15 CO 17/2022-91 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokovým příslušenstvím (výrok I.) a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení v částce [částka] (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Okresnímu soudu vytýkala, že se dostatečně nevypořádal s předkládanými důkazy, zejména s pravomocným rozhodnutím Okresního soudu v Opavě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v němž bylo ve výrokové části uvedeno, že žalovaná je povinna uhradit závazky [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], a to konkrétně pohledávky žalobkyně vzniklé z titulu neuhrazených faktur ve výši [částka], na jehož základě nezbylo žalobkyni v souladu s její povinností postupovat s péčí řádného hospodáře než-li dlužnou částku vymáhat po žalované. Sexistencí daného dědického rozhodnutí se okresní soud dle žalobkyně dostatečně a řádně nevypořádal a své rozhodnutí rovněž řádně neodůvodnil, přičemž jeho odůvodnění nesplňuje náležitosti ust. § 157 o. s. ř. Z tohoto důvodu je toto rozhodnutí nepřezkoumatelné a protiústavní, což zakládá důvod pro jeho zrušení. 3. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Zdůraznila, že mezi stranami bylo nesporné, že žalobkyně nemá žádné pohledávky za zůstavitelem [jméno] [příjmení] ani za žalovanou. Žalobkyně tvrdila pouze údajné pohledávky za [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. a své nároky vyvozovala z usnesení vydaného v rámci řízení o pozůstalosti pod č. j. [číslo jednací] [titul] [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v Opavě. Toto usnesení je však dle žalované nicotné, neboť bylo vydáno v rozporu s právem. Okresní soud dle žalované tedy postupoval zcela správně, když po zahájení řízení zkoumal naplnění podmínek vedení řízení, včetně pasivní věcné legitimace žalované. Poukázala na závěr okresního soudu o tom, že obchodnězávazkový vztah vznikl mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. a nikoliv mezi žalobkyní a žalovanou, která není právní nástupkyní [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Tvrzená pohledávka může tedy představovat výlučně pohledávku za [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Toto odůvodnění rozhodnutí okresního soudu žalovaná považuje za zcela dostatečné, aniž by vyvolávalo pochybnosti o tom, zda otázka podmínek řízení byla ze strany soudu I. stupně řádně posouzena a vyhodnocena. Současně žalovaná upozornila žalobkyni, že dne [datum] vydal Krajský soud v Ostravě pod č. j. [insolvenční spisová značka] usnesení, kterým zjistil úpadek dlužníka, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., jíž ustanovil insolvenčního správce, a prohlásil konkurs na majetek této společnosti, kdy dále vyzval věřitele, aby přihlásili své pohledávky do dvou měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. Má-li tedy žalobkyně pohledávky za [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., nechť tyto řádně přihlásí do výše uvedeného insolvenčního řízení. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení specifikovaným v žalobě, jakož i úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], ve vztahu ke kterým vzala následně žalobu zpět a v této části bylo řízení zastaveno usnesením okresního soudu ze dne [datum]. Žalobkyně skutkově tvrdila, že mezi ní a [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], jakožto právním předchůdcem žalované, vznikl v [měsíc] [rok] obchodněprávní vztah, když si tato společnost objednala u žalobkyně zboží v celkové hodnotě [částka] s DPH, které jí bylo řádně dodáno dle dodacího listu dne [datum]. Jeho cenu pak žalobkyně této společnosti vyúčtovala dne [datum] fakturou č. [anonymizováno] [číslo] [rok] uvedenou částkou, s datem splatnosti [datum]. Následně si [právnická osoba] u žalobkyně v [měsíc] [rok] objednala další zboží, které bylo na její žádost doručeno přímo do závodu [právnická osoba] [právnická osoba] v Žimrovicích, což potvrzuje dodací list č. [číslo] ze dne [datum]. Po dodání a převzetí zboží vystavila žalobkyně dne [datum] fakturu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] na částku [částka] s DPH, s datem splatnosti [datum]. Další zboží, opět s doručením přímo do závodu [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], si tatáž společnost objednala v [měsíc] [rok], jak dokládá dodací list č. [číslo] (správně [číslo]) ze dne [datum]. Na jeho cenu vystavila žalobkyně dne [datum] fakturu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] na částku [částka] s DPH, s datem splatnosti [datum]. Žádnou z předmětných faktur [právnická osoba] [anonymizováno] žalobkyni nezaplatila. Celkem tedy žalobkyně evidovala za právním předchůdcem žalované pohledávku ve výši [částka], kterou v souvislosti s úmrtím [jméno] [příjmení] přihlásila do dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. [spisová značka]. Na základě pravomocného usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žalované zaslaná výzva k úhradě této částky, která nebyla zaplacena ani na základě předžalobní výzvy. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že ve sporu není pasivně věcně legitimována, neboť není právní nástupkyní [právnická osoba] [anonymizováno] a nárok žalobkyně nemůže být opřen ani o ustanovení § 132 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích, neboť [jméno] [příjmení] svou vkladovou povinnost před svou smrtí beze zbytku splnil. 6. Okresní soud provedl dokazování spisem Okresního soudu v Opavě sp. zn. [spisová značka], zejména přihláškou pohledávky do dědického řízení bez uvedení data, usnesením ze dne [datum] a listinami předloženými k žalobě žalobkyní a žalobu v celém rozsahu zamítl z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalované, aniž by se zabýval existencí či výší uplatněných pohledávek. Svůj závěr odůvodnil tak, že obchodněprávní závazkový vztah vznikl mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., a nikoliv mezi žalobkyní a žalovanou, která není právní nástupkyní [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Tvrzená pohledávka může představovat výlučně pohledávku za [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. a v pozůstalostním řízení po zemřelém společníku této společnosti mohla mít vliv pouze na posouzení hodnoty obchodního podílu ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Zdůraznil, že [jméno] [příjmení] ani žalovaná neučinili žádná právní jednání směřující k zajištění nebo utvrzení předmětné pohledávky, která je předmětem sporu. Protože žalobkyně uplatnila nárok u soudu proti osobě, která není ve sporu pasivně legitimována, žalobu v celém rozsahu zamítl, aniž by se zabýval výší požadované částky či důvodností nároku tak, jak byl žalobkyní uplatněn. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně neúspěšné žalobkyni uložil povinnost uhradit žalované částku [částka]. 7. Odvolací soud nejprve konstatuje, že nepovažuje za důvodnou námitku žalobkyně o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. 8. Pokud jde o nepřezkoumatelnost soudních rozhodnutí, pak jako měřítko toho, zda rozhodnutí soudu je či není přezkoumatelné, není subjektivní představa účastníků ani názor nadřízených soudů o náležitostech odůvodnění soudních rozhodnutí, nýbrž především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě využít opravných prostředků proti tomuto rozhodnutí. Proto platí, že i když rozhodnutí soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nejsou podle obsahu uplatněného opravného prostředku na újmu práv účastníků řízení, a to tehdy, pokud nebrání účastníku, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody opravného prostředku, a pokud tyto nedostatky odůvodnění nebrání soudu rozhodujícím o opravném prostředku zaujmout názor na věc. Podle judikatury Nejvyššího soudu přitom platí, že nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013, usnesení ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015, rozsudek ze dne 31. 8. 2021 sp. zn. 23 Cdo 3176/2020). Z obsahu odvolání je pak zřejmé, že odvolatelkou vytýkané nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí okresního jí nijak nebránily v tom, aby jasně a zřetelně vymezila odvolací důvody, stejně jako odvolacímu soudu nebránily seznat, jakými úvahami se okresní soud řídil při svém rozhodování a