71 CO 308/2020-419 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobcům 182 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 2. 2. 2016 do 31. 12. 2017, ve výši 8,5 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 9 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 9,75 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 10 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2019 do 1. 2. 2020, vždy z částky 50 Kč, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 3. 8. 2016 do 31. 12. 2017, ve výši 8,5 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 9 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 9,75 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 10 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2019 do 1. 2. 2020, vždy z částky 50 Kč, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 3. 8. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 8,5 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 9 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 9,75 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 10 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2019 do 1. 2. 2020, vždy z částky 50 Kč, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I.), žalobu o zaplacení částky 385 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 173 700 Kč od 1. 5. 2015 do zaplacení, z částky 167 800 Kč od 29. 6. 2015 do zaplacení, z částky 31 450 Kč od 13. 5. 2018 do zaplacení, z částky 12 050 Kč od 5. 6. 2019 do zaplacení, zamítl (odstavec II.), žalobu o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 73 100 Kč od 31. 1. 2016 do zaplacení, vyjma úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 2. 2. 2016 do 31. 12. 2017, ve výši 8,5 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 9 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 9,75 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 10 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2019 do 1. 2. 2020, vždy z částky 50 Kč, do zaplacení, zamítl (odstavec III.), žalobu o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 63 900 Kč od 2. 8. 2016 do zaplacení, vyjma úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 3. 8. 2016 do 31. 12. 2017, ve výši 8,5 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 9 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 9,75 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 10 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2019 do 1. 2. 2020, vždy z částky 50 Kč, do zaplacení, zamítl (odstavec IV.), žalobu o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 45 650 Kč od 2. 8. 2017 do zaplacení, vyjma úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 3. 8. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 8,5 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 9 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 9,75 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 10 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2019 do 1. 2. 2020, vždy z částky 50 Kč, do zaplacení, zamítl (odstavec V.) a žalobci jsou povinni zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované náklady řízení ve výši 30 571,20 Kč vyčíslené v písemném vyhotovení rozsudku, do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec VI.). 2. Tento rozsudek napadli včasným odvoláním všichni účastníci. Žalobci podali odvolání proti odstavcům II. - VI. výroku s návrhem na jeho změnu tak, že žalobě bude zcela vyhověno. Vyslovili nesouhlas se závěry okresního soudu vedoucími k částečnému zamítnutí žaloby, jsou naopak přesvědčeni, že jsou aktivně věcně legitimováni k žalobě i pro období po 1. 3. 2017, kdy již přestali být nájemci předmětného bytu. Podle žalobců je podstatné, že v bytě stále bydlí a jsou příjemci služeb spojených s užíváním bytu. Dále mají za to, že i žalovaná je pasivně věcně legitimována k požadovanému plnění za vyúčtování služeb poskytovaných před datem 1. 3. 2015. V té době sice ještě nebyla vlastníkem bytového domu (tím se stala 5. 2. 2015), ale vstoupila do práv a povinností svých právních předchůdců, kteří provedli vyúčtování k datu 28. 2. 2015 O pasivní věcné legitimaci žalované svědčí také výsledky soudního řízení vedeného u OS v Olomouci pod sp. zn. [číslo], v němž bylo předchozími vlastníky konstatováno, že nejsou pasivně věcně legitimováni (v řízení o obdobné žalobě za období do 28. 2. 2015) a na tomto základě vzali žalobci žalobu zpět a řízení bylo zastaveno. Nebyla-li dána pasivní legitimace předchozích vlastníků, nemůže v tomto řízení okresní soud vyslovit nedostatek pasivní věcné legitimace nynější žalované. 3. Žalovaná svým odvoláním brojila proti vyhovujícímu výroku v odstavci I. a proti výroku o nákladech řízení v odstavci VI. a domáhala se změny rozsudku v jeho meritorní části tak, že se žaloba i v rozsahu odstavce I. výroku zamítá. Podle žalované okresní soud nesprávně posoudil a rozhodl zejména za 1) zda žalovaná zaslala žalobcům nesprávné vyúčtování, za 2) jaký je smysl ust. § 13 zákona o službách, a zda stanovení zákonné pokuty v konkrétním případě naopak nesměřuje proti smyslu a účelu tohoto zákona, za 3) zda ostatní nájemníky bylo odsouhlaseno, že zákonné pokuty dle zákona č. 67/2013 Sb. nebudou účtovány, za 4) zda žalovaná správně vznesla námitku započtení svých protipohledávek a za 5) o vyčíslení nákladů řízení. Porovnáním evidenčních listů z [datum] na č. l. 33 s evidenčním listem ze dne [datum] na č. l. 208 je zřejmé, že vlastník nemovitosti od zálohových plateb (za osvětlení společných prostor a čištění komínů) upustil a tyto úhrady změnil na paušální formu. Účelem ust. § 13 zákona č. 67/2013 Sb. je snaha o postižení nepoctivého pronajímatele, který se na úkor nájemců snaží obohacovat. Takovým pronajímatelem však žalovaná není, naopak veškerá vyúčtování služeb určená žalobcům je zvýhodňovala. Jedná se o platbu za úklid společných prostor 220 Kč měsíčně, kterou platili ostatní nájemci. Tuto úhradu žalovaná od žalobců nepožadovala, když jejich nájemní vztah skončil v únoru roku 2017 a požadavek vůči žalobcům na úhradu této služby by zřejmě měl za následek další mnohaletý soudní spor. Pokud jde o platby za osvětlení společných prostor a čištění komínů ponechala žalovaná jejich výši v původní podobně dle ceny energií v roce 2014. Samotný nájem pak hradí žalobci také v původní výši 1.334 Kč měsíčně, ačkoliv ve srovnatelném bytě obývaném jiným nájemcem činí nájemné 9.000 Kč měsíčně. Žaloba o určení výše nájemného byla zamítnuta z důvodu formální chyby a další žalobu již žalovaná nepodávala, neboť předpokládala, že se žalobci z bytu vystěhují, když jim byla dána výpověď z nájmu. Přestože žalobcům nájemní poměr skončil k 28. 2. 2017, byt nevyklidili a nadále jej užívají. I z toho důvodu je přiznání pokuty žalobcům za období od 1. 3. 2017 do 1. 4. 2017 v rozporu s účelem zákona i logikou. Pokud odvolací soud neuzná tuto argumentaci za dostatečnou, pro závěr o nedůvodnosti žaloby, neobejde se bez řádného dokazování a posouzení platnosti dohod, které uzavřela žalovaná s ostatními nájemci domu ohledně nevymáhání pokut. Žalovaná postupovala přiměřeně podle příslušných ustanovení zákona č. 67/2013 Sb. V další části odvolání žalovaná brojila proti závěrům OS neuznávajícím důvodnost námitky započtení. V otázce nákladů řízení okresní soud nepřihlédl k částečnému zpětvzetí žaloby a nesprávně určil poměr úspěchu žalované ve věci. 4. Žalobci ve svém vyjádření označili odvolací námitky žalované za nedůvodné. Uvedli, že platili měsíčně úhrady dle evidenčního listu z [datum] v souladu s požadavkem žalované. Pokud žalovaná stavební úpravou rozvodné skříně zapříčinila nemožnost umístit v ní všechna měřená místa, nelze toto rozhodnutí přenášet na žalobce. Dle legislativy je nutné provádět kontrolu a čištění komínů minimálně jednou ročně. Okresní soud správně pochopil účet ust. § 13 zákona o službách, žalovaná žalobce neznevýhodňovala a postih dle § 13 si zapříčinila svým přístupem a nesprávně prováděným vyúčtováním. Samotná výše nájemného a řízení o vyklizení bytu s tímto sporem nijak nesouvisí. Okresní soud ve vyhovující části rozsudku rozhodl v souladu se zákonem o službách i ustálenou judikaturou a správně se vypořádal i s námitkou žalované odkazující na dohody a nájemní smlouvy uzavřené s ostatními nájemníky. Správně rovněž neuznal námitku započtení domnělé pohledávky matky žalované [jméno] [příjmení]. 5. V prvé řadě se odvolací soud zabýval otázkou, zda s ohledem na probíhající insolvenční řízení vedené proti ž