75 CO 183/2021-111 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 43.911 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 2. 2020 do zaplacení (výrok I.), v části o zaplacení 7.906,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 2. 2020 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že tuto přiznal žalobkyni proti žalované v částce 11.900 Kč (výrok III.) Doplňujícím rozsudkem ze dne 10. 6. 2022, č. j. 16 C 165/2020-88, pak žalobu zamítl stran částky 50 Kč a o nákladech řízení rozhodl tak, že tuto žádnému z účastníků nepřiznal. 2. Proti rozsudku brojí žalovaná odvoláním, a to pouze v rozsahu ve výrokové části I. přiznanému úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43.911 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, když podle jejího názoru rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Vyjádřila názor, že pokud okresní soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná z důvodu dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, pak je povinností spotřebitele vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná se tak nemůže dostat do prodlení s vrácením jistiny úvěru před tím, že jí uplyne lhůta stanovená v rozhodnutí soudu, proto žalobkyni nemohl být přiznán úrok z prodlení od 1. 2. 2020 tak, jak učinil okresní soud. Současně pak žalovaná poukázala na skutečnost, že písemné odůvodnění napadeného rozhodnutí ohledně úroku z prodlení nekoresponduje se samotným rozhodnutím. 3. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že jej považuje za nedůvodné. Podle jejího názoru v situaci, kdy vztah mezi účastníky byl vypořádán z titulu bezdůvodného obohacení, je pro určení prodlení a vzniku nároku na úrok z prodlení rozhodující okamžik, kdy byl dlužník k úhradě dluhu vyzván. Nejpozději podle žalobkyně byla žalovaná k úhradě dluhu vyzvána ve smyslu § 41 odst. 3 o. s. ř. (doručením žaloby), resp. předtím doručením předžalobní výzvy, když skutečnost, že tato nebyla žalované doručena, nemůže jít žalobkyni k tíži a v tomto směru odkazovala na ust. § 570 odst. 1 občanského zákoníku. 4. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání žalované a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu ve vymezeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné. 5. Z obsahu spisu vyplynulo, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen EPR) ze dne 1. 7. 2020 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení 51.867,48 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 51.817,48 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení za skutkových tvrzení o tom, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] kterou žalované poskytla dne 27. 6. 2019 částku 47.822,14 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku hradit v měsíčních splátkách po 2.500 Kč. Protože žalovaná úvěr nesplácela, došlo k jeho zesplatnění ke dni 31. 1. 2020. V řízení uplatněná pohledávka pak představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 45.271,96 Kč, úrok ve výši 4.473,20 Kč, poplatky ve výši 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 553,47 Kč, náklady vymáhání ve výši 50 Kč a dlužné pojistné ve výši 918,85 Kč, přičemž tyto pohledávky byly na žalobkyni smluvně postoupeny. Okresní soud ve věci nevydal EPR, když za součinnosti policie zjistil, že žalovaná je občankou Slovenské republiky a na posledním známém bydlišti v ČR pod adresou [adresa], od září 2019 nebydlí. Skutečnost, že žalovaná je státním občanem Slovenské republiky, byla dále ověřena v rámci dožádání slovenského justičního orgánu s tím, že trvalý pobyt jmenované je ve [obec] nad [anonymizováno], pod adresou sídla obecního úřadu. Na tuto adresu okresní soud žalované zaslal žalobu spolu s výzvou k vyjádření se a rovněž na tuto adresu žalovanou obeslal k jednání nařízenému na den 4. 11. 2020, které se uskutečnilo v nepřítomnosti žalované a které bylo odročeno na den 6. 11. 2020, kdy byl vyhlášen napadený rozsudek. V situaci, kdy se okresnímu soudu nepodařilo doručit žalované písemné vyhotovení rozsudku, usnesením ze dne 11. 1. 2021 ustanovil žalované podle § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátku se sídlem [adresa], která za žalovanou napadla předmětné rozhodnutí odvoláním. Okresní soud pak věc předložil soudu odvolacímu, který však dne 27. 5. 2021 věc bez věcného vyřízení okresnímu soudu s pokyny vrátil zpět, neboť o odvolání žalované nemohlo být tehdy rozhodnuto. Po splnění pokynů ze strany okresního soudu, mimo jiné i po rozhodnutí o zbytku předmětu řízení doplňujícím rozsudkem, okresní soud spis spolu s odvoláním žalované znovu dne 30. 8. 2022 předložil odvolacímu soudu. 6. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 46.905 Kč a že žalovaná vrátila částku 2.994 Kč a dále zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž tato zjištění přejímá. Za podmínek § 213 o. s. ř. odvolací soud zopakoval dokazování ve vztahu k tvrzení žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy mezi její právní předchůdkyní a žalovanou. Takto odvolací soud provedl k důkazu elektronické dokumenty, které tvořily přílohu návrhu na vydání EPR, a to Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] Přihláška k pojištění pro revolvingový úvěr (produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb [číslo]), Všeobecné obchodní podmínky [anonymizována čtyři slova], přičemž z těchto důkazů nemá odvolací soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v písemné formě. Z dokumentu Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] dále vyplynulo, že k poměrům žalované bylo deklarováno, že jejím zaměstnavatelem má být společnost [anonymizována tři slova] s , [IČO], že u něj žalovaná pracuje od roku 2018, že její čistý příjem činí 9.282 Kč, náklady na bydlení pak 9.000 Kč a celkový příjem domácnosti 29.282 Kč. Z dokumentu Odstoupení od uvěrové smlouvy ze dne 27. 12. 2019 bylo zjištěno, že tímto právní předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalované (na adresu [adresa]), že v důsledku prodlení se splácením úvěru odstupuje od úvěrové smlouvy a ke dni 31. 1. 2020 se úvěr stává splatným v částce 51.818 Kč, která sestává z jednotlivých nároků v dokumentu uvedených. Skutečnost, že se tato listina dostala do dispoziční sféry žalované, nebyla v řízení prokázána. Z dokumentu Smlouva o postoupení pohledávek ve spojení s předávacím protokolem a potvrzením o přijetí úplaty postoupených pohledávek má odvolací soud za prokázané, že v řízení uplatněná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. 7. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 8. Podle § 75 ZSÚ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 9. Podle § 86 ZSÚ odst. 1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, odst. 2) poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ 1) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen OZ) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahraz