47 Co 68/2026-273 – Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 1 390 000 Kč s blíže uvedeným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 800 000 Kč za dobu od 1. 10. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 590 000 Kč za dobu od 17. 10. 2020 do zaplacení (výrok II) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 259 058,60 Kč (výrok III).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že se účastníci v průběhu roku 2019 dohodli na spolupráci při financování filmu s pracovním názvem , Anonymizováno, . Za tím účelem mezi sebou uzavřeli dne 29. 11. 2019 smlouvu o smlouvě budoucí, v níž se dohodli, že jimi vlastněné společnosti uzavřou do 30. 1. 2020 smlouvu o spolupráci (producentskou smlouvu). Žalobce se zároveň zavázal uhradit na sjednaný účet jako zálohu částku 450 000 Kč s tím, že nebude-li producentská smlouva uzavřena do 30. 1. 2020, bude mu záloha vrácena zpět. Dodatkem č. 1 uzavřeným dnem 12. 3. 2020 došlo ke změně data, do kterého měla být uzavřena producentská smlouva, a to z 30. 1. 2020 na 30. 5. 2020. Žalobce se zároveň zavázal poskytnout další zálohu ve výši 350 000 Kč s tím, že i tato záloha bude vrácena, nebude-li producentská smlouva v dohodnutém termínu (30. 5. 2020) uzavřena. Producentská smlouva (mezi žalobcem a společností , právnická osoba, ) byla uzavřena až 4. 6. 2020. Téhož dne zaslal žalobce na sjednaný účet další zálohu ve výši 590 000 Kč. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobce má právo na vrácení prvních dvou splátek poskytnutých v celkové výši 800 000 Kč, neboť producentská smlouva nebyla uzavřena do 30. 5. 2020, jak předpokládala smlouva o smlouvě budoucí ve znění dodatku č. 1. Zároveň vzniklo žalobci právo i na vrácení částky 590 000 Kč poskytnuté bez právního důvodu. Okresní soud neměl za prokázané tvrzení žalovaného, že dne 29. 5. 2020 byl uzavřen dodatek č. 2 ke smlouvě o smlouvě budoucí, kterým byla posunuta lhůta pro uzavření producentské smlouvy na 1. 9. 2020 a v němž se žalobce zavázal k poskytnutí další zálohy ve výši 590 000 Kč. Žalovaný předložil tento dodatek pouze ve fotokopii, která se dle okresního soudu nemohla stát způsobilým důkazem prokazujícím uzavření dodatku. Okresní soud zároveň dospěl k závěru, že platby byly poskytnuty žalovanému a na jeho straně došlo k bezdůvodnému obohacení. Nešlo o poskytnutí peněz společnosti , právnická osoba, , ani o bezdůvodné obohacení na její straně, přestože peníze byly zaslány na její účet, neboť adresátem peněz byl žalovaný a bankovní účet jmenované společnosti byl jen dohodnutým platebním místem. Okresní soud z uvedených důvodů žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkem 1 390 000 Kč s blíže uvedeným příslušenstvím. V části, v níž se žalobce domáhal úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 800 000 Kč za dobu od 1. 10. 2020 do zaplacení a z částky 590 000 Kč za dobu od 17. 10. 2020 do zaplacení, naopak žalobu zamítl.3. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný. Namítal, že závěr okresního soudu, že nebyl uzavřen dodatek č. 2 ke smlouvě o smlouvě budoucí, není správný a neodpovídá provedeným důkazům. Povinnost žalobce zaplatit žalovanému 590 000 Kč byla stanovena právě jen v dodatku č. 2. Ve smlouvě o smlouvě budoucí stanovena nebyla, nebyla stanovena ani v dodatku č. 1. Již jen z toho, že částka 590 000 Kč byla žalobcem zaplacena, plyne, že dodatek č. 2 uzavřen byl. Jinak by neměl žalobce žádný důvod platbu poskytnout, navíc přesně v té výši, která je uvedena v dodatku. Dodatek byl uzavřen již jen tím, že se podle něj jakožto podle nabídky žalovaného žalobce zachoval a částku 590 000 Kč dne 4. 6. 2020 žalovanému zaslal. I kdyby dodatek č. 2 uzavřen nebyl, bylo by třeba přihlížet k tomu, že došlo k uzavření producentské smlouvy, čímž byl naplněn smysl a účel vzájemné spolupráce. Uzavřením producentské smlouvy dne 4. 6. 2020 byl nedostatek spočívající v jejím neuzavření do 30. 5. 2020 zhojen. Bylo evidentní, že obě strany měly zájem v celém projektu pokračovat. To je patrné i z toho, že žalobce po uzavření producentské smlouvy poskytl ještě i další plnění. Teprve později začal žalobce činit kroky k tomu, aby se ze smlouvy vyvázal. Producentská smlouva nebyla uzavřena do 30. 5. 2020 z důvodů na straně žalobce, a to právě proto, aby se mohl ze svých závazků vyvázat. Okresní soud k věci přistoupil přepjatě formalisticky. Jelikož žalobce uzavření producentské smlouvy zmařil záměrně, považuje se podmínka jejího uzavření za splněnou (§ 549 obč. zák.). Povinnost žalobce zaplatit 590 000 Kč vyplývala výlučně z dodatku č. 2, zaplacení této částky je jasným potvrzením uzavření tohoto dodatku. Bylo tak plněno po právu a žalobci nevzniklo právo na vrácení této částky, ale ani předchozích částek, neboť dodatkem č. 2 byla posunuta i lhůta pro uzavření producentské smlouvy, a to na 1. 9. 2020. Pokud by měl být správný závěr, že dodatek č. 2 nebyl uzavřen, pak by se jednalo o plnění bez právního důvodu, kterým by nebyl obohacen žalovaný, ale společnosti , právnická osoba, , na jejíž účet byla částka zaslána. Nemohlo by se jednat o dohodnuté místo plnění, neboť to by bylo možné dohodnout jen v dodatku č. 2, který však v tomto pojetí nebyl uzavřen. Ani kdyby byla věc hodnocena tak, že k plnění došlo na základě producentské smlouvy, nárok na vrácení by dán nebyl, neboť by šlo o plnění na základě smlouvy. Z žádné z uvažovaných variant nelze dovodit, že žalobce má právo na vrácení poskytnutého plnění, neakceptovatelný je zejména závěr okresního soudu, že dodatek č. 2 uzavřen nebyl, ale přesto bylo plněno na sjednané platební místo. Takové místo nemohlo být sjednáno, neboť plnění bylo dohodnuto právě jen v dodatku č. 2 , nikoliv ve smlouvě o smlouvě budoucí ani v dodatku č. 1. Okresní soud pochybil i tím, že pokud mu k prokázání existence dodatku č. 2 nestačily EXIF soubory k fotografii dodatku, jak mohl žalovaný z jeho projevů předpokládat, měl žalovaného poučit o nutnosti navrhnout jiné důkazy. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu změnil a žalobu zamítl.4. Žalobce ve vyjádření k odvolání označil rozsudek okresního soudu za správný, konzistentně zdůvodněný a odpovídající i rozhodnutím vydaným v předcházejících věcech. Námitky žalovaného nejsou nové, žalovaný je uplatňoval již před okresním soudem. Pokud jde o dodatek č. 2 smlouvy o smlouvě budoucí, je nesporným faktem, že soudu předložen nebyl. Správný není ani poukaz na praxi zavedenou mezi stranami, neboť ta byla taková, že právní vztahy byly opřeny o písemné smlouvy. Přijetí návrhu smlouvy pouhým jednáním naopak zavedenou praxí nebylo. Odkazuje-li žalovaný na uzavření producentské smlouvy, pomíjí, že jejím účastníkem nebyl žalovaný, nýbrž společnosti , právnická osoba, Již proto nemohl být touto smlouvou zhojen nedostatek vážící se ke smlouvě o smlouvě budoucí, jejímž účastníkem byl někdo jiný. Tvrzení, že uzavření producentské smlouvy zmařil žalobce, je účelové a neprokázané. Původní záměr zmařilo naopak netransparentní a účelové jednání žalovaného. Oprávněná není ani námitka nedostatku poučení žalovaného ze strany soudu. Žalovaný sám uvedl, že žádné další než předložené důkazy nemá, a navrhl, aby soud rozhodl dle stávajícího obsahu spisu. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání a shledal odvolání důvodným.6. Rozhodnutí soudu v této věci stojí v zásadě na vyřešení jediné otázky, totiž zda byl uzavřen dodatek č. 2 ke smlouvě o smlouvě budoucí. Okresní soud měl za to, že k uzavření tohoto dodatku nedošlo. Odvolací soud však tento jeho závěr nepovažuje za správný. Má naopak za to, že se zřetelem ke všem okolnostem, jež vyšly v řízení najevo, je třeba dospět k opačnému závěru, tedy že dodatek č. 2 uzavřen byl.7. Žalovaný předložil jako důkaz uzavření tohoto dodatku jen jeho ofocenou kopii. Ta podle názoru okresního soudu k prokázání uzavření dodatku nepostačovala. Podle názoru odvolacího soudu však okresní soud opomněl přihlédnout ke všem ostatním okolnostem případu, které se z obsahu spisu podávají a které zcela jednoznačně nasvědčují tomu, že dodatek uzavřen byl.8. Žalovaný tvrdil a ofocenou listinou s dodatkem prokazoval, že dodatek byl uzavřen (tj. oběma stranami podepsán) dne 29. 5. 2020.9. Skutečností, svědčící, byť nepřímo, o uzavření dodatku, je především to, že žalobce dne 4. 6. 2020 zaslal na smluvený účet částku 590 000 Kč, k níž navíc připojil poznámku, že jde o plnění dle smlouvy o smlouvě budoucí. Jak správně zdůraznil žalovaný, závazek k poskytnutí této částky nebyl nikdy dříve v žádném jiném smluvním dokumentu mezi účastníky sjednán. Nelze rozumně vysvětlit, proč by žalobce tuto platbu poskytl, pokud by nebyl uzavřen zmíněný dodatek, v němž byla tato částka poprvé a přesně v tomto rozsahu vymezena. Je prakticky vyloučeno, aby žalobce bez znalosti tohoto dodatku zaplatil přesně tu částku, která je