15 CO 294/2021-63 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem pro zmeškání okresní soud zastavil řízení co do částky [částka], co do částky [částka] a co do úroku ve výši 23,29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), dále uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] a částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 35 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka] (výrok II.) a dále zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok III.). Ve vztahu k žalované okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání, neboť dospěl k závěru, že v době jeho rozhodování byly splněny náležitosti pro vydání tohoto typu rozsudku. Žalovaná byla řádně a včas předvolána k prvnímu jednání, v předvolání byla současně poučena o následcích nedostavení se k tomuto jednání v podobě možného vydání rozsudku pro zmeškání, přičemž žalovaná se k jednání nedostavila a svou neúčast nijak neomluvila. A protože žalobkyně v rámci prvního jednání navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání, pokládal soud skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě za nesporná a na tomto základě žalobě v celém rozsahu (po částečném zpětvzetí žaloby) vyhověl ve smyslu § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 2. Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém navrhovala jeho změnu a zamítnutí žaloby. Tento svůj návrh odůvodnila tím, že z žaloby nevyplývá důvodnost nároků v ní uplatněných, neboť z tvrzení v ní obsažených nelze zjistit, zda a jakým konkrétním způsobem byla zkoumána schopnost žalované úvěr splácet. Smlouva o úvěru je tak neplatná, přičemž žalovaná v té souvislosti vznesla námitku promlčení nároků žalobkyně. Žalovaná rovněž uvedla, že před jednáním, v jehož rámci byl vyhlášen rozsudek pro zmeškání, odeslala soudu žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů, na kterou však soud nijak nereagoval. 3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výrocích II. a III., a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (jakožto rozsudek vydaný ve formě rozsudku pro zmeškání) ve smyslu § 212a odst. 4 o. s. ř. pouze z důvodů uvedených v § 205b o. s. ř. Odvolací soud dále předesílá, že při přezkoumání rozsudku pro zmeškání není vázán odvolacími důvody uvedenými odvolatelem a správnost rozsudku pro zmeškání je povinen přezkoumat i tehdy, není-li odvolatelem uplatněn žádný z pohledu § 205b o. s. ř. relevantní odvolací důvod. Odvolací soud proto správnost rozsudku pro zmeškání při respektování § 212a odst. 2 o. s. ř. přezkoumal i z hlediska splnění všech formálních předpokladů potřebných pro jeho vydání a dále z pohledu případných vad dle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. 5. V rámci přezkumu odvolací soud žádnou z případných vad dle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. neshledal a tato ostatně nebyla ani ze strany žalované namítána. Pro další výsledek odvolacího řízení proto byla podstatná pouze otázka, zda byly splněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b o. s. ř. 6. Základem koncepce rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b o. s. ř. je domněnka, že pokud žalovaná strana žádným způsobem tvrzení žalující strany nezpochybňuje, ač k tomu má všechny možnosti. Z tohoto důvodu se pak ani nedostaví k prvnímu jednání ve věci, neboť ve skutečnosti ani nemá žádné argumenty a důkazy proti tvrzením žalující strany, která je tak možno považovat za pravdivá a správná a odpovídající skutkovému stavu, jenž objektivně nastal. K takovému závěru je zapotřebí, aby žalobkyně uvedla v žalobě skutková tvrzení v takovém rozsahu, aby na základě jejich nespornosti bylo možno výrokem rozsudku přiznat žalobkyni plnění, kterého se domáhá. Zákon totiž v § 153b o. s. ř. vytváří fikci, podle níž se v důsledku zmeškání žalované považují tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za„ nesporná“ a soud takto„ zjištěný“ skutkový stav pouze právně posoudí z pohledu, zda je nárok žalobkyně po právu. Neobsahuje-li však žaloba skutková tvrzení o všech okolnostech, které jsou pro právní posouzení věci podle hmotného práva významné, není možné ve věci rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 7. Dle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 973/2002, pak platí, že rozhodujícími skutečnostmi, které musí být obsaženy v žalobě, se dle ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žaloba v této věci pak neobsahuje vylíčení těchto rozhodujících skutečností týkajících se posouzení otázky, zda žalobkyně jako úvěrující společnost před poskytnutím úvěru žalované splnila svou povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), tedy aniž by konkrétně vylíčila, jak byla úvěruschopnost žalované posouzena, na základě jakých údajů o žalované, jakých jejich majetkových poměrů a podle jakých kritérií a s jakým výsledkem byla hodnocena. Přitom tato tvrzení jsou stěžejní z hlediska posouzení platnosti úvěrové smlouvy dle shora citovaného zákonného předpisu. 8. Žalobkyně totiž v žalobě uvedla pouze zcela neurčitá tvrzení o tom, že zkoumala schopnost žalované úvěr splácet na základě žalovanou uvedených informací a jí předložených dokladů. Taková tvrzení jsou však zcela nedostatečná a bylo potřeba je konkretizovat tak, aby bylo zcela jasné, jaké konkrétní informace žalovaná žalobkyni poskytla a jakými konkrétními doklady je doložila. Obdobně je pak zcela neurčité, pokud žalobkyně uvedla, že provedla lustraci žalované v rejstřících SOLUS a NRKI. Za tohoto stavu tak odvolací soud dospěl k závěru, že skutková tvrzení uvedená žalobkyní v žalobě nejsou takové kvality, aby na jejichž základě bylo možno usuzovat na důvodnost nároku žalobkyně. Odvolací soud se proto ani dále nezabýval námitkou žalované, že před rozhodnutím soudu rozsudkem pro zmeškání mu zaslala žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů. Zkoumání této námitky by totiž nemohlo přivodit jiné rozhodnutí odvolacího soudu, a tudíž by bylo procesně neekonomické. 9. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak nebyly v této věci splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b o. s. ř. Proto odvolací soud v souladu s § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek okresního soudu ve výrocích II. a III. změnil tak, že se rozsudek pro zmeškání nevydává. 10. V dalším průběhu řízení pak okresní soud rozhodne o věci na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které do té doby vyjdou v řízení najevo, a to včetně konkrétních tvrzení žalobkyně ohledně otázky splnění její povinnosti zkoumat schopnost žalované úvěr řádně splácet. V případě, že žalobkyně sama tato tvrzení nedoplní (a neoznačí případně k jejich prokázání důkazy), bude okresní soud v tomto směru postupovat ve vztahu k žalobkyni v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. V novém rozhodnutí pak okresní soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení.