69 CO 248/2021-247 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky 23.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23.000 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 15.621,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. V důvodech podaného odvolání uvedla, že částku 23.000 Kč žalobkyně žalované uhradila za studium v souladu se smlouvou o studiu. Sjednané studium dle studijního plánu nebylo žalobkyni poskytnuto, k žádné dohodě o změně studia nedošlo, respektive žalobkyni bylo poskytnuto pouze částečné plnění, které samo o sobě nemá pro žalobkyni vůbec žádný význam. Žalobkyně v žalobě vylíčila skutkové okolnosti a předložila důkazy, o které opřela žalobou uplatněný nárok a soud na základě skutkových okolností a předložených důkazů vyřídil věc platebním rozkazem, z čehož vyplývá, že nárok žalobkyně považoval za zcela oprávněný. Dne [datum] se v řízení konalo jednání, v rámci kterého žalovaná prostřednictvím právního zástupce po poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. učinila nespornou podstatu sporu co do skutkových tvrzení s tím, že za sporné považuje pouze právní hodnocení. Skutkový stav věci tak, jak byl popsán v žalobě, byl tedy žalovanou výslovně po poučení soudu učiněn nesporným. S uvedenou skutečností soud nijak v dalším průběhu řízení nepracoval, ačkoliv pracovat měl. Soud prvního stupně nevzal tuto okolnost v rámci své činnosti v potaz, respektive v rozsudku tato skutečnost zcela absentuje. Vydaný rozsudek je podle žalobkyně rozhodnutím, které vykazuje vady a je nepředvídatelné, neboť soud vydal platební rozkaz a tedy považoval žalobou uplatněný nárok za opodstatněný, co do všech jeho složek. V rámci jednání žalovaná výslovně uznala žalobou uplatněný nárok (co do podstaty sporu), soud ve vztahu k účastníkům řízení nevyslovil v průběhu řízení svůj předběžný názor, ani nevyslovil, že by snad změnil svůj názor na žalobou uplatněný nárok, který ho k vydání platebního rozkazu vedl a nevyslovil svůj názor na právní hodnocení zjištěného skutkového stavu, respektive, že by došlo ke změně jeho právního hodnocení po vydání platebního rozkazu. Žalobkyně byla studentkou žalované, absolvovala 80 hodin výuky v prvním semestru (respektive v prvním ročníku studia) v oboru„ Tanečně pohybová terapie“, o který měla zájem a do kterého byla žalovanou zařazena. V důsledku vládních opatření proti COVID 19 byla ukončena výuka v rámci uvedeného oboru a studentům byla navržena změna studia ve dvou variantách A (online výuka), B (poskytnutí výuky z prvního ročníku zcela nekoncepčně až na konci studia). Obě navržené varianty změny studia (změna plnění žalované) jsou z podstaty věci u daného oboru zcela zásadní koncepční změnou (obor tanečně pohybová terapie dle studijního plánu zahrnuje sebezkušenostní výcvik vyžadující osobní účast studenta a celé skupiny, který nelze nahradit formou online výuky, jakkoli u jiných studijních oborů s menšími či většími obtížemi patrně možné je), když je potřeba posuzovat zcela individuálně, zda změna studia (na online výuku nebo jakékoli jiné náhradní studium) v určitém oboru možná je, či nikoliv, a to při užití obyčejného selského rozumu. Žalobkyně se změnou studia nesouhlasila ani v jedné variantě, neboť se jednalo o zcela zásadní zásah do celkové koncepce studia a do studijního plánu, o který neměla zájem (a v takovéto modifikované podobě by o studium neměla zájem od počátku). Nejednalo se o změnu termínů studia (v rámci studijního plánu), ke které by žalovaná byla oprávněna bez souhlasu žalobkyně dle studijního řádu, nýbrž o změnu studijního plánu jako takového, respektive o změnu předmětu smlouvy, o podstatnou změnu plnění, ke kterému se žalovaná zavázala, kterou žalobkyně nebyla povinna přijmout, respektive záleželo zcela na konkrétním studentovi, zda náhradní formu studia přijme či nikoliv (aniž by bylo jakkoli dotčeno právo studentů modifikovanou formu studia nepřijmout). Žalovaná poskytla studium v rámci své podnikatelské činnosti, tedy měla nárok na kompenzaci jako podnikatel, který byl dotčen vládními opatřeními v souvislosti s COVID 19 (pokud tuto možnost kompenzace nevyužila, což není jasné, neboť tato skutečnost nebyla v průběhu řízení zjišťována), není možné, aby se žalovaná hojila na studentech prostřednictvím zaplaceného školného za období, kdy výuka nemůže být poskytnuta. V okamžiku změny studia nabízené žalovanou nebylo zřejmé, jak dlouho vládní opatření potrvají, za daných okolností neměl význam ani první semestr výuky (bez jakékoli návaznosti na další studium nabízené žalovanou). Soud prvého stupně nesprávně posoudil odstoupení žalobkyně od smlouvy, pokud uvedl, že ze strany žalované nedošlo k porušení smlouvy o studiu. Uvedený závěr soudu je v rozporu se soudem citovaným § 1764 o. z., které soud podle rozsudku pro rozhodnutí užil a podle kterého změna okolností nemění nic na povinnosti smluvní strany splnit dluh. Žalobkyně vyslovila nesouhlas s tím, že změna studia na online výuku (která měla spočívat ve sledování videí) je v oboru tanečně pohybová terapie adekvátní změnou studia, kterou byla snad dokonce povinna přijmout. Závěry soudu uvedené v rozsudku vedou k naprosto nespravedlivému uspořádání vztahů mezi žalovanou a žalobkyní, kdy žalobkyně je v důsledku rozsudku soudu povinna snášet důsledky vládních opatření v souvislosti s pandemií COVID 19, a to ze 100 %, ačkoliv ona své povinnosti ze smlouvy o studiu splnila a jí tato opatření v poskytnutí plnění nebrání. Výslovně vyjádřila i nesouhlas s výrokem o náhradě nákladů řízení, kdy poukázala na to, že se konalo pouze jedno jednání, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku a nejedná se o věc nijak právně složitou. Žalovaná v průběhu řízení podávala vyjádření, která s předmětem sporu nijak nesouvisí. 3. K odvolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná písemně. Navrhla, aby krajský soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil. Odmítla konstrukci žalobkyně spočívající v tom, že pokud byl v prvotní fázi řízení vydán platební rozkaz, je třeba z této skutečnosti vycházet v tom směru, že oprávněnost uplatněného nároku nelze v dalším stádiu sporu nijak zvrátit. Poukázala na to, že nalézací soud v této fázi řízení vychází pouze a výhradně ze skutečností předestřených žalobkyní, aniž by měl možnost zjistit, čím se proti nároku brání druhá strana sporu. Žalovaná učinila nespornou podstatu sporu, co do skutkových tvrzení s tím, že za sporné považuje pouze právní posouzení. Z takto koncipovaného stanoviska žalobkyně v další části podaného odvolání dovozuje, že skutkový stav věci, tak jak byl popsán žalobkyní v žalobě, byl žalovanou výslovně učiněn nesporným. Podstatu sporu rozhodně nelze zaměňovat s uplatněným nárokem, základem nároku apod. Podstatu sporu vystihuje okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku, že tato spočívá v tom, zda je právně účinné a platné odstoupení žalobkyně od smlouvy o studiu, tedy zda byly pro toto právní jednání dány zákonné předpoklady.„ Podstata sporu“, jako slovní spojení, tkví v tom, v čem spočívá spor. Pokud žalovaná sdělila, že podstata sporu je mezi účastníky nesporná co do skutkových tvrzení, bylo tím myšleno pouze a jen to, že dle názoru žalované je mezi stranami jasné, co je mezi nimi sporné a v tomto ohledu, tedy co do podstaty sporu, lze podstatná skutková tvrzení považovat za nesporná. Konkrétně sporné je mezi stranami, zda je platné či neplatné odstoupení od smlouvy o studiu a nespornost se vztahuje k tomu, že byla uzavřena smlouva o studiu a že žalovaná obdržela korespondenci označenou jako odstoupení od smlouvy, u které je třeba posoudit, zda je platné a účinné, nebo k němu nelze přihlížet pro neplatnost a neúčinnost. Ze strany žalované nikdy nedošlo k explicitnímu uznání nároku, když toto nebylo nikdy zamýšleno. Uplatněná pohledávka je od počátku a konzistentně popírána, o čemž svědčí všechna písemná a ústní podání žalované. Lze souhlasit s tím, že žalobkyně byla studentkou žalované, přičemž absolvovala 80 hodin výuky v rámci třech ročníků, do kterých je studium rozděleno. Žalobkyně si zvolila vzdělávání v rámci programu„ Tanečně pohyblivá terapie“. Mimořádným opatřením ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 10. 3. 2020, č. j. MZDR [číslo] 2020 MIN/KAN byla s účinností od [datum] zakázána osobní přítomnost žáků a studentů na základním, středním a vyšším odborném vzdělávání ve školách a školských zařízeních podle školského zákona (č. 561/2004 Sb.) a taktéž osobní přítomnost studentů na studiu na vysoké škole podle zákona o vysokých školách ([číslo] Sb.). V návaznosti na tuto situaci byla na všech úrovních studia jako nejefektivnější a nejbezpečnější vyhodnocena tzv. online výuka. Na tento stav musela reagovat žalovaná, která svým studentům nabídla pokračování ve studiu online (varianta A) a nebo měli možnost setrvat v prezenční výuce s tím, že tato bude standardně pokračovat po zrušení vládních opatření, tedy neprodleně poté, jakmile to bude reáln