15 CO 173/2022-58 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 39 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu co do částky 18 018,07 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 39 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 131 558 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 46 666 Kč za dobu od [datum] do [datum] a z částky 7 666 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok II.) a zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení částkou 6 808,36 Kč (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výroku II. co do částky 3 338 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 338 Kč za dobu od [datum] do [datum] a z částky 3 338 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, částky 8 737,11 Kč, úroku ve výši 20 % ročně z částky 39 000 Kč za dobu od [datum] do [datum] a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 39 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 131 558 Kč, a výroku o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že v odvoláním napadeném rozsahu bude žalobě vyhověno. Okresnímu soudu vytýkala nesprávný závěr, že neprokázala uzavření smlouvy o úvěru tvrzeným způsobem, neboť předložená smlouva neobsahuje žádnou z forem elektronického podpisu dle zák. č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce. Uvedla, že uvedený zákon, stejně jako nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne [datum] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, primárně míří na správní orgány a ne soukromoprávní subjekty. Uvedená právní úprava totiž upravuje fungování správních orgánů při podepisování svých dokumentů či podepisování dokumentů se soukromoprávními subjekty, a to při použití extenzivního výkladu. Nemíří však na závazkové vztahy, které byly uzavřeny mezi dvěma soukromoprávními subjekty, v tomto případě mezi podnikatelem a spotřebitelem, kteří si své závazky mohou upravit libovolně na základě smluvní volnosti. Pro soukromoprávní jednání v elektronické podobě nejsou prakticky žádná omezení. Žalobkyně odkázala na znění ust. § 562 odst. 1 a 2 o. z. a uvedla, že i kdyby se shora označené nařízení vztahovalo na soukromoprávní vztahy, pak by při podepisování elektronického dokumentu bylo možno použít jakýkoliv typ elektronického podpisu, tedy i tzv. prostý elektronický podpis dle čl. 3 bodu 10 tohoto nařízení, za který lze považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojená, a která podepisující osoba používá k podpisu. Žalobkyně má za to, že lze smluvní dokumenty v soukromoprávních vztazích podepsat i kódem SMS zprávy, přičemž zopakovala kontraktační proces vyplývající z technického popisu uzavření smlouvy, jenž označila za přílohu žaloby. Poukázala také na odbornou právní judikaturu, podle které může být prostým elektronickým podpisem PIN, heslo, fráze či obrázek. Za prostý elektronický podpis je považováno i pouhé připojení jména, např. k emailu či SMS. Odkázala také na článek 29 odst. 1 shora označeného nařízení, podle kterého elektronickému podpisu nesmí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy, jakož i na znění § 11 odst. 7 zák. č. 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosu z trestné činnosti a financování terorismu. Žalobkyně tak má za to, že veškeré náležitosti kontraktačního procesu v tomto řízení byly splněny, zejména pak žalovaný dostatečně projevil vůli smlouvu o úvěru uzavřít, kdy současně poskytl své osobní údaje, které byly předem ověřovány, a to včetně účtu i totožnosti žadatele, jež je prokazována osobními doklady. Stejně tak byl prokázán obsah uzavřené smlouvy. Použité prostředky umožňují jednoznačné a prokazatelné zachycení obsahu uzavřené smlouvy a určení jednající osoby, kdy žalovaný byl pomoci důkazů, tedy ověřovací SMS, komunikací přes ověřený email a zadáním specifického kódu, který byl zaslán na účet žalovaného, dostatečně identifikován. Zvláště pak zdůraznila, že žalovaný vystupuje jako majitel bankovního účtu [číslo] [bankovní účet] u [právnická osoba] [právnická osoba], na který byla zaslána prověřující platba ve výši 1 Kč a finanční plnění dle smlouvy o úvěru. 3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. a žádné vady uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 55 403 Kč s úrokovým příslušenstvím. Skutkově tvrdila, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 39 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve 48 měsíčních splátkách po 2 284 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květnem [rok]. Z důvodu prodlení s placením sjednaných splátek došlo k zesplatnění úvěru k datu [datum], neboť žalovaný na úhradu úvěru ničeho nezaplatil. Žalovaná částka představuje jistinu úvěru ve výši 39 000 Kč, úrok ke dni zesplatnění úvěru ve výši 6 268,77 Kč, smluvní pokutu ve výši 8 735,11 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky 39 000 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 64,60 % ročně ve výši 1 614,96 Kč, přičemž dále je předmětem řízení úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 46 666 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 39 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 131 558 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 6. Okresní soud v řízení provedl důkaz návrhem na uzavření smlouvy/smlouvou o úvěru [číslo] oznámením o schválení úvěru, výpisem z účtu žalovaného, dokladem o vyplacení úvěru ze dne [datum], kartou klienta a výzvou k zaplacení ze dne [datum] s podacím archem, na jejichž základě po skutkové stránce dovodil, že dne [datum] žalobkyně poskytla žalovanému částku 39 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dlužné částky výzvou, která mu byla odeslána dne [datum]. Dle okresního soudu žalobkyně neprokázala, že uzavřela se žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky přede dnem [datum]. U jednání konaného dne [datum] okresní soud poučil žalobkyni dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o jejím důkazním břemeni k prokázání uzavření předložené smlouvy, vyzval ji k označení relevantních důkazů a poučil o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně na výzvu okresního soudu žádné důkazy neoznačila. Stejně tak žádné důkazní návrhy žalobkyně neučinila ani po stejném poučení o důkazním břemeni k prokázání počátku prodlení žalovaného s úhradou dlužných částek od [datum] Okresní soud pak pro nadbytečnost další důkazní návrhy k jiným tvrzením žalobkyně zamítl. 7. Po takto provedeném dokazování pak okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky pomocí prostředků komunikace na dálku neprokázala. Poukázal na znění ustanovení zák. č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis i jeho druhy, a dovodil, že předložená smlouva neobsahuje žádnou formu podpisu. Nedodržení písemné formy smlouvy o spotřebitelském úvěru nemá za následek neplatnost smlouvy, avšak ze žalobkyní předložených listin nelze učinit závěr, že žalovaný projevil vůli, jejíž obsah je uveden v předložené smlouvě o úvěru. Protože však současně žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému částku 39 000 Kč, vznikl jí vůči němu nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., a protože žalovaný netvrdil, že žalobkyni na poskytnutou částku cokoliv uhradil, byl okresním soudem zavázán zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 39 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, neboť se dostal do prodlení na základě odeslané předžalobní výzvy s tím, že dřívější prodlení žalovaného žalobkyně neprokázala. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že okresní soud zavázal procesně neúspěšného žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení podle poměru procesního úspěchu a neúspěchu stran v rozsahu 34 %, což z celkové částky nákladů řízení ve výši 20 024,60 Kč odpovídá částce 6 808,36 Kč. 8. Odvolací soud