71 CO 373/2021-329 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud zamítl žalobu žalobce, aby bylo konstatováno, že žalovanou bylo porušeno právo na ochranu osobnosti a právo na život předčasně zemřelé matky žalobce [jméno] [příjmení], [datum narození] (výrok I.); dále zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zveřejnit omluvu ve výroku blíže uvedenou (výrok II.) a rovněž zamítl žalobu na náhradu nemajetkové újmy 10 021 442 Kč (výrok III.); uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení 27 133,31 Kč (výrok IV.) a vedlejší účastnici náklady 900 Kč (výrok V.). Vyšel ze zjištění, že [jméno] [příjmení] byla v době přijetí do zařízení žalované [datum] ve zdravotnickém zařízení nekomunikativní, nebyla schopna zřetelně vnímat informace podávané ošetřujícím personálem a jevila se tak, že nebyla schopna srozumitelně a informovaně projevit svůj souhlas s hospitalizací Hospitalizaci jmenované pak žalovaná oznámila soudu s tím, že na listině byla zatržena možnost - pacientka byla hospitalizována bez písemného souhlasu, neboť její stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a pacient zároveň trpí [zdravotní stav] [anonymizováno], pro kterou není schopen činit právní úkony. Dále okresní soud vyšel ze zjištění, že pacientce byla po celou dobu aplikována léčba antibiotiky i dalšími léky. Pacientka trpěla [zdravotní stav] [anonymizována dvě slova], byla ležící, měla další doprovodná a předcházející [anonymizováno]. Laboratorní vyšetření byla zadána a provedena ihned po přijetí [datum] a následně ještě [datum]. Dne [datum] byl do dokumentace zaznamenán pokyn lékaře DNR s tím, že remise je možná nejdříve koncem týdne. Dne [datum] pacientka zemřela. Příčinou smrti byl [zdravotní stav] [anonymizována dvě slova]. Po právní stránce okresní soud uzavřel, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na konstataci porušení osobnostních práv jeho matky, neboť se domáhá pouze obecného prohlášení režimu DNR za protiprávní. Pokud jde o záznam o [zdravotní stav] [anonymizováno], pak to byla jedna z možností na příjmovém formuláři, který byl posléze určen soudu, kdy všude jinde v lékařské dokumentaci jsou jen záznamy o neschopnosti pacientky k podpisu pro somnolenci (somnolence - lehčí porucha vědomí se sníženou bdělostí – například spavost, z níž lze člověka snadno probudit oslovením, dotykem). Je zřejmé, že matka žalobce nebyla označena za osobu nesvéprávnou, ale pouze za osobu, která v dané chvíli, s ohledem na svůj aktuální zdravotní stav nebyla schopna zřetelně vnímat informace podávané ošetřujícím personálem a dát informovaný souhlas s prováděnými úkony. Pokud jde o další nároky žalobce, pak žalobce přes výslovné poučení soudu, že musí nejen tvrdit, ale i prokázat porušení povinnosti žalovanou, nenavrhl jediný důkaz prokazující pochybení žalované a výslovně odmítl provedení znaleckého posudku, když měl za to, že samotný pokyn DNR je protiprávní a žalobě má být vyhověno z tohoto důvodu. Doklady o prováděné péči a podávaných lécích, příčina smrti, samy o sobě neprokazují, že by žalovaná porušila nějakou svou povinnost. Jelikož žalobce neprokázal protiprávní jednání žalované, soud se již nezabýval případnou příčinnou souvislostí, újmou a výší případné náhrady. 2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které odůvodnil tím, že pokynem lékaře neresuscitovat, byla způsobena předčasná smrt jeho matky. Pokud by pokynu nebylo, proběhla by resuscitace a matka by neztratila možnost přežít. Žalovaná tak snížila šanci jeho matky na přežití. Tento pokyn je v rozporu s Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o biomedicíně. Právní řád tento institut výslovně neupravuje, proto má být zahrnut pod informovaný souhlas pacienta s poskytovanou péčí. Jeho matka však souhlas s hospitalizací, natož s pokynem DNR, nikdy neudělila. Pokyn lékaře DNR, bez souhlasu či vědomí pacienta, je snadno zneužitelný a pacient se proti němu mnohdy ani nemůže bránit. Okresní soud nepřijal žádný z argumentů žalobce a jeho důkazní návrhy zamítl. Závěr okresního soudu, že na určení protiprávnosti režimu DNR nemá žalobce právní zájem, je nesprávný a je projevem fašistického státu. Navrhl změnu napadeného rozsudku, aby žalobě bylo vyhověno a navrhl prohlášení režimu DNR za protiprávní. 3. Žalovaná se vyjádřila tak, že okresní soud provedl řádné dokazování, řádně zjistil skutkový stav, kdy nebylo zjištěno porušení povinnosti žalovanou, a rovněž okresní soud odůvodnil, proč žalobu zamítl. Žalobce v odvolání pouze obecně polemizuje s pokynem DNR, ale neuvádí žádné konkrétní pochybení okresního soudu při dokazování, nebo nesprávný právní závěr. Navrhla potvrzení rozsudku jako správného. 4. Vedlejší účastnice se vyjádřila tak, že nebyl zjištěn postup non lege artis a nebyla zjištěna žádná okolnost na straně žalované, která by zapříčinila smrt matky žalobce. Navrhla potvrzení rozsudku jako správného. 5. S ohledem na to, že žalobce je příslušníkem [státní příslušnost] [anonymizováno], zkoumal odvolací soud nejprve svou mezinárodní příslušnost a dospěl k závěru, že jeho příslušnost je dána ve smyslu článku 4 bodu 1 a dále článku 7 bodu 2 Nařízení EP a rady ze dne 12. 12. 2012 (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanskoprávních věcech (Brusel I.bis), když újma, za kterou by žalovanou stíhala deliktní odpovědnost, vznikla v obvodu Okresního soudu v Prostějově. 6. Dále se odvolací soud zabýval tím, jaké rozhodné právo je v dané věci nutno ve vztahu k tomuto žalobci aplikovat. Protože dle článku 1 bodu 2 písm. g) Nařízení EP a rady (ES 864/2007) o právu rozhodném (Řím II.) jsou z oblasti působnosti tohoto nařízení vyjmuty závazkové mimosmluvní vztahy, které vznikají z narušení soukromí a osobnostních práv včetně pomluvy, posuzoval odvolací soud věc nejprve dle § 2 a posléze dle § 101 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém. Dvoustranná úmluva o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních (publikovaná jako vyhláška ze dne 3. dubna 1989, č. 42/1989 Sb.), upravuje v článku 38 pouze náhradu škody, nikoli nemajetkové újmy, navíc náhradu škody upravuje podle kritéria místa jednání nebo události zakládající nárok, tj. událost na území České republiky, zakládá aplikaci českého práva. Náhrada nemajetkové újmy se pak řídí § 101 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, dle kterého mimosmluvní závazkové poměry vznikající z narušení soukromí a osobnostních práv včetně pomluvy se řídí právem státu, ve kterém k narušení došlo. Postižená osoba může však zvolit použití práva státu, ve kterém a) má postižená osoba obvyklý pobyt nebo sídlo, b) má původce narušení obvyklý pobyt nebo sídlo, nebo c) se dostavil výsledek narušujícího jednání, pokud to původce narušení mohl předvídat. Lze tak uzavřít, že rozhodným právem, jež je nutno použít v tomto konkrétním případě je právo našeho právního řádu, neboť k tvrzenému narušení došlo na území České republiky, kde má postižený rovněž i svůj obvyklý pobyt. 7. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné. 8. Podle § 81 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. 9. Podle § 28 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování - Pacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni. Podle § 4 odst. 5 Náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. 10. Okresní soud řádně zjistil skutkový stav a v podrobnostech na něj odvolací soud odkazuje. Odvolací námitka, že okresní soud neprovedl žalobcem navržené důkazy (zejména výslechy svědků a listinami prokazujícími úhrady zdravotní pojišťovny za poskytnutou péči) není důvodná. Žalobce byl jak u jednání tak posléze písemně řádně dle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučen, že nestačí pouze tvrdit pochybení či porušení povinnosti žalovanou, ale že je nutno jej i prokázat. Vzhledem k charakteru sporu pak jedině znaleckým posudkem. Tento důkaz žalobce odmítl navrhnout a provést, tedy neunesl i přes poučení soudu své důkazní břemeno a neprokázal, že by žalovaná při poskytnutí zdravotní péče jakkoli pochybila. Z provedeného dokazování je zřejmé, že stav matky žalobce od její hospitalizace se v zásadě zhoršoval ([zdravotní stav] [anonymizováno 9 slov] [role v řízení], [anonymizováno 13 slov]). Rovněž bylo zjištěno, že ihned při přijetí byly provedeny potřebné odběry a testy a nasazena odpovídající léčba antibiotiky proti [zdravotní stav] [anonymizováno]. Dále zjištěná příčina úmrtí byla přirozená - [zdravotní stav] [anonymizováno]. Tato