15 CO 299/2021-97 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka], úroku ve výši 8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z téže částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka]. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Okresnímu soudu vytýkala nesprávné právní posouzení věci. Zdůraznila, že v žalobě tvrdila, že žalovaná je solidárním obligačním dlužníkem z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] v původní výši [částka] s tím, že další obligační dlužník je v insolvenčním řízení. Nikdy netvrdila, že by žalovaná vystupovala v pozici ručitele, jak bylo uvedeno v odůvodnění rozsudku. Na důkaz těchto svých tvrzení žalobkyně předložila smlouvu o úvěru, včetně záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ze dne [datum]. Z předložených dokladů pak vyplývá čerpání úvěru s tím, že žalobkyně splnila svou povinnost vůči oběma obligačním dlužníkům a poskytla dohodnuté peněžní plnění ve sjednané výši dne [datum] a [datum]. Dlužníci dle smluvního ujednání zaplatili v období od [datum] do [datum] celkem [částka], jak uvedla v žalobě. Dle žalobkyně žalovaná dostatečně projevila vůli uzavřít s žalobkyní smlouvu o úvěru a podpis na smlouvě nikterak nezpochybnila. Zamítnutí žaloby proto žalobkyně označila jako nedůvodné s tím, že zahájení insolvenčního řízení vůči dalšímu obligačnímu dlužníku nemůže jít k tíži žalobkyně. 3. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Poukázala na listinu předloženou žalobkyní k důkazu a označenou jako„ oznámení o zahájení insolvenčního řízení“, datovanou ke dni [datum], v níž žalobkyně informuje žalovanou coby dlužníka, ručitele, o svém dalším postupu při správě pohledávky v důsledku insolvenčního řízení obligačního dlužníka [jméno] [příjmení]. Tvrzení žalobkyně uvedené v odvolání je tak v příkrém rozporu s provedeným dokazováním i v rozporu s dřívějšími tvrzeními samotné žalobkyně s účelovou snahou žalobkyně vykonstruovat závazek žalované z dotyčného úvěrového smluvního vztahu poté, co se [jméno] [příjmení] stal nesolventním a bylo vůči němu zahájeno insolvenční řízení. Současně namítala, že nikdy nebylo v řízení prokázáno poskytnutí dotčených prostředků do sféry žalované, která tyto nikdy nepřijala a také rovněž sama nikdy na tvrzený závazkový vztah žalobkyni ničeho neuhradila. Toto prováděl dle výčtu v odvolání po celou dobu pouze [jméno] [příjmení] coby dlužník z dotčeného závazkového vztahu. Žalobkyně ani v jednání před žalovanou před zahájením řízení nikdy žalované nedoložila existenci závazkového vztahu vůči ní, když byla žalované zaslaná pouze anonymizovaná verze dotčené úvěrové smlouvy. Žalovaná se proto zcela ztotožňuje s právními závěry prvoinstančního soudu o tom, že žalobkyně nijak neprokázala existenci platného závazku z dotčené úvěrové smlouvy vůči žalované, která od počátku namítá nedostatek své pasivní věcné legitimace. Současně žalovaná zdůraznila, že žalobkyně v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru nikdy řádně neověřila úvěruschopnost žalované. V době sjednání úvěru, tj. ke dni [datum] žalovaná čerpala mateřskou dovolenou. Od [datum] jí pak byl přiznán rodičovský příspěvek v částce [částka] měsíčně, z čehož vyplývá, že žalovaná ke dni sjednání úvěru nemohla splňovat řádně podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru v tak vysoké částce, neboť by takový úvěr nebyla schopna splácet. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] se smluvním úrokem ve výši 8 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z téže částky za dobu od [datum] do zaplacení. Skutkově tvrdila, že dne [datum] uzavřela se žalovanou a dalším obligačním dlužníkem, který je v současné době v insolvenci, smlouvu o úvěru na částku [částka], který měl být splácen v měsíčních splátkách po [částka] počínaje [měsíc] [rok] Cena za přijetí a vyhodnocení žádosti o úvěr byla stanovena na částku [částka], cena pojištění pro případ nemožnosti splácet úvěr činila [částka] měsíčně. Účastníci si sjednali přičítání úroku k jistině pohledávky. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované a tato byla posouzena jako úvěruschopná. Žalovaná platila splátky do [měsíc] [rok], kdy celkem bylo uhrazeno [částka]. Následně však žalobkyně marně žalovanou upomínala o úhradu dlužných splátek. Zůstatek úvěru se stal splatným ke dni [datum]. Vyčerpaná jistina činí [částka], úroky [částka], poplatek za vyhodnocení žádosti [částka], pojištění [částka], z toho bylo uhrazeno [částka], žalovaná částka tedy sestává z dlužné jistiny ve výši [částka] a z nezaplacených poplatků za pojistné za měsíce [měsíc] [rok] až [měsíc] [rok] ve výši [částka]. Žalovaná s žalobou nesouhlasila se stejnou argumentací, jakou uvedla ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně. Na stanovisko žalované pak žalobkyně reagovala tak, že žalovaná byla účastníkem smluvního vztahu na straně úvěrového dlužníka, jak plyne ze samotné smlouvy, s povinností vrátit úvěr včetně dohodnutého příslušenství. Dále doplnila, že úvěruschopnost posoudila u obou dlužníků, a to podle připojeného výpisu z účtu spoludlužníka [jméno] [příjmení] za měsíc [měsíc] [rok], z něhož vyplynuly příjmy i výdaje obou dlužníků, které byly vzaty v úvahu jako nezbytná součást při posuzování jejich schopnosti úvěr splácet. 6. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými účastníky a dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby. Poukázal na tvrzení žalobkyně o tom, že úvěrová smlouva byla uzavřena mezi účastníky a dalším obligačním dlužníkem, toho času v insolvenci, kdy z předložených listin vyplynulo, že by se mělo jednat o [jméno] [příjmení], narozeného [datum] Uzavření smlouvy o úvěru žalobkyně prokazovala listinou nazvanou jako smlouva o úvěru ze dne [datum], z níž vyplývá, že žalobkyně měla uzavírat smlouvy jako úvěrující, žalovaná a [jméno] [příjmení] jako úvěrovaní. Naproti tomu však žalobkyně v oznámení ze dne [datum] uvedla, že žalovaná uzavírala smlouvu jako dlužník, ručitel. Žalovaná popřela, že by smlouvu o úvěru uzavřela, že by někdy projevila vůli tuto smlouvu uzavřít, naopak její vůlí bylo uzavřít dohodu o možnosti disponovat s účtem [jméno] [příjmení], na který chodily žalované dávky státní sociální podpory. Smlouva o úvěru nebyla okresnímu soudu poskytnuta v originále, nýbrž pouze v kopii, přičemž okresní soud současně vyslovil domněnku, že pokud byla smlouva za žalobkyni podepsána elektronicky, pak originál listiny existovat ani nemůže, jestliže podpisy měly být připojeny ke smlouvě na tabletu. Proces kontraktace však žalobkyní tvrzen nebyl, byť okresní soud žalobkyni zaslal vyjádření žalované k žalobě. Vzhledem k námitkám žalované, která popírá uzavření smlouvy o úvěru v tom smyslu, že právní jednání žalované nesměřovalo k uzavření smlouvy o úvěru, bylo dle okresního soudu nutno ze strany žalobkyně doplnit tvrzení, jakým způsobem smlouva mezi účastníky byla uzavírána, zda písemně či ústně, v případě písemně smlouvy, zda účastníci podepsali smlouvu osobně či elektronicky. Vše by rovněž žalobkyně musela prokázat. Okresní soud přitom poukázal také na zcela nedostatečná tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti účastníků tvrzené smlouvy o úvěru před jejím uzavřením i absenci jakéhokoliv navrženého důkazu s tím, že v případě, že by žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, mohla by prokázat, že finanční prostředky se dostaly do dispozice žalované, popřípadě že žalovaná dala žalobkyni pokyn, jakými způsoby má být s finančními prostředky nakládáno, a soud by mohl nárok žalobkyně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně se však k jednání okresního soudu nedostavila a znemožnila tak, aby byla poučena dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Z uvedených důvodů proto okresní soud žalobu v celém rozsahu zamítl a procesně zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení, kterou vyčíslil na částku [částka]. 7. U odvolacího jednání žalovaná setrvala na svých stanoviscích. 8. V souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud zopakoval dokazování smlouvou o úvěru ze dne [datum], záznamem o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací z téhož dne, podklady pro soudní řízení, skeny obrazovky monitoru, výpisem z účtu [jméno] [příjmení] za měsíc [měsíc] [rok], oznámením o zahájení insolvenčního řízení ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu ze dne [datum], výzvou k úhradě dlužné část