouvá panu , jméno, , bytem , adresa, , za útrapy způsobené svou lékařskou zprávou, vypracovanou dne , datum, “ (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), žalobci nepřiznal vůči soudnímu znalci , jméno, právo na náhradu nákladů řízení vynaložených v souvislosti s jednáním , datum, (výrok III) a uložil mu nahradit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, náklady řízení , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku a dále další částku, jejíž výše a splatnost bude stanovena navazujícím usnesením Okresního soudu v , adresa, (výrok IV).2. V odůvodnění rozhodnutí okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce se na žalované, své lékařce z oboru psychiatrie, domáhal náhrady majetkové újmy ve výši , částka, s příslušenstvím, náhrady nemajetkové újmy ve výši , částka, s příslušenstvím a omluvy s tím, že , datum, žalovaná, aniž by jej vyšetřila či jen viděla, sepsala na objednávku policie lékařskou zprávu, v níž uvedla, že detence žalobce je nutná. Tato zpráva žalované se stala základním a stěžejním podkladem pro zajištění žalobce příslušníky Policie ČR na služebně v , adresa, a jeho převoz RZS , Anonymizováno, kraje do Psychiatrické nemocnice , adresa, , kde byl přes svůj nesouhlas držen od , datum, do , datum, . Nebýt lékařské zprávy žalované ze dne , datum, , nedošlo by k jeho pobytu v psychiatrické nemocnici, ani k uplatňované majetkové škodě a netrpěl by zdravotními problémy, pro které nárokoval imateriální újmu. Žalovaná dle žalobce svým postupem nerespektovala § 38 odst. 1 písm. b), 28 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, v platném znění, jednala v přímém rozporu s dobrými mravy a nepoctivě, nejednala s náležitými znalostmi a pečlivostí, která je s jejím povoláním a lékařským stavem spojena, a s danou náležitou odbornou péčí. Žalovaná nároky žalobce neuznávala a navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta.3. Po provedeném dokazování vč. znaleckého posouzení, zda žalovaná v souvislosti s vydáním své lékařské zprávy z , datum, postupovala s péčí řádného odborníka (tzv. lege artis), okresní soud uzavřel, že žalovaná byla jako lékařka poskytovatelkou zdravotních služeb, u níž si žalovaný tyto služby vyžádal a od roku , rok, je konzumoval. Účastníci tak konkludentně uzavřeli smlouvu o péči o zdraví, dle níž byla žalovaná zavázána pečovat o žalobce v rámci svého povolání o jeho zdraví s péčí řádného odborníka. Vystavením lékařské zprávy ze dne , datum, s naléhavým doporučením k hospitalizaci žalobce v Psychiatrické nemocnici , adresa, , aniž by týž den žalovaná žalobce viděla a vyšetřila, žalovaná své povinnosti ze smlouvy s žalobcem neporušila a tzv. non lege artis nejednala. Okresní soud dovodil, že bylo prokázáno, že žalobce má dlouhodobě diagnostikováno onemocnění rekurentní deprese a paranoidní porucha osobnosti, a z tohoto důvodu je dlouhodobě v psychiatrické péči, v letech předcházejících sepsání zprávy žalovanou , datum, byl zejména v ambulantní péči žalované, do jejíž ordinace relativně často docházel, nacházel se ve složité životní situaci, neboť byl účastníkem několika soudních řízení, s jejichž průběhem a výsledky se těžko smiřoval, v roce , rok, mu navíc zemřela manželka a současně sám postupně vysadil léky předpisované na popsané onemocnění, žalobce prezentoval narůstající pocity křivdy, vztahovačnosti a agrese, postupně při medikaci přestal spolupracovat, žalovaná měla poznatky o hrozbách žalobce, a to přímo od žalobce a dále pak nejméně od policie, která ji žádala o součinnost, výsledkem čehož byla doporučující zpráva z , datum, . Skutečnost, že se žalobce , datum, choval běžným způsobem při návštěvě v ordinacích dvou jiných lékařek a po vstupu do prostor OO Policie byl prakticky hned zajištěn, aniž by se stihl jakkoliv projevit, neznamená, že by z tohoto důvodu bylo vyloučeno shledat žalobce bezprostřední hrozbou pro jeho okolí či jeho samotného. Žalovaná byla dlouhodobě odbornou lékařkou žalobce, znala jeho životní situaci i zdravotní stav, jako odbornice dovedla odhadnout obvyklý průběh jeho onemocnění bez příslušné medikace a zvážit hrozby s tím spojené. Žalobce od února , rok, nezastíral pocity nespokojenosti, křivdy a narůstající agresivity vůči okolí, z informací od něho i od policie dne , datum, tedy žalovaná věděla, že výhrůžky žalobce nebyly výsledkem momentálního krátkého tolerovatelného rozrušení, které byl schopen žalobce korigovat, ale jednalo se o dlouhodobější a prohlubující se stav jako projev neléčeného základního onemocnění žalobce, které se nevyvíjelo žádoucím směrem a jehož vývoj bez příslušné medikace nelze jednoduše pozitivně ovlivnit. Žalobce opakovaně důrazně vyhrožoval způsobením újmy několika subjektům a vážnost svého úmyslu , datum, potvrdil dokonce při podávání vysvětlení na policii, připojil navíc dovětky, že je mu všechno jedno, že mu na životě nezáleží. Okresní soud proto shledal důvodným závěr žalované o tom, že žalobce dne , datum, jako osoba trpící duševní poruchou představoval bezprostřední závažnou hrozbu pro sebe i své okolí, již nebylo možno odvrátit jinak než jeho hospitalizací i bez jeho souhlasu. Změnit již probíhající nepříznivý vývoj nemoci by bylo myslitelné nastavením správné medikace, žalobce však již dříve potřebné sám léky vysadil a v tomto ohledu s žalovanou nespolupracoval. Sepsáním zprávy , datum, , která nedobrovolnou hospitalizaci žalobce zdravotnickému zařízení doporučila, žalovaná neporušila ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách, a nezpronevěřila se ani své povinnosti pečovat o žalovaného v rámci svého povolání o jeho zdraví s péčí řádného odborníka, neporušila ani direktivy k poctivému jednání a jednání souladnému s dobrými mravy. Intenzita agresivních postupů žalobce narůstala, a v uvedeném období dosáhla takového stupně, že byly následně shledány přečinem nebezpečného vyhrožování dle § 353 odstavce 1 trestního zákoníku a žalobce za něj byl pravomocně odsouzen. To, že žalovaná za těchto okolností shledala žalobce bezprostřední hrozbou pro jeho okolí a vzhledem k prezentovaným sebevražedným myšlenkám i pro něho, je pouze logickým důsledkem, učiněným v souladu s cit. ustanovením zákona o zdravotních službách. Žalobce nebral léky, a na tomto jeho rozhodnutí žalovaná nebyla schopna nic změnit, neměla jiné prostředky, jak jeho nepříznivě se vyvíjející zdravotní stav a stoupající agresivitu ovlivnit. Žalovaná , datum, přistoupila k sepisu doporučující lékařské zprávy s dostatečnou znalostí a informovaností o zdravotním stavu žalobce a projevech jeho chování, které odpovídalo možnému vývoji nemoci dle standardních medicínských poznatků. Shlédnutí a vyšetření žalobce , datum, za daných okolností tak žalované nemohlo přinést informace nové, a nemohlo ani ovlivnit její rozhodnutí o potřebném řešení žalobcovy situace. Ostatně důvody pro nedobrovolnou hospitalizaci žalobce shledala i psychiatrická nemocnice, a to nejen na základě doporučení žalované, ale též na základě chování a výsledků vlastního vyšetření žalobce při příjmu. Svým postupem se žalovaná nezpronevěřila své lékařské odbornosti, a z provedeného dokazování nevyplynulo ani nic, co by přisvědčilo dojmu žalobce, že , datum, žalovaná nejednala poctivě či v rozporu s dobrými mravy. Okresní soud proto uzavřel, že sepisem zprávy doporučující nutnou hospitalizaci žalobce , datum, žalovaná neporušila povinnost poskytovat zdravotní služby s péčí řádné odborníka dle § 2643 odst. 1 o. z., ani ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) či § 28 odst. 2 z. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, neporušila ani zásadu poctivosti a dobrých mravů a nebyl tak splněn základní předpoklad k tomu, aby žalované mohla vzniknout povinnost k náhradě majetkové i nemajetkové újmy či omluvy. Žalobu žalobce proto v celém rozsahu zamítl. Doplnil, že znalecký posudek znalce , jméno, vypracovaný v jiném řízení (sp. zn. , spisová značka, vedeného u Okresního soudu v , adresa, ), na který žalobce poukazoval, nebyl zaměřen na zkoumání postupu žalované, tento znalec neměl k jeho prověření dostatek údajů a pokud jej pod tlakem dotazů žalující strany před Okresním soudem v , adresa, přece jen hodnotil, překročil svůj znalecký úkol, výroky znalce , jméno, nebyly s to zpochybnit závěry znalce , jméno, ustanoveného v této věci. Na souzenou věc nedopadají ani nálezy Ústavního soudu, na které žalobce odkazoval. Okresní soud neshledal důvodným ani požadavek žalobce na tzv. separaci nákladů řízení vůči znalci , jméno, vynaložených v souvislosti s jednáním , dat