71 CO 55/2022-279 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud vyhověl žalobě a zrušil podílové spoluvlastnictví účastnic k nemovitostem specifikovaným v odstavci I. výroku (dále jen nemovitosti), nařídil jejich prodej s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi účastnice podle výše jejich spoluvlastnických podílů (odstavec II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení tak, že jejich náhradu žalobkyním vůči žalované nepřiznal. Doplňujícím usnesením pak zavázal každou z žalobkyň nahradit náklady státu ve výši 2.724,50 Kč. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně jsou spoluvlastnice nemovitostí, a to každá z nich ve výši ¼ a žalovaná pak ve výši ½ podílu. Spoluvlastnice se nemohou dohodnout na placení nákladů souvisejících s údržbou, správou a pojištěním nemovitostí, což vyústilo do soudního sporu. Žalobkyně navrhovaly zrušení podílového spoluvlastnictví s tím, že by nemovitosti připadly do výlučného vlastnictví žalované za náhradu, popř. navrhovaly jejich prodej a rozdělení výtěžku. Žalovaná nesouhlasila. Žalovaná trpí [zdravotní stav] [anonymizováno 5 slov] [rok] [anonymizováno 6 slov] [rok] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. Rodinný dům, který je součástí pozemku parc. [číslo] nelze stavebně rozdělit na dvě samostatné části a celková cena všech nemovitostí činí částku 4.000.000 Kč 3. Po právní stránce posoudil okresní soud žalobu dle ust. § 1140 a § 1147 občanského zákoníku a dospěl k závěru, že je možno podílové spoluvlastnictví zrušit a vypořádat. Žalovaná již absolvovala plánované lékařské zákroky, podrobila se potřebné rehabilitaci a její zdravotní stav se stabilizoval. Ostatní nemalé zdravotní potíže žalované jsou již chronického rázu, souvisí s věkem a nelze očekávat jejich výraznější zlepšení. Jedná se tak o okolnosti trvalého rázu, které nemohou omezit právo spoluvlastníků ukončit spoluvlastnický vztah ke společné věci. S ohledem na skutečnost, že žádná z žalobkyň neměla o předmětné nemovitosti zájem, žalovaná není schopna zajistit finanční prostředky na vyplacení žalobkyň, nemovitosti nelze reálně rozdělit, rozhodl okresní soud o prodeji nemovitostí a rozdělení výtěžku prodeje dle velikosti podílů. 4. Při rozhodnutí o nákladech řízení aplikoval okresní soud ust. § 150 o. s. ř. a procesně úspěšným žalobkyním náhradu nákladů řízení nepřiznal. Přihlédl k tomu, že žalovaná spor svým jednáním nevyvolala, nemohla mu nikterak zabránit, na rozdíl od žalobkyň je nemajetná a chronicky nemocná. 5. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalovaná a domáhala se jeho změny tak, že bude žaloba zamítnuta. Namítala, že smyslem a účelem podané žaloby, je způsobení újmy žalované, která předmětné nemovitosti užívá k bydlení a ze strany žalobkyň se jedná o zjevné zneužití práva. Žalobkyně se domáhají zrušení podílového spoluvlastnictví a vypořádání pouze těchto nemovitostí, přestože jsou účastnice podílovými spoluvlastnicemi dalších nemovitostí. Od počátku se žalobkyně domáhají prodeje nemovitostí, přestože se jedná z ekonomického hlediska o nejméně výhodný způsob vypořádání. Žalovaná nemá jinou možnost bydlení, společně s otcem žalobkyň předmětný dům vybudovala, v rámci svých možností se o něj stará a žalobkyně nikdy neměly úmysl tento užívat k bydlení, když toto mají zajištěno jinak. Okresní soud nevzal v úvahu zdravotní stav žalované a jeho navázanost na pandemii Covid-19, když žalovaná patří do ohrožené skupiny a hrozba stěhování znamená velký stres, který může vést ke zhoršení jejího zdravotního stavu. Žalované tak hrozí závažná újma dotýkající se jejího zdraví i života, když není v jejich sociálních, ekonomických a zdravotních možnostech zajistit si jakékoliv náhradní bydlení. Poukazovala na skutečnost, že se v dané věci jedná o vztah matky a jejich dcer, které by měly být primárně povinovány být matce oporou a pomocí v nemoci a ve stáří, nikoliv osobami, které její zdravotní stav zhorší. 6. Žalobkyně napadly rozsudek okresního soudu odvoláním, které směřovaly pouze do odstavce III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Nesouhlasily s aplikací ust. § 150 o. s. ř. Není pravdou, že žalovaná svým jednáním spor nevyvolala, když vedla s žalobkyněmi dva soudní spory ohledně úhrady plateb, které dle žalované souvisely s předmětnými nemovitostmi a prostřednictvím své právní zástupkyně se domáhala úhrady dalších plateb. Každá osoba ve věku nad 75 let má již nějaké chronické onemocnění a toto nelze řadit jako důvod moderace náhrady nákladů řízení. Rovněž nelze vycházet pouze z příjmů žalované, když nebylo zjišťováno, zda nemá k dispozici nějaké úspory. 7. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí dle § 212 věty prvé a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná. 8. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení. 9. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci, které okresní soud ve věci zaujal a na které odvolací soud v podrobnostech odkazuje. 10. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že nejsou splněny podmínky pro zamítnutí žaloby dle ust. § 1140 odst. 2 o. z., když skutečnosti uváděné žalovanou (vyšší věk, zdravotní stav, citové vazby na dům), nejsou okolnostmi dočasného charakteru, ale naopak charakteru trvalého a nelze u nich z objektivních důvodů očekávat žádné změny. 11. Nedůvodný je rovněž odkaz žalované na ust. § 8 o. z., přestože jeho použití není v řízeních o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vyloučeno. Shodně s okresním soudem má odvolací soud za to, že ze strany žalobkyň se nejedná o zjevné zneužití práva. Tvrzené okolnosti nejsou natolik závažné, aby odůvodňovaly odklon od zákonem stanovené zásady, že spoluvlastníka nelze nutit k setrvání ve spoluvlastnickém vztahu. Z judikatury NS ČR vyplývá (např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, 22 Cdo 2135/2016, 22 Cdo 324/201622 Cdo 674/ 2018), že je možné zamítnutí žaloby pro zjevné zneužití práva, avšak pouze výjimečně a vždy je nutno na tuto otázku nahlížet primárně z hlediska zákonem výslovně zdůrazněné maximy, že nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví (§ 1140 odst. 1 a odst. 2 o. z.). 12. Žalobkyně nabyly vlastnické právo k předmětným nemovitostem jedním z běžných způsobů, kterým lze vlastnické právo nabýt, a to v rámci dědictví po svém otci. Je nepochybné, že s vlastnictvím nemovité věci, jsou spojena nejen práva, ale také povinnosti. Žalobkyně předmětné nemovitosti nikdy neužívaly k bydlení ani jiným způsobem a nemají zájem o jejich využití z jejich strany ani do budoucna. Ostatně toto využití není objektivně možné s ohledem na charakter předmětných nemovitostí a dlouhodobé neshody mezi účastnicemi. Je tak pochopitelné, že nemají zájem podílet se na jejich údržbě a opravách. Za této situace nelze dovozovat, že by podání žaloby a uplatnění práva na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ze strany žalobkyň zakládal důvod pro úvahy o zjevném zneužití práva. Toto nelze spatřovat ani ve skutečnosti, že žalobkyně toto právo využily pouze ve vztahu k některým nemovitostem, když zákon neukládá povinnost vypořádat veškeré spoluvlastnictví mezi účastnicemi s tím, že případné další spoluvlastnictví může zůstat zachováno, popř. je možno ho vypořádat jiným způsobem, např. i dohodou účastnic. 13. Rovněž zvolený způsob vypořádání spoluvlastnictví nesvědčí o zneužití práva ze strany žalobkyň. Není pravdou, že by žalobkyně navrhovaly jako jediný možný způsob vypořádání prodej předmětných nemovitostí. Toto byla pouze jedna z možností, když navrhovaly rovněž přikázání předmětu spoluvlastnictví do výlučného vlastnictví žalované spolu s uložením povinností vyplacení vypořádacího podílu žalobkyním. V průběhu řízení však bylo najisto postaveno, že žalovaná nemá finanční prostředky na úhradu jakéhokoliv vypořádacího podílu, a proto bylo ze strany soudu správně rozhodnuto o nařízení prodeje. 14. Je nepochybné, že zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má pro žalovanou závažný sociální dopad, když předmětné nemovitosti užívá ke svému bydlení a s ohledem na její věk, zdravotní stav a finanční situaci bude pro ní obtížné zajistit si jiný způsob bydlení. Jak již bylo výše uvedeno, tyto skutečnosti jsou nikoliv přechodného rázu a přiklonění se k názoru žalované o zjevném zneužití práva z těchto důvodů by fakticky vedlo ke stavu, že by žalobkyním bylo do budoucna trvale znemožněno uplatnění jejich základního práva v souvislosti se spoluvlastnictvím. Z tohoto prakticky neměnného stavu by pak