71 CO 371/2021-390 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům a) - d) částku ve výši 2.000.000 Kč jednotlivě a žalobcům e) a f) částku ve výši 500.000 Kč jednotlivě, vše spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 3. 2016 do zaplacení (odstavec I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Tento rozsudek napadli včasným odvoláním všichni účastníci a vedlejší účastnice na straně žalované. 3. Žalobci napadli rozsudek v celém rozsahu s návrhem na jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobci vytýkají okresnímu soudu především nesprávné právní posouzení věci v otázce porušení právní povinnosti ze strany žalované. Nesouhlasí s názorem, že odmítavý projev vůle [jméno] [příjmení] (dále jen KM) bránil dispečerce ve vyslání výjezdové skupiny ZZS. Za zásadní považují žalobci otázku (kterou se okresní soud odmítl zabývat), zda vyslání výjezdové skupiny ZZS je úkonem vyžadujícím souhlas pacienta. Žalobci jsou toho názoru, že vyslání výjezdové skupiny je dílčí činností ZZS, která souhlas pacienta nevyžaduje, na rozdíl od ostatních činností zdravotní služby (úkony zdravotní péče na místě samém). Za této situace by projev vůle KM nebyl pro posouzení věci podstatný. V opačném případě by však souhlas (nesouhlas) pacienta musel být svobodný a informovaný (§ 28 odst. 1, § 34 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb.). Operátorka tísňové linky by pak mohla být projevem vůle pacienta KM vázána pouze tehdy, pokud by před tím jmenovaného srozumitelně informovala o jeho zdravotním stavu kladením doplňujících otázek a poté jej poučila o následcích neposkytnutí zdravotních služeb (jejich odmítnutí) upozorněním na to, že může dojít k vážnému poškození zdraví pacienta nebo k ohrožení jeho života. Podle názoru žalobců operátorka tímto způsobem nepostupovala. Jedinou poskytnutou informací bylo sdělení kontaktu na pohotovost Městské nemocnice v [obec] (což bylo mimo obvod bydliště KM) a sdělení, že v případě zhoršení stavu má zavolat znovu. Nesouhlas KM s poskytnutím zdravotních služeb nebyl informovaný. Na rozdíl od okresního soudu se však žalobci domnívají, že stanovisko KM nebylo pro rozhodnutí dispečerky tísňové linky jakkoliv určující. 4. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované svým odvoláním napadly rozsudek okresního soudu ve výroku o nákladech řízení v odstavci II. s odůvodněním, že zde nebyly žádné mimořádné okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které by bylo na místě nepřiznat žalované a vedlejší účastnici na straně žalované právo na náhradu nákladů řízení dle § 150 o. s. ř. Okresní soud přistoupil k moderaci tohoto práva v neprospěch žalované a vedlejší účastnice na straně žalované, aniž by aplikaci § 150 o. s. ř. řádně odůvodnil. Pouhý odkaz na veřejně dostupné informace o obecném postavení zdravotnické záchranné služby a jejich ekonomických podmínkách je nejen nedostatečný, ale také v rozporu s napadeným rozhodnutím. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované se tedy domáhají změny napadeného výroku tak, že jim budou přiznány náklady řízení v plné výši. 5. Žalobci ve svém vyjádření navrhovali potvrzení rozsudku ve výroku o nákladech řízení s odůvodněním, že rozhodnutí ve věci samé bylo závislé na hodnocení složitých odborných a právních otázek, na kterých se jednoznačně neshodli ani přibraní znalci a odborníci a také okresní soud ve svém prvém rozsudku žalobě (částečně) vyhověl. Žalobci rovněž odkazují na své majetkové poměry, kdy žalobkyně a) je zaměstnána jako učitelka na [anonymizována dvě slova] v [obec] s čistým příjmem 30.000 - 35.000 Kč, přičemž z tohoto vyživuje dosud nezletilého žalobce c) i nezletilé žalobkyně b) a d), které jsou sice už zletilé, ale obě dosud studují střední, respektive vysokou školu a jsou ekonomicky závislé na matce. Žalobci e) a f) jsou pak starobními důchodci. 6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobců navrhla potvrzení rozsudku ve věci samé jako věcně správného. Neztotožnila se s názorem žalobců o tom, že k některým dílčím úkonům žalované (vyhodnocení stupně naléhavosti tísňového volání, rozhodování o nejpodstatnějším způsobu řešení tísňové výzvy a rozhodování o vyslání výjezdové skupiny) není důvod souhlas pacienta vyžadovat. Všechny tyto činnosti nemají povahu organizační, naopak vyžadují vysokou odbornost se zásadním významem pro rychlost a způsob poskytnutí neodkladné péče. V dané věci byl pacient lucidní, vyjadřoval se jasně a srozumitelně, včetně projevu odmítnutí výjezdu a vzal na vědomí poučení operátorky, že má zavolat v případě, kdyby se jeho zdravotní stav zhoršil. K otázce poučení pacienta a jeho informovaného nesouhlasu (§ 31, § 34 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb.) setrvává žalovaná na své argumentaci, že aplikace těchto ustanovení ve fázi volání na tísňovou linku není ani možná. Ze způsobu a rozsahu informací, které je poskytovatel povinen pacientovi sdělit o jeho zdravotním stavu a navrženém léčebném postupu v rozsahu § 31 je zřejmé, že ve fázi hovoru s volajícím na tísňové lince mu není možné tyto informace poskytnout, neboť tyto nejsou operátorce známy. 7. Vedlejší účastnice na straně žalované rovněž navrhovala potvrzení napadeného rozsudku v odstavci I. výroku jako věcně správného s obdobnou argumentací jako žalovaná. Dispečerka žalované adekvátně zvolila diagnózu virózy, správně respektovala nesouhlas KM s výjezdem záchranné skupiny a s přiměřenou opatrností náležitě vysvětlila, jak KM, tak žalobkyni a) následný postup, tj. opětovné volání při zhoršení zdravotního stavu pacienta. Další vývoj zdravotního stavu KM však nebyl nijak žalobci sledován, což se rozchází s její dříve vyjadřovanou obavou. Z toho vyplývá, že zdravotní stav zemřelého nebyl takový, aby vyžadoval (v době volání) zásah žalované. Žalovaná v této věci žádnou povinnost neporušila. 8. Z podnětu včasného odvolání žalobců, žalované a vedlejší účastnice na straně žalované přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust. § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém, odvoláním napadeném, rozsahu se závěrem, že odvolání žalobců není důvodné a odvolání žalované a vedlejší účastnice na straně žalované jsou důvodné jen částečně. 9. V zamítavé části výroku odstavce I. v rozsahu plnění po 1.000.000 Kč každému z žalobců a) až d) a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 3. 2016 do zaplacení z částek po 2.000.000 Kč ve vztahu k žalobcům a) až d) a z částek po 500.000 Kč ve vztahu k žalobcům e) až f) odvolací soud zjistil, že o žalobě v tomto rozsahu již bylo pravomocně rozhodnuto okresním soudem, a to rozsudkem okresního soudu ze dne 5. 12. 2016, č. j. 32 C 143/2016-76 (viz odstavec II.). V této části rozsudek okresního soudu nebyl odvoláním napaden a nebyl tedy ani předmětem kasačního rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 15. 12. 2017, č. j. 56 Co 160/2017-141. Rozsudek okresního soudu v této části nabyl právní moci dne 23. 3. 2017 (dle vyznačené právní moci na č. l. 76 spisu). 10. Jestliže pak okresní soud tuto skutečnost přehlédl a o této části žaloby nově rozhodl v nyní napadeném rozsudku, porušil zásadu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení spočívajícího v překážce věci pravomocně rozsouzené podle § 159a odst. 5 o. s. ř. Z uvedeného důvodu odvolací soud v tomto rozsahu rozsudek okresního soudu zrušil a řízení dle § 104 odst. 1 věty prvé o. s. ř. zastavil. 11. V rozsahu odvoláním napadeného rozsudku převzal odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako věcně správná a pro posouzení věci dostačující a v podrobnostech na ně odkazuje. 12. Dne 15. 3. 2015 kontaktovala žalobkyně a) dvakrát v časovém rozmezí pěti minut (ve 21:22 h a 21:27 h) žalovanou s žádostí o zaslání výjezdové skupiny k jejímu manželovi KM z důvodu jeho zdravotních obtíží. V prvním případě žalobkyně a) popsala obtíže KM tak, že má bolesti na hrudi, potí se, ztěžka dýchá, má zpomalený dech, a to po dobu 2 - 3 hodin, neví, zda má horečku a také ho bolí mezižeberní svaly. S operátorkou tísňové linky hovořil také KM, který popsal obtíže tak, že mu nic není, že je v pořádku, nepotřebuje záchranku, má horečku a léčí se paralenem, záchranku nechce, její vyslání je zbytečné. Popsaný stav vyhodnotila operátorka jako virózu a KM poučila, že v případě zhoršení zdravotního stavu má volat. K těmto hovorům došlo v krátkém časovém intervalu, přičemž při druhém telefonickém hovoru žalobkyně a) žádné zhoršení stavu neuvedla. Poté KM usnul a ráno jej našla žalobkyně a) bez známek života. Přivolaný lékař konstatoval smrt, která měla nastat cca ve 3:30 h dne 16. 3. 2015. Jako pravděpodobnou příčinu uvedl selhání srdce a doporučil provedení pitvy. Pitva provedena nebyla. 13. Žalobci kladli žalované za vinu, že operátorka tísňové linky nesprávně vyhodnotila popsané příznaky a následně rozhodla posádku ZZS nevyslat, tedy nejednala s odbornou péčí. Pokud jde o příčinnou souvislost mezi pochybením žalované a následným úmrtím KM, je podle žalobců nutno vyjít z pravděpodobné příčiny úmrtí konstatované lékařem ZZS (selhání srdce), kd