15 CO 16/2022-56 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud odvoláním napadeným rozsudkem zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku [částka] s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), dále žalobu zamítl co do povinnosti zaplatit částku [částka] s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] [částka], [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s 28 % ročním úrokem z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.), a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků na ni nemá právo (výrok III.). 2. Okresní soud při závěru o aktivní věcné legitimaci žalobkyně, která nabyla pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek, vyšel ze zjištění, že dne [datum] spolu uzavřely smlouvu o zápůjčce žalovaná a společnost [právnická osoba] Žalované bylo poskytnuto [částka], tato se zavázala uhradit souhrnný poplatek ve výši [částka], který se skládá z úroků ve výši [částka], odměny za administrativní zpracování zápůjčky [částka] a z nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala dluh uhradit v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne [datum] Okresní soud ve skutkových zjištěních uvedl, že žalovaná zaplatila na zápůjčku celkem částku [částka]. 3. Okresní soud smlouvu posoudil dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovanou tvrzené výdaje nebyly poskytovatelem zápůjčky před uzavřením smlouvy žádným způsobem prověřovány. S ohledem na ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ dovodil absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce. Okresní soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Okresní soud uzavřel, že z žalobních tvrzení vyplývá, že zapůjčená částka činila [částka], přičemž žalovaná již uhradila částku [částka] (ačkoliv ve svých skutkových zjištěních okresní soud uváděl, že zjistil, že žalovaná zaplatila částku [částka]). Okresní soud uzavřel, že žalobkyni náleží z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované jen částka [částka] (jako rozdíl mezi částkou [částka] a částkou [částka]), a to s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky od [datum] do zaplacení. Ve zbytku žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. 4. Žalobkyně napadla rozsudek včasným odvoláním, a to v rozsahu části výroku II. (ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení). Žalobkyně výslovně uvedla, že nenapadá svým odvoláním správnost závěru okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce, nesouhlasila však se závěrem okresního soudu, že žalobkyni z titulu vydání bezdůvodného obohacení náleží na jistině jen částka [částka], když žalovaná na zápůjčku zaplatila jen částku [částka], nikoliv částku [částka], s níž kalkuloval okresní soud. Žalobkyně výslovně v žalobě tvrdila, že žalovaná uhradila na dluh jen částku [částka], tato částka jako úhrada se podává i z tabulky umoření, kterou provedl okresní soud k důkazu. Žalobkyně má tedy nárok na bezdůvodné obohacení ve výši [částka] (rozdíl mezi částkou [částka] a částkou [částka]), a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. Okresní soud však žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení jen částku [částka] (namísto částky [částka]), a proto se žalobkyně domáhá odvoláním přiznání i částky [částka] s příslušenstvím. 5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nijak nevyjádřila, k jednání se nedostavila, ač řádně a včas předvolána, v řízení zůstala zcela procesně pasivní. Odvolací soud věc projednal v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu (tj. ve výroku II. ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a závislém nákladovém výroku III.), a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 7. Závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce považuje odvolací soud za zcela správný, ostatně tento ve svém odvolání nezpochybňuje ani žalobkyně. Odvolací soud proto v tomto směru odkazuje na přiléhavé odůvodnění rozsudku okresního soudu. 8. Odvolací soud však již nesouhlasí se závěrem okresního soudu o tom, že žalovaná na smlouvu o zápůjčce zaplatila částku [částka]. Nutno zdůraznit, že okresní soud ve svých skutkových zjištěních v odůvodnění rozsudku uvádí, že z tabulky umoření vzal za prokázáno, že žalovaná uhradila na zápůjčku jen částku [částka], avšak v závěru odůvodnění rozsudku uvádí zcela jinou částku [částka], s níž následně kalkuluje při určení výše bezdůvodného obohacení, které vyhovujícím výrokem rozsudku přisoudil. 9. Odvolací soud po zopakování dokazování tabulkou umoření uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná zaplatila na čerpanou zápůjčku jen částku [částka], přičemž žalovaná v řízení ani netvrdila, že by uhradila jinou vyšší částku a z provedených důkazů se další úhrady žalované nepodávají. Tvrdit a prokazovat zaplacení bylo procesní povinností žalované a nikoliv žalobkyně. Pokud tedy žalobkyně tvrdila částku, kterou žalovaná na dluh uhradila, což koresponduje s tabulkou umoření, a žalovaná netvrdila ničeho jiného, pak je nutno vyjít z částky [částka] jako částky, kterou žalovaná na dluh zaplatila. 10. Žalobkyni proto vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované plněním na základě absolutně neplatné smlouvy. Výše bezdůvodného obohacení žalované vskutku tvoří částku [částka] ([částka] mínus [částka]), přičemž okresní soud již z této částky žalobkyni přiznal pravomocným výrokem I. rozsudku částku [částka]. Žalobkyni tedy vskutku ještě vznikl nárok na částku [částka], kterou napadla odvoláním. 11. Nicméně odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně nelze vyhovět proto, že nárok na vydání částky [částka] sice vznikl, ale nestal se splatným. 12. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení, aby jej bylo možno přiznat, musí být splatný. Splatnost tohoto nároku nastává dle § 1958 odst. 2 o. z. na výzvu věřitele, tedy žalobkyně. 13. Odvolací soud proto zopakoval dokazování výzvou se základním skutkovým a právním rozborem ze dne [datum] včetně podacího lístku a dále oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum], přičemž z těchto listin zjistil, že věřitel vyzýval žalovanou k úhradě dluhu, nicméně ani jedna z těchto výzev nemohla přivodit splatnost závazku žalované, neboť tyto výzvy byly žalované adresovány na adresu [adresa], přičemž tato adresa není adresou sjednanou pro zasílání korespondence. Ze smlouvy se podává, že žalovaná u své osoby uvedla adresu [adresa], a ze zákaznické karty se podává, že jako adresy kontaktní na sebe uvedla adresy [adresy], [obec]. 14. Odvolací soud proto ještě před jednáním odvolacího soudu vyzval žalobkyni, aby prokázala, pakliže odvozuje splatnost od výzev zasílaných žalované na adresu [adresa], že tato adresa byla sjednanou adresou kontaktní či adresou, kterou uvedla na sebe žalovaná, když tato adresa neodpovídá adresám uvedeným v zákaznické kartě u žalované a nejedná se ani o sjednanou adresu kontaktní. Žalobkyně k tomu v podání ze dne [datum] uvedla, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala skončením splátkového kalendáře ke dni [datum] a že adresa [adresa], je poslední známou adresu sdělenou právním předchůdcem žalobkyně. 15. Odvolací soud proto u jednání poučil žalobkyni dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkaz, že adresa [adresa], byla poslední adresou, kterou pro komunikaci sdělila žalovaná žalobkyni či její předchůdkyni s tím, že jinak se vystavuje nebezpečí neunesení břemen důkazního a neúspěchu ve sporu. Žalobkyně uvedla, že poučení porozuměla a nebude označovat žádný další důkaz. 16. Odvolací soud tak uzavírá, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává dle § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy věřitele k plnění, splatnost bezdůvodného obohacení nelze odvíjet od splátkového kalendáře, který se váže k vrácení sjednaných plnění v absolutně neplatné smlouvě. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je zcela jiným nárokem než nárok na vrácení sjednaného plnění v absolutně neplatné smlouvě. 17. Žalobkyně v řízení neprokázala odeslání ani jediné výzvy na jakoukoliv z adres uvedených ve smlouvě či v zákaznické kartě, v níž žalovaná uvedla své adresy, mimo jiné i adresu kontaktní. Právní jednání (i právní jednání výzvy k plnění) působí vůči