71 CO 366/2021-275 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud zamítl žalobu o zaplacení 4 818 788 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení 236 143,60 Kč (výrok II.). Rozsudek odůvodnil tím, že dne 5. 2. 2013 byla uzavřena mezi žalovanou, co by pojišťovnou a žalobkyní, co by poskytovatelem Smlouva [číslo] o poskytování a úhradě zdravotních služeb pro poskytovatele lůžkové péče dle ust. § 262 obchodního zákoníku. Dne 13. 3. 2015 byl uzavřen mezi žalobkyní a žalovanou Dodatek [číslo] ke Smlouvě [číslo] o poskytování a úhradě zdravotních služeb, který uzavřely na úhradu zdravotních služeb v roce 2015 podle ust. § 1746 občanského zákoníku. Dle bodu 13 bylo dohodnuto, že vyúčtování zdravotních služeb poskytnutých v roce 2015 a Poskytovatelem vykázaných a Pojišťovnou uznaných do 30. 4. 2016 bude provedeno do 30. 6. 2016. Dne 29. 6. 2016 vyhotovila žalovaná vyúčtování zdravotních služeb za rok 2015 týkající se žalobkyně a vyúčtování zdravotních služeb za rok 2015 bylo žalobkyni doručeno dne 1. 7. 2016, žaloba byla podána u soudu dne 1. 7. 2020 Okresní soud dospěl k závěru, že strany se v Dodatku [číslo] dohodly, že se jejich práva a povinnosti řídí občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., a proto je námitka promlčení vznesená žalovanou důvodná, kdy dne 1. 7. 2019 uplynula tříletá promlčecí doba dle § 629 o. z. Vztah účastníků se tedy neřídí obchodním zákoníkem č. 513/1991 Sb. a nelze aplikovat ust. § 397 obchodního zákoníku ohledně čtyřleté promlčecí doby. 2. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, které odůvodnila tím, že okresní soud nesprávně posoudil závazky účastníků dle zákona č. 89/2012 Sb., správně mají být posouzeny dle obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. Odkaz na § 1746 o. z. v dodatku smlouvy znamená pouze to, že kontraktační proces probíhá dle nového zákona, avšak samotný smluvní závazek se nadále řídí obchodním zákoníkem. Strany měly v úmyslu pouze měnit obsah závazku, nikoli jej zcela nahrazovat. Nárok žalobkyně tedy není promlčen, když promlčecí doba je 4letá, nikoli 3letá. Okresní soud rovněž neprovedl dokazování k samotnému nároku. Navrhla proto zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. 3. Žalovaná se vyjádřila tak, že pokud by strany chtěly uzavřít dodatek ke smlouvě dle obchodního zákoníku, mohly výslovně odkázat na § 269 obch. zák., jestliže však za účinnosti nového občanského zákoníku strany sjednávají dodatek, výslovně na nový zákon odkazují a mění obsahově i práva a povinnosti stran vyúčtování, řídí se jejich vztah občanským zákoníkem. I pokud by měl být původní vztah zachován v režimu obchodního zákoníku, pak samotný dodatek se výslovně řídí občanským zákoníkem, upravuje i datum vyúčtování a odvíjí se od této skutečnosti kromě splatnosti i promlčení. Navrhla proto potvrzení rozsudku jako věcně správného. 4. Z podnětu včasného odvolání žalované přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Podle ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ust. § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 6. Podle § 1902 o. z. dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen. 7. Okresní soud dostatečně a správně zjistil skutkový stav popsaný v odstavcích 5 až 9 napadeného rozsudku a odvolací soud v podrobnostech na něj odkazuje. Námitka, že okresní soud neprováděl dokazování k podstatě a výši nároku, není důvodná, neboť pokud je nárok promlčen, je jeho další prokazování nadbytečné. 8. Pokud jde o právní posouzení, podstatou sporu je, zda původní závazkový vztah účastníků uzavřený dle zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku se i po 1. 1. 2014 nadále řídí tímto zákonem, nebo se v důsledku uzavřeného Dodatku [číslo] zcela či zčásti řídí zákonem č. 89/2012 Sb. občanským zákoníkem. 9. Dle zjištění okresního soudu účastníci uzavřeli smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče z 5. 2. 2013 na dobu určitou do 31. 12. 2017. Dne 13. 3. 2015 uzavřeli Dodatek [číslo] který upravuje výši paušální úhrady (článek I. bod 2.), poskytování předběžné měsíční platby (článek I. bod 9.), okamžik uplatnění a konečného vyúčtování poskytnutých služeb za rok 2015 do 30. 6. 2016 (článek I. bod 13.). Samotný dodatek je uzavřen na dobu určitou do 31. 12. 2015 a je nedílnou součástí původní smlouvy. Je tedy zřejmé, že strany si v rámci původní smlouvy na období roku 2015 dohodly na jiné výši plateb, jiném způsobu zálohových plateb a jiném způsobu konečného vyúčtování poskytnutých služeb oproti původní smlouvě. Jde tedy o takové změny, kdy nemůže obstát původní smlouva vedle nového dodatku (jde tedy o privativní novaci). 10. Výkladem § 3028 odst. 3 o. z. se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 1056/2020 ze dne 22. 9. 2021, kde dospěl k závěru, že dosavadní právní předpisy se použijí i pro změnu či zánik závazku založeného smlouvou uzavřenou před 1. 1. 2014, včetně narovnání. Platí-li to pro narovnání, jímž původní závazek zaniká, pak tím spíše to platí pro uznání dluhu (o které jde podle názoru žalované), jímž se původní závazek pouze zajišťuje, popř. utvrzuje. … Nejvyšší soud dovodil, že jelikož se v tomto ustanovení (§ 3028 odst. 1 a § 3028 odst. 3 věta první o. z.) neuvádí, že se dosavadními předpisy řídí např. jen vznik těchto právních vztahů, je nutné vycházet z toho, že dosavadními předpisy se řídí vznik, změna i zánik těchto vztahů, tj. zejména posouzení výkladu a platnosti právního úkonu, změn subjektů nebo obsahu závazku a podobně. Rovněž Nejvyšší soud odvodil, že výklad právního jednání je nutno činit u narovnání či novace rovněž dle dosavadních předpisů. Lze tedy uzavřít, že závazkový vztah účastníků uzavřený před 1. 1. 2014 se řídí ustanovením zákona č. 513/1991 Sb. tedy dosavadními předpisy, a to i v případě změn obsahu závazků (privativní novace), změny osoby věřitele, narovnání, či uznání dluhu. 11. Nicméně ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. umožňuje stranám si dohodnout, že se jejich práva a povinnosti budou řídit novými předpisy, tj. občanským zákoníkem. Mezi stranami je sporný výklad ujednání a vůle stran u předmětného dodatku. Účastníci uvedli v záhlaví Dodatku [číslo] formulaci dodatek …, který uzavřely na úhradu služeb v roce 2015 … podle ustanovení § 1746 občanského zákoníku. Pokud by strany uvedly odkaz na § 269 odst. 2 obchodního zákoníku (inominátní smlouvy), pak by nebylo mezi stranami zřejmě sporu, že jejich vztah se nadále řídí dosavadními předpisy. Pokud by strany nevymezily režim dodatku, pak by dle výše uvedeného výkladu Nejvyššího soudu jejich závazkový vztah byl nadále posuzován dle dosavadních právních předpisů. 12. Nicméně pokud smluvní strany výslovně uvedou, že smlouvu uzavírají dle § 1746 odst. 2 o. z. (tedy inominátní smlouvu), pak nelze než dovodit, že tímto ujednáním si smluvní strany dohodly režim občanského zákoníku pro všechny závazky plynoucí z tohoto dodatku smlouvy, které nejsou upraveny samotnou smlouvou ve znění uzavřeného dodatku. Není možné, aby se část závazkového vztahu řídila dosavadními předpisy a část předpisy novými. Vzhledem k časovému omezení dodatku pak si tento režim strany zvolily pro rok a úhrady za zdravotní péči v roce 2015. Výklad žalobkyně, že slovní spojení v záhlaví má být pouze dohodou o formě kontraktačního procesu dodatku rovněž neobstojí, kdy kontraktační proces je upraven v ustanovení § 1731 až § 1745 o. z., na které strany vůbec neodkázaly. Naopak § 1746 o. z. vymezuje již samotný obsah smlouvy, a to tak, že ponechává smluvním stranám širokou možnost dohody o obsahu smlouvy, a to co dohodnuto není, se ve zbytku řídí novým občanským zákoníkem. 13. Námitka, že odkaz na občanský zákoník je pouze v záhlaví a jde o formulářovou smlouvu, rovněž není důvodná. Byť je možné, že žalovaná užívá vzorové verze smluv, jde o vztah dvou subjektů běžně působících v oblasti zdravotní péče a lze po nich požadovat určitou míru obezřetnosti a pečlivosti při uzavírání smluv na úhradu zdravotní péče v nezanedbatelné částce. Analogicky judikatura připouštěla v minulosti volbu obchodního zákoníku dle § 262 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku i pouhým odkazem na obchodní zákoník v záhlaví smlouvy, kterou protistrana akceptovala (např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 5. 2001, sp. zn. 33 Odo 15/2001; usnesení ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 32 Odo 555/2004 a ze dne 11. 2. 2010, sp. z