69 CO 266/2021-199 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 73.721,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 73.721,77 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.). Žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 32.308,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 32.308,06 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 106.029,83 Kč od [datum] do [datum] zamítl (výrok II.). Žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku, jeho vyhovující části, podal odvolání žalovaný. Především namítal, že řízení vůči žalovanému bylo provedeno formou videokonference a žalovanému byl při jednání [datum] vypínán mikrofon, takže nemohl reagovat na průběh jednání, výzvy soudu k vyjádření a bylo tak zásadně zasáhnuto do jeho práva na osobní projednání jeho věci. Z tohoto důvodu je pak vadný i rozsudek, který z tohoto jedna řízení vzešel. Soud neprovedl důkazy navržené žalovaným k prokázání tvrzení, že v odběrném místě byla ještě v době nastěhování se [jméno] [příjmení] zapojena funkční elektrocentrála a z tohoto důvodu nelze žalovanému klást za odpovědnost (byť objektivní) spotřebování elektrické energie po blíže nezjištěnou dobu před počátkem roku 2015. K tomu žalovaný navrhoval jako důkaz listinu vystavenou [jméno] [příjmení] ze dne [datum], a to nejen k jeho tvrzení, kdo je za neoprávněný odběr odpovědný, ale také k počátku trvání tohoto neoprávněného odběru. Dále byl navržen výslech svědkyně [jméno] [příjmení], matky [jméno] [příjmení] k posouzení věrohodnosti [jméno] [příjmení] a jejího tvrzení v řízení před Okresním soudem [obec] ve věci sp. zn. [spisová značka]. Tento důkazní návrh nebyl proveden, aniž neprovedení bylo soudem nějak vyhodnoceno. Z výslechu žalovaného plyne, že při ohřevu teplé vody bylo užíváno jako medium plyn, nikoliv elektřina, jak tvrdil znalec ve znaleckém posudku použitém soudem jako listinný důkaz ke stanovení množství elektrické energie spotřebované v rozhodném období od [datum] do [datum], přitom ze všech položek spotřebičů v domě se jedná o položku nejvýznamnější. Pak ale neobstojí všechna skutková tvrzení, která soud učinil, jak co se týče počtu dnů, kdy trval neoprávněný odběr (minimálně do [datum] byla v domě zapojená elektrocentrála), tak také množství spotřebované elektřiny určené znaleckým posudkem vypracovaným v řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově sp. zn. 4 T 117/2017. Pokud jde o právní hodnocení učiněné soudem v rámci úvahy podle § 136 o. s. ř. měly být dle žalovaného navržené důkazy provedeny a z toho po učinění správných skutkových zjištění, zohlednit podstatně kratší dobu trvání neoprávněného odběru (nikoliv od [datum] do [datum], ale od [datum] do [datum]) s nižší„ denní“ sazbou spotřebované energie v souvislosti s jiným způsobem ohřevu vody, než stanovil znalec v [anonymizováno] řízení a určit výši škody podstatně nižší částkou, než učinil okresní soud. Domáhal se, aby krajský soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobu zamítl. 3. Proti zamítavému výroku II. a souvisejícímu výroku o nákladech řízení rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Soud správně dospěl k závěru, že v odběrném místě na adrese [adresa]. To vyplývá jak ze znaleckého posudku [číslo] 2016 ve znění dodatku [číslo] [číslo] vypracovaného znalcem [příjmení] [příjmení], které byly vyhotoveny v rámci [anonymizováno] řízení, tak i účastnického výslechu žalovaného v rámci tohoto řízení. V rámci trestního řízení bylo zjištěno, že k neoprávněnému odběru došlo, ale soud [anonymizováno] řízení zastavil z důvodu, že dle § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu, trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen, nebo který ho podle očekávání postihne. Žalobkyně se neztotožňuje se zjištěnou výší náhrady škody vzniklou z neoprávněného odběru elektřiny. Soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku, a to z varianty„ Eb“, dle které znalec vyčíslil škodu částkou 63.527,88 Kč včetně DPH, která odpovídala spotřebě [číslo] kWh. Žalobkyně má za to, že soud měl rozhodnout dle jiné varianty, a to„ Da“. Tuto variantu vyčíslil znalec částkou 95.225,74 Kč včetně DPH, která odpovídala spotřebě [číslo] kWh. Tato varianta vychází z ustanovení § 9 odst. 1 vyhl. č. 89/2011 Sb. Tento výpočet vychází z předchozí měřené spotřeby elektřiny a v této variantě znalec ocenil výsledné množství správnou výší ceny odchylky. Jelikož je možné dojít ke zjištění neoprávněně spotřebované elektřiny dle § 9 odst. 1 vyhlášky, nepřichází v úvahu výpočet dle § 9 odst. 2 až 8 vyhlášky či dle § 9 odst. 10 vyhlášky. Tyto dvě metody se dle vyhlášky i judikatury mají použít ve chvíli, kdy nelze použít výpočet podle § 9 odst. 1 vyhlášky. Soud prvního stupně pro odůvodnění vybrané varianty aplikoval závěry Ústavního soudu, a to I. ÚS 668/15. Tento nález je však aplikovatelný pouze v tom případě, pokud nelze zjistit skutečně odebranou elektřinu podle § 9 odst. 1 vyhlášky a je třeba postupovat dle § 9 odst. 2 až 8 vyhlášky. Tento nález nelze na daný případ použít a vycházet z něj, neboť nález pojednává o náhradním způsobu výpočtu množství neoprávněně odebrané elektřiny dle § 14 odst. 2 až 5 vyhlášky 51/2006 Sb. (tomu dnes odpovídá § 9 odst. 2 až 8 vyhlášky). V tomto sporu však bylo množství neoprávněně odebrané elektřiny stanoveno v souladu s § 9 odst. 1 vyhlášky, když bylo množství neoprávněně odebrané elektřiny objektivizováno znaleckým posudkem provedeným v rámci trestního řízení a bylo stanoveno, jakožto minimální množství neoprávněně odebrané elektřiny, a to v rámci varianty„ Da“ znaleckého posudku. Dle názoru žalobkyně soud vycházel z varianty„ Eb“ proto, že v závěru dodatku [číslo] znaleckého posudku je uvedeno„ varianta C“, je shodná s „ variantou B“. Tato varianta je proto shodná v doplnění tohoto základního posudku s „ variantou E“. Tedy dvě varianty se shodují, proto budou jistě správné. Tento závěr je ale chybný. Dle zásad trestního řízení musí soud při určení výše náhrady škody vycházet z varianty, která je pro pachatele nejpříznivější, pokud nelze objektivně zjistit výši škody a se zbytkem škody odkázat do civilního řízení. Ale toto řízení je civilní a soud měl řádně a legálně zdůvodnit, proč nepřiznal žalobkyni náhradu škody z neoprávněného odběru elektřiny dle jí požadované varianty„ Da“, což se nestalo. Částku požadovanou v žalobě nelze považovat za nikterak nepřiměřenou a výrazně nadsazenou, značně vzdálenou škodě skutečné, případně mnohonásobně překračující výši žalobci reálně způsobené škody, když varianta„ Da“ znaleckého posudku vychází ze spotřeby, která na daném odběrném místě byla v předchozích obdobích a vychází ze spotřebičů, které byly na odběrném místě používány. Žalobkyně poukazuje na to, že nález I. ÚS 668/15 se věnuje případu, kdy byla náhradním způsobem vyčíslena osmi až jedenácti násobně vyšší náhrada škody za neoprávněný odběr elektřiny, než činily platby za elektřinu v minulosti. Naopak opakovaně bylo judikováno, že i dvojnásobná výše náhrady škody oproti úhradám v jiných obdobích není nepřiměřená (nález ÚS sp. zn. I. ÚS 1676/15). Soud pochybil, pokud nepřiznal žalobkyni úrok z prodlení již od [datum] do [datum]. Žalovaný věděl o tom, jakou částku za neoprávněný odběr elektřiny žalobkyně požaduje, když byl tento nárok uplatněn v rámci trestního řízení, a to mnohem dříve, než žalobkyně svůj nárok vyčíslila v rámci civilního řízení a vystavila předmětnou fakturu. Žalobkyně odeslala daňový doklad ze dne [datum] (faktura [číslo]) poštou, a to jako obyčejnou zásilku dne [datum]. Faktura byla odeslána na adresu [adresa]. Následná upomínka k faktuře ze dne [datum] byla odeslána poštou doporučeně a na stejnou adresu. Jedná se o poslední známou adresu žalovaného, kterou měla žalobkyně k dispozici. Žalobkyně se rovněž odvolala proti výroku o náhradě nákladů řízení, neboť žalobou požadovaná částka byla objektivizována znaleckým posudkem a vychází právě i z tohoto znaleckého posudku. Navíc žalobkyně měla ve sporu větší úspěch ve věci, a soud rozhodl na základě znaleckého posudku, kde bylo variant výpočtu více a nebyl dán žádný důvod k tomu, aby nebyly žalobkyni přiznány náklady řízení, a aby soud takto moderoval její právo na náhradu nákladů řízení dle § 150 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala, aby krajský soud změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II. a žalobě zcela vyhověl. 4. K odvolání žalobce se písemně vyjádřil žalovaný. Uvedl, pokud jde o výši škody způsobené neoprávněným odběrem, pak žádnou variantu znaleckého posudku nemohl soud vzít za směrodatnou, neboť se jedná o důkaz pořízený v trestním řízení, který nesmí být do civilního řízení dle judikatury vyšších soudů přenášen. Předestírá-li žalobkyně soudu názor, že soud prvého stupně vycházel při stanovení výše škody z varianty posudku„ Eb“ takový závěr se z odůvodnění napadeného rozsudku nepodává, žalobkyně hodnotí něco, co vůbec nezaznělo. Soud v