75 CO 303/2022-197 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žalovaná jako vlastník pozemku p. č. st. [číslo], ležícího v [katastrální uzemí] (dále jen pozemek žalované), je povinna zdržet se omezování žalobců a) a b) v užívání jejich rodinného domu [adresa], který je součástí pozemku p. č. st. [číslo], ležícího v [katastrální uzemí] (dále jen rodinný dům žalobců), a to stíněním a znečišťováním dvou oken v prvním nadzemním podlaží a fasády, ve štítové zdi rodinného domu, a to v důsledku na pozemku žalované před okny a fasádou rodinného domu umístěné konstrukce sestávající ze sloupků a plastové fólie a rovněž skládky stavebního řeziva a dále je žalovaná povinna zdržet se omezování žalobců a) a b) v užívání jejich rodinného domu stíněním okna v druhém nadzemního podlaží, ve štítové zdi rodinného domu, v důsledku na pozemku žalované umístěné konstrukce sestávající z žebříku a desky umístěné před tímto oknem (výrok I.) a že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a) a b) společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení 41.749,06 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [jméno] (výrok II.). 2. Okresní soud závěry v napadeném rozsudku opřel o ust. § 1012 o. z., v jehož druhé větě jsou deklarovány základní povinnosti vlastníka – na jedné straně je zde vyjádřený zákaz nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, na straně druhé pak zákaz zneužití vlastnického práva (zákaz vykonávat činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit), který navazuje na § 8 o. z. (zákaz šikany). Zatímco v prvním případě rušení práv jiných osob musí soud zkoumat a vyjádřit onu míru přiměřenou poměrům jejím zkoumáním a poměřováním s mírou rušení v konkrétní věci, v případě zneužití vlastnického práva je takové jednání vlastníku zakázáno vždy, bez ohledu na závažnost zásahu do práv osob a bez ohledu na přesah míry přiměřené poměrům. Okresní soud má za to, že v tomto případě bylo bezesporu prokázáno, že jednání žalobkyně je jednáním odpovídajícím zneužívání jejího vlastnického práva a nebylo potřeba prokazovat, zda rušební jednání překračuje míru přiměřenou místním poměrům, kdy z provedeného dokazování vyšlo najevo, že žalovaná jako vlastník sousedního pozemku se aktivně snaží již nejméně od roku 2002 neoprávněně zneprůhlednit okna žalobců na štítové zdi jejich domu, která směřují na její pozemek. Žalovaná léta také opakovaně stavěla stavby – různé konstrukce, aniž by k tomu měla příslušná povolení a navíc ve chvíli, kdy jí byla pravomocným rozhodnutím stavebního úřadu v roce 2003 uložena povinnost stavbu odstranit, toto rozhodnutí ignorovala, ve věci musel proběhnout soudní výkon rozhodnutí, byla jí za neodstranění stavby uložená pokuta a stavbu zcela odstranila po více než dvanácti letech. Nad rámec uvedeného má dále okresní soud za to, že na projednávaný případ lze aplikovat také ust. § 1013 odst. 1 věta druhá o. z., a že se tedy v případě žalovanou umísťovaných staveb – konstrukcí a dřevěné skládky před okny žalobců jedná o tzv. přímou imisi působící na pozemek žalobců. Bylo prokázáno, že stavby žalované před okny žalobců a dřevěná skládka mají jediný cíl, a sice zamezovat výhledu z oken žalobců ve štítové zdi a stínit a jsou zaměřeny jen a pouze na nemovitost žalobců; na pozemek samotné žalované nijak nepůsobí, resp. neexistuje žádný relevantní důvod, proč tyto stavby žalovaná na svém pozemku staví a že by měly pozemku žalované jakkoliv smysluplně sloužit. Přímé imise jsou přitom zakázány bez ohledu na jejich míru. Pokud žalovaná jako důvod svého počínání uvádí tzv. stalking ze strany žalobců ve formě obtěžování pohledem, fotografováním a natáčením, toto okresní soud nevzal za prokázané. 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podala včasné odvolání žalovaná, kterým se domáhala, aby krajský soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a tomuto věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Namítala, že okresní soud věc nesprávně právně posoudil. Žalovaná v prvé řadě namítá, že okresní soud pochybil, když v napadeném rozsudku vyhodnotil svědeckou výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] jako věrohodnou, a nesouhlasí s názorem okresního soudu, který v napadeném rozsudku uzavřel, že tvrzení žalované ohledně stalkingu její osoby a jejího syna ze strany žalobců bylo vyvráceno touto svědeckou výpovědí. Okresní soud se v odůvodnění napadeného rozsudku ani nezabývá zhodnocením věrohodnosti výpovědi této svědkyně, z provedeného výslechu svědkyně přitom jednoznačně vyplývá, že svědkyně je vnučkou žalobců, má k nim dobrý vztah a fakticky v jejich nemovitosti dokonce bydlí. Okresní soud tak měl v odůvodnění napadeného rozsudku zdůvodnit, z jakých důvodů považuje výpověď svědkyně za věrohodnou, a vypořádat se i s výše uvedenými okolnostmi, které mohly mít vliv na obsah provedené výpovědi. To vše i vzhledem ke skutečnosti, že okresní soud v napadeném rozsudku kriticky hodnotil svědeckou výpověď svědka [jméno] [jméno] a účastnickou výpověď žalované. Okresní soud dále nesprávně vyhodnotil svědeckou výpověď svědka [jméno] [jméno], kdy z obsahu jeho svědecké výpovědi jasně vyplývá, že ke stalkingu ze strany žalobců dochází. Tuto vyhodnotil jako výpověď nevěrohodnou, a to s ohledem na skutečnost, že svědek byl na svoji výpověď předem připravený, což soud zjistil z jeho písemných poznámek, a zejména proto, že již v úvodu své výpovědi prokazatelně lhal soudu o tom, že nikdy nebyl odsouzen za trestný čin, ačkoliv se tak v roce 2018 stalo. Žalovaná dále namítá, že nesouhlasí se závěrem okresního soudu v napadeném rozsudku, že pokud žalovaná jako důvod svého počínání uvádí tzv. stalking ze strany žalobců ve formě obtěžování pohledem, fotografováním a natáčením, toto soud nemá za prokázané. Žalovaná setrvává na svém tvrzení, že dochází k neustálému a dlouhodobému stalkingu ze strany žalobců v míře neobvyklé místním poměrům, které zcela omezuje žalovanou a jejího syna v užívání pozemku a namítá, že okresní soud pochybil, když nevyhověl návrhu žalované na provedení důkazu výslechem žalobců za účelem úplného zjištění skutkového stavu, a tento návrh zamítl pro údajnou nadbytečnost. Okresní soud dále pochybil, pokud nevyhodnotil fotografie předložené žalobci ve správních a soudních řízeních jako důkazy prokazující stallking ze strany žalobců. Okresní soud v napadeném rozsudku uvádí, že jde o irelevantní tvrzení, když je zjevné, že pokud žalobci nějaké fotografie pozemku žalované či její osoby či osoby jejího syna pořizovali, tak pouze za účelem bránění svých práv v důsledku jejich porušování žalovanou (případně jejím synem). Okresní soud však v odůvodnění napadeného rozsudku tento svůj závěr žádným způsobem nezdůvodňuje a tento je nepřezkoumatelný. Okresní soud tak, pokud jde o tvrzený stallking ze strany žalobců, nedostatečně zjistil skutkový stav. Dalším pochybením je procesní pochybení při připuštění změny žaloby, okresní soud procesně pochybil, když před vyhlášením napadeného rozsudku dne 15. 3. 2022 připustil změnu žaloby, kterou žalobci navrhli při soudním jednání dne 13. 10. 2021, a postupoval tak v rozporu s ustanovením § 95 o. s. ř., neboť neposkytl žalované prostor pro reakci na změnu předmětu řízení. Z protokolu o vyhlášení rozsudku před soudem prvního stupně ze dne 15. 3. 2022 vyplývá, že soudního jednání, v jehož rámci došlo před vyhlášením rozsudku k připuštění změny žaloby, nebyla přítomna žalovaná a ani její právní zástupce. Žalované tedy nebyl poskytnut žádný prostor pro reakci na změnu předmětu řízení ve smyslu ustanovení § 95 o. s. ř., kdy došlo ihned po připuštění změny žaloby k vyhlášení napadeného rozsudku. Tímto postupem tak došlo k zásadnímu a těžko napravitelnému porušení procesních práv žalované a k naplnění odvolacího důvodu dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. 4. V neposlední řadě okresní soud nesprávně aplikoval ustanovení § 1013 občanského zákoníku, kdy aplikoval na skutkový stav ustanovení § 1013 odst. 1 větu druhou, a tak zatížil napadený rozsudek vadou podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Podle názoru žalované mělo dojít k aplikaci ustanovení § 1013 odst. 1 věta první, a to pouze za předpokladu prokázání tvrzení žalobců. Podle názoru žalované tak měl okresní soud postupovat dle ustanovení § 1013 odst. 1 věta první občanského zákoníku a v odůvodnění napadeného rozsudku posuzovat míru přiměřenou místním poměrům tak, jak vyžaduje předmětné zákonné ustanovení. Ustanovení § 1013 odst. 1 věty první uvádí demonstrativní výčet tzv. nepřímých imisí, mezi které je řazeno i stínění. Tzv. přímé imise jsou naproti tomu imise, které jsou přímo a záměrně přiváděny na sousední pozemek, kdy se dle komentářové literatury může jednat například o svádění vody na cizí pozemek, záměrné vhánění kouře na cizí pozemek, nebo o vyvedení trativodu, který vyúsťuje na cizí pozemek. Musí se také jednat o aktivní konání. Dle názoru žalované tak nelze v žádném případě vyhodnotit stínění jako přímou imisi, a to i s ohledem na to, že občanský zákoník považuje stínění v ustanovení § 10