75 CO 236/2020-121 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem ve znění doplňujících rozsudků okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5.900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 29. 4. 2020 do zaplacení (výrok I.), v celém zbývajícím rozsahu žalobu žalobkyně zamítl (výrok II. a výroky doplňujících rozsudků) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla dne 9. 5. 2016 platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku. Tento závěr okresní soud odůvodnil tím, že žalobkyně, vyjma samotné smlouvy, nenavrhla důkazy k prokázání, že její právní předchůdkyně posoudila schopnost žalovaného jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. O této povinnosti tvrdit a prokázat však okresní soud nemohl žalobkyni poučit podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Okresní soud tak dovodil, že žalobkyně v tomto ohledu neunesla břemeno důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. a posoudil smlouvu mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ze dne 9. 5. 2016 jako absolutně neplatnou. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje podle okresního soudu s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. V tomto směru okresní soud dovodil, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy částku 20.000 Kč a žalovaný je povinen takovéto plnění vrátit. Podle okresního soudu žalovaný uhradil částku 14.100 Kč, a je tedy povinen vrátit částku 5.900 Kč (20.000 Kč - 14.100 Kč), a to včetně zákonného úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 29. 4. 2020, neboť žalobkyně podle okresního soudu neprokázala, že by vyzvala žalovaného k vydání této částky dříve než žalobou. Žaloba byla žalovanému doručena dne 27. 4. 2020, a žalovaný je tak v prodlení ode dne 29. 4. 2020. Veškeré zbývající nároky vyplývající z neplatné smlouvy okresní soud zamítl. 3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala žalobkyně včasné odvolání, které zaměřila do zamítavých výroků rozsudku okresního soudu a domáhala se změny rozsudku okresního soudu tak, že žalovaný bude povinen zaplatit žalobkyni částku 6.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 29. 4. 2020 do zaplacení. Žalobkyně akceptovala závěr okresního soudu o neplatnosti smlouvy o zápůjčce, nicméně namítala, že soud prvého stupně dospěl k nesprávnému zjištění, že žalovaný uhradil celkem 14.100 Kč, a že mu tudíž zbývá na dluh zaplatit částku 5.900 Kč. Tato skutečnost neplyne z tvrzení žalobkyně ani z jí předložených a soudem provedených důkazů. Z tvrzení žalobkyně naopak plyne, že žalovanému byla na základě smlouvy poskytnuta zápůjčka ve výši 20.000 Kč a současně byl sjednán souhrnný poplatek ve výši 9.485 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit částku 29.485 Kč. Dále z žalobních tvrzení plyne, že z důvodu dřívějších úhrad žalovaného činila žalovaná jistina zápůjčky 16.039,67 Kč a dlužný souhrnný poplatek částku 5.345,33 Kč, tj. celkem 21.385 Kč Okresní soud tak měl správně dospět k závěru, že žalovaný zaplatil celkem částku 8.100 Kč (29.485 Kč - 21.385 Kč). Na základě uvedeného má žalobkyně nárok na zaplacení částky nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 11.900 Kč (20.000 Kč - 8.100 Kč) spolu s úrokem z prodlení od 29. 4. 2020 do zaplacení. 4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 5. Krajský soud k odvolání žalobkyně přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou ze dne 28. 11. 2019 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 21.385 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.244,82 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5.112,64 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 16.039,67 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úroku 25 % ročně z částky 16.039,67 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 9. 5. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 9.485 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5.389 Kč s úrokovou sazbou ve výši 25 % ročně a odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4.096 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit ve 22 měsíčních splátkách po 1.341 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 22. 3. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka z jeho strany byla uhrazena dne 4. 1. 2017. Právní předchůdkyně žalobkyně měla v souladu s článkem 12 smluvních podmínek požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině 19.349,22 Kč a na dlužném poplatku částku 8.035,78 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy včetně příslušenství byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 Okresní soud v Přerově ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem dne 16. 1. 2020, kterým žalobě žalobkyně v celém rozsahu vyhověl. Usnesením ze dne 26. 2. 2020, č. j. EPR 263456/2019-8, byl tento elektronický platební rozkaz zrušen pro nemožnost doručení žalovanému. Okresní soud ve věci nařídil jednání na den 19. 5. 2020, k němuž se žádný z účastníků nedostavil, když žalobkyně se z jednání omluvila podáním ze dne 12. 5. 2020. Po provedení listinných důkazů rozhodl okresní soud napadeným rozsudkem, který potom na pokyn krajského soudu doplnil doplňujícím rozsudkem ze dne 12. 2. 2021 a ze dne 5. 8. 2022. 7. Odvolací soud konstatuje, že o odvolání žalobkyně rozhodl při odvolacím jednání dne 15. 11. 2022 bez účasti účastníků, když žalovaný se k jednání nedostavil a žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce z jednání omluvila. 8. Krajský soud vzhledem k rozsahu odvolání žalobkyně přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výroku II., a to pokud jde o zamítnutí částky 6.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 29. 4. 2020 do zaplacení. Byť okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí neučinil žádný konkrétní závěr o skutkovém stavu věci, konstatuje odvolací soud, že v řízení bylo prokázáno okresním soudem provedenými důkazy, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 9. 5. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s částkou 9.485 Kč, a to v pravidelných 22 měsíčních splátkách po 1.341 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 22. 3. 2018. Žalovaný neplnil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka z jeho strany byla uhrazena dne 4. 1. 2017 a právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění zápůjčky ke dni 8. 1. 2017 a požadovala po žalovaném uhrazení zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné jistiny, která činila na jistině 19.349,22 Kč a na dlužném poplatku částku 8.035,78 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 na žalobkyni. 9. Odvolací soud akceptuje závěr okresního soudu o neplatnosti smlouvy o zápůjčce za situace, kdy žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že by její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Nárok z neplatné smlouvy je tak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku. Proti tomuto závěru okresního soudu koneckonců ani v odvolání žalobkyně ničeho nenamítala. 10. Okresní soud však pochybil, pokud při vypořádání bezdůvodného obohacení dospěl k závěru, že jeho výše činí částku 5.900 Kč, když vycházel z toho, že žalovaný uhradil částku 14.100 Kč. Takovýto závěr, jak správně argumentuje žalobkyně v odvolání, z obsahu spisu nevyplývá, když naopak z tvrzení žalobkyně a předložených důkazů vyplývá, že předchůdkyní žalobkyně byla poskytnuta zápůjčka ve výši 20.000 Kč a současně byl sjednán souhrnný poplatek ve výši 9.485 Kč, a žalovaný se tak celkem zavázal zaplatit částku 29.485 Kč. Dále z žalobních tvrzení plyne, že z důvodu dřívějších úhrad žalovaného činila dlužná žalovaná jistina zápůjčky 16.039,67 Kč a dlužný žalovaný souhrnný poplatek částku 5.345,33 Kč, tj. celkem 21.385 Kč. Je tak možno dospět k závěru, že žalovaný zaplatil ce