15 CO 286/2021-127 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud odvoláním napadeným rozsudkem zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným za dobu [datum] do [datum] ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.) a současně zavázal žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení v částce [částka] (výrok II.). Okresní soud po provedeném dokazování dovodil důvodnost nároku žalobkyně poté, co žalobkyně vzala žalobu již dříve částečně zpět a okresní soud v tomto rozsahu řízení zastavil usnesením ze dne 25. 5. 2021, č. j. 111 C 374/2020-52 Okresní soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne [datum], neboť žalobkyně před podpisem smlouvy nijak nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Z tohoto důvodu se již okresní soud nezabýval argumentací žalovaného ohledně neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu jeho přechodné duševní poruchy, neboť by to nemohlo mít na rozhodnutí soudu jakýkoliv vliv. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru pak okresní soud dále dovodil, že strany smlouvy by si měly vrátit to, co si na základě této smlouvy poskytly, tedy že žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky [částka], z níž žalovaný dosud vrátil pouze částku [částka] a nadále tak žalobkyni dluží částku [částka], o kterou se obohatil. První kvalifikovanou výzvou k plnění byla dle okresního soudu zesplatňující výzva žalobkyně ze dne [datum] odeslaná žalovanému dne [datum] se lhůtou splatnosti do 14 dnů od sepsání výzvy. Žalovaný tak byl vyzván k zaplacení do [datum] a dnem následujícím ([datum]) se ocitl v prodlení. Okresní soud proto žalobě vyhověl co do částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] Okresní soud nepovažoval za nutné provést výslech manželky žalovaného ohledně jeho chování v době medikace léku Requip, neboť i kdyby byla duševní porucha v dané době u žalovaného prokázána, nemohlo by být jednání žalobkyně jako úvěrujícího subjektu shledáno nemravným. Nebylo by tak možno dospět k závěru, že v důsledku takové nemravnosti by žalovaný nebyl povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalobkyně sice jednala v rozporu se zákonem (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru - dále jen„ ZoSÚ“), neboť nezkoumala řádně schopnost žalovaného úvěr splácet, avšak toto její jednání bylo„ potrestáno“ závěrem o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru a nemožností domáhat se nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru s výjimkou vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na jeho vrácení však neshledal okresní soud v této věci nemravným, neboť žalovaný měl zjevně celoživotní sklon k hráčství a lehkomyslnému nakládání s penězi. Žalovaný při jednání s žalobkyní nevykazoval zjevné příznaky duševní choroby a nebylo tak možno po žalobkyni spravedlivě žádat, aby zvýšila v tomto směru pozornost a případně od poskytnutí úvěru ustoupila. Ponechání zisku z bezdůvodného obohacení tak nelze mít ze strany žalovaného za mravností obhajitelný požadavek. Pokud se týče náhrady nákladů řízení, dospěl okresní soud k závěru, že procesní neúspěch žalobkyně v důsledku bezdůvodného zpětvzetí žaloby byl pouze nepatrný, a proto přiznal žalobkyni dle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vůči žalovanému nárok na plnou náhradu nákladů řízení, a to v částce [částka]. 2. Žalovaný napadl celý rozsudek včasným odvoláním a domáhal se jeho změny tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta. Své odvolání odůvodnil tím, že v rámci řízení neuvedl, že by měl sklon k celoživotnímu hráčství, pouze konstatoval, že si sem tam vsadil, ale vždy malé částky a nikdy neprohrál větší sumu. Žalovaný rovněž netuší, z čeho okresní soud dovodil, že celoživotně lehkomyslně nakládal s penězi. Dále není žalovanému zřejmé, na základě čeho okresní soud dospěl k závěru, že nelze dát žalobkyni k tíži, že nemohla rozpoznat příznaky duševní choroby žalovaného. Předmětná smlouva o úvěru byla totiž uzavírána bez jakéhokoliv kontaktu s pracovníkem žalobkyně, a to prostřednictvím komunikace na dálku. Tedy již z tohoto důvodu měla být žalobkyně ještě pečlivější a obezřetnější, než v případě přímého jednání s žalovaným. Žalovaný ani nechápe, jak okresní soud dospěl k závěru, že selhala kontrola rodiny žalovaného, když odmítl provést výslech jeho manželky, který byl navrhován právě k popisu devastujících účinků jednání úvěrujících společností na její společný život s žalovaným. Manželka žalovaného navíc pracovala v kanceláři insolvenční správkyně a je tedy velice dobře obeznámena s postupy úvěrujících společností a kdyby ji alespoň jedna úvěrující společnost oslovila a požadovala její souhlas s uzavřením úvěrové smlouvy, nemusel by žalovaný upadnout na úplné finanční dno. Přitom jeho závislost nebyla způsobena jeho nezodpovědným chováním. Okresní soud rovněž nesprávně ve svém rozsudku uvedl, že žalovaný nenavrhoval provedení znaleckého posudku k prokázání svého zdravotního stavu. Žalovaný rovněž namítal, že okresní soud žalobě nesprávně vyhověl, a to zcela v rozporu s § 6 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobkyně nejednala při sjednávání úvěru poctivě, absolutně se nezabývala úvěruschopností žalovaného a porušila tím ustanovení ZoSÚ. Žalobkyně tuto zákonem jí uloženou povinnost činí liknavě a zcela formálně a je pro ni výhodnější, pokud spotřebitel úvěr neuhradí, jelikož po něm může požadovat další sankce, které nepoměrně navýší dlužnou částku. Žalobkyně tak nejednala poctivě a soud by ji měl svým rozhodnutím nutit k řádnému plnění jejích povinností ohledně zkoumání úvěruschopnosti spotřebitelů. Nárok žalobkyně by tedy měl být v souladu s § 8 o. z. zamítnut. 3. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že považuje s ohledem na své částečné zpětvzetí žaloby, kterým omezila svůj nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi částkou vyplacenou žalovanému na základě smlouvy o úvěru a částkou dosud jím zaplacenou, rozsudek okresního soudu za zcela správný a navrhla jej v celém rozsahu potvrdit. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu (neboť takto byl odvoláním žalovaného odvolacímu přezkumu otevřen), a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné pouze částečně. 5. Odvolací soud pokládá za nutné v prvé řadě uvést, že považuje veškerá skutková zjištění učiněná okresním soudem za zcela správná, a proto na ně pro zestručnění plně odkazuje. Odvolací soud pouze ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování provedené okresním soudem, a to o důkazy, jež ve smyslu § 120 odst. 2 věta první o. s. ř. vyplývaly z obsahu spisu a jejichž provedení bylo potřebné ke zjištění skutkového stavu věci. Jednalo se o důkazy prokazující majetkové poměry žalovaného a jeho možnosti vrácení vyplacené jistiny úvěru dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Těmi se okresní soud nijak nezabýval, avšak již z obsahu samotného spisu vyplývalo, že majetkové poměry žalovaného nejsou příznivé, neboť jednak sám žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků, které mu bylo okresním soudem přiznáno usnesením ze dne 15. 12. 2020, č. j. 111 C 374/2020-34, a jednak sám žalovaný v žádosti o osvobození od soudních poplatků v [měsíc] [rok] uvedl, že jeho jediným příjmem je invalidní důchod ve výši [částka] měsíčně. Podle odvolacího soudu tak jednoznačně v řízení vyvstala potřeba zjistit majetkové poměry žalovaného ve vazbě na ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, kterou odvolací soud naplnil tím, že k důkazu sdělil obsah listin týkajících se majetkových poměrů žalovaného (výplatní lístky za měsíce [měsíc] [rok] až [měsíc] [rok], oznámení ČSSZ ze dne [datum], oznámení ČSSZ ze dne [datum], čestné prohlášení ze dne [datum], vyúčtování společnosti [právnická osoba], pracovní smlouva ze dne [datum], dodatek č. 1 pracovní smlouvy ze dne [datum] a oznámení ČSSZ ze dne [datum]). Pro větší přehlednost pak odvolací soud uvádí jednotlivá skutková zjištění učiněná z těchto důkazů níže, v rámci právního hodnocení věci. 6. Pokud se týče právního hodnocení věci, pak odvolací soud zcela souhlasí se závěry soudu okresního o tom, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, neboť byla uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb (žalobkyní) a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit rovněž podle ustanovení ZoSÚ, neboť předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy. Odvolací soud pak rovněž zcela souhlasí se závěrem okresního soudu o neplatnosti této smlouvy o úvěru v důsledku nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat při uzavírání smlouvy schopnost žalovaného úvěr řádně splácet dle § 86 odst. 1 ZoSÚ. V souvislosti s tímto závěrem pak okresní soud rovněž správ