11 CO 264/2021-51 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že výpověď nájmu bytu ze dne 2. 10. 2019 není oprávněná a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení. Odměnu za zastupování advokátky žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení] vyčíslil částkou [částka], s tím, že uvedená částka bude zaplacena ustanovené zástupkyni z rozpočtových prostředků soudu. Žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku [částka] a na soudním poplatku (za žalobu) částku 2.000 Kč. 2. Proti rozsudku v celém jeho rozsahu podala žalovaná včasné odvolání. Nesouhlasila se závěrem, že žalobkyně svým chováním nenaplnila skutkovou podstatu výpovědního důvodu, neboť trpí duševní poruchou trvalého rázu, a její nevhodné chování jí nelze klást k tíži; nenese za ně odpovědnost, když přestala užívat předepsané léky. Žalobkyně byla ošetřujícími lékaři opakovaně poučena o nutnosti léky užívat a o následcích absence předepsané medikamentózní léčby. Lékaři zřejmě seznali, že žalobkyně je způsobilá pochopit význam léčby a následky spojené s jejím odmítnutím. Pokud lékařské pokyny nerespektovala, musí odpovídat za následky svého chování, jehož se dopouštěla v době, kdy nebyla ve svéprávnosti omezena a léčila se jako běžný pacient. Žalovaná neměla jinou možnost, jak na nevhodné jednání žalobkyně reagovat, než podat výpověď nájmu bytu. Ostatní nájemci domu si na chování žalobkyně stěžovali a byli jím ohrožováni. Poprvé byl psychický stav žalobkyně posuzován již v roce 2016, kdy ještě k omezení její svéprávnosti nedošlo. Psychická porucha u ní byla diagnostikována již v roce 2012. Na podkladě druhého znaleckého posudku, se závěrem, že žalobkyně trpí duševní poruchou, soud její svéprávnost omezil. Podle znalkyně se zdravotní stav žalobkyně oproti předchozí době nezměnil, avšak žalobkyně vysadila léky, které měla užívat. Příčinou závadného chování žalobkyně tedy není její duševní porucha, nýbrž skutečnost, že přes poučení lékařů nedodržuje předepsanou léčbu. Závěry odborné literatury se rozcházejí v řešení otázky, zda duševně nemocný pacient, který nedodržuje předepsanou medikamentózní léčbu, za své jednání odpovídá. Účastníci uzavřeli nájemní smlouvu s příslibem příbuzných žalobkyně, že ti pomohou řešit situaci v případě zhoršení žalobkynina zdravotního stavu. S touto argumentací se žalovaná domáhala změny rozsudku tak, že soud zamítne její žalobu o určení, že výpověď nájmu bytu ze dne 2. 10. 2019 není oprávněná. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Známky duševní poruchy se u ní projevily již v letech 2016 – 2018, kdy byla stabilizována léky. Ošetřující lékař ovšem nedal podnět ke zkoumání jejího duševního stavu. Ten byl natolik vážný, že žalobkyně nemohla korigovat své chování a nést za ně odpovědnost. Nelze jí proto klást nevhodné počínání za vinu. Její rozpoznávací a volní schopnosti byly podstatně sníženy, až téměř vymizely. Žalobkyně bydlela v domě s pečovatelskou službou. Žalovaná s ní uzavřela nájemní vztah v roce 2014, byla informována o jejím onemocnění a sama mohla navrhnout hospitalizaci, pokud se žalobkyně chovala nevhodně, zejména v době, kdy se na pečovatelky v domově obracela i sestra žalobkyně se žádostí o pomoc při řešení obtížných situací vyvolaných chováním žalobkyně. 4. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jemu předcházející v celém rozsahu, v rámci postupu dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání proti meritornímu výroku rozsudku není důvodné. 5. Podle § 2286 odst. 1 věta první o. z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. 6. Podle § 2286 odst. 2 o. z. vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná. 7. Podle § 2288 odst. 1 o. z. pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, a) poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu. 8. Podle § 2290 o. z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla. 9. Podle § 581 věta druhá o. z. neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. 10. Krajský soud souhlasil se skutkovými zjištěními okresního soudu vyjmenovanými v odstavcích 3., 6. a 7. odůvodnění napadeného rozsudku a v podrobnostech na ně pro stručnost zcela odkazuje. Okresním soudem zjištěné skutečnosti plynou z provedených důkazů a jejich správnost ostatně odvolatelka nenapadla. 11. Ze zjištěných skutečností a s použitím citovaných hmotně-právních ustanovení vyvodil okresní soud rovněž přiléhavý právní závěr zevrubně vyložený v odstavci 14. odůvodnění napadeného rozsudku. Žalobkyně trpí dle závěrů znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] trvalou duševní poruchou, a to schizoafektivní poruchou, postpsychotickým defektem osobnosti v anamnéze, trvalou poruchou s bludy. Obecnými příznaky schizoafektivní poruchy jsou poruchy nálad a psychotické poruchy – halucinace a bludy. Jedná se o duševní poruchu prognosticky nepříznivou, léčbou obtížně ovlivnitelnou, a je pravděpodobné, že s věkem se zdravotní stav zhoršuje. Duševní porucha u žalobkyně vedla k podstatnému snížení jejích rozpoznávacích a volních schopností i v období stabilizovaného stavu. V období akutních atak jsou obě schopnosti vymizelé a bylo tomu tak i v době výpovědi nájemního poměru k bytu v domě s pečovatelskou službou. Podle lékařské dokumentace byla žalobkyně pro stejnou poruchu léčena od roku 2012, již předtím 15 let nevycházela z domu, 5krát byla psychiatricky hospitalizována, z toho 2krát v průběhu roku 2019. Porucha se projevuje stavy mánie a depresemi. Mánie je povznesená nálada, s vyšší tělesnou a duševní aktivitou, zrychleným tokem myšlenek a řeči, sníženou potřebou spánku, s nadměrným utrácením, narušením pozornosti a koncentrace. Někdy místo zvýšené sociability dochází k podrážděnosti, hostilitě a nevázanému chování. Ve dnech 30. 8., 4. 9., 7. 9. a 8. 9. 2019 se duševní porucha u žalobkyně projevovala jednáním popsaným ve výpovědi nájmu bytu jako výpovědní důvod dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., za které jmenovaná neodpovídá, neboť její tehdejší rozpoznávací a volní schopnosti byly značně sníženy, resp. vymizely. Kvalifikovaný důvod k výpovědi nájmu bytu dle posledně cit. ust. tu proto nebyl. Žalobkyně jako nájemkyně předmětného bytu podala včas (podle § 2290 o. z.) návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi nájmu bytu ve lhůtě trvající 2 měsíce ode dne jejího doručení, tj. od 4. 10. 2019, a to posledního dne lhůty, dne 4. 12. 2019. Vzhledem k absenci výpovědního důvodu výpověď daná žalobkyni nebyla oprávněná. 12. Závěry znaleckého posudku použité k rozhodnutí v řízení o svéprávnosti a opatrovnictví žalobkyně byly jednoznačné a přesvědčivé; informace o příčinách jednání žalobkyně v období 8-9/ 2019 a o jeho povaze plynoucí ze stejného důkazu nebylo možno ignorovat. S ohledem na ně pak byly obsolentní úvahy o tom, zda, případně v jaké míře se na [anonymizováno] onemocnění žalobkyně podílely jednotlivé faktory, resp. co bylo příčinou její duševní poruchy a z jakého důvodu u ní selhala léčba předepsanými medikamenty. 13. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu v odstavcích I., III. a V. výroku jako věcně správný potvrdil, tj. včetně závislých výroků o výši odměny a hotových výdajích ustanovené advokátky žalobkyně a o povinnosti žalované zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné soudní poplatek v částce 2.000 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. Na odůvodnění obou těchto vedlejších výroků podané okresním soudem je možno pro stručnost rovněž odkázat. 14. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. 15. Při rozhodování o náhradě nákladů prvostupňového řízení v poměru mezi účastníky, tj. v odstavcích II. a IV. výroku, okresní soud pochybil. Jedná se patrně o pochybení formulační. Stejné výroky bylo proto nutno změnit dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. následovně: Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na náhradě nákladů prvostupňového řízení žalobkyně částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně v řízení před okresním soudem uspěla, a má právo na náhradu účelně zaplacených nákladů (podle § 142 odst. 1 o. s. ř.). Ty sestávají z odměny advokátky za 2 úkony právní služby po [částka] podle § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 bod 5., ve spojení s § 12a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2021, tj. [částka], a z paušální náhrady za 2 úkony, a to za převzetí a přípravu zastoupení a za účast u jednání, v sazbě po [částka], tj. [částk