69 CO 289/2021-1006 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní a) smlouvu o bezúplatném převodu jedné poloviny pozemku [anonymizováno] [číslo] orná půda, zapsaném v kat. území [anonymizováno] ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/92 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), a to s obsahem specifikovaným ve výroku I./a. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení v částce 23.176,34 Kč ve lhůtě třídenní k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (výrok II.). Dále nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní b) smlouvu o bezúplatném převodu jedné poloviny pozemku parc. [číslo] orná půda v kat. území [anonymizováno] ve vlastnictví státu (výrok I./b). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení ve výši 23.176,34 Kč ve lhůtě třídenní k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (výrok IV.). 2. Včas podaným odvoláním rozhodnutí okresního soudu napadla žalovaná, a to jednak z důvodu nesprávných skutkových zjištění (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a z důvodů toho, že rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.). Ve vztahu k nesprávným skutkovým zjištěním odvolatelka zdůraznila, že z platného územního plánu vyplývají jiné skutkové závěry než uzavřené soudem. Konkrétně především z něj vyplývá, že náhradní pozemek spadá do kategorie užitková zeleň, pro níž je v textové části uvedeno, že se jedná o plochy zahrad, rolí a sadu sloužící pro rekreaci a pěstování plodin v převažující míře pro vlastní potřebu, převážně v okrajových částech obce, případně v bezprostředním okolí. Naopak jako nepřípustné využití jsou vymezeny intenzivní formy hospodaření. S ohledem na uvedené vymezení je třeba uzavřít, že na náhradním pozemku není možné zemědělsky hospodařit ve smyslu zákona o půdě. Aktuální hospodaření na náhradním pozemku je totiž toliko doplňkovou činností vztahující se k náhradnímu pozemku, nikoliv jeho primárním využíváním v souladu s územním plánem, což není pro naplnění účelu zákona o půdě dostačující. Okresní soud tedy pochybil, když zcela pominul podstatná skutková zjištění z platného územního plánu, včetně jeho textové části (regulativů). Nad rámec uvedených nesprávných skutkových zjištění okresní soud obecně dospěl ke správným skutkovým zjištěním, když opakovaně ve svém rozhodnutí uvedl, že náhradní pozemek se nachází v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, přičemž vlastník takového pozemku je podstatně omezen v rámci činnosti, které jsou zákonem na náhradním pozemku umožněny, respektive podmíněny. Stejně tak reálné zemědělské obhospodařování náhradního pozemku vylučuje jeho zařazení platným územním plánem do ploch užitkové zeleně a s tím spojené stanovené přípustné a nepřípustné užívání náhradního pozemku v rámci této závazné územně plánovací dokumentace. Soud pochybil pokud uvedené skutečnosti právně neposoudil jako překážku vydání náhradního pozemku v tomto řízení. Účelem zákona o půdě je dosažení zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu obnovením původních vlastnických vztahů k půdě a upravit vlastnické vztahy k půdě. Pokud v rámci citace judikatury dovolacího soudu okresní soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 767/2006, žalovaná má za to, že ten není k právnímu posouzení soudu přiléhavý. Prvním důvodem nepřiléhavosti podle názoru žalované je to, že v posuzované věci se Nejvyšší soud ČR zabýval tím, zda-li ochranné pásmo (v tomto případě vzletových a přistávacích drah) představuje výlukový důvod pro nevydání pozemku ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, tedy jakožto část pozemku bezprostředně související se stavbou a nezbytně nutná k jejímu provozu. Argumentace tedy směřovala na zastavěnost pozemku, jak je popsána zákonem o půdě a jak je chápána v rámci soudní judikatury. Námitka žalované však byla směřována v tom směru, že ochranné pásmo tvoří překážku skutečného hospodaření s náhradním pozemkem v takovém rozsahu, aby došlo k naplnění účelu a smyslu zákona o půdě. Druhým důvodem, v němž žalovaná spatřuje nepřiléhavost citovaného judikátu pak je ta skutečnost, že dovolací soud se v této souvislosti přímo dovolává ustanovení § 11 odst. 3 zákona o půdě, kam však ochranné pásmo nemovité kulturní památky nespadá. Nadto má žalovaná za to, že shora popsaná zákonná omezení odůvodňují závěr, že vlastník náhradního pozemku ochranným pásmem je limitován až do té míry, že jej není možné zemědělsky obhospodařovat. Řádné užívání náhradního pozemku je vyloučeno možnými problémy plynoucími z existujících právních faktických překážek. Lze se domnívat, že při hospodaření s náhradním pozemkem vzniknou další problémy vylučující jeho řádné obhospodařování, respektive zlepšení péče o náhradní pozemek a zároveň lze mít za to, že převodem náhradního pozemku na žalobkyni nebude naplněn účel zemědělské restituce podle zákona o půdě. V této souvislosti odvolatelka poukázala na usnesení na NS ČR sp. zn. 28 Cdo 592/2013 a zdůraznila, že je ve veřejném zájmu ponechat náhradní pozemek ve vlastnictví žalované. Náhradní pozemek je přenechán do užívání příspěvkové organizaci [anonymizováno] zahrada [obec], a to na základě nájemní smlouvy za účelem pěstování krmných plodin pro zvířata. Náhradní pozemek je pronajat na dobu neurčitou, pročež je možné jej kdykoliv vypovědět, v důsledku čehož by [anonymizováno] zahrada [obec] přišla o pozemek, na němž pěstuje plodiny pro svá zvířata. Ze všech výše uvedených důvodů má žalovaná za to, že existuje veřejný zájem na ponechání náhradního pozemku ve vlastnictví žalované, aby bylo s jistotou zajištěno jeho přenechání do užívání [jméno] [příjmení] a tím zajištěno pěstování krmných plodin, tj. prosté traviny pro zvěř v zoologické zahradě provozované na [část obce]. Žalovaná proto navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu v celém jejím rozsahu jako nedůvodnou zamítne. 3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalované zdůraznily, že považují odvolání za nedůvodné. Předně odkazovaly na liknavost a svévoly žalované ve vztahu k žalobkyním, což je již pravomocně judikovanou skutečností a bylo potvrzeno i ze strany dovolacího soudu, který rovněž konstatoval, že žalovaná nesprávně ocenila výši restitučních nároků žalobkyň a neshledala důvod k provedení srážek z ocenění nevydaných pozemků. Soudy tedy již shodně konstatovaly, že postup žalované ve vztahu k žalobkyním byl liknavý, až svévolný s tím, že výše restitučních nároků žalobkyň správně činí 7,2 mil. Kč. Na jejich restituční nároky nejsou k dnešnímu dni stále vypořádány a převodem pozemků v k. ú. [anonymizováno] ani nemůže dojít k přečerpání restitučních nároků žalobkyň. Soud posoudil náhradní pozemek jako vhodný k převodu na žalobkyně, žalobkyně namítají, že žalovaná soudu nesdělila ani nedoložila, že k převodu náhradního pozemku brání jakékoliv zákonné důvody uvedené v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě nebo v ustanovení § 6 zákona č. 503/2012 Sb. Žalovaná ani soudu nesdělila, ani nedoložila žádné další relevantní důvody, které by převoditelnost tohoto pozemku na žalobkyně vylučovaly. Ze znaleckého posudku zpracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [jméno] naopak plyne, že tento pozemek žalovaná ocenila finanční částkou 29.816,10 Kč, když se jedná o pozemek typu orná půda/součást zemědělského půdního fondu. Příjezd k tomuto pozemku je možný po místní cestě s nezpevněným povrchem, pozemek se nachází v památkově chráněném území a není na něm možná žádná výstavba stavebních objektů ani zřízení zahrady, když podle platného územního plánu obce Samotíšky se pozemek nachází v prostoru určeném k využití jako plochy užitkové zeleně. Uvedený pozemek se pouze nachází v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, což není překážkou k jeho převodu na žalobkyně. Tento pozemek je rovněž pronajatý za účelem zemědělského využití a žalobkyně tak mají na rozdíl od žalované stále za to, že předmětný pozemek je převoditelný a nebylo prokázáno, že by existovaly jakékoliv zákonné důvody vylučující převoditelnost tohoto pozemku. Okolnost, že tento pozemek má být dotčen tzv. ochranným pásmem jeho převoditelnost na žalobkyně nevylučuje ani neomezuje. Pozemek je zjevně zemědělsky využitelný. Žalovaná do veřejných nabídek pozemky v tzv. ochranných pásmech běžně zařazuje. Argumentace žalované je tedy licoměrná, pokud v předmětném řízení žalovaná namítá nepřevoditelnost náhradního pozemku v [anonymizována tři slova] z důvodu, že se má nacházet v tzv. ochranném pásmu, tj. namítaje nepřevoditelnost z důvodu jeho dotčení ochranným pásmem, ačkoliv pozemek je zemědělský, s pozemkem je rovněž zemědělsky nakládáno a sama žalovaná pozemky v ochranných pásmech běžně zařazuje do svých vlastních nabídek, v režimu zákona o půdě. Žalobkyně na závěr shrnuly, že jsou osobami oprávněnými, postup žalované lze vyhodnotit jako liknavý či svévolný a náhradní pozemky jsou způsobilé k vydání. Navrhovaly proto, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věc