27 CO 139/2022-374 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 3 463 891,18 Kč s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a nahradit náklady řízení 450 382,81 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II). 2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené mezi účastníky, na základě které žalobci vznikl nárok na vyplacení provize ve výši 15 % z přijaté platby z obchodu uzavřeného v důsledku činnosti žalobce. Tvrdil, že účastníci uzavřeli smlouvu o obchodním zastoupení v režimu obchodního zákoníku a žalobce se zavázal vyvíjet činnost na území státu [země] směřující k uzavření smluv, jejichž předmětem bude výroba a prodej přepočítávačů množství plynu a komunikačních modulů třetím osobám. Nárok žalobce se sestává z nároku na provizi za školení a software a dále nároku na dlužnou provizi za dodávky výrobků žalovaného za období od 1. 6. 2012 do 31. 12. 2016, když za období od 25. 5. 2011 do 31. 5. 2012 byl žalobci tento nárok přiznán rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 18 C 26/2015. Žalobce v podrobnostech odkázal na předešlá soudní řízení, v nichž se posuzovala platnost smlouvy o obchodním zastoupení, která soudy různých stupňů byla shledána platnou. Žalobce dále konstatoval, že za období od 1. 6. 2012 žalovaný žádný výkaz o dlužných provizích žalobci neposkytl a žalobce tudíž nebyl schopen svůj nárok konkretizovat. Tato data žalovaný žalobci nepředal, byť mu tato povinnost byla uložena rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 4. 2019, č. j. 16 C 47/2016-479 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 12. 2019, č. j. 23 Co 230/2019-531. Žalobci se však za součinnosti celního úřadu vycházejíc z vývozních celních prohlášení podařilo nárok na dlužnou provizi vyčíslit. Po přepočtu tohoto nároku a změně žaloby (kterou okresní soud připustil) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky shora uvedené. Žalobce současně odmítl žalovaným vznesenou námitku promlčení, neboť nárok týkající se provize za provedené školení promlčen není, nadto lze námitku považovat za jsoucí v rozporu s dobrými mravy. 3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Namítal, že z předložené dokumentace nevyplývá, jaké konkrétní činnosti měl žalobce poskytnout, jaké konkrétní obchodní smlouvy měly být s [anonymizováno] společností uzavřeny a jaký podíl na uzavření těchto dohod žalobce měl. Žalovaný tvrdil, že [právnická osoba] žádné výrobky nedodával, [právnická osoba] je samostatný obchodní partner žalovaného, který odebírá zboží od žalovaného bez jakéhokoliv přispění nebo pokynu ze strany žalobce. Z dokumentů, na které žalobce poukazuje, vyplývá pouze to, že [právnická osoba] obchoduje na území [země] se samostatným subjektem - [právnická osoba] a dále že [anonymizováno] je výhradním distributorem výrobků žalovaného. Žalovaný setrval na námitce promlčení týkající se provize za školení a software, nadto vyloučil, že by takové služby žalobce poskytl. 4. Okresní soud po provedeném dokazování, kdy se seznámil s průběhem předcházejících řízení vedených mezi účastníky před Okresním soudem v Pardubicích, Krajským soudem v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích či Vrchním soudem v Praze, jednotlivými listinami předloženými či označenými účastníky k prokázání jejich skutkových tvrzení a konečně po výslechu svědka [titul] [jméno] [příjmení], když současně vysvětlil, že další důkazy neprováděl z důvodu hospodárnosti řízení, neboť stěžejní skutková zjištění byla učiněna z v rozsudku podrobně specifikovaných důkazů, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 5. Stran právního posouzení věci okresní soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., tedy obchodního zákoníku a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platných a účinných do 31. 12. 2013, neboť předmětem řízení byla práva a povinnosti plynoucí ze závazkového vztahu vzniklého v roce 2011 (viz ust. § 3028 odst. 2 o.z.). Na posuzovanou věc pak aplikoval ust. § 652 a násl. obchodního zákoníku a § 609 a násl. občanského zákoníku. 6. Okresní soud konstatoval, že předmětem řízení bylo posouzení skutečnosti, zda žalovaný na základě smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené se žalobcem, uzavřel další smlouvy o prodeji výrobků nebo dodávek služeb s třetími osobami, a to právě v důsledku činnosti žalobce. Dále to, zda k uzavření takovýchto smluv došlo v době trvání předmětné smlouvy o obchodním zastoupení, zda žalobci vznikl nárok na provizi i za dobu po skončení smlouvy a jakou konkrétní dobu od zániku smlouvy o obchodním zastoupení lze dle ust. § 659b písm. a) obchodního zákoníku považovat za rozumnou lhůtu a jaká výše provize žalobci náleží. 7. Je zjevné, že nárok na sjednanou provizi může vzniknout toliko za situace, kdy je platně uzavřena smlouva o obchodním zastoupení. Podle okresního soudu bylo již v předchozích řízeních (Okresní soud Pardubice sp. zn. 18 C 26/2015, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích sp. zn. 22 Co 414/2016, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích sp. zn. 55 Cm 56/2012 či Vrchní soud v Praze sp. zn. 3 Cmo 481/2013) bez pochybností konstatováno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o obchodním zastoupení. Tato otázka tedy podle okresního soudu byla jednoznačně pravomocně vyřešena. 8. Pokud pak jde o vlastní nárok žalobce, tak provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobce pro žalovaného minimálně od ledna 2011 vyvíjel sjednanou činnost obchodního zástupce směřující jednak k úspěšné účasti žalovaného v tendru, který v [země] na jaře roku 2011 vyhlásil jako zadavatel [anonymizována dvě slova] a žalobce nadto zajistil komunikaci mezi tímto zadavatelem tendru a žalovaným. Dále zajišťoval potřebné podklady pro účast žalovaného ve vyhlášeném tendru, včetně potřebných vyhovujících technických parametrů výrobků žalovaného a jejich vyhovující cenové nabídky. Žalovaný se předmětného tendru účastnil, jeho technologie byla vybrána jako vítězná a podle okresního soudu bylo prokázáno, že žalovaný se tohoto výběrového řízení účastnil právě na základě činnosti žalobce ve spolupráci, resp. prostřednictvím [anonymizováno] [právnická osoba], kterou žalobce zprostředkoval. Na základě tohoto úspěchu žalovaného v tendru počal žalobce jako obchodní zástupce žalovaného vyvíjet i další činnost směřující k dojednání podmínek pro dodání předmětných výrobků žalovaného do [země] včetně školení zaměstnanců [právnická osoba] v sídle žalovaného. 9. Podle okresního soudu dodávky výrobků, na které byly vystaveny faktury specifikované v tabulce, která je součástí rozsudku, byly žalovaným učiněny v příčinné souvislosti s prokázanou činností žalobce jako obchodního zástupce dle uzavřené smlouvy o obchodním zastoupení. Právě vítězství žalovaného v tendru bylo nutnou podmínkou a předpokladem pro to, aby zadavatel tendru od žalovaného jeho výrobky odebíral. Smlouva o obchodní spolupráci byla mezi účastníky uzavřena na dobu neurčitou, byla to právě činnost žalobce, která vedla k úspěšné účasti žalovaného v tendru a bez této činnosti žalobce by nedošlo ani k následnému uzavření jiných konkrétních smluv ohledně dodání a odběru předmětných výrobků od žalovaného. Okresní soud proto uzavřel, že i tyto následné obchody byly uzavřeny v důsledku činnosti žalobce. 10. Dále pak bylo podstatným posouzení toho, zda žalobci nárok na provizi svědčí i za dobu po ukončení smlouvy a jakou konkrétní dobu lze v takovém případě považovat za lhůtu rozumnou. V řízení nebylo sporu o tom, že k ukončení spolupráce mezi účastníky došlo na základě výpovědi žalovaného k datu 31. 10. 2014. Ve smlouvě však bylo mezi účastníky ujednáno právo žalobce na zaplacení provize i z plateb uhrazených po ukončení smlouvy v případě, byl-li obchodní případ otevřen v době jejího trvání a záměr vyhlašovatele tendru k uzavření rámcových smluv byl s délkou trvání pěti let, nejméně tedy do 26. 5. 2016. Nárok na provizi je podmíněn uzavřením obchodu v důsledku činnosti zástupce, přičemž činnost žalobce jako obchodního zástupce pro žalovaného na [anonymizováno] trhu byla spojena s činností ve prospěch žalovaného jako dodavatele pro vyhlašovatele tendru. Okresní soud tak ve shodě s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 12. 2019, č. j. 23 Co 230/2019-531 shledal nárok žalobce důvodný nejen po dobu trvání smluvního vztahu mezi účastníky, ale i za dobu pěti let po vítězství žalovaného v tendru, tedy i po 26. 5. 2011 s tím, že ujednání v dokumentaci počítá se lhůtou pěti let jako lhůtou, ve které budou činěny objednávky. V uvedené lhůtě lze předpokládat případnou realizaci objednávek učiněných právě v souvislosti s činností žalobce jako obchodního zástupce žalovaného. 11. Okresní soud současně nepovažoval za významnou námitku žalované, že dodávky zboží nebyly činěny pouze do [země], ale i do [země] a že za tyto dodávky žalobci neměl nárok na provizi vzniknout. Okresní soud v tomt