15 CO 20/2022-57 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zcela zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Meritorní část rozhodnutí okresní soud odůvodnil tím, že nevzal za prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru. Pokud žalobkyně předložila k prokázání uzavření smlouvy o úvěru listiny označené jako„ Loan application info“ a„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“, pak okresní soud z nich uzavření smlouvy o úvěru nezjistil. Okresní soud tak nezjistil, že by text těchto listin odpovídal projevu vůle žalovaného, neboť na těchto listinách není připojen podpis žalovaného a ani jiný nástroj způsobilý jeho podpis nahradit. Okresní soud pak nevzal ani za prokázané, že by žalovaný částku předmětného úvěru skutečně čerpal. Okresní soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 17. 9. 2021, č. j. 18 C 295/2021-8, aby uvedla, kdy, v jaké výši a jakým způsobem žalovaný čerpal úvěr, neboť tato skutková tvrzení nebyla obsažena v podané žalobě a aby k těmto tvrzením současně označila důkazy. Žalobkyně však na tuto výzvu nijak nereagovala a nedostavila se ani k následně nařízenému jednání. Okresní soud tak nemohl žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o povinnosti doplnit tvrzení ve výše uvedeném smyslu a označit k jejich prokázání důkazy. A protože žalobkyně nijak neprokázala, že by žalovanému byla vyplacena částka úvěru, okresní soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 2. Proti celému rozsudku si podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny a vyhovění žalobě v celém rozsahu. Žalobkyně uváděla, že prokázala platné uzavření smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky na dálku, na základě žádosti žalovaného, který se nejprve zaregistroval na webových stránkách původního věřitele [webová adresa] zadáním svých osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu - smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal ve výši [částka] se splatností dne [datum]. Žalobkyně rovněž řádně prokázala čerpání tohoto úvěru žalovaným, a to splatnou fakturou, v níž je uvedeno jméno a příjmení žalovaného, jeho bydliště a výše částky [částka]. Je tak možno jednoznačně dovodit, že k datu splatnosti této faktury tak žalovaný dlužil právě tuto částku. Z listiny označené jako„ Loan application info“ jednoznačně vyplývá z řádku označeného jako„ Loan amount: [částka] [částka]“ že výše čerpaných finančních prostředků byla ve výši [částka]. Toto v návaznosti na řádky„ Last name: [příjmení]“,„ First name: [jméno]“ a„ Bank account: [bankovní účet]“ jednoznačně potvrzuje, že prostředky čerpal žalovaný [jméno] [příjmení] na bankovní účet č. [bankovní účet]. 3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nijak nevyjádřil. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu (neboť takto byl odvoláním žalobkyně odvolacímu přezkumu otevřen), a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 5. Odvolací soud považuje za prvořadé zodpovězení otázky, zda žalobkyně v řízení prokázala uzavření předmětné smlouvy o úvěru dne [datum] Odvolací soud nijak nezpochybňuje, že je samozřejmě možné uzavřít takovou smlouvu i prostřednictvím elektronických či jiných technických prostředků umožňujících zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby (jak má na mysli § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen „o. z.“). To však neznamená, že by žalobkyně neměla povinnost prokázat, že k takovému jednání došlo. Bylo tedy zcela na žalobkyni, aby prokázala, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru způsobem, jak jej popisovala ve svých tvrzeních. Odvolací soud však ani po zopakování důkazů předložených žalobkyní v řízení před okresním soudem ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. (listina s označením„ Loan application info“) nedospěl k závěru, že by žalobkyní předložené důkazy jakkoliv prokazovaly uzavření smlouvy o úvěru dne [datum] tak, jak tvrdila žalobkyně. Z listinných důkazů (listina s označením„ Loan application info“ a dále písemná podoba smlouvy o úvěru) totiž není možno dovodit, že by žalovanému byl právní předchůdkyní žalobkyně zaslán v rámci webového rozhraní návrh konkrétní smlouvy o úvěru ve znění odpovídajícím její písemné podobě, jak ji předložila žalobkyně. Odvolací soud totiž pouze z listiny s označením„ Loan application info“ zjistil, že je v ní mimo jiné uvedeno jméno a příjmení žalovaného, označení adresy [adresa] adresy [email]. Ostatní údaje jsou již čistě technického charakteru a dle odvolacího soudu z nich nelze jakkoliv dovodit, že by snad měly prokazovat uzavření žalobkyní předložené písemné podoby smlouvy o úvěru. Z tohoto důkazu tak nelze dle závěru odvolacího soudu (shodně se soudem okresním) jakkoliv zjistit, že by snad žalovaný uzavřel konkrétní smlouvu s konkrétním obsahem. Konkrétní obsah smlouvy pak sice vyplývá z listiny obsahující smlouvu o úvěru předložené žalobkyní, avšak s ohledem na nepřítomnost podpisu žalovaného na této listině nelze současně dospět k závěru, že by tuto smlouvu uzavřel žalovaný. Na základě provedeného dokazování tak odvolací soud zcela souhlasí se závěrem okresního soudu, že žalobkyně neprokázala své tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru dne [datum] způsobem uváděným žalobkyní. A protože se žalobkyně nedostavila k jednání okresního soudu dne [datum] (výslovně se z něj omluvila), nemohl jí okresní soud poskytnout poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o úvěru dne [datum] prostřednictvím webového rozhraní (tedy prostřednictvím komunikace na dálku). Tuto poučovací povinnost má totiž soud pouze v rámci jednání. Okresní soud tak zcela správně vycházel z toho, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní ohledně prokázání uzavření předmětné smlouvy o úvěru. 6. Žalobkyně tak neprokázala základní předpoklad existence svých nároků uplatněných v žalobě, a to existenci smluvního závazku mezi její právní předchůdkyní a žalovaným. Odvolací soud tedy na základě této skutečnosti považuje za věcně zcela správný závěr okresního soudu o tom, že žalobkyně by měla vůči žalovanému případně pouze nárok na vrácení bezdůvodného obohacení, které se žalovanému dostalo jako plnění bez právního důvodu dle § 2991 odst. 2 o. z. 7. S ohledem na závěr o nutnosti vypořádání bezdůvodného obohacení tedy bylo nutno zjistit, zda a v jaké výši poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnění v souvislosti s jí tvrzenou smlouvou o úvěru ze dne [datum] Okresní soud v tomto smyslu vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů, a to usnesením ze dne [datum], které bylo zástupci žalobkyně doručeno dne [datum] s tím, že žalobkyně má potřebné skutečnosti uvést ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto usnesení. Žalobkyně tak přitom učinila až v podání ze dne [datum], které bylo okresnímu soudu doručeno dne [datum], tedy až po vyhlášení rozsudku v rámci jednání dne [datum]. Přitom předvolání k tomuto jednání obdržel zástupce žalobkyně dne [datum] a řádně se z toho jednání omluvil. Odvolací soud tak má i v tomto případě za to, že žalobkyně se tím, že se ani ona, ani její zástupce, nezúčastnili jednání okresního soudu dne [datum], dobrovolně zbavila možnosti být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit svá tvrzení o skutečnost, zda a v jaké výši poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnění v souvislosti s jí tvrzenou smlouvou o úvěru ze dne [datum], a o povinnosti označit k prokázání těchto tvrzení i důkazy. Proto pokud dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně toho, zda a v jaké výši poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční plnění v souvislosti se smlouvou o úvěru ze dne [datum], považuje odvolací soud jeho závěr za zcela správný. 8. Odvolací soud pouze podotýká, že ke skutečnostem tvrzeným žalobkyní v jejím podání ze dne [datum] a k tam označeným důkazům nemohl v rámci odvolacího řízení ve smyslu § 205a o. s. ř. jakkoliv přihlížet, neboť se z tohoto pohledu jedná o zcela zjevně opožděně podaná tvrzení a označené důkazy, které tak nejsou za odvolacího řízení přípustné. 9. Odvolací soud tak považuje s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti závěr okresního soudu o nedůvodnosti žaloby žalobkyně i z pohledu nároku na bezdůvodné obohacení za zcela správný. Proto jej ve smyslu § 219 o. s. ř. jako co do