11 CO 433/2010-491 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že právo odpovídající věcnému břemeni podle smlouvy o zřízení věcného břemene doživotního užívání celého podzemního podlaží (sklepů), celého prvního nadzemního podlaží a celého druhého nadzemního podlaží v domě [adresa] – bydlení (v obou stavbách tvořících tento dům), postaveném na pozemku p. č. St. [číslo] v [katastrální uzemí], včetně tohoto pozemku, a to se všemi součástmi a příslušenstvím k provozování podnikatelské činnosti dle vlastního uvážení s právem umožnit smluvně užívání části domu [adresa] v k. ú. [obec] jakékoliv třetí osobě úplatně či bezúplatně, uzavřené dne [datum] mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako oprávněnými, a [jméno] [příjmení] jako povinným, u které byl vklad věcného břemene do katastru nemovitostí povolen rozhodnutím [číslo] [číslo] ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum] neexistuje (odstavec I. výroku), uložil žalobci povinnost zaplatit státu na účet Okresního soudu v Novém Jičíně náhradu nákladů řízení ve výši 1.535 Kč (odstavec II. výroku), o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými mělo být rozhodnuto samostatným usnesením (odstavec III. výroku). 2. Proti rozsudku podal včasné odvolání ještě právní předchůdce žalobkyně [titul]. [titul] [jméno] [příjmení], který posléze dne [datum] zemřel. Navrhoval změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno. Okresnímu soudu vytýkal, že neprovedl důkazy žalobcem navržené a bez dalšího dokazování rozhodl napadeným rozsudkem. Závěry okresního soudu o tom, že ztížení (omezení) vlastnických práv se muselo odrazit na ceně, za kterou žalobce předmětnou nemovitost nabyl v dražbě, že výsledná cena a vůbec to, že se nemovitost podařilo koupit žalobci a ne jinému případnému zájemci, bylo přímo ovlivněno i existencí věcného břemene; o tom, že pokud by soud rozhodl, že věcné břemeno neexistuje, získal by žalobce nemovitost, jejíž hodnota neodpovídá jím vynaložené částce; že pokud žalobci věcné břemeno vadí, neměl nemovitost kupovat a že zástavnímu věřiteli nevznikla škoda, neboť se zástavní věřitel z prodeje zástavy uspokojil, nejsou ničím podloženy a z dokazování ani tvrzení nevyplývají. Z nepodložených závěrů přitom okresní soud činil závěry další, a to zejména závěry, že vyhovění žalobě z důvodů rozporu s dobrými mravy není opodstatněné. Dle názoru žalobce je napadený rozsudek nepřezkoumatelný, okresní soud se nezabýval všemi důvody, ve kterých žalobce spatřuje rozpor s dobrými mravy, ani tím, že i kdyby byla smlouva platná (což není), zanikla, neboť byla z důvodu odstoupení od této smlouvy zrušena. V daném případě rozsah a podmínky věcného břemene jakékoliv užívání nemovitosti vlastníkem vylučuje, okolnosti, rozsah a podmínky zřízení věcného břemene způsobují neplatnost smlouvy o zřízení věcného břemene, těmito se však okresní soud vůbec nezabýval. Není ničím podložen závěr okresního soudu, že ztížení (omezení) vlastnických práv se muselo odrazit na ceně, za kterou žalobce předmětnou nemovitost nabyl. Není také správný závěr okresního soudu, že zástavní dlužník mohl poškodit svým jednáním pouze zástavního věřitele a nikoliv žalobce, zřízením věcného břemene došlo samozřejmě nikoli k poškození zástavního věřitele, ale k poškození všech dalších pozdějších vlastníků zatížených nemovitostí, a to navíc za situace, kdy bylo věcné břemeno zřizováno v době, kdy se již zástavní věřitel domáhal uspokojení svých pohledávek. Při posuzování, zda u právního úkonu došlo k protiprávnímu jednání v rozporu s ustanovením trestního zákona, není ani podstatné, kdo je poškozen, podstatné je, že právní úkon je protiprávní podle trestního zákona a takový právní úkon je v rozporu se zákonem a nastává jeho neplatnost. Je rovněž nesprávné, dospěl-li okresní soud k závěru, že žalobce vydražil nemovitost s vědomím, že je zatíženo věcným břemenem, čímž jeho existenci akceptoval. Neplatnost založení věcného břemene je dána okolnostmi, rozsahem a podmínkami při jeho zřízení, vydražení nemovitosti nemohlo na této neplatnosti nic změnit. Je rovněž nesprávný závěr okresního soudu o tom, že žalobce se nemůže dovolávat neplatnosti právního úkonu, neboť taková ochrana náleží účastníku, který byl úkonem přímo dotčen na svých právech, což by mohl být pouze zástavní věřitel, nikoliv žalobce. Neplatnost právního úkonu ve smyslu ustanovení 39 obč. zák. je absolutní neplatností, na absolutní neplatnosti či platnosti nemůže nic změnit skutečnost, jaká osoba se jí dovolává. Okresnímu soudu dále žalobce vytýkal, že se nezabýval dobou, kdy byla smlouva o zřízení věcného břemene uzavřena v návaznosti s existencí pohledávky [jméno] [příjmení] vůči [jméno] [příjmení] a příbuzenským vztahem mezi [jméno] [příjmení] a žalovanými. Je skutečností, že zřízením věcného břemene se vlastně účastníci této smlouvy snažili dosáhnout stavu, kdy příjmy z komerční činnosti nebudou plynout vlastníkovi, u kterého by hrozilo, že budou postiženy exekucí. Žalovaní si sami cení hodnotu věcného břemene na částku vyšší než 12.000 Kč ročně, když byli ochotni zaplatit odstupné předchozím oprávněným [příjmení] a [příjmení] ve výši 400.000 Kč. Měli-li žalovaní zájem užívat nemovitosti v rozsahu, v jakém bylo zřízeno věcné břemeno, mohl jim [jméno] [příjmení] nemovitost prodat a nikoliv za směšnou cenu věcné břemeno zařizovat. To by však nebyl vyřešen problém se zástavou váznoucí na nemovitosti, naopak postup, který smluvní strany zvolily, zřejmě směřoval k tomu, že žalovaní budou oprávněni užívat v podstatě celou nemovitost, aniž by z jejich strany muselo dojít k úhradě kupní ceny za nemovitost. K důvodu neplatnosti spočívající v tom, že úplata za právo odpovídající věcnému břemeni je směšná v rozporu s dobrými mravy, odkázal okresní soud na rozhodnutí [spisová značka], které se na danou situaci vůbec nevztahuje, částku 12.000 Kč ročně je nutno posuzovat s ohledem na rozsah, okolnosti a podmínky zřízení věcného břemene, tedy zatížení v podstatě celé nemovitosti, přičemž zbytek nemovitosti nelze v podstatě vůbec užívat, propojenost smluvních stran smlouvy o zřízení věcného břemene, doba zřízení, zjevný cíl zřízení věcného břemene atd. V budově je přitom provozován hotel, tj. činnost se ziskem daleko vyšším než 12.000 Kč. V daném případě žalovaní ani svůj závazek vyplývající ze smlouvy ve výši 12.000 Kč ročně neplnili, žalobce od této smlouvy odstoupil, neboť ani v dodatečně přiměřené lhůtě svou povinnosti nesplnili. 3. Žalovaný 1. navrhoval potvrzení napadeného rozsudku, žalovaná 2. se k podanému odvolání nevyjádřila. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání, poté dospěl s ohledem na nové skutečnosti, níže uvedené, k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává následující. Žalobou podanou u okresního soudu dne 14. 4. 2004 se právní předchůdce žalobkyně [titul]. [titul] [jméno] [příjmení] domáhal vůči žalovaným určení neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene, přičemž tato smlouva je specifikována v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku, soud bude dále používat termíny předmětná smlouva, předmětné věcné břemeno a předmětné nemovitosti. O žalobě rozhodl Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem sp. zn. 13 C 111/2004-62 ze dne 19. 1. 2005. Soud vyšel ze zjištění, že kupní smlouvou ze dne [datum] nabyl ideální polovinu výše označených nemovitostí [jméno] [příjmení] od [jméno] [příjmení] za kupní cenu 2.000.000 Kč, čímž se stal jejich výlučným vlastníkem. Téhož dne byla mezi [jméno] [příjmení], jako věřitelem, a [jméno] [příjmení], jako zástavním dlužníkem a zástavcem, uzavřena na tyto nemovitosti zástavní smlouva. Smlouvou z [datum] uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] a žalovanými [jméno] [příjmení] zřídil ve prospěch žalovaných předmětné věcné břemeno za částku 12.000 Kč ročně. Protože [jméno] [příjmení] neplnil své závazky vůči [jméno] [příjmení] z kupní smlouvy ze dne [datum], [jméno] [příjmení] realizoval svá oprávnění ze zástavní smlouvy a v nedobrovolné dražbě [datum] nemovitosti nabyl žalobce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce se nemůže úspěšně domáhat určení neplatnosti předmětné smlouvy, když tím, že nemovitosti koupil i se zatížením tímto věcným břemenem dal najevo, že je srozuměn s existencí tohoto práva, tedy že toto právo bylo založena platně a dle judikatury není zřízení věcného břemene zástavním dlužníkem k zastaveným nemovitostem ve smyslu § 39 obč. zák. neplatné. 6. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 11 Co 350/2005-114 ze dne 20. 1. 2006 poté, co připustil změnu žaloby, změnil rozsudek tak, že určil, že předmětné právo odpovídající věcnému břemeni dle označené smlouvy neexistuje a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že uvedená smlouva z [datum] je absolutně neplatná zejména proto, že obchází právní předpisy. Uvedl, že vztah sjednaný uzavřenou smlouvou se od institutu věcného břemene a jeho smyslu výrazně liší. Žalovaní k nemovitostem neměli žádný v